38. ŽIVÉ HODNOTY MASARYKOVA ČESKOSLOVENSKA


směrodatné i pro 21. století

1. Hubme nevědomost, aby nevědomost nezhubila nás. (J. A. Komenský - str. 11)

2. Politika se zakládá na mravnosti a jejím předním úkolem je vychovávat k ní občany. Účelem států je mír, ne válka. (Platon, 427-348 př. n. l., str. 20)

3. Jestliže žijete ve zkorumpovaném byznysu, žijete v despotismu. Jedinou cestou ze současné krize je návrat k opravdové morálce a demokracii. (G. Vidal, spisovatel, USA, 2008, str. 25)

4. Chaos v předvečer 21. století způsobil pokrok bez morálky, morální zmatek. Došlo ke zhroucení téměř všech tradičních hodnot. Etos konzumu se vydává za náhradu etických norem. Dezintegrující síly vytvářejí životní styl individuálního sebeuspokojení bez morálních zábran. (Zbigniev Brzezinsky, Bez kontroly, str. 25)

5. Vnitřní síla národa záleží v jeho vzdělanosti, mohovitosti, přičinlivosti a mravní zachovalosti. (K. Havlíček Borovský, str. 66)

6. Sedmero smrtelných hříchů soudobé civilizace: 1. Bohatství bez práce. 2. Požitek bez svědomí. 3. Znalosti bez charakteru. 4. Obchod bez morálky. 5. Věda bez lidskosti. 6. Náboženství bez milosrdenství. 7. Politika bez principů. (Mahátma Gándhí, 1869-1948, str. 69)

7. Mám někdy dojem, že se vytváří model globální totality, který má jeden velice výrazný výstup: naprosto cílevědomou a programovou debilizaci …jde o „zradu vzdělanců“ … (Z. Mahler, Právo 31. 12. 1999, str. 72)

8. Z širších myšlenkových vlivů na Masaryka je nutné zmínit jeho hlubokou víru v základní křesťanské principy, jeho kritický postoj k církevnímu neracionálnímu balastu navršenému na tyto principy a jeho osvícenské pochopení důležitosti mravního, duchovního a intelektuálního potenciálu lidí, který zůstával u většiny nerozvinut v důsledku nedostatečné vzdělanosti. Ze zkušenosti víme, že liberalismus akcentuje jiné hodnoty než demokracie, ke své existenci demokracii vlastně nepotřebuje. Liberalistické vnímání života a pokroku (podobně jako marxistické) stojí převážně na ekonomických, materialistických filozofických základech, a přehlíží i naprosto ignoruje mravní, duchovní a kulturní dimenze kvality lidského života. Masaryk vždy uznával důležitost demokratických institucí (parlament, všeobecné hlasovací právo, politické strany, svobodné volby dobře formulované zákony, svobodný tisk, atd). Avšak pro efektivní demokracii je považoval za nedostatečné, zneužitelné. Žádoucí je určitý způsob myšlení, který zahrnuje respekt pro duchovní a mravní potenciál jednotlivců i celku, princip rovnoprávnosti, princip zodpovědnosti za sebe i za druhé, sociální cítění. Humanitní ideály směřují k takovým společenským a politickým poměrům, které by umožňovaly pozitivní (naše poznámka: tj. k ideálům demokracie směřující) rozvoj většiny jednotlivců i celé společnosti. V demokracii je nepřípustné, aby většina byla prostředkem zájmů a privilegií malé menšiny. Princip spravedlnosti, který je centrem demokracie, zahrnuje i sociální spravedlnost. Stát má být i zárukou, že bohatství vytvářené po generace společnou prací nebude zcizeno soukromými či cizími zájmy, že vše, či téměř vše, nebude redukováno na zboží. Politika by měla stát především na mravních základech. (Z příspěvku Marie L. Neudorflové Ph.D. Realismus konceptu humanitní demokracie, str. 87-93)

9. Chceme-li mluvit o pokroku, neohánějme se počtem aut nebo telefonních linek, nýbrž hodnotou, kterou pro nás a naši civilizaci má lidský život. (K. Čapek, 1929, str. 93)

10. Demokracie není jen právo, ale také povinnost. Pečlivě volte své vůdce, kterým svěřujete své osudy. (A. Švehla, trojnásobný premiér ČSR)

11. E. Beneš byl přesvědčen, že demokratická společnost považuje lidskou bytost za prvotní a základní, kdežto stát a společenskou kolektivitu za sekundární. Politik je a má být filosofem a jeho politika má být filosofií. Beneš vždy zastával koncepci, že demokracie má ve své podstatě duchovní charakter, že demokracie usiluje ve svých teoretických a filosofických východiscích o jisté propojení, syntézu mezi jevy duchovními a materiálními, a v každém případě musí odmítnout jednostranné zdůrazňování materiálních a ekonomických činitelů. E. Beneš se nikdy nevzdal názoru, že lidskost je vedle ideje Boha nejvyšší hodnotou, kterou svět má a může mít. (Prof. PhDr. Jaroslav Hroch, CSc., str. 101-105)

12. Musíme si uvědomit, že „účelem lidstva je dosažení pravé lidskosti, humanity, jež se jeví ve vzdělanosti a v mravnosti." Budování národního státu je součástí postupu demokracie, pravá demokracie je podřízena humanitě, je prostředkem (metodou) kultivace lidského života a světa. Demokracie, tak jako politika, má mít, podle T. G. Masaryka, etický základ. Předpokladem budoucích Spojených států evropských je, podle T. G. Masaryka, demokratizace evropské společnosti. Základem procesu integrace je regionální spolupráce malých národů, zejména mezi východem a západem, v oblasti střední Evropy, kde začíná to nejpodstatnější pro naši budoucnost a to je vnitřní obroda člověka. E. Beneš akceptoval humanismus T. G. Masaryka jako cíl národních a světových dějin. V demokracii je humanita nejvyšší hodnotou. Již ve dvacátých letech E. Beneš upozorňoval, že demokracii není možné zaručit nějakými institucemi. Demokracie, to jsou lidé, jejich způsob myšlení, jejich demokratičtí vůdcové. (PhDr. Marta Goňcová, CSc., T. G. Masaryk, E. Beneš a projekty mezinárodní integrace, str. 106-110)

13. Základom všestranného rozvoja kulturného života v každém modernej společnosti, resp. v štáte je školstvo. (PhDr. Ivan Kamenec, Csc., str. 118)

14. To, co se odehrává na české politické scéně, vrhá naši vlast do propasti. „V poslední době pozorujeme značný nárůst nepoctivosti, nezodpovědnosti, bezohledného kořistění, agresivity a vulgárnosti. Hodnoty, které byly po staletí považovány za skutečné, jdou stranou. Nedostatečná vzdělanost a malý všeobecný rozhled vede k degradaci populace na nemyslící dav spotřebitelů všeho možného i nemožného, vytváří výživnou půdu pro nejrůznější podvodníky, extremisty, je zdrojem ignorance a agresivity.“ (Z výzvy více než 150 významných osobností, vysokoškolských pedagogů, vědců a umělců, zveřejněné v únoru 2008, str. 131)

15. Byrokracie je v pozitivním smyslu chápána jako racionální způsob řízení a správy. „Budoucnost republiky a našeho národa spočívá na politice vnitřní, na tom, jak stát dovedeme spravovat, … Stát není posledním a nejvyšším cílem lidského snažení, ale je nutným prostředníkem kulturního života společenského. Úřednictvo musí být občanstvu příkladem.“ (TGM v r. 1922) Benešova slova již byla více kritická: „V demokracii má být opravdu demokratickou především byrokracie. Největší pohromou byrokracie bylo vždy korupčnictví. Vysoká míra korupce je spojena s hospodářskou kriminalitou. V důsledku volebního procesu se střídají režimy, vládní kombinace, stranické konstelace. Slabší charaktery tu velice snadno podléhají a upadají do bezcharakterního točení podle politického počasí. Nejčastěji se politizují tím, že vymáhají povyšování běháním za politickými stranami. Jindy zase politické strany politizují byrokracii tím, že si obsazují „pozice“ svými lidmi. Demokracie potřebuje demokracii osvícenou, objektivní, bezpodmínečně nadstranickou, ke státu a každé vládě jako dočasnému režimu sice plně loajální, ale rozlišující trvalé úkoly a zájmy státu a přechodné potřeby dočasného režimu, byrokracii statečnou -byrokracii novou. (Masaryk a Beneš o byrokracii, JUDr. Milan Navrkal, CSc., str. 132-133)

16. Sociolog inteligence Arnošt Bláha zdůrazňuje úlohu rozumu, kultury a morálky i význam školy a výchovy. Kulturu ve státě rozmnožují především zařízení výchovná a vzdělávací, která ji přenášejí na další a další generace. Sem patří hlavně školy. Ideálem dobré školy však může být jen sociální a kulturní vyspělost. To by mělo platit i pro působení masových sdělovacích prostředků, které odpovídají základní potřebě dobré orientace. Mravní svědomí není jen etickou soudností, je to i mravní cit, vůle a skutky. Mnoho zákonů totiž, jak bylo řečeno, morálku nevytvoří. Zákony ji mohou pouze podepřít. Bez soustavnější výchovy ve školách a v rodinách mravnost ve společnosti slábne i mizí. (Inocenc Arnošt Bláha -český sociolog inteligence. PhDr. Ivan Holý, str. 138)

17. Dle TGM cílem demokratické školy nemohou být jen vědomosti, ale rozvíjení celé osobnosti člověka, včetně jeho socializace. Školství má vytvořit harmonický organismus scelující všeobecné, odborné i filosofické vzdělání, má se zabývat jeho celkovým směřováním a smyslem. Důležité postavení mají mít etické předměty, výchova k vlastenectví a mravní výchova založená na humanitních ideálech. V roce 1930 v proslovu k učitelům TGM řekl: „Vy jako učitelé se dovoláváte Komenského. Ten…viděl ve škole a vyučování lék proti zlům své doby, a bylo tenkrát všude hodně zle. Také dnes se rozhoduje, buď pro násilí nebo diskusi, poučení, dohodu. Buď Komenský nebo nějaký Džingischán, nic jiného v politice nemáme." (Formování československého prvorepublikového školství. (Mgr. Radim Štěrba, DiS. Str. 139-142)

18. V naší zemi neexistuje nezávislé veřejné médium s širší působností, které by se snažilo podávat objektivní informace. Hlavním výdobytkem sametových technologií devadesátých let byl všeobecný signál, že je dovoleno vše, že se podvody, zločiny i vlastizrady netrestají, ale rentují. „Elitou“ se stávají lidé, kteří zneužili svého privilegovaného mocenského postavení. Potřebné morální a intelektuální autority v čele naší společnosti chybějí dodnes. Výsledkem je stav, za který nikdo neodpovídá. Státní i občanské milionové dluhy jsou hrozné, naše morální dluhy jsou však násobně větší. (Č. Hofhanzl, polistopadový poslanec. Svědomí, 7. 6. 2006, str. 153)

19. Heslem suverenity národa a státu bylo kdysi čeleno centrální moci papežské a císařské, dnes je suverénní stát poslední obranou proti demoličnímu působení globalizace na humanitní demokratickou společnost a také poslední naděje pro zachování dosavadní lidské civilizace a kultury založené na demokratickém sebeurčení. (JUDr. Jan Pinz, Ph.D., str. 200)

20. A tím, co leží na srdci mně osobně, je problém vzdělání, školství a čehosi, co můžeme - a měli bychom! - označovat za řád humanitního myšlení. (Prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc., str. 216)

21. Soudobé dějiny se stávají stále více soutěží mezi výchovou a katastrofou. (H. G. Wells, str. 218)

22. Masaryk se hlásí k přirozenosti a přirozenému právu, k demokracii a humanitě, oceňuje práci a pokrok, lidskost a lidovost, odmítá jakákoli privilegia a výsady, rodové či majetkové. Směřuje k zušlechťování vlastního národa Čechů a Slováků, k vzájemnosti slovanské a všelidské. Uvažuje o budoucí federaci národů. (str. 219) Citace Platóna: „Nebude konce běd, dokud se filosofové nestanou vládci a nebo vládcové filosofy“. Masaryk ještě nezažil dnešní stupeň krizovosti euroamerické civilizace, stupňující se nerovnováhy mezi lidmi a národy navzájem a mezi přírodou a člověkem. Ale již tehdy vytrvale bojoval proti liberální ekonomické neodpovědnosti, prosazoval pevnost morálních zásad a demokracii chápal jako správu věcí veřejných lidem a pro lid, nikoli jako službu nevypočitatelné a „neviditelné“ ruce trhu. Masaryk věděl, že indiferentní liberalismus ohrožuje samu ideu spravedlnosti a lidskosti. Masaryk dnes „nemá co říci“ jen těm, kdo se oportunisticky začleňují do systému řízeného evropskou nebo světovou oligarchií, kdo se účastní nepřetržité kampaně za devalorizaci národních hodnot ať již v režii sudetoněmeckého revanšismu, netolerantní evropeizace nebo přezíravé globalizace. Jaká je přítomnost? Etapa nejistoty, nepředvídatelnosti, neurčitosti, neplatnosti, chaosu řízeného i živelného, anarchie a zmatku, negace a nihilismu. Harmonizujících sil ubylo, přibylo arogance, rozkladu, korupce, vypočítavosti, brutality, kriminality, militantnosti. Dřívější sociocentrismus byl vystřídán egocentrismem. (str. 222) Žádný režim trvale neobstojí a neuspěje, spokojí-li se s násilným držením moci, nepřeje-li svým občanům žádoucí míru svobodné seberealizace a společenské participace, nedbá-li o respekt ke kritickému rozumu a poctivému svědomí. Masarykovi šlo především o povznesení ducha osvětou a kulturou. Dávno věděl, že ke štěstí nepotřebujeme paláce, neomezený konzum, požitkářský luxus a mravně pokleslou pakulturu. Věděl, že ke štěstí potřebujeme ideály, které sytí hlad duše a povznášejí lidského ducha. (str. 223)

23. Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, Csc. Směrodatné masarykovské hodnoty pro 21. století.


Mnohé svědčí o tom, že dosavadní polistopadové dění na opravdový Masarykův odkaz náležitě nenavazuje. K moci se často nedostali pokračovatelé a stoupenci T. G. Masaryka, M. R. Štefánka a E. Beneše, ale jejich neznalci i odpůrci. Opravdový demokratismus nahradila bezbřehá liberalizace a snaha o restauraci poměrů dávno překonaných. Absence demokratické osvěty je sebezáhubná. Před další barbarizací společnosti prohlubováním krize hodnot varoval nedávno i veřejný ochránce práv ČR Otakar Motejl. Nejnebezpečnější je vzrůstající bída duchovní. K nápravě je nejvyšší čas. Celý svět má zřejmě poslední šanci zmoudřet. Zda zvítězí naděje „revoluce hlav a srdcí“ nebo nebývalá globální existenční rizika kultu mamonu a moci, závisí i na nás.

V centru masarykovského kritického realizmu je hodnota pravdy, solidní odbornosti, hledání moudrosti k obecnému užitku. Postup je jednoduchý a účinný: vychází z kritického hodnocení toho, co je a směřuje k tomu, co býti má, co je potřebné a reálně možné. Naše zaostávání za vyspělými zeměmi se nebezpečně protahuje a v morálním úpadku vzrůstá. Naši přítomnost charakterizuje nedostatečná podpora obecného dobra a přílišná tolerance zla.

Masarykovský humanitní demokratismus náleží k vrcholným univerzálním ideálům i sebezáchovným hodnotám soudobého lidstva. Převažující rozpory dneška však nahrazují stálé prohlubování demokracie spíše jejím vyprazdňováním. Nejtěžší zkouška čeká zřejmě demokracii v tomto století. Největším rizikem je nebývalá koncentrace i hrozivá monopolizace nedostatečně kontrolované globální megamoci. Největší - možná poslední - nadějí 21. století je proto moudrá a výkonná demokracie. Připomenu jen několik námětů k nápravě.

- Masaryk zdůrazňuje humanizační poslání demokracie. Demokracie má být stálou kultivací vnějšího i vnitřního světa každého člověka, stálou optimalizací celého lidského světa.

- Naší polistopadové demokracii chybí to nejdůležitější, opravdoví demokraté, více vyspělých a aktivních občanů a spolehlivých poctivých politiků. Bez nich prostě demokracie nefunguje. Demokracie proto vyžaduje účinnou osvětu, soustavnou výchovu k demokracii. „Revoluci hlav a srdcí“ nahrazuje zatím spíše exploze reklam, pudů i bludů.

- Má-li mít demokratická správa smysl a výkon, musí být moudrá a odpovědná. Ztratíme-li hlavu a charakter, je „fuč“ všechno - říkával Masaryk. Současné kupčení s audity a expertízami s tím mívá pramálo společného.

- Hledání optimálních řešení předpokládá svobodnou věcnou diskusi, nikoliv ustavičné plané mlžení.Objektivní komentáře médiích jsou nejvzácnější, „cenzura tichem“ zamlčující podstatu, bývá nejčastější. Rizika mediálních manipulací jsou u nás již tak nebezpečná, že je nezbytné prosadit legislativní zákaz většinového vlastnictví hlavních médií cizím kapitálem, podle Francie, Kanady i USA co nejdříve. Bez osvěty upadá vše!

- Posílit demokracii přímou: občanské iniciativy, samosprávu, přímé volby starostů i prezidenta; prosadit obecné místní i celostátní referendum o zásadních problémech.

- Umožnit odvolání těch, kteří předvolební sliby a programy neplní. - Pečovat o blaho obecné. Vymýtit prospěchářské konfrontační politikaření, korupci a jiné mafiánské praktiky, falešné demagogické vůdce, servilní lokaje i pasivní apatii a poddajnost občanů.

24. Z myšlenek T. G. Masaryka: (str. 250)
- Jedinou cestou z krize je návrat k opravdové morálce a demokracii.
- Nezájem, lhostejnost je horší než nevědomost.
- Problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž též především mravní.
- Bez demokratické výchovy není demokracie.

25. Kult mamonu a moci je nejnebezpečnější, existenčně ohrožuje všechny a vše. (str. 254)

26. Na stupnici, na níž nula znamená nulovou korupci a 5 korupci nejvyšší, dostala ČR r. 2008 známku 4,3. Obsadila třetí nejhorší pozici v žebříčku 26 zemí. (Transparency International, str. 254)

27. ČNB sdělila, že zahraniční dluh státu dosáhl roku 2008 1,5 bilionu Kč, tj. téměř 150 tisíc Kč na každého obyvatele. Pouze úroky činí až 50 mld. Kč. (str. 255) Alkoholismus v ČR prudce roste. Drogová závislost obyvatel ČR je v Evropě nejvyšší. Roku 2006 se v loteriích a sázkových hrách prosázelo téměř 100 miliard Kč. (str. 257)Negativní jevy se bagatelizují… zažíváme krizi hodnot… hrozí barbarizace společnosti. (O. Motejl, Veřejný ochránce práv ČR, str. 259)




Ukázky ze sborníku z konferencí k 90. výročí vzniku ČSR v Brně 22. a 23. října 2008 vybral a uspořádal František Venzara v červenci 2009.


<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!