Štěpánov u Olomouce, Březen 2008


30. Úryvky z článků Petra Koudelky v Týdeníku ROZHLAS (dále jen TR)



Kolem nás žijí lidé a je jich hodně, možná většina, kterým je třeba vrátit vědomí hodnot. Média tuto práci nedělají, to je jisté. To, co prožíváme, je pád do neznáma. Sami jejich pracovníci, i ti, kteří je ovládají, potřebují vrátit vědomí hodnot, morálních kritérií, civilizačních pravidel, norem přirozeného zákona. Kdyby tomu bylo jinak, volalo by se v médiích každý den a stále hlasitěji: Kdy už to praskne? Ustoupili jsme ze svých poctivých zásad, povolili jsme všechny normy morálky. A ti, kteří nás vedou, jsou dvojnásob nepoctiví a nemravní. Všechno jim projde a tím nás udržují v klidu. (TR č. 2/2006)


Jsme ovládáni způsobem, který nemá v historii obdoby. Jsou zkorumpovaní všichni do jednoho. Hra na spravedlnost je to, co vidíme. To, co nás ohrožuje smrtelně, je způsob našeho života, nebezpečí jeho absolutního zplanění a zmarnění. Musíme se podívat na svět jinýma očima než dosud. (TR č. 14/2006)


Padl komunismus, ale nebylo nic slyšet, žádná velká rána, nic se neděje. Naopak, společnost, kam se podíváš, je mnohem tupější, bez pohybu. Lidé se dobře baví, to ano. Pobavit se můžeš, jak je libo. Ale hluchota a slepota se usídlily v umění, v politice, dokonce i mezi vzdělanci, pokud ještě vůbec existují a přemýšlejí o době a lidech. Každý je s něčím nespokojený a většinou neví proč. Společenství nespokojených totiž neexistuje, nemáme se komu svěřit. Proto se ani nemůžeme domluvit, abychom svrhli vládu. Nevíme ostatně jakou, protože ji neznáme. Nevíme, kdo nám vládne. Bezmocnost, kterou jsme postiženi, je způsobena nedostatkem informací. Je paradox, že zároveň co se nám vnucuje, jak mohutně je tato společnost zásobována informacemi, stěžuji si na jejich nedostatek. Nemáme totiž ty pravé informace, to už snad došlo každému. Nevíme, co se děje, kdo nás ovládá, kdo námi manipuluje. (TR č. 26/2006)


Svět s duchovním rozměrem je svět slušných lidí. Dětská otázka „Kdyby sis mohl vybrat, ve které době bys chtěl žít?“ je zodpověditelná právě tak: ve světě slušných lidí. Kolikrát jsem si už odpověděl a vždycky jsem nakonec zjistil, že mi nejde o to být v tom nebo onom století, ale kdekoliv, jen když tam budou slušní lidé. Nevíme, co jsou to slušní lidé, nevíme co je to duchovní rozměr, protože netušíme, co jsme to vlastně ztratili. O něco jsme přišli a nevíme, co to bylo. Nevím. Jen mám absolutní jistotu, že to je to, co mi chybí. (TR č. 30/2006)


Ne pravda, kterou si tak nějak spojujeme s Janem Husem, ale lež ovládla společnost, se lží lidé vstávají a lehají, lhát učí rodiče své děti od nejútlejšího věku, lež, předstírání a „sobecký gen“ jsou hybným motorem životního stylu. Obohatit se je pak to hlavní, co má v životě smysl.


Je třeba udržovat dál masy v nevědomosti, snižovat dál úroveň vzdělání, aby se tito lidé náhodou nějak neprobudili. (TR č. 34/06)


Všichni - jak známo - žijeme dvojím životem: jednak každodenním obstaráváním živobytí, jednak účastí na vyšším řádu. Jak říká filozof, je to život v údolí a život na kopci. Do údolí patří nákupy, kariéra a také politika. Život na kopci je naproti tomu těžko pojmenovatelný, ale odvozeně sem zahrnujeme kulturu a věci duchovní, to - jak říkáme - co nás přesahuje. Řídí se názorem, že „jsme to, co hledáme!“ Už tím, že jsme na cestě, že o tom víme, získáváme podíl na jiném světě. Pokud jsme přitom ještě schopni tvořit, ať jakkoliv, jsme zachráněni. Podílet se na tomto vyšším řádu věcí by bylo opravdovým východiskem. Vždyť i věda je momentálně blízko takové nadějné myšlence. Možná by se našlo ještě něco dalšího, tímto by se však dalo docela klidně začít. Ale co když se nám to nepodaří? Taková možnost je víc než pravděpodobná. Pak přichází v úvahu zase ta palčivá otázka: Co dělat? No přece - odstěhovat se někam na kopec. (TR č. 42/2006)


Jediné, v čem se člověk změnil za tu ukrutně dlouhou dobu a co je naprosto nové, je ztráta božstev. Jsme první ateistická civilizace. Dokonce i v pravěkých jeskyních se dá podle nálezů pohřebních rituálů objevit přítomnost transcendence, úcta k tajemství, které je nad člověkem. Jsme tady sami, na Zemi, a je nám úzko. Je pravda, že se to týká hlavně západní civilizace, ale její ateistická kampaň je na postupu všemi směry po celé zeměkouli. Ztrátu bohů nějak nikdo nedává do souvislosti se ztrátou kritérií pro morálku a lidskost. (TR č. 46/2006)


Jak to všechno napravit? Jak si s tím vším poradit? Ptá se zoufalec, který se dívá na večerní televizní zprávy, poslouchá rozhlas a čte noviny a vidí a slyší, že každá druhá položka je o rozhozené morálce. Zločiny i obyčejné lumpárny malých i velkých, podvodníků i politiků, vyhlášených gaunerů i lidí v důstojných a vážených funkcích mohou být komentovány vždy stejně: úpadek morálky. A přece se děje všechno možné, jenom ne náprava morálky. K čemu jsou nová a nová opatření, protože stará už nestačí, nové zákony, jelikož staré jsou neúčinné, další a další policejní akce, preventivní akce, kontrolní akce… když nikdo neusiluje o to hlavní - o morálku? Lež a přetvářka jsou dobrými pomocníky špatné morálky. Pomáhají zločinci nebo lumpovi, aby nebyl odhalen. Aby se nikdo nedozvěděl o povaze rozsahu jeho špatných činů. Špatných činů je tolik, že už na ně nestačíme. Kdo? Rodina, společnost, soudy, policie, sousedi, učitelé, nikdo. Chtělo by se vykřiknout: nestálo by za to věnovat energii místo budování nových ochranných zdí zákonů a pravidel, povzbuzení nebo přímo znovuvybudování morálky? Jak to bylo snadné v době, kdy rodičům stačilo přísně se podívat a učitelům zvednout obočí, aby dosáhli toho, na co dnes nestačí ozbrojená policie, diagnostické ústavy a hrozba vězením pro mladistvé! A přece morálka a výchova k morálce jako by nikoho nezajímaly. (TR č. 14/2007)


Celý náš život ovládá zákon nenápadného posunu. Nic se nezměnilo! Tak zní zákon nenápadného posunu. Nikdo si ničeho nevšimne. A když si všimne, už je stejně pozdě. Klasickým příkladem nenápadného posunu jsou naše děti. Jsou najednou úplně jiné než ty děti před deseti lety. Nenápadně, den ze dne se děti měnily, až se z nich stala monstra přepadávající stařenky, holdující alkoholu, neuznávající ani autority, ani hranice morálky. Organizují krvavé bitky a nahrávají si je na mobily. Ještě nejsou takoví všichni, ale učitelé, prchající ze škol, vám potvrdí, že ta doba není daleko. Společnost ztratila nevinnost svých dětí nenápadným posunem. A stejným způsobem ztratila svou nevinnost naše demokracie. To už není ta stará dobrá poctivá demokracie. Parlament se nenápadně proměnil také - už tam nesedí zástupci občanů, ale zástupci stran a lobbistů, kteří dávno nehájí naše obecné zájmy. Co se stalo s médii? Ze všeho nejvíce je zajímá sex, násilí a smrt. Nezaslouží si moc, kterou disponují. (TR 22/2007)


Už dlouho mám pocit, že můj život řídí peníze. Ať chci udělat cokoliv důležitého, ale dokonce i něco naprosto bezvýznamného, musím se poradit s penězi. Otevřu peněženku, podívám se tam a ptám se: Mohu? Nemohu? Dovolíte mi to? A peníze blahosklonně svolí, přikývnou, nebo řeknou rezolutně „ne“, a to i v případě, že tam vůbec nejsou. Jak se to stalo, že peníze, původně jenom nástroj obchodní výměny, dostaly tuto úžasnou moc? I ti nejbohatší a nejmocnější jsou také jenom otroky peněz. Zdá se, že peníze jsou samostatnou silou, mohutnou energií, nejvyšší mocností, božstvem. To, čeho se báli autoři science-fiction, se už stalo. Slepá síla se vymkla člověku z rukou a začala ho ovládat. Jak to, že právě v naší době se peníze vymkly z rukou? Cožpak v minulosti neovládaly svět? Odpověď je jednoduchá. Nad penězi byl ještě Bůh, byl všude, kam se podíváš. Se „zmizením Boha“ už není, co by udrželo peníze na uzdě. Peníze se postavily na jeho místo. (TR č. 26/07)






JUDr. František Venzara (tel. 585 386 025)
Nádražní 28
783 13 ŠTĚPÁNOV u Olomouce

 

<< ZPĚT

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!