19. J.A.Komenský o vztahu fyzického těla a ducha


Tak jako tělo je dříve než šat, a může být i bez šatu, tak i duch je dříve než tělo a může existovat i bez něho, neboť tělo není ničím jiným než šatem ducha.

Duch je v nás to, čím jsme obrazem Božím, tj. čím jsme maličtí bohové, totiž lidé.



Bůh a říše lidská


1. Ze všeho potřebného je nejpotřebnější Bůh.
2. Hledej spíše Boha než bohatství.
3. Boha hledáme, když pozorujeme stopy božství ve všem, co stvořeno. Za Bohem jdeme, když se cele ve všem odevzdáváme do jeho vůle.
4. Kdo své základy vybudoval na Bohu, stojí na pevné skále a je nedobytný.
5. Cicero říká: O tom, kdo popírá boha, se dá sotva soudit, že je duševně zdráv.
6. Ó Bože, Otče světel, který ses oděl důstojností a světlem se halíš jak pláštěm, s nímž bydlí světlo, a který sám přebýváš v nepřístupném světle, dej, ať i my se zahalíme světlem, dej, ať i s námi bydlí světlo, dej, ať přebýváme ve světle!
7. Pojďte, choďme ve světle našeho Boha!
8. Mezi Bohem a člověkem je všechno vzájemné: Já miluji ty, kdo milují mne. Opustím je, protože opustili mne. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám. Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Bez Boha nejsme ničím. Jen v něm žijeme, pohybujeme se a jsme.
9. Kristus je skutečně cesta, pravda a život. A tak každý, kdo je mimo Krista, je mimo cestu, pravdu a život, to znamená, že odbočuje z cesty, bloudí a umírá.
10. To, co od lidí Kristus ve jménu Božím vyžadoval, to nebyly nějaké obřady, nýbrž vnitřní obnova člověka, a jak říká, znovuzrození k novému, svatému a plně duchovnímu životu.
11. V názorech na Boha a na obsah náboženství existuje nekonečný chaos, ať už srovnáváme navzájem všechna vyznání, která můžeme po světě spatřit, nebo posuzujeme každé jednotlivě. Mnohé duše dospívají k názoru, že je lépe nedbat četných a hašteřivých církví a oddat se potají tichému obcování s Bohem.
12. Náboženství obecné bude univerzálnější než všechna dosavadní, jsouc určeno k rozšíření po celé zemi, i jednodušší a tím snazší. Cílem obecného náboženství je spojovat člověka s Bohem a Boha s člověkem, … aby i bez vnějších obřadů mohl být Bůh ctěn v duchu a pravdě. Nežádá si nic jiného než ustavičné chození s Bohem, rozmlouvání s Bohem a konání s Bohem. Záleží hlavně v uskutečňování světa duchovního. Ať tedy zanikne kainovské náboženství, které … zakládá sekty, zdvihá pronásledování pro nesouhlas ve víře a prolévá krev a konečně hledá místo na zemi místo nebe.
13. Základem duchovního světa je závislost člověka na Bohu (jako potoka na prameni, větve na stromě, stromu na kořeni, paprsku na Slunci atd.) …
14. Naše moudrost se má týkat poznání Boha a zákona Božího.
15. Místo nebeské moudrosti, nastoupilo nejohavnější odvrácení od onoho Boha, v němž žijeme, pohybujeme se, jsme (Skutky apoštolské 17, 28), a nejpošetilejší dráždění jeho božství. Místo vzájemné lásky a upřímnosti je vzájemná nenávist, nepřátelství, války a vraždění. Místo spravedlnosti nespravedlnost, křivdy, útisky, krádeže, loupeže. Místo čistoty nečistota oplzlost v myšlenkách, řečech a skutcích. Místo prostoty a pravdomluvnosti lži, klamy a zlé úskoky. Místo pokory zpupnost a nadutost jedněch proti druhým. Běda tobě, nešťastné plémě, že jsi se tak zvrhlo!
16. Boha uctíváme nejen tím, že děláme, co přikazuje, ale také tím, že trpělivě neseme, co na nás nakládá.
17. Lidé se obyčejně chovají lehkomyslně k Bohu i k sobě samým. Nedbat Boha znamená zapomínat na závislost, jíž stvoření závisí na svém Stvořiteli a kterou musí podržovat v myšlení, chtění a skutcích, chce-li se zachovat bez pohromy. Zapomínat na to a přičítat všechno sobě nebo slepé náhodě znamená zvrhat se v neznaboha, tj. v nerozumnou němou tvář.
18. Kdokoli se chce co nejlépe zasloužit o Boha a lidi (to má ovšem chtít, kdokoli může), nechť to činí, aby přivedl co nejvíce lidí k Bohu. To je víc, než kdyby dal chudým bohatství, slepým vidění a mrtvým život.
19. Ubohý, kdo na něčem pracuje bez spolupráce Boží, neboť takové dílo nevychází od toho, v němž jediném je stálost a podstata podstat, a proto se konečně rozpadne. Ale Bůh nespolupracuje s nikým, leč s těmi, kteří pracují na jeho díle.


Řád

20. Bůh je Bohem řádu.
21. Není moci, leč od Boha.
22. Umění vládnout se zakládá na moudrosti, nikoli na síle, na opatrnosti, nikoli na úskoku. Všichni, kdo vynikají mocí, musí se tak chovat, aby byli milováni od dobrých a obáváni od zlých.
23. Řád světa učí, že existuje Bůh, neboť řád nemůže pocházet z nějaké náhody. Neboť si představ: Kdybys měl připraveny typy této knihy a kdybys je rozmetal a naházel zase na hromadu, tisíckrát a tisíckrát a zase tisíckrát a nekonečně častěji, přece nikdy nevznikne taková kniha, jakou jednou složilo umění. Jak tedy mohl svět, tak uspořádaná soustava, vzejít náhodou?
24. Kdekoli panuje řád, tam je i cosi, co jej řídí.
25. Řád je duše věcí. Neboť všecko, co je spořádáno, zachovává svůj stav neporušený potud, pokud zachovává řád; opustí-li řád, chřadne, kolísá, padá a boří se.
26. Kde je množství, tam je i zmatek, pokud se množství působením řádu neuvede v jednotu. Avšak tam, kde je řád, je i podřízenost. Anarchie je zhoubnější než jakákoli tyranie.
27. Magnet lásky lépe udržuje lidská společenství než hrůzovláda.
28. Zákony jsou vždy stanoveny někým výše postaveným a jsou závazné pro níže postaveného.
29. Vracejme se!, od rozptýlení k jednotě, od zmatení k řádu, od domněnek k pravdě, od obvodu věcí k jejich středu, od nás samých a od tvorstva k Bohu!
30. Především však procitněte vy, kterým je dáno spravovat lidské věci. Vy, učitelé lidstva, filosofové, vy, teologové, kteří vedete duše od pozemských záležitostí k nebeským výšinám, vy, světské vrchnosti. Vy všichni jste zároveň lékaři lidstva. Vy budete skládat Bohu účty, bude-li vaší liknavostí dopuštěno něco, co by vneslo klam do lidských záležitostí nebo co by dovolilo, aby se něco zdravého zničilo a zahynulo.


Člověk

31. Ani sama smrt nebo sám svět neukončuje lidský život.
32. Šťasten, kdo ze života matčina vynesl údy dobře vytvořené! Tisíckrát šťastnější ten, kdo odtud vynesl duši dobře očištěnou!
33. Je zřejmé, že smrt je přechodem jinam.
34. Tak, jako tělo je dříve než šat a může být bez šatu, tak i duch je dříve než tělo a může existovat i bez něho, neboť tělo není ničím jiným než šatem ducha.
35. Duch je v nás to, čím jsme obrazem Božím, tj. čím jsme maličtí bohové, totiž lidé.
36. Člověk je složen z těla, duše a ducha. Hle, trojice!
37. Upadli jsme do propastí nesmírně nebezpečných pro duši i tělo.
38. Nejvznešenější stvoření Boží, člověk, zapomněl na cennější složku sebe sama a ničemu se nevěnuje méně než tomu, kvůli čemu sem byl vyslán.




(Ukázky vybral a uspořádal František Venzara, 1.3.2007.)



<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!