98. Ukázky z knihy ZÁKLADY P. Silvestr Braito O. P.
(Třetí vydání, Velehrad, nakladatelství dobré knihy v Olomouci 1947.)


1. Všecky síly, schopnosti, možnosti, snahy, zdraví, vše jest zmobilizováno pro produkci bohatství. Nastavěli jste si bank a továren a závodů, a ty komíny a smutné vysoké budovy jako by odčarovaly štěstí. … Nejlepší síly a naděje jsou obětovány. Komu? Nejlepším? Nejbohatší nebývají nejlepšími. Bohatství nedává štěstí; nepovznáší ducha. Dopřává hmotných a jiných požitků, ale samo je neplodné, spíše dusí ducha, spíše jej přiškrcuje. Závist a nenávist plíží se mu v patách. A pak, k čemu ten shon a ruch, k němuž tvrdé bohatství nutí? Nepopřává oddechu, stále žene vpřed, zatvrzuje srdce, neleká se ani zločinů… Smutná by byla bilance bohatství… Co krve, co nespravedlností, křivd, muk, duševních i tělesných je cenou jeho... A to by mělo stačit duši? (str. 11)

2. Svatý Augustin zatoužil: Stvořil jsi nás, Pane, pro sebe a neklidné je srdce lidské, dokavad nespočine v Tobě, ó Bože můj! (13)

3. Nevěřit znamená odhodit tajemný svazek lidstva s Věčným. Bez víry ploužíme se v blátě pozemskosti, jež tak brzo unaví, otupí… (17)

4. Náboženství nejprve ovládá nitro Bohem, uznáním jeho svrchovanosti. Tuto svrchovanost pak projevuje přijetím jeho pravd a zařízením vůle podle nich. Celý pak život řídí se podle oněch pravd a podle vůle nejvyšší. (23)

5. Není krize křesťanství, nýbrž křesťanů. Křesťané nechtějí pochopit, nechtějí provádět Kristovy zásady, nechtějí žít Kristovými pravdami. Odsoudili je jen do klášterů a pro světce. Vraťte se ke Kristu, proveďte jeho pravdy a vše se změní. (33)

6. Hluboká, děsná je neznalost pojmu Boha, tohoto pojmu nejzákladnějšího, ústředního, o nějž se všechno ostatní opírá. (35)

7. Ježíš Kristus nás učí, že všichni jsme dětmi jednoho Otce, že království Boží zakazuje mstu, nelásku, nevraživost, že toto přikázání vztahuje se i na myšlenky a i na pohany a vůbec všecky lidi. Zcela, celým svým životem se máme přiklonit k Bohu. Jen jeho máme hledat, jen o to pečovat, abychom vůli Boží plnili, jemu sloužili a jemu se čím dále tím více připodobňovali. (45)

8. Lidé chtěli stále chléb, chléb těla. Leč, Ježíš viděl v lidském nitru bídu hlubší, propast úděsnou. Ani tak chléb nám nechybí, jako Bůh nám chybí. Lidské nitro je pusté, vyprahlé, nemocné bez Boha. Jen Bůh dá život, svěžest duši. Jen Bůh ji zvedá. A tak Ježíš chce se státi pokrmem lidí, jejich chlebem. Chce jim dát svůj život. (67)

9. Kdykoliv se utiskovalo právo a šlapala spravedlnost, našel se kněz, který strhl na sebe nenávist a odvážil se říci velkým a mocným: Nesluší se tobě… Nesluší se tobě vysávat chudé, tvé bohatství je loupeží, nesluší se tobě zneužívat moci a postavení, tys tyranem a ne vladařem. (76)

10. Křesťanství nás chce přiblížit a přivést k Bohu. Toť smysl křesťanské morálky. (93)

11. Protože Boha milujeme, chceme to, co On chce, nechceme, co On zakazuje. (96)

12. Stmívá se nad mravností světa a jen světlo Kristovy mravnosti nám může ukázat cestu. (100)

13. Třeba tak vychovat smysly, aby si nás dokonale nezotročily, abychom nehledali jen, co jest jejich, abychom nezapomněli, že jsme povoláni k vyšším věcem. (104)

14. Snažme se všichni co nejlépe uskutečnit zákon Kristův. Růst stále v lásce k Bohu. Stále, aby čím dál tím více On byl pánem srdcí našich, aby naše zájmy jeho svaté vůli ustupovaly, abychom ctnostmi jeho svatosti se stále více přibližovali, abychom stále dokonaleji zapírali svou pýchu, svou vůli, chtějíce sebe učinit Bohem! (106)

15. Ó, kéž je náš život stálým, pozvolným , třeba pracným výstupem na horu Boží! (106)

16. Království nebeské, jež Ježíš hlásá, je především návrat k Bohu, zachováváním přikázání. Království nebeské je v srdcích jednotlivců, když sémě dobré v nich vzroste a vydá užitek. Náprava života zařazuje do království nebeského. Tak praví Ježíš: Já jsem kmen vinný, já jsem cesta, já jsem brána, ve jménu jeho vše lidé od Otce obdrží. (109)

17. Království nebeské je vládou Otcovou, jehož nejlepším ovocem bude poslušnost: Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, nýbrž kdo plní vůli Otce mého… (109)

18. Toto království nebeské objímá nejen budoucnost, nýbrž i přítomnost. Již je tu, mezi námi, v těch, kteří smýšlením, chtěním a činy jsou Božími… (109)

19. Dobří bývají vždycky kamenem úrazu pro špatné. (132)

20. Drazí, nedivte se, že se náboženství vylučuje, že se náboženství nadává, spílá, že se křivdí těm, kteří je vyznávají. Jak může snést ďábel, aby zase někdo rušil jeho vládu. Myslí, že má již všechno ovládnuto, klidně sedí nad branami města a jeho práci za něho obstarají druzí, vždyť má k tomu tisk a řečníky, má k tomu pokrok, má k tomu veřejné mínění. A nyní se najde přece někdo, kdo by chtěl jeho pracně sestavené dílo rušit! (136)



(červenec 2011)


<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!