109. Smysl a cíl života


Správná, tj. pravdivá odpověď na otázku, jaký smysl má lidský život na planetce Zemi a jaký cíl je pro vývoj člověka v hierarchii hodnot nejdůležitější, to je obsahem této informace.

Smysl lidské existence i demokracie je dán zduchovňováním lidí, tj. kultivací lidské psychiky na duchovní cestě přírodního morálního Zákona, dále jen Zákona. To by mělo být prioritou všech státních mocí na Zemi. Cílem této postupné duchovní kultivace lidí je dosažení předurčeného limitu tohoto vývoje v sedmém kosmickém dni. O přibližování se lidí k tomuto duchovnímu cíli nás informuje Bible, která je celosvětovým bestsellerem, a též nové učení duchovní zasvěcenkyně Almy Excelsior (1887-1956), určené pro filadelfickou kulturu, která započala koncem 1. světové války a vznikem Československa. V současnosti žije lidstvo ve 4. kosmickém dni, který má rovněž určený duchovní limit pro postup do 5. kosmického dne. Moudrou potravu proti podvýživě lidských duchovních těl, z  jiných než uvedených dvou duchovních zdrojů, lze zdarma nalézt na webové adrese www.cz-eu.eu .

Středověká inkvizice a křižácké války, včetně válek husitských, byly excesy (vybočení) z učení tlumočeného nám Ježíšem. Tyto excesy je třeba přičíst tmě, která ovládla myšlení představitelů moci duchovní i světské, nikoli Ježíšovu učení. Ježíšovo učení o cestě Lásky je vyšším stupněm cesty Zákona. Tam, kde chybí moudrost a duchovní láska, tam se vždy dostává ke slovu zlo a násilí fyzické, duchovní i duševní (amorální vášně, zejména sexuální). Očekávaná hromadná revoluce hlav a srdcí, k níž je naše společnost předurčena svou minulostí, se bez Ježíšova učení neobejde. O nutnosti poznat učení Bible řekl T. G. Masaryk, první československý prezident, že kdo by neznal obsahu křesťanství, byl by vlastně cizincem na naší kulturní půdě. Masaryk též řekl: „Ježíš, ne Caesar, to je smysl českých dějin i demokracie.“ Tedy řečeno jinými slovy, lidé se mají naplňovat světlem, nikoli tmou a dát proto přednost demokracii před totalitou.

Svoboda volby a moc lidí i jejich organizací umožňuje Zákon dodržovat, nebo egoistickým zneužíváním moci Zákon porušovat, ale každé jeho dodržení, nebo porušení se zákonitě vrací k lidem, národům, po určité, různě dlouhé době. Tomuto návratu se říká osud, karma. Lidé, kteří se snaží každodenně Zákon dodržovat, šíří v sobě i kolem sebe světlo (dobro). Narušitelé Zákona, kterými mohou být i lidé věřící v Boha, v mylném domnění, že je možno konat i zlo, aby mohlo být už jen dobro, šíří v sobě i kolem sebe projevy tmy (zla): nedůvěru, nejistoty, násilí, schválnosti směřované zejména proti lidem, kteří jdou cílevědomě po cestě Zákona a překážejí zneužívání moci.


Státní moc a její přesila nad občanem je obrovská. Obrovská je tedy i odpovědnost státní moci a jejich politiků za demokracii a zdravou výchovu k předurčenému cíli vývoje lidí. Nenáboženská jednotná státní výchova by měla být řízena necírkevní samostatnou fakultou výchovy lidských povah, tj. charakterů, na základě křesťanského světového názoru, prohloubeného naukou Almy Excelsior, která učení Ježíšovo prohlubuje podobně, jako Ježíš prohloubil svým učením informace Starého zákona. Náboženství definuje Alma Excelsior slovy: „Náboženství je upravený plod duchovního poznání, získaného zasvěcením. Zasvěcení je přímý stup do duchovního světa.“ V omezeném rozsahu je poznání Almy Excelsior uvedeno i v této knížce, která informuje o necírkevní výchově cesty Zákona na bázi křesťanství. Tento necírkevní demokratický světový názor by měl napomoci k tomu, aby výchova k demokracii nahradila současnou státní prioritu ekonomickou. K tomuto cíli navrhujeme zřídit samostatnou fakultu výchovy. Bible v našich podmínkách pro studium Zákona je nenahraditelná pro občany i pro státní moci. (Citace z  Bible jsou převzaty z  ekumenického překladu z  r. 1979 a 1985.) Odpovědnost státní moci za výchovu k demokracii nelze přesunout na církve. Tento civilní jednotný světový výchovný názor by měl napomoci přerušit dosud záporný vývoj lidí k jejich Přírodou předurčenému Cíli.

František Venzara


1.

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi

(1. M 1, 1)


Nejdříve stvořil Bůh nebe, jehož podstatou byla a stále je jemnohmota, kterou lidé svými fyzickými smysly nedokážou vnímat ani s  pomocí elektronových mikroskopů. Jemnohmota se vyskytuje ve dvou skupenstvích energie, podobně jako voda má dvě svá skupenství: páru (mračna) a led. První skupenství jemnohmoty představuje asi 26 % energie, druhé skupenství představuje 70 % energie a zbytek, 4 % představuje energie obsažená ve fyzické hmotě, tj. v zemi, v říši nerostné. Tato informace patří k nejnovějším objevům astronomie. Autor F. V.  předpokládá, že menší část jemnohmoty je skupenstvím éterickým a ta druhá část je skupenstvím astrálním, podobně jak je tomu i u lidí, jejichž fyzická těla obě jemnohmoty prostupují a bez nichž by dnešní člověk nemohl existovat.

Duchovní věda nazývá první jemnohmotu tělem éterickým (životním), druhou nazývá tělem astrálním. Jasnovidci, jimž správný duchovní vývoj umožnil vyvinout ve svých jemnohmotných tělech  duchovní smysly, jsou jimi schopni vidět jemnohmotu, a vidí, že éterická těla vypadají jako bílá pára, zatímco těla astrální jsou barevná. Obě jemnohmoty mají veliký vývojový rozsah, který se projevuje různými kmitočty s různou zářivostí. Čím jsou astrální barvy jasnější a zářivějsí, tím jsou jejich nositelé, lidé i duchovní bytosti vesmíru, duchovně vyspělejší. Demoralizační vývoj člověka činí naopak barvy jeho astrálního těla kalnými a nezářivými. Astrálnímu tělu se říká aura.

Vznik fyzického, 4 procentního vesmíru, nazývají astronomové Velkým třeskem, k němuž došlo asi před 13 miliardami let. Planeta Země byla nejdříve součástí sluneční mlhoviny, stejně jako i další planety našeho kosmu. Sluneční mlhovina vznikla asi před 5 miliardami let. Stáří našeho Slunce se odhaduje na asi 4 a půl miliardy let, což je i doba, v níž došlo, díky vysokým duchovním bytostem, ke vzniku prahmoty lidských fyzických těl, jejichž vývoj prodělal veliké změny, od jen tepelného projevu ve formě vajec, z  nichž se fyzické tělo postupně vyvíjelo, až do spojení těchto těl s lidským duchem v době vyhnání Adama a Evy z ráje. V současné době přesáhl vývoj fyzického těla již vrchol svého vývoje a bude postupně degenerovat. U rodičů se to dnes projevuje sníženým výskytem kvalitních spermií, u žen nutností nahradit normální porod vynětím dítěte z dělohy pomocí operace.

Vraťme se však k říši nerostné, zemi. Říši nerostnou tvoří hmotné atomy, tvořené protony, neutrony a elektrony. Každý atom má tolik elektronů, kolik protonů se nalézá v jeho jádře. V každé látce je obsaženo obrovské množství energie, kterou čerpáme z nafty, uhlí, benzinu, vody v přehradě, z potravy, kterou jíme, z  atomové elektrárny, ze Slunce. Známe energii záření, pohybu, elektřiny, gravitace. Podstatu energie však věda dosud nezná. Hmotné atomy, seřazené v Mendělejevově tabulce, začínají nejhojnějším prvkem vesmíru, atomem vodíku, to znamená s jedním protonem a jedním elektronem. Například atom zlata tvoří 79 protonů, 79 elektronů a 118 neutronů. Na Zemi se běžně vyskytuje 92 prvků. Atomové číslo 92 má prvek uran. Počet poznaných atomů v laboratořích dosáhl již čísla 108. Nové atomy vznikaly ve hvězdách z původního vodíku. Atomy prvků, které potřebuje ke svému vzniku fyzické lidské tělo, vznikly tedy ve hvězdách, odkud se dostaly, ve formě hvězdného prachu, i do našich fyzických těl.

Možnost, že obrovská inteligence, kterou stále objevuje lidská věda, se vytvořila sama od sebe, z nevědomé hmoty sluneční mlhoviny, je nulová. Nevědomé síly nemohou dát něco, co nemají a neznají, tj. inteligentní moc. Této možnosti věří jen materialisté. Program vzniku dítěte v děloze matky také nevytvořili tatínek s maminkou. A existuje-li tento velmi složitý a náročný program na celém světě, musí nutně existovat i Programátor, tj. Bůh, jemuž říkáme zkratkou NNI, tj. Nejvyšší a Nejmocnější Inteligence. NNI je též Zákonodárcem všech přírodních zákonů.


2.

Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal;

(1. M 2, 2)


Dlouho lidé věřili, že sedm dní, o nichž se v Bibli píše, se týkalo našeho současného týdne a dále že dílo, které Bůh konal, konal jednorázově, tj. zázračně svým slovem. Řekl buď to a to, a stalo se tak. Podrobnější informace o sedmi dnech nikoli týdne, ale o sedmi dnech kosmických, uvedla ve známost Alma Excelsior ve své knize Vývoj sedmi principů člověka z hlediska šesté kultury filadelfické. První vydání vyšlo v roce 1934 v Boskovicích jako soukromý tisk. Vydavatelství SPMZ vydalo tuto knihu jako brožuru v r. 1992. Dne 30. června 1909 vyhlásila papežská Biblická komise, že dny stvoření nemusí být vykládány jako normální dny, ale jako delší období. Trvání jednoho kosmického dne lze odhadnout na jednu miliardu let. V každém kosmickém dni se vyvíjí jedna ze sedmipodstaty člověka a každý další den opakuje nově, ve zkratce, vývoj předchozího dne.

 

1. První kosmický den vytvořil a vyvíjel základ hmotnosti pro fyzické tělo. Ve hmotě jsou uzavřeny tři božské principy. Jen v  prahmotě jsou latentní síly hmoty atmanské. Atman nemůže vzniknout jinak než schopností proměnit hmotu fyzického těla. V každé hmotě je skryta úžasně velká energie.


2. Druhý kosmický den vytvořil a vyvíjel éterické tělo, které uvedlo fyzické tělo do stavu růstu, společnému s  říší rostlinnou. Toto tělo nám bylo dáno duchy Moudrosti. Nižší podstatou éterického těla je tělo smrtelné, měsíční, vyšší podstatu tvoří nesmrtelné éterické tělo sluneční. Materialismem se éterické tělo vtahuje do těla fyzického tak, že již vůbec nepřesahuje jeho obrysy. Tím člověk ztrácí úplně souvislost s éterickým světem a žije jenom světu smyslovému. Je materialistou.


3. Třetí kosmický den vytvořil a vyvíjel astrální tělo, které je nástrojem duše. Astrální tělo obklopuje i prostupuje tělo éterické i fyzické. Typickou vlastností těla astrálního je egoismus, který má být duchovní výchovou a sebevýchovou přeměněn na všelásku. Pocity astrálního těla se projevují barvami. Splněním egoistické sexuální touhy se astrální tělo naplňuje rudě smyslovou barvou luciferského ohně animální pudovosti. Astrální tělo se projevuje nervovým systémem. Proti božským silám, které jsou latentní a musí se vyvinout ctnostmi, působí abnormální síly duševního podvědomí, které pronikly do duše v předcházejících etapách vývoje. Postupně se v duši rozvinuly tři složky: duše rozumová, cítivá a vědomá.


4. Čtvrtý kosmický den vyvíjí duchovní Já, lidské ego, které není Bůh, je pouze jiskra, semínko božského života, které roste zdravým duchovním vývojem člověka. Přísloví 20, 27 nazývá tuto jiskru Boží, světlem. Lidské duchovní Já není Bohem, podobně jako kapka v oceánu není oceánem, ale mají stejnou podstatu. Stane-li se vývoj duchovního Já pro člověka cílevědomým, hovoří se o probuzeném Já. Probudit k činnosti je může i duchovní svět; Duchovní Já je zdrojem lidské individuality ve všech sedmi kosmických dnech.


5. Pátý kosmický den bude vyvíjet pátý základní princip člověka, jímž je Manas. Manas je projevem Ducha svatého v člověku. Čistá božská Moudrost se projevuje manasickým myšlením, které odpovídá kosmickému Zákonu odvěké Moudrosti. Většina lidstva má však dnes jen tzv. kámamas. Duchovní Já bylo sice probuzeno, takže astrální tělo poněkud zpracovalo, nezpracovalo je však božskou Moudrostí duše rozumové, božskou Láskou duše cítivé a božským životem v Boží Vůli, na Manas duše vědomé. Člověk, který má Manas dokonale vyvinout, musí se dostat dále než k morálním hodnotám Zákona. Musí pochopit smysl Zákona, jeho účel, jeho původ i cíl. Vývoj Manasu vyvíjí i duchovní smysly, tzv. lotosy.


6. Šestý kosmický den bude vyvíjet z éterického těla Tělo blaha, jemuž se říká Budhi, nebo též životní duch. Křesťanští mučedníci chválili Boha i za nejtěžších muk, poněvadž jejich vědomí tkvělo v Budhi a bolest necítili. Proměna životního těla v životního ducha, Budhi, se vytváří spojením s Bohem. Dalšímu vývojovému stupni Budhi se říká Alma. Alma je nesmrtelné tělo budhické.


7. Sedmý kosmický den tvoří sedmý, nejvyšší princip člověka, jemuž se říká Atman. Budhi je projevem univerzální Matky a Kristových sil v člověku. Atman je projevem sil Boha, který stvořil vesmír i život v něm. V současnosti žijeme ve 4. kosmickém dni, stvořitelské dílo Boží vývoje říše lidské ještě neskončilo. Celým člověkem, dle plánu Božího, se člověk stane až v 7. kosmickém dni.


První lidé, s nimiž se lidský duch spojil, byli Adam a Eva. Od této doby každé překročení norem Zákona jde na osobní konto člověka. Názor, že Ježíš Kristus převzal na sebe i budoucí osobní hříchy lidí, včetně současných hříchů lidských, nepotvrdil apoštol Jan: „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona.“ (1 J 3, 4). Za své minulé hříchy byl v Jeruzalémě ukamenován, asi v r. 36 po Kristu, první mučedník sv. Štěpán. Násilnou smrtí zemřeli apoštol Pavel a apoštol Petr. Všechna pronásledování křesťanů do poloviny 3. století byla pouze místní a dílčí, uskutečňovaná v různých místech říše s různou intenzitou. K prvnímu všeobecnému pronásledování křesťanů došlo až za císaře Decia (249-251). Celkové ztráty byly značné, přesný počet obětí není znám. Následovalo dalších devět historiky zaznamenaných pronásledování křesťanů. K 10. pronásledování křesťanů došlo za císaře Diokleciána (284-305) a v roce 303 překonalo všechna pronásledování dřívější. Svým třetím ediktem z r. 304, o pronásledování křesťanů, nařídil, že kdo nebude obětovat bohům, má být usmrcen. Po několik měsíců pak bylo popravováno několik desítek až stovek křesťanů denně. Křesťané utrpěli obrovské ztráty. V únoru r. 313 vydal císař Konstantin edikt milánský, jímž křesťanství zrovnoprávnil s pohanstvím. Uvedené informace potvrzují, že Ježíš nezemřel za osobní hříchy křesťanů, ale za tzv. hříchy dědičné všech lidí, k nimž došlo ve 3. kosmickém dni.


3.

Žádné maso, jen rostlinná potrava

(1. M 1, 20; 3, 18.1)


Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena a každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. (1. M 1, 20)

A budeš jíst polní byliny. .. budeš jíst chléb, … (1. M 3, 18.19)


Uvedené verše jsou vývojovým ideálem, který může být v době neúrody a hladu výjimečně porušen, avšak ideál trvá i dnes. Zažívací ústrojí člověka bylo vytvořeno pro rostlinnou potravu, nikoli pro potravu masitou. Sloni, nejsilnější zvířata na zemi, jsou, z vůle duchovních bytostí, vegetariány a ani v době hladu by maso nejedli. Lidem však duchovní bytosti tuto možnost daly a ti ji zneužívají i v době, kdy je rostlinné potravy dostatek. Navíc porušují příkaz Desatera, nezabiješ, který se nevztahuje jen na spoluobčany, ale i na zvířata, která v budoucím vývoji se stanou inteligentními lidmi: „Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti. Trvá však naděje, že samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.“ (Ř 8, 19-21) „Lásku chci, ne jateční oběť, poznání Boha je nad zápalné oběti.“ (Ozeáš 6, 6)

Odpovědnost za každodenní zabíjení nespočetných zvířat nepadá jen na ty, kdo je zabíjejí, ale i na ty, kdo maso zvířat prodávají, kupují a pojídají. Názor Almy Excelsior na pojídaní masa zní takto: „Člověk má ve své duši astralitu, která je společná zvířeti i člověku. Zvířata získávají stykem s lidmi a rozvíjejí svou individualitu, čímž se připravují ke svému příštímu lidství. Proto by člověk mohl chovat domácí zvířata, ale ne na maso. Mohl by chovat i krávy kvůli mléku a máslu, ale neměl by je zabíjet a pojídat. Teprve až se lidstvo zřekne pojídání masa, rozkvete morálka a světový pokrok netušenou měrou. Teprve tehdy se uplatní skutečně princip Kristovy všelásky na Zemi. Pojídání masa má vzápětí karmu prolévání lidské krve a vybíjí se válkou. Proto je světový mír současně závislý nejen na vývoji lidské inteligence a morálky vzhledem k lidem, nýbrž i na všelásce projevené vůči všem ostatním říším, zejména vůči říši živočišné a rostlinné. Zvířecí hlasy jsou předzvěstí budoucí mluvy, neboť až se zvířata stanou lidmi nového kosmu, budou mít schopnost slova.“ „Síla vesmíru přichází se slunečními paprsky do plodů a rostlin. Proto Slunce do vás vchází, když požíváte plody pole. Naplňte se jeho duchovními silami! (Zarathustra, reinkarnovaný Mojžíš) (Poznámka: Této síle se říká prána.)


4.

Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby

( 1 M 1, 26)


Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (1 M 1, 27) … člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím. (1 M 9, 6)
Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe. (Žalm 100, 3)
Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Ef 4, 22-24)
Neobelhávejte jeden druhého, svlečte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všem Kristus. (Koloským 3, 9-11)


„Člověk je nesmírně složitou bytostí. Je nám skutečným tajemstvím, kterým nemohly proniknout žádné studie lékařské vědy. Stále zde zůstává tajemná síla oživující člověka, síla věčná, nezbádaná lidským rozumem. Byť by měl člověk i tu největší pozemskou moudrost, nemůže bez poznání duchovních zákonů pochopit tajemství existence člověka a porozumět věčnému v něm.
To, co z člověka vidíme, je jenom zevní nádobou na duchovní obsah a síly ukryté za jeho tělesenstvím. Schopnosti lidské samy o sobě dokazují, že člověk nemůže být pouhou hmotou, že musí mít ještě vyšší, duchovnější složky, které tuto hmotu udržují. Duchovnímu pozorování se člověk jeví jako sedmidílná bytost, která může mít vyvinuty všechny nižší i vyšší články. Zpravidla avšak mívá normální člověk vyvinuty pouze čtyři nižší články: tělo fyzické, tělo éterické, tělo astrální a „Já“. Tři vyšší složky, Manas - duchovní Já, Budhi - životního ducha a Atmana - vlastního duchovního člověka, musíme ze základů své dolní čtyřpodstatnosti lidské vyvinout vlastním úsilím za pomoci duchovních bytostí vstupem do proudu nadsmyslného poznání. V době přítomné kultury může člověk bez těchto tří duchovních složek žít. Avšak přijde čas, kdy člověk nebude moci žít bez vyšších složek svého duchovního bytí, poněvadž nejnižší složka našeho bytí, tělo fyzické, bude mu v určitou dobu odňata. Proto je velice důležité, abychom pochopili smysl všech složek lidského bytí a porozuměli sedmipodstatnosti soustavy svého lidství, odpovídající planetární sedmipodstatnosti našeho slunečního systému.
Každá složka našeho bytí je zbudována jednou sférickou planetární silou ze sedmi kosmických planet. Jedna složka lidské sedmipodstaty odpovídá síle jedné planety naší sluneční soustavy. Celá naše sedmipodstatnost odpovídá všem silám sedmi planet, které se nazývají: Saturn, Slunce, Měsíc, Mars, Merkur, Jupiter a Venuše. Máme-li správně porozumět člověku a jeho složkám, musíme výklad o jeho podstatnosti postavit do světla kosmického zřízení. Tím nabudeme lepší pochopení pro sedmipodstatnost lidské bytosti. Současně nabudeme i určité kosmické poznání o budujících světových silách kosmických. Budeme se cítit částmi kosmického zřízení, jimiž vskutku jsme.

Vycházíme-li ze stanoviska šesté (tj. filadelfické) kultury, musíme v ně pojmout všechny duchovní zkušenosti, získané v předchozích kulturách. Proto stanovisko filadelfické je rozšířeno do světového rámce vývojového a učí hned od počátku posuzovat vztah člověka ke kosmu.
Člověk je bytostí porozenou kosmem a makrokosmem. Jeho bytí tedy nemůžeme pochopit bez částečného pochopení kosmického zřízení a jeho tvůrčích sil. … Studium člověka je nejsložitější studium, protože člověk je skutečným mikrokosmem, tj. malým obrazem kosmu. Má v sobě všechny kosmické síly. … Člověk je plodem minulých kosmů a složky jeho podstaty povstaly v dávné minulosti. … Člověk má sedm složek a sedmidílnou podstatnost proto, poněvadž je sedm kosmických sil planetárních, které se rozvíjejí během sedmi kosmických dní tvoření.
První den tvoření se nazývá Starým Saturnem.
Druhý den tvoření se nazývá Starým Sluncem.
Třetí den tvoření se nazývá Starým Měsícem.
Čtvrtý den se nazývá Zemí. Je vyjádřen naší sedmidílnou sluneční soustavou sedmi planet: Saturna, Jupitera, Marsu, Slunce, Venuše, Merkura, Měsíce a Země.

Ve světové minulosti prošly již tři kosmické dny tvoření. Přítomná doba je dobou dne čtvrtého. Proto každý člověk má čtyři složky vyvinuty a tři složky má rozvinout ve třech budoucích dnech kosmického tvoření. Tak souvisí člověk s kosmickým životem, protože je jeho duchovním plodem.“ (Krácená informace z knihy Almy Excelsior, Vývoj sedmi principů člověka z hlediska šesté kultury árijské, filadelfické. (SPMZ, Přerov 1992)


5.

Smlouva = tóra = Zákon

Když bylo Abramovi 99 let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozmnožím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného držení zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“ Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. Znamením mé smlouvy s tebou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán.“ (1. M 17, 1-10) Ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země. (1 M 22, 18) Když zemřela Abrahamova žena Sára, chtěl pro ni odkoupit od Chetejců hrobku. „Chetejci Abrahamovi odpověděli: „Slyš nás, pane. Jsi mezi námi jako kníže Boží; pochovej svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů.“ (1 M 23, 5) Znovu se ukázal Hospodin Abrahamovi, když seděl ve stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. „Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka.“ Abraham muže pohostil. Jeden z nich pak předpověděl jeho ženě Sáře, že navzdory jejímu stáří se jí narodí syn, což se též stalo. Abraham dal svému synovi jméno Izák. Když bylo Izákovi 40 let, oženil se s Rebekou, jíž se narodila dvojčata, Ezau a Jákob. Jákobovi později Hospodin řekl: „Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojde požehnání celé lidstvo. (1 M 28, 13.14) Jákobovo jméno Hospodin změnil na Izraele. „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný, nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s  Bohem i s  lidmi a obstáls. (1 M 32, 29) Ploď a rozmnož se; vzejde z  tebe národ a společenství pronárodů i králové vzejdou z tvých beder. (1 M 35, 10.11)

Tóra je první částí hebrejské bible a obsahuje pět knih Mojžíšových, kterým se též říká Pentateuch, z řeckého pente teuche, tj. pět nádob, obsahujících svitky Mojžíšovy Tóry. Výraz Tóra se překládá řeckým nomos, latinským lex - zákon, avšak Tórou se rozumí spíše učení, nauka. „Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (1 M 4, 7) Tóra se snaží o totéž, čemu dnes občanská terminologie říká kultivace lidské psychiky, přemáháním tmy v nás i kolem nás, světlem. Příčinou výchovných potíží je duše (tj. nižší já) zatížená tmou, získanou v době dřívějšího nutného vývoje. Tuto výměnu nelze nadekretovat, tu může člověk dosáhnout jen správnou výchovou a vnitřním dobrovolným pochopením Zákona i jeho Zákonodárce. Opravdová změna člověka v lepšího člověka nemůže vzejít zvenku, ale jen z jeho nitra. O potížích s kultivací duchovních těl vypovídají častá napomínání k dodržování smlouvy lidem: Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů? (2 M 16, 28) Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky - zákona přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval. (2 M 24, 12) Mojžíš tedy vystoupil na horu a byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí. I promluvil Hospodin k Mojžíšovi: „ Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. Brzy uhnuli cesty, kterou jsem jim přikázal.“ (2 M 32, 7) Odlili si totiž sochu býčka a říkají, že to je bůh Izraele, který je vyvedl z egyptské země. Jiný příklad potíží s výchovou: Mojžíš řekl: „Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes. Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, zapomeneš a budeš chodit za jinými bohy, sloužit jim a klanět se jim, dosvědčuji vám dnes, že docela vyhynete. Jako pronárody, které Hospodin před vámi vyhubí, tak vyhynete za to, že jste neposlouchali Hospodina, svého Boha.“(5 M 8, 18-20) „Vím, že po mé smrti zabřednete do zkázy a sejdete z cesty, kterou jsem vám přikázal. V posledních dnech vás tak potká zlo, protože jste páchali to, co je zlé v  Hospodinových očích, a uráželi ho dílem svých rukou.“ (5 M 31, 29) „Přikážete svým synům, aby bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. Pro nás není toto slovo prázdné, ono je váš život. (5 M 32, 46.47) O požehnání a zlořečení informuje kapitola v 3 M 26. Výchovný text Desatera je uveden v kapitolách 2 M 20-17 a 5 M 6-18. Mojžíšova slova: „Ano, každý lid je mu milý“ (5 M 33, 3), vyvracejí názor, že závazky a pravidla smlouvy platí jen uvnitř skupiny, s níž byla smlouva uzavřena. Všichni lidé jsou dětmi jednoho Otce a jedné Matky, je lhostejno zda jde o krále či žebráky. Všichni lidé jsou ve vývoji a všichni mají jeden Cíl a mají si vzájemně k dosažení tohoto Cíle pomáhat. Všichni, kdo kultivaci psychiky nejen nepodporují, ale někdy ji i úmyslně brzdí, mohou být ke konci závodu naopak poslední a ti z počátku poslední, předepsaný limit duchovní zralosti včas splní. Čím větší moc, tím větší odpovědnost za sebe i za spoluobčany. Z výše uvedených textů je zřejmé, že o dobrém vztahu k Bohu nerozhoduje obřízka, ale vývoj duchovní zralosti všech lidí v sedmi vývojových stupních.


6.

O reinkarnaci v Bibli


Tak, jako život člověka navazuje každé ráno na minulý den, stejně tak navazuje každý nově zrozený život lidí na život minulý, hlavně v umístění duchovního pelotonu. Ten peloton začíná národy, které žijí v pralese, až po stupnici projevující se v civilizovaných již národech současnosti. Bez této návaznosti nově se rodících dětí byl by jejich osud nespravedlivý a náhodný. To platí i pro Řeky, Nory s jejich naftou i pro Česko. Z neuznání této osobní životní zkušenosti z minulého života na Zemi a odpovědnosti za něj z hlediska Zákona vznikl výraz „tabula rasa“ (čte se ráza), tj. čistá, nepopsaná tabule. Jenže právě duchovní vývoj z minulých životů lidí rozhoduje o jejich zařazení do rodin, vybraných pro jejich nový život na Zemi. Není tedy náhoda, že se dítě narodí jako nechtěné rodičům, kteří vidí štěstí v alkoholu, nebo rodičům, kteří poskytnou chtěnému dítěti nejen své dobré genetické vlastnosti, ale i duchovní výchovu. Například hudební genialita jednotlivců je jejich osobním dědictvím. Další děti ze stejné rodiny již geniálnímu hudebníky nejsou. Totéž platí i pro předurčený osud jednotlivců, jejichž život prokazuje správnost informace Bible: „Co jsi učinil ty, to bude učiněno tobě, vrátí se ti to na hlavu, jak zasluhuješ.“ (Abdijáš 15) O tomto návratu našich minulých činů čteme ve Starém zákoně: „Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mně nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Tato věta dostane správný smysl, jestliže slovo pokolení, vybrané překladateli, nahradíme slovem reinkarnace. Jen zákony dědičnosti vyjadřuje verš „Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti.“ (Pláč 5, 7) To se promítlo do přísloví, že otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby. Prorok Ezechiel o používání tohoto přísloví napsal: „Jakože jsem živ, je výrok Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. Hle, mě patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší. Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.“ (Ezechiel 18, 1.20) To zajišťují duchovní bytosti správnou volbou rodičů. Nové zrození u svých rodičů v určitém národě není tedy náhodné. „Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví. Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky. Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. (Jób 10, 12) Což si libuji v smrti svévolníka? Je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?

Individualitu a kontinuitu člověka, lidí, zajišťuje lidský duch, který existoval již v 1. kosmickém dni. O existenci reinkarnace v Bibli svědčí následující citace:

1. „Lidský duch je světlo od Hospodina.“ (Přísloví 20, 27)

2. „V Kristu nás Bůh již před stvořením světa vyvolil.“ (Ef 1, 4)

3. „Když odejmeš jim ducha jejich, hynou a v prach se navracejí. Opět vysíláš ducha svého a zase stvořeni bývají. (Žalm 104, 29.30)

4. „Bůh však už před narozením si mne vybral a svou milostí povolal.“ (Ga 1, 5)

5. „ Bůh dává život mrtvým.“ (Ř 4, 17)

6. „Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy.“ (Jk 1, 18)

7. „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam opět vrátím.“ (Jób 1, 21)

8. „Do podsvětí se navrátí svévolníci.“ (Ž 9, 18) Jestliže se někdo někam navrátí, neznamená to, že už tam jednou byl?

9. „Ty (Bože) jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět.“ (Ž 71, 20)

10. Matka svým synům říkala: „Nevím, jak jste vznikli v mém lůnu, já vám nedarovala ducha a život, ani jsem nikomu z vás nedala dohromady všechny části těla. Proto tedy Stvořitel světa, který dává vzniknout člověku při zrození a zná původ všech věcí, vám ve své milosti daruje život znovu, když teď dáváte přednost jeho zákonům před sebou samými.“ ( Mak 7, 11)

11. Ježíš řekl: „A chcete-li to přijmout, on (Jan Křtitel) je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši, slyš.“ (Mt 11, 14.15) Eliáš měl přijít dle proroctví proroka Malachiáše, který žil v první polovině pátého století př. Kr.: „Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný.“ (Mal 3, 23) Eliáš žil v 9. st. př. Kr. za Krále Achaba.

12. „Hospodine, svými ústy chci uvádět ve známost tvou pravdu po všechna pokolení.“ (Žalm 89, 2)

13. „Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.“ (Jan 3, 7)

14. „Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!“ (tj. zrození!)

15. „Ty jsi mi dal zakusit četná soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět.“ (Ž 71, 20)

16. „Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.“ (Ž 90, 1; 23, 6)

17. „Hospodine, odejmeš jim dech a hynou, v prach se navracejí. Sesíláš svůj dech a jsou stvořeni znovu.“ (Ž 104 29.30)

18. „Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouci na dveře a volat: ,Pane, otevři nám´, tu on vám odpoví: ,Neznám vás, odkud jste!´ Pak budete říkat: ,Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!´ On vám však odpoví: ,Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.´ … Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“ (Lukáš 13, 25-27.30)

Ti první lidé měli možnost osobně poznat Ježíšovo učení, avšak v dalších životech toto učení o zduchovňování svých těl nenaplnili svými činy a stanou se tak v době druhého příchodu Ježíše lidmi, kteří včas nesplnili normu duchovního vývoje pro další postup do nové vývojové etapy. Ti druzí vstoupili na cestu Zákona později, ale stanovený limit stačili včas splnit.

19. Stejnou situaci popisuje podobenství o deseti družičkách v Matoušovi 25, 1-13. Pět družiček se včas naplnilo světlem, nutným pro vstup na svatbu, pět jiných svůj duchovní vývoj zanedbalo, daly přednost svým zábavám a zálibám a na svatbu se již nedostaly, dveře již byly pro ně zavřeny.

20. „Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.“ (Ž 119, 44)

21. „Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“ (Ž 121, 8)


Alma Excelsior o reinkarnaci:

Jako velké dílo vyžaduje mnoha pracovních dní k vykonání, tak vysoký cíl a smysl lidské evoluce vyžaduje mnoha životů k svému uskutečnění. Uskutečnit celý plán tvoření člověka v době jeho jediného života není možné, protože smysl lidského života je věčným a kotví v nekonečnu. Reinkarnací nazýváme znovuvtělení lidské duše, která se periodicky znovu vtěluje za nových světových poměrů do nového lidského těla a přináší s sebou síly, získané v minulých životech svými činy. Přináší si tedy následky svých činů, které v okultní vědě nazýváme jednotným slovem karma. Karma je zákonem odplaty. Co kdo sil, to sklízí. Karma je zákonem spravedlnosti, jemuž každý člověk bez výjimky podléhá, ať věří v karmu, či ji popírá. Dle své karmy bude člověk prožívat krásný, anebo těžký a svízelný život. Nejčastěji se mísí dobro se zlem, a proto bývají v lidském životě období radosti i období smutku. Řetěz reinkarnací je evolučním žebříkem lidského vývoje.


7.

Moudrost Starého zákona


1. Blaze člověku, jenž našel moudrost. (Př 3, 13)

2. Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost. Nevcházej na cestu svévolníků, cestou zlých se neubírej. Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí. Napomenutí se chop, a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.

(Př 4, 6.13.14.17)

3. „Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život.“ (Př 8, 35)

4. „Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni kdo mě nenávidí, milují smrt.“ (Př 8,36)

5. „Jen se usilovně snažte zachovávat přikázání a zákon, které vám přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, totiž milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech jeho cestách a dbát na jeho přikázání, přimknout se k němu a sloužit mu z celého srdce a z celé duše.“ (Př 22, 5)

6. „Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, … prodloužím tvé dny.“ (1. Kr 3, 14)

7. „Jestliže se ode mne odvrátíte vy a vaši synové a nebudete dodržovat má přikázání a má nařízení, která jsem vám vydal, a půjdete sloužit jiným bohům a klanět se jim, vyhladím Izraele z povrchu země.“ (1 Kr 9, 6.7)

8. „Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.“ (1. Pa 15, 11)

9. „Věřte v Hospodina svého Boha, a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar.“ (2. Pa 20.20)

10. „Poněvadž jste opustili Hospodina, opustí on vás.“ (2. Pa 24, 20)

11. „To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ (Jób 2, 10)

12. „Věru blažený je člověk, kterého Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.“ (Jób 5, 17)

13. „Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.“ (Jób 5, 2)

14. „Spolek rouhačů zůstane neplodný.“ (Jób 15, 34)

15. „Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován;“ (Jób 22, 23)

16. „Ale dokud budu dýchat, … mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.“ (Jób 27, 3)

17. „Bedlivě dej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení.“ (Jób 36, 21)

18. „Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.“ (Žalm 1, 6)

19. „Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy.“ (Ž 4, 4)

20. „Kdo prolévá krev a jedná lstivě, ten se Hospodinu hnusí.“ (Ž 5, 7)

21. „Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.“ (Ž 15, 2-5)

22. „Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě.“ (Ž 19, 8)

23. Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou.“ (Ž 31, 14-16)

24. „Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin.“ (Ž 144, 15)

25. „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.“ Ž 34, ( 9)

26. „On střeží před zlobou svůj jazyk a své rty před záludnými řečmi. Vyhýbá se zlu a koná dobro, vyhledává pokoj a snaží se o něj.“ (Ž 34, 14.15)

27. Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. (Ž 34, 20)

28. „Svévolníci … chtějí zabít ty, kdo chodí přímou cestou. Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu.“ (Ž 37, 14,20)

29. „Spravedlivý má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají. Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti.“ (Ž 37, 31.32)

30. „Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.“ (Ž 51, 15)

31. „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.“ (Ž 55, 23)

32. „Byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.“(Ž 73, 22)

33. „Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou.“ (Ž 73, 27)

34. „Svévolníci nic nevědí, nic nechápou, chodí ve tmách, a celá země v základech se hroutí. „Ač jsem řekl: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího, zemřete jako jiní lidé, padnete tak jako každý vladař.“ (Ž 82, 5-7)

35. „Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!“ (Ž 84, 13)

36. „Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí?“ (Ž 94. 16.17.20)

37. „Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe.“ (Ž 100, 3)

38. „Nebude mi vzorem, co ničemník páchá, … nechci mít nic se zlem.“ (Ž 101, 3.4)

39. „Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.“(Ž 116, 15)

40. „Hospodin je Bůh, dává nám světlo.“ (Ž 118, 27)

41. „Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.“ (Ž 119, 1-3)

42. „Jak si mladík udrží svou cestu čistou? Musí se vždy držet tvého slova.“ (Ž 119, 9)

43. „Zákon tvých úst, ten je pro mě lepší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.“ (Ž 119, 72)

44. „Bezmála už se mnou skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.“ (Ž 119, 87)

45. Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Ž 119, 109.110.112)

46. „Kam tvá slova proniknou, tam vchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.“

(Ž 119, 130)

47. „Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.“ (Ž 119, 165)

48. „Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!“ (Přísloví 1, 10)

49. „Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu.“ (Př 6, 23)

50. „Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze tak činí.“ (Př 6, 32)

51. „Muž není doma, odešel na dalekou cestu. Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. Hned šel za ní jako vůl na porážku. “ (Př 7, 19.21.22)

52. „Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.“ (Př 8, 11)

53. „Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně.“ (Př 10, 9)

54.„Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu.“ (Př 10, 16)

55. „Pro nerozvážné vedení padá lid.“ (Př 11, 14)

56. „Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka.“ (Př 13, 6)

57. „Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti.“ (Př 13, 14)

58. „Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí se Hospodinu hnusí.“ (Př 17, 15)

59. „Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.“ (Př 17, 23)

60. „Bez (duchovního) poznání nemůže být nikdo dobrý.“ (Př 19, 2)

61. „Svévolníky zachvátí zhouba, kterou rozpoutali, neboť odmítali zjednat právo.“

(Př 21, 7)

62. „Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.“ (Př 22, 6)

63. „Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech.“ (Př 23, 4)

64. „Nepřipravuj chlapce o trest!“ (Př 23, 13)

65. „Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa, …“ (Př 23, 20)

66. „Nevěstka je hluboká jáma, …“ (Př 23, 27)

67. Můj synu, jez med, je dobrý, … (Př 24, 13)

68. „Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo.“ (Př 24, 20)

69. „Odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.“

(Př 25, 5)

70. „… bezdůvodná kletba nezasáhne.“ (Př 26, 2)

71. „Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.“ (Př 26, 17)

72. „Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.“ (Př 26, 20)

73. „Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor.“ (Př 28, 4)

74. „Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal.“ (Př 28, 10)

75. „Stranit někomu není dobré.“ (Př 28, 21)

76. „Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.“ (Př 29, 2)

77. „Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.“ (Př 29 11)

78. „Rozhojní se přestupky (trestné činy), kde se rozhojňují svévolníci.“ (Př 29, 16)

79. „Nevydávej své síly ženám.“ (Př 31, 3)

80. „Moudrý má v hlavě oči, kdežto hlupák chodí ve tmě.“ (Kazatel 2, 14)

81. „Bůh totiž člověku, který mu je milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, …“ (Kaz 2, 26)

82. „Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího než se radovat a konat v životě dobro.“

(Kaz 3, 12)

83. „Moudrost dává moudrému více síly, než jako má deset radních v městě.“ (Kaz 7, 18)

84. „Moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní. Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla.“ (Kaz 8, 1.11)

85. „Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno záleží.“ (Kaz 12, 13)

86. „Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.“

(Izajáš 25, 9)

87. „Pronárod a království, jež by ti nesloužily, zhynou.“ (Iz 60, 12)

88. „Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu!“ (Iz 61, 6)

89. „Obraťte se ke mně, je výrok Hospodina zástupů, a já se obrátím k vám, praví Hospodin zástupů.“ (Aggeus 1, 3)

90. „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Zacharjáš 4, 6)

91. „Mluvte každý svému bližnímu pravdu. Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. Jen milujte pravdu a pokoj!“ (Za 8, 16.17.19)

92. „… nejednejte věrolomně!“ (Malachiáš 2, 16)

93. „Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů.“ (Mal 3, 7)




8.

Moudrost deuterokanonických knih


Deuterokanonické knihy jsou knihy druhokanonické a výchovné citace jsou převzaty z ekumenického překladu z r. 1985.

1. „Co sám nenávidíš, nikomu nečiň!“ (Tobiáš 4, 15)

2. „Konejte dobro a zlo vás nepostihne.“ (Tób 12, 7)

3. Ti, kdo páchají hřích a nespravedlnost, jsou nepřátelé vlastní duše. (Tób 12,10)

4. Moudrost září a nevadne, ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují, a najít těm, kdo ji hledají. Všem, kdo dychtí po jejím poznání, sama vychází vstříc. (Kniha moudrosti 6, 12.13)

5. „Množství moudrých je spásou světa.“ (Mdr 6, 24)

6. „Moudrost je odleskem věčného světla.“ (Mdr 7, 26)

7. Velká a vzácná naučení nám byla dána prostřednictvím Zákona, Proroků a ostatních spisů, které po nich následovaly. Pro ně je třeba chválit Izraele za výchovu k moudrosti. Ti, kteří je čtou, mají se nejen sami poučit, ale kteří milují učení, mají být jak slovem, tak i písmem prospěšni i těm, kdo stojí mimo. (Sírachovec v Předmluvě)

8. Dychtíš-li po moudrosti, zachovávej přikázání. (Sírachovec 1, 26)

9. „Kdo milují Hospodina, budou se držet jeho cest. A budou naplněni jeho Zákonem.“

(Sír 2, 15.16)

10. „Nečiň nic zlého a nic zlého tě nestihne, odvrať se od nespravedlnosti a ona se ti vyhne.“ (Sír 7, 1)

11. „Nedopouštěj se hříchu dvakrát, vždyť už při jednom nezůstaneš bez trestu.“ (Sír 7, 7)

12. „Nedávej svou duši nevěstkám, …“ (Sír 9, 6)

13. „Až do smrti vytrvej v zápase za pravdu a Hospodin Bůh bude bojovat za tebe.“

(Sír 15, 17)

14. Veškerá moudrost je v bázni před Hospodinem a vší té moudrosti jde o plnění Zákona. (Sír 19, 20)

15. Před hříchem utíkej jako před hadem, přiblížíš-li se, uštkne tě. (Sír 21, 1)

16. „Nad mrtvým neplač tak hořce, … ale život hlupáka oplakávej, vždyť je horší než smrt.“ (Sír 22, 11)

17. „Dychtění po ženě a po obcování s ní ať se mě nezmocní, nevydávej mě nestoudnému chtíči.“ (Sír 23, 6)

18. „Kdo hází kámen do výšky, hází si jej na vlastní hlavu, kdo dává zákeřné rány, zraní sám sebe. Kdo kopá jámu, sám do ní padne, kdo líčí osidlo, sám se do něho chytí. Kdo páchá zlo, na toho se svalí, a ani nepozná, odkud na něho přišlo.“ (Sír 27, 25-27)

19. „Dej pozor, abys neuklouzl jazykem a nepadl do rukou tomu, kdo na tebe číhá.“

(Sír 28, 26)

20. „Daleko od sebe zapuď zármutek. Vždyť zármutek mnohé zahubil a žádný užitek z něho není.“ (Sír 30, 23)

21. „Ze zármutku totiž vzniká smrt, zármutek v srdci podlamuje sílu.“ (Sír 38, 18)

Viz též 2 Korintským 6, 10)

22. „Zlato je pastí svým ctitelům, každý nemoudrý se do ní chytí.“ (Sír 31, 7)

23. „Jak málo stačí ukázněnému člověku!“ (Sír 31, 19)

24. „Kdo bádá v Zákoně, bude jím prostoupen, ale pokrytec klopýtne.“ (Sír 32, 15)

25. „Člověk rozumný bude Zákonu důvěřovat.“ (Sír 33, 3)

26. Protikladem zla je dobro, protikladem smrti je život, podobně protikladem zbožného je hříšník. (Protikladem světla je temnota.) Tak hleď na všechna díla Nejvyššího: jsou vždy v páru, jedno je protikladem druhého. (Sír 33, 14.15)

27. Ani synovi nebo ženě, ani bratru nebo příteli nedovol, aby tě dostali do své moci, dokud jsi živ. (Sír 33, 20)

28. „Synu, sám sebe zkoumej po celý život, poznej, co ti škodí a uměj si to odepřít.

(Sír 37, 27)

29. „Přikázání, zákon života a poznání.“ (Sír 45, 5)

30. „Moudrost, to je kniha Božích nařízení, zákon trvající navěky.“ (Báruk 4, 1)

31. „Vždyť neúcta k Božím zákonům se nevyplácí, jak se v pravý čas ukáže.“

(Druhá Makabejská 4, 17)


9.

Moudrost Nového zákona


Starý zákon a Nový zákon jsou lidské názvy mnoha knih Bible, které nás informují o obsahu přírodního morálního Zákona, jehož Zákonodárcem je Zákonodárce všech přírodních zákonů.

1. „Vaše slovo buď ,ano, ano- ne, ne´; co je nadto, je ze zlého.“ (Matouš 5, 37) Tím zlým je šíření nejistoty, nedůvěry, ve vztazích mezi lidmi.

2. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Mt 5, 43.44) Toto ustanovení zabraňuje lidem, aby brali spravedlnost do vlastních rukou, aniž znají skutečnou příčinu, proč se vůči nim někdo chová nepřátelsky. Proto platí, že pomsta patří Bohu, jen on zná tvoji minulost i přítomnost.

3. „Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ,Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´ …“(Římanům 12, 19) Zejména rodová krevní msta do křesťanství nepatří, ani soudce lynč.

4. „Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ (Mt 6, 24) Je nutno si vybrat, komu chceme věnovat svůj život.

5. „Hledejte především jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6, 33) Platí to i naopak: Nehledejte cestu Zákona vedoucí k duchovnímu zdokonalování sebe i jiných a můžete snadno přijít i o to, co již máte.

6. „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci. Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.“ (Mt 7, 12.13) K široké bráně patří zejména demoralizace, k úzké bráně patří remoralizace, tj. revoluce hlav a srdcí, morální obroda.

7. „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte.“ (Mt 7, 15) K tomu ovoci patří například nárůst násilí v rodinách a sexuální zneužívání dětí v rodinách, velká míra šikany, tj. schválností ve školách, rozvoj korupce, atd.

8. „Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; ale synové království budou vyvrženi ven do tmy ; tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Mt 8, 10-12) Další reinkarnační poukaz Ježíšův na jeho druhý příchod, který nastane s ukončením vývojové etapy lidí ve fyzických tělech.

9. „Ne každý, kdo mi říká ,Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ,Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy jim prohlásím: ,Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´ …“ (Mt 7, 21.22) Královstvím nebeským lze rozumět cíl: zduchovnění lidí. Vůli našeho Otce v nebesích obsahuje přírodní morální Zákon. Verš 22 lze přiřadit k reinkarnačním veršům, poněvadž Ježíš bere ohled na všechny reinkarnace mezi jeho pobytem na zemi a oním dnem, tj. dnem, kdy bude lidstvo zbaveno svých fyzických těl. Jedna dobrá reinkarnace nenahradí dalších pět špatných. V nastoupené cestě Zákona je třeba vytrvat i za ztížených podmínek.

10. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (Mt 5, 18)

11. Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší. A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy protrhnou, víno vyteče a měchy přijdou na zmar.“ (Mt 9, 16-17) Starý šat i staré měchy představují staré, opotřebované tělo, záplata z nové látky a mladé víno znázorňují obnovená duchovní těla zemřelých, která již prošla svou renovací.

12. „Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království …“ (Mt 9, 35) Osobní šíření programu evangelia zduchovňování lidí, aby lidé mohli včas splnit cíl duchovního království, bylo nutné pro vznik křesťanství. K šíření tohoto programu nebylo možno použít tisk, rozhlas, televizi, noviny, internet. Ježíšovi pomáhalo z počátku jen jeho dvanáct učedníků, které si zvolil.

13. Ještě když Ježíš mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit. Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“ (Mt 12, 46-50) Své učedníky nevyvolil Ježíš náhodně, ale na základě znalosti jejich dřívějších životů, které společně prožili na Zemi.

14. „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ (Mt 10, 16) Vlky lze rozumět spoluobčany, kteří slouží mocnostem tmy.

15. „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Mt 10, 28-31) Alespoň částečné uskutečnění zduchovnění sama sebe, tj. částečné vybudování království v sobě, dává člověku poznání, že vše, co se na Zemi děje, není náhodné. Náhodné nejsou autohavárie, požáry domů i požáry válečné.

16. „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Mt 10, 34.39) Názor, že jiní politici než ti, kteří nezabránili druhé světové válce, by této válce mohli zabránit, se mýlí. Druhá světová válka byla jen zákonitou výslednicí Boží spravedlnosti a měla být i novým startem pro budování království na Zemi, tj. správné výchově na bázi Zákona. Vstup nových lidí na cestu Zákona vždy podporuje snahu o vyrovnání karmy, tj. starých a často dlouhodobých přestupování Zákona lidmi i národy.

17. „Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“

(Mt 12, 30)

18. „Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim však není dáno.“ (Mt 13, 10.11) Předčasné poznání duchovních tajemství, předběžně nepřipraveným lidem, duchovně neprospěje, spíše uškodí. Každý vnímá duchovní poznání z té výšky ke které již dorostl. Tuto pravdu uplatnila ve svém poznání i Alma Excelsior. Stále bude tudíž existovat rozdělení poznání na ezoterické a duchovní poznání pro začátečníky.

19. „Já jsem k vám bratři, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést - ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu.“ (Mt 3, 1-3)

20. „O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet. Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.“ (Mt 5, 11-14) Každodenní studium bible, jen na místě k tomu vyhrazeném, je dobrou přípravou na hutnou stravu. Dobrou duchovní potravu lze získat zdarma i na www.cz-eu.eu .

21. „Nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4, 4) Duchovní moudrost, slovní i psaná, obsahuje duchovní energii, tj. duchovní potravu, která je v menší kvalitě a množství obsažena i ve vhodné, tj. bezmasé potravě.

22. „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ (Mt 5, 9.10)

23. „Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“ (Mt 5, 18) Vývojový plán země a říše lidské počítá se spoluprací lidí na přeměně tmy (zla) ve světlo (dobro) správným, tj. nenásilným překonáváním překážek tmy lidmi na jejich cestě Zákona. Lidské příkazy a zákazy, neobsažené v Zákoně, nejsou světlem Zákona.

24. „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ,oko za oko, zub za zub.´ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;“ (Mt 5, 38.39) Lze předpokládat, že úder do tváře byl jen odplatou z některého z minulých životů, takže tento úder je vlastně duchovním dobrem, poněvadž udeřeného zbavil karmické zátěže a úměrně k tomu se uvolnila možnost jeho duchovního pokroku na cestě Zákona.

25. „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.“ (Mt 13, 44) Království nebeské je v tomto přirovnání návodem, jak se k duchovnímu pokladu člověka dostat. Prodat všechno co člověk má a koupit to pole znamená absolutní přednost duchovního pokladu, který je cennější pro člověka, než současný život.

26. „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.“ (Mt 15, 19) Uzdravme naše srdce, tj. duši cítivou a ubude všech výše uvedených přestoupení Zákona.

27. „Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Mt 16, 24, 25) Příslib reinkarnace.

28. „Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život za mnohé.“ (Mt 20, 26.28) Sloužit jiným na jejich cestě životem tak, aby byl podepřen jejich život duchovní, tomu se říká žít pro jiné, žít neosobním, neegoistickým životem. Zisk z tohoto neosobního života mají oba: ten kdo dává i ten kdo bere. Zisk bez odpovídající služby může být jen dočasný a duchovně je škodlivý, poněvadž zatěžuje člověka zápornými body.

29. Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ On mu (zákoníku) řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22, 36-40)

30. „Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane.“ (Mt 24, 34) Ježíš v předcházejících verších popsal svůj druhý příchod na Zem. Zde citovaný verš předpokládá, že existence člověka závisí na jeho duchu, který i současníkům Ježíše umožní prožít na Zemi jeho druhý příchod. Toto pokolení, tj. jeho duch bude ovšem existovat i nadále, v jiné než fyzické formě.

31. Ježíšův zrádce Jidáš se domluvil na znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“ A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv Mistře“, a políbil ho. Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho. Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. / Ježíš se dotkl jeho ucha a uzdravil ho./ (Lukáš 22, 51) Ježíš učedníkovi řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.“ (Mt 26, 48-52)

32. Ježíš řekl: „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytými rukama člověka neznesvěcuje.“ (Mt 15, 19.20)

33. „Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ (Mt 21, 43)

34. „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?“ (Marek 8, 34-36)

35. „Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Mk 6, 27-31)

36. „Každý strom se pozná po svém ovoci. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.“ (Mk 6, 44.45)

37. Jeho učedníci prosili Ježíše: „Mistře, pojez něco!“ On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ (Jan 31-34)

38. „Pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nikdy nebude žíznit.“ (Jan 6, 32-35) Chlebem z nebe je prána, která je vysílaná ze Slunce a zejména prostřednictví říše rostlinné umožňuje život na zemi. Za určitých podmínek může duchovní člověk přijímat tuto pránu přímo, bez hmotné potravy, v níž je též prána obsažena.

Tereza Neumanová se narodila v německé rodině v roce 1898 a zemřela 18. září 1962. Od r. 1927 až do smrti v září 1962, tj. 35 let, žila bez jakékoliv potravy a nápoje. Jedinou její potravou bylo každodenní svaté přijímání hostie. Vždy se bránila tvrzení, že žije z ničeho. „Z ničeho není nic“ odpovídala, „já nežiji z ničeho, žiji ze Spasitele. Přece řekl: Moje tělo je pokrm. Proč by to neměla být pravda, když to řekl, i pro život našeho těla?“ Uchycení energie do hmotné látky používá i homeopatie. Též v písemném projevu, který byl předtím prožitý pisatelem, je obsažená energie, například v bibli, kterou lze čtením nasát, aniž by jí z papíru ubylo.

Henri Momfort je spisovatel, má 58 let a žije na jihovýchodě Francie, v Nantes. Před jedenácti lety zařadil do svého života občasné půsty a před devíti lety přestal přijímat fyzickou potravu úplně. Přijímat jídlo může, ale živí se čistou životní energií neboli pránou. Dnes mu též stačí spát jen hodinu a půl denně. Pránickou výživu začala propagovat spisovatelka Jasmuheen z Kalifornie. Pránická výživa ovšem předpokládá potřebnou duchovní vyspělost.

V Indii v Ahmadábádu žije 85letý muž, který již 70 let nejí ani nepije.

39. Ježíš učedníkům řekl: „Co dává život, je duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život.“ (Jan 6, 61-63)

40. „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.“ (Jan 7, 16)

41. „Já (Ježíš) jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8, 12)

42. „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“

(Jan 12, 46)

43. „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“ (Jan 10, 9)

43a. Řekne mu (Ježíšovi) Tomáš: „Pane nevíme kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan, 14, 5.6) Poněvadž světlo představuje zejména Lásku, lze říci, že nikdo nepřichází k Otci než skrze Lásku.

44. Velekněz a jeho stoupenci chopili se apoštolů Petra a Jana a vsadili je do městského vězení. Anděl Páně však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl apoštoly ven a řekl: „Jděte znovu do chrámu a zvěstujte lidu ta slova života.“ Veleknězi, který je dal předvolat, odpověděli: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“ (Skutky 5, 17-29)

45. Ježíš řekl: „Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere. (Skutky 20, 35)

46. Když jsem byl na cestě do Damašku, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: ,Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům. Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.´ (Sk 13-18)

47. „Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří …“ (Římanům 1, 16)

48. „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky. Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Dal je na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.“ (Ř 1, 18-32)

49. „Bůh nikomu nestraní.“ (Ř 2, 11)

50. „Někteří pomlouvači nám připisují, jako bychom říkali: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro? Ty čeká spravedlivé odsouzení.“ (Ř 2, 8)

51. „Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.“ (Ř 4, 8) Platí zřejmě celková bilance v respektování či nerespektování Zákona.

52. „Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. A k životu věčnému.“ (Ř 6, 16.23)

53. Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. (Ř 8, 5.7)

54. „Duch dává život. Jestliže mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.“ (Ř 8, 10.13)

55. „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“ (Ř 8, 28)

56. Jak je psáno u Ozeáše (2, 25) : ,Lid, který není můj, povolám za svůj lid…´ (Ř 9, 25)

57. „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen. Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?“ (Ř 10, 13.14)

58. „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12, 2)

59. „Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo. Nespoléhejte se na vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ,Mně patří pomsta, já odplatím praví Pán.´ (V 5 M 32, 35 a Mt 5, 39) Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ (Ř 12, 9-21)

60. „Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť jsou zřízeny od Boha. Ten, kdo se vzpírá proti vládnoucí moci, vzpírá se proti Božímu řádu. Vládcové přece nejsou hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Je vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.“ (Ř 13, 1-6)

61. „Láska neudělá nikomu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona. Už nastala hodina, abyste procitli ze spánku. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.“ (Ř 13, 10-14)

62. „My kážeme Mesiáše ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.“ (1 Korintským 1, 23-2)

63. „Jsme spolupracovníci na Božím díle…“ (1 K 3, 8, 9)

64. Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci. (1 K 4, 20)

65. „Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači lupiči nebudou mít účast v Božím království.“ (1 K 6, 9.10) Nebiblickou terminologií můžeme říci: Výše uvedení nesplní limit duchovního vývoje, takže nebudou mít účast v již duchovnějším vnějším prostředí, další etapy vývoje duchovnosti lidí.

66. „Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!“ (1 K 10, 24)

67. „Ani já nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.“

(1 K 10, 33)

68. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“ (1 K 13, 1-7)

69. „První člověk Adam se stal duší živou - poslední Adam je avšak Duchem oživujícím.“ (1 K 15, 45)

70. „Chci říci to bratři, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.“ (1 K 15, 50.53)

71. „Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou. Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.“ (2 K 4, 2-4) Evangeliem je řecký výraz, znamenající radostnou zvěst, poselství. Od 2. století po Kr. evangeliem se rozumí čtyři evangelia Nového zákona.

72. „Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nespravedlností? A jaké spolužití světla s temnotou?“ (2 K 6, 14)

73. „Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha.“ (2 K 10, 4.5)

74. „Nakonec, bratři: žijte v radosti, napravuje své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2 K 13, 11)

75. „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Kristu, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Galatským 3, 26-29)

76. „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v  lásce jedni druhým. Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte pozor, abyste se navzájem nezahubili.“ (Ga 13.15)

77. „Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějnictví, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.“ (Ga 5, 17-24)

78. „Neklamte se. Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik. Kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.“ (Ga 6, 7-9)

79. „Bůh nás v Kristu již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.“ (Efezským 1, 3.4)

80. „Ježíš Kristus, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.“ (Ef 1, 7.10)

81. „To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemněnou mysl a odcizili se božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci. Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Ef 4, 17-24)

82. „Proto zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním vždyť jste údy téhož těla. Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba… Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k  sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem.“ (Ef 4, 25-32)

83. „Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte vzdávat Bohu díky!“ (Ef 6, 4)

84. „I vy jste byli kdysi tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale plní Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. A vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu.“ (Ef 6, 6-20) Krácený text.

85. „Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“

(Ef 6, 1.4)

86. „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.“ (Ef 6, 12.13)

87. „Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ (Filipským 2, 4)

88. „Neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic.“ (Fp 3, 8)

89. „Konečně, bratři, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.“

(Fp 4, 8.9)

90. „V Kristu Ježíši zapusťte kořeny, na něm postavte základy, … Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, …“ (Koloským 2, 6-8)

91. „Hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. I vy jste tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všem Kristus. Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.“ (Ko 3, 1-14)

92. „Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.“ (Ko 4, 5.6)

93. „Žijte tak, abyste se líbili Bohu. Každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.“ (Ko 4, 1-5)

94. „Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví.“ (1 Tesalonickým 1-5)

95. „Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ (1 Te 15-22)

96. „Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1 Timoteovi 2, 3.4)

97. „Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho je láska k penězům.“ (1 Tm 6, 6-10)

98. „Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán.“ (1 Tm 6, 11.12)

99. „Jediný Vládce, Král králů a Pán pánů přebývá v nepřístupném světle.“ (Tm 6, 15.16)

100. „A ty můj synu, co jsi ode mne slyšel, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel.“ (Tm 2, 1-3.5)

101. „Bezbožným a planým řečem se vyhýbej. Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý.“ (Tm 2, 16.24)

102. „Jaká pronásledování jsem přestál a ze všech mne Pán vysvobodil. A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování. Avšak se zlými lidmi a podvodníky to půjde stále k horšímu, neboť klamou jiné i sebe. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl připraven ke každému dobrému činu.“ (2 Tm 3, 11-13.16)

103. „Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.“ (Tm 4, 2)

104. „Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh.“ (Židům 3, 4)

105. „Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.“

(Žd 12, 5.9.10)

106. „Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať si jsou věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ (Žd 13, 4)

107. „Z rozhodnutí Otce nebeských světel jsme se znovu zrodili slovem pravdy.“

(Jakubův 1, 17.18)

108. „Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. Vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. (Jk 1, 20)

109. „Jestliže zachováváte královský zákon: „ Milovati budeš bližního jako sám sebe“, dobře činíte. Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu.“ (Jk 2, 8.9)

109. „Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.“ (Jk 2, 26)

110. „Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratři moji. Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?“ (Jk 3, 10.11)

111. „Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.“ (Jk 3, 17.18)

112. Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře! (Jk 4,7.8)

113. „Bratři, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon.“ (Jk 4.11)

114. „Kdo ví, co je činit dobré a nečiní, má hřích.“ (Jk 4, 17)

115. „Modlete se jeden za druhého. Velkou moc má modlitba spravedlivého.“ (Jk 5, 16)

116. „Jako poslušné děti nedejte se ovládat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti;“ (1 Petrův 1, 14)

117. „Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení.“ (1 Pt 2, 1.2)

118. „Prosím vás, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši a žijte vzorně mezi pohany; tak, aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli.“ (1 Pt 2, 11.12)

119. „Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy.“ (1 Pt 3, 17)

120. „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ,lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře.“ (1 Pt 5, 8.9)

121. Vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce. (2 Pt 1, 5-8)

122. „Bůh je světlo.“ (1 Janův 1, 5)

123. „Tma ustupuje a pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví kam jde, neboť tma mu oslepila oči.“ (1 J 2, 8-11)

124. „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“ (1 J 2, 15-17)

125. Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. (1 J 3, 4)

126. „Kdo nemiluje své bratry, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě.“ (1 J 3, 14.15)

127. „Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“(1 J 4, 16.18)

128. „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ (1 J 5, 3)

129. „Běda těm, kdo jsou jako pastýři, kteří pasou jenom sami sebe.“ (Judův 11.12)

10.

Z duchovní moudrosti Almy Excelsior


Tuto moudrost přebíráme z úvodu knihy Almy Excelsior O reinkarnaci, karmě a posmrtném životě člověka v  kámaloce, ve zkráceném znění. Tato kniha tvoří základ pro světový názor filadelfické kultury a současně je i duchovním základem pro celosvětově platný světový názor poctivé demokracie. Kniha Almy Excelsior není tedy výlučnou ideologií, ani náboženským vyznáním a splňuje požadavek Listiny základních lidských práv ( č. 2/1993 Sb. článku 2 odstavec 1): „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“

Klíčem ke slovanské kultuře a hybnou pákou veškerého duchovního vývoje lidstva je Láska. Smyslem planetárního života zemského je vývoj Lásky. Země je předurčena Prozřetelností, aby byla kolébkou impulzu svobodné, cílevědomé Lásky.

Co je Láska? Láska je silou božského života, je nejvyšší stvořitelskou mocí Boží. Bůh je Stvořitelem všehomíra a prakořenem, kolébkou i zdrojem podstaty Lásky. Láska je ohnivým citem rozdávání se, vyzařování života, tvoření, živení a niterného rozvíjení. Je nejvyšším božským atributem, tj. božským přívlastkem, samostatnou prapodstatou veškerého Bytí.

Člověk znesvětil toto slovo, používaje ho pro označení zneužitých pudových vztahů lidské animality. Většina lidí nechápe pravý smysl slova „Láska“. Láska má být voláním člověka k Bohu, neboť Láska je mostem do věčnosti a spojuje nás s nejvyšším božským principem, jestliže chápeme podstatu tohoto božského slova.

Smyslem planetárního života Země je vývoj Lásky, která se vyvíjí od pudového pociťování antipatie a sympatie a zušlechťuje se v dalším vývoji lidském až k pociťování pravé duchovní Lásky. Mezi prvním a posledním stupněm vývoje Lásky je nesmírný rozdíl. V semeni je obsažen budoucí strom, semeno však není stromem, ale jen latentním zárodkem stromu. Semeno je zárodkem, v němž jsou síly, které vytvoří strom, budou-li mít půdu ke svému vývoji a podmínky potřebné k růstu. V pudovosti je zárodek duchovní Lásky, Bohem vložený za účelem lidské evoluce do nejvyšší oblasti citového duševního života. Lidské srdce se má vyvinout k dokonalému chápání nadsmyslové podstaty Lásky. Když se toto pochopení dovrší, bude poslání zemského člověka splněno a člověk Země se promění v duchovního člověka sfér, neboť Láskou dosáhne svého vnitřního spasení.

Duchovní Láska je cílem lidského vývoje. Jejím pravzorem je Kristus, Duch kosmické Lásky.

Jako dobrý zahradník v půdě pěstuje semena stromů, tak má člověk pěstovat sémě Lásky a projít všemi sedmi stupni jejího vývoje až k Trůnu božského Otce, Prazdroje podstaty Lásky.To je smysl lidské evoluce, (…) .

Sedm stupňů evoluce Lásky odpovídá sedmi stavům kosmického zřízení, sedmi silám slunečního Bytí, vyzařujícím k nám ze sedmi planet, které jsou tělem Kristovým.

Láska je matkou Moudrosti.

Zákon karmy je zákonem spravedlivé odplaty dobra i zla. Je projevem třetího božského principu, Všemoudrosti božské Všemohoucnosti, působících v rovnováze s božskou Láskou.

Trojdílnost božské podstaty v člověku se zrcadlí v jeho trojdílném bytí jako duch, duše a tělo.

Lidský duch je odvozen z principu svatého Ducha, ze Světla božského Láskysplynutí. V duchu jsou latentní síly božské Moudrosti, jež má být rozvinuta otcovskou silou duchovního Já, které je vytvořeno podle pravzoru Kristova. Kristus je pravzorem čistého lidství, podle něho má se člověk niterně vyvíjet. Proto je Kristus cestou k  spáse, Pravdě a Dobru a branou zasvěcení v mystéria nadsmyslového bytí Otcova.

Lidská duše je odvozena z principu božské Matky, z Ohně univerzální Lásky. V lidské duši jsou uloženy latentní síly Lásky.

Lidské tělo je odvozeno z principu božského Otce. V něm je uložena síla latentního duchovního člověka, která bude během zemského vývoje rozvinuta, neboť jen ve zjevném bytí může být také pochopen božský Duch i božská Duše a jimi pak může člověk dojít k poznání Stvořitele.

Člověk je současně makromikrokosmem i mikrokosmem. Dříve než si člověk může uvědomit svou příslušnost makrokosmickou, musí si uvědomit svou příslušnost kosmickou, která spočívá v rozvinutí Kristova obrazu čistého lidství, uloženého v lidském duchu. Teprve když člověk silami Kristovými v sobě oživí kosmické vědomí své sedmipodstatnosti a latentně probudí vyšší trojprincip, který nazýváme Manasem, Budhi a Atmanem, může plně pochopit božskou Trojici a nabýt makrokosmického vědomí.

Všechny budující kosmické síly prýští ze Slunce, které je jejich centrem. Tím, že člověk může vyvinout sedm principů, je mikrokosmem. Dnešní člověk má vyvinuté tělo fyzické, polovyvinuté tělo éterické, méně vyvinuté tělo astrální a pak Já, božskou jiskru, tvořící jeho jástevní sebevědomí. Tyto čtyři články má každý člověk vyvinuty do určité míry, odpovídající stupni jeho evoluce, kterou prodělal v reinkarnačním řetězu. Tři vyšší články, které jsme nazvali Manas, Budhi a Atman, mají částečně vyvinuty lidé, kteří prošli duchovním vývojem buď prostřednictvím náboženství, anebo prostřednictvím zasvěcení.


11.

Ideologie, tj. světový názor je nejvyšším řídicím systémem všech nositelů moci,

lidí i jejich organizací


Mluva protikladů pomáhá poznávat pravdu, bez níž se ideologie dostávají na scestí, které popsal prorok Izajáš ve Starém zákoně takto: „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! (Izajáš 5, 20) Podobně lze vydávat antidemokracii za zdravou demokracii. Výsledky této nadvlády nad občany státních mocí tuto záměnu odhalují, poněvadž jednotlivci i národy ve svém vývoji upadají a místo dopředu jdou dozadu. Tak všichni státní zaměstnanci u nás se mají, dle čl. 2 Listiny základních práv a svobod, řídit demokratickými hodnotami a nesmějí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Tyto demokratické hodnoty Ústava ČR neuvádí. Vazbu na výlučné ideologie zakazuje zákon č. 118/1994 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích v ustanovení § 4 a § 5:

§ 4

Vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí,

a) které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu,

b) které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky zvolené orgány,

c) které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů,

d) jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.

§ 5

(1) Strany a hnutí jsou odděleny od státu. Nesmějí vykonávat funkce státních orgánů ani tyto orgány nahrazovat. Nesmějí řídit státní orgány ani ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy.


Z uvedených textů vyplývá povinnost všech státních zaměstnanců, zejména moci zákonodárné, vládní a soudní, řídit se ve své činnosti prioritou, jíž má být demokracie, podporující kultivaci lidské psychiky a rozvoj morálního zdraví společnosti. Podstata demokracie u nás není však řádně definovaná, demokratického hodnoty lze snadno vyložit různě. Rozdíl v přístupu ideologie materialistické, tj. ideologie marxismu-leninismu, lze přirovnat k dodávce elektrického proudu z atomové elektrárny k jednomu stožáru větrné výroby elektřiny. Lze srovnat úsilí KSČ s šířením své ideologie, s úsilím naší státní moci s šířením demokratické ideologie? Výuka materialistické ideologie byla jasnou prioritou pro všechny představitele státní moci. Ústava č. 100/60 Sb. ČSSR v  článku 16 uvádí:


(1) Veškerá kulturní politika v Československu, rozvoj vzdělání, výchova a vyučování jsou vedeny v  duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu, a v  těsném spojení s životem a prací lidu.

Článek 34

(3) Občané jsou povinni zachovávat ústavu i ostatní zákony a dbát ve všem svém konání zájmů socialistického státu a společnosti pracujících.

Článek 37

(1) Vrcholnou povinností a věcí cti každého občana je obrana vlasti a jejího socialistického zřízení.


Na konferenci v  Míčovně na Pražském hradu v říjnu 1992 o ideji české státnosti, proti pojetí české státnosti jako garanta mravního vývoje občanů, se prosadilo občanské pojetí občanského státu. O které zásady občanské společnosti se jedná, to se již v ústavě nedočteme.



František Venzara (2/2012)






<< ZPĚT

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!