92. Sklízíme hořké plody (Dominik Duka arcibiskup pražský)


Většina pokusů o řešení stávající společenské krize reformami má jako společného jmenovatele jak malou schopnost podívat se na pravé příčiny těchto problémů, tak neochotu řešit vše v dlouhodobém výhledu. Potácíme se mezi touhou přece jen něco udělat a neochotou udělat něco opravdu podstatného, radikálního.
Být radikální znamená jít ke kořenům. Osobně mám za to, že příčinou řady společenských komplikací je rozvrat rodiny. Přidává se k tomu i mnoho dalších faktorů, ale troufnu si tvrdit, že slova Marxova Komunistického manifestu o přežitku instituce rodiny a nutnosti jejího zrušení jsou opravdu klíčovou předzvěstí toho, co následovalo.
Přestože jsme z úst komunistických funkcionářů slýchali, že rodina je základ státu, ve skutečnosti dělali vše pro to, aby skutečná životaschopná rodina přestala fungovat. Nastěhovali občany do sídlištních bytů, které Václav Havel nazval králikárnami, kde nemohli spolu žít lidé více generací. Matky musely nastoupit do práce a děti do školek a jeslí, kde se o ně takzvaně postaral stát. Lidé se v bytech míjeli, nemohli společně obědvat, nebyl čas na prožívání života ve skutečně fungující rodině. Z bytů se stala opravdu jen ubytovací zařízení, z nichž každý prchal, jak jen mohl.
Ideálem bylo mít co nejméně dětí, aby se nesnížil již tak ubohý životní standard. Spravedlivě musím přiznat, že mnozí státní úředníci už tehdy tušili nedobrý vývoj událostí, a tak se snažili rodinnými přídavky, novomanželskými půjčkami a jinými ekonomickými nástroji situaci rodin přece jen trochu zlepšovat.
Dnes jsme dospěli do chvíle, kdy sklízíme hořké plody předchozích desetiletí. Odborníci spekulují, jak a čím zvrátit demografický vývoj, jak zajistit důchody v dalších letech a také kvalitu zdravotní či sociální péče.
To je jistě dobré a nutné. Přimlouvám se však, aby jako na základní řešení byla naše pozornost obrácena na podporu a obnovu fungujících rodin. Je dobrým signálem, že se budují vícegenerační domy, že řada lidí dnes už počítá s tím, že bude sice žít samostatně, ale pod jednou střechou s dětmi i vnoučaty a budou si vzájemnou oporou.
I my přispíváme svými postoji v rodičovské a manželské výchově, v důrazu na vzájemné vztahy v rodině nebo v požadavku věrnosti a nerozdělitelnosti rodin. Různá ekonomická povzbuzení jsou jistě žádoucí, ale nepovedou k cíli tam, kde nebude úcta k lidským hodnotám, schopnost oběti a láskyplná péče i o širší rodinu, než je ta tvořená pokrevními příbuznými.

(ČRo 1 Radiožurnál, 5. června 2011 a přepis z Týdeníku Rozhlas č. 26/2011)




<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!