100. Širk


Arabské slovo širk znamená narušení pojmu Jediného Boha: Bůh neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí vše, co je mimo toto, tomu, komu chce. A kdo přidružuje k Bohu, ten zabloudil zblouděním dalekým. (4:116) Číslo před dvojtečkou znamená číslo súry. Používáme překlad Ivana Hrbka, Odeon, Praha 1972. A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: „Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!“ A pravil Mesiáš: „Dítka Izraele, uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky.“ (5:76/73) A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: „Bůh je třetí z trojice - zatímco není božstva kromě Boha jediného. A nepřestanou-li s tím, co říkají, věru se dotkne těch, kdož z nich jsou nevěřící, trest bolestný! … (5:77/73) A Bůh je blízkým druhem věřících. (3:61/68) Mesiáš, syn Mariin, není leč posel, před nímž byli již poslové jiní. A matka jeho byla pravdomluvná - a oba se živili pokrmy. Pohleď, jak jim objasňujeme znamení, a pohleď, do jakých lží se dostali! (5:79/75)

Naše husitské války nám ukázaly, jak názorový spor o přijímání hostie i vína snadno přeskočil ze sporu názorového do sporu, v němž se zabíjeli věřící v Boha obou stran v přesvědčení, že tím slouží Bohu a budou za svůj boj Bohem odměněni. Odpovědní vedoucí obou sporných stran však si neuvědomili, že 5. přikázání Desatera Nezabiješ platí i pro ně. Jako norma přírodního morálního Zákona platí zákaz zabíjení v celé říši lidské odedávna. Husité se povzbuzovali k zabíjení v bojové písni Kdož jste Boží bojovníci a Zákona jeho a mylně se domnívali, že k dobrému cíli lze použít i zlo, aby mohlo být už jen dobro, aby zvítězila pravda. K odmítání používání vína při přijímání mnoha věřícími z jednoho poháru mohla vést zkušenost snadného přenášení nemocí, zejména moru. Názorová prevence před podobným sporem mezi islámem a křesťanstvím na širk je žádoucí. Současný terorismus ve světě je též jen projevem mylného duchovního chápání smyslu Koránu i Bible, jímž je zduchovňování, zesvětlování člověka, které vychází z nitra člověka a nelze mu je nadekretovat. Člověka je třeba jen od malička řádně vychovávat v souladu s přírodním morálním Zákonem, který tvoří základ všech zdravých náboženství.

Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Jiný možný překlad: Hospodin je jeden. (5 M 6, 4) (Citace jsou převzaty z z ekumenického překladu Bible.) Já jsem Hospodin a jiného už není. (Izajáš 45, 18 a 22) O jediném Bohu vypovídá setkání pastevce Mojžíše u hory Choréb (Sinaj) s Bohem, který ho z hořícího keře požádal, aby navštívil faraona a vyzval ho, aby mu dovolil vyvést Izraelce z Egypta. Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mně k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ (2 M 3, 13) Ve zkratce je toto jméno psáno hebrejským písmem jako JHVH, tj. jod he vau he, kterému se říkalo tetragrammaton - čtyřpísmenná šifra, pro niž se začalo používat slovo Jahve. Tato šifra se překládala jako Pán, Hospodin. Avšak Hospodin je Bůh pravý, On je Bůh živý a Král věčný. (Jeremjáš 10, 10) Boží odpověď Mojžíšovi lze vyložit buď jako „Jsem ten, kdo je,“ nebo jako zamítnutí odpovědi: „Jsem ten, kdo jsem“ tj. své jméno ti nepovím. Ve všech semitských jazycích je pojem božství vyjádřen jménem Él Elóhím s kořenem ´-l (v akkadštině ilu, v arabštině ilah, se členem allah). (Biblický slovník, Kalich, Praha 1991.) O Bohu jako o Otci mluvil již Starý zákon. Ježíš nepřestává prosit Otce, který je v nebesích. Ježíš představuje sám sebe jako toho, jehož vůle je v harmonii a ve styku s vůlí Otcovou. Tato jednota mezi oběma vůlemi nečiní však z Ježíše druhého Boha. Tvrzení židů, že je Bohem odmítá Ježíš slovy: Ve vašem zákoně je přece psáno: „Řekl jsem: jste bohové.“ Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo nazval bohy - a písmo musí platit - jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn? Ježíš židy žádá, aby konečně pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci. (Jan 10, 38) Naplnit se světlem pravzoru Božího má být cílem všech lidí na Zemi. Takovéto ztotožnění se s Bohem má být cílem všech náboženství a nelze je považovat za přidružování lidí i Ježíše k Bohu. Ježíš byl prvním člověkem, který tohoto cíle dosáhl. O tom, že se Ježíš nepovažoval za Boha svědčí i jeho poslední slova na kříži: Bože můj, Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (Marek 215, 34) Tato slova nejsou slovy Ježíšovy beznaděje, ale jsou to slova první věty žalmu 22, který popisuje, předpovídá a informuje o smyslu jeho dobrovolné oběti.

V Katechismu katolické církve (ZVON, Praha 1995) je informace o svaté Trojici: Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: soupodstatnou Trojici. Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá nich je úplně celý Bůh. Otec je všechno to, co je Syn, Syn je všechno to, co je Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh podle své přirozenosti. Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností nebo božskou přirozeností.“
Pravoslavná církev znázorňuje Trojici trojím skupenstvím vody a učí, že kdo nevěří ve tři božské osoby, nemůže být křesťanem. Dále uvádí argument, že Bůh je nekonečně dokonalý, Bůh Syn je nekonečně dokonalý, a svatý Duch je nekonečně dokonalý. V matematice součet tří nekonečných čísel tvoří jedno nekonečné číslo. Jedinost a jedinečnost Boha, tj. NNI (Nejvyšší a Nejmocnější Inteligence) potvrzuje též matematika. Číslo 1 je jen jedno. Dvojka, trojka atd. již nejsou jednotkou, ale jednotku obsahují. Existenci dalších čísel jednotka podmiňuje.

Díky Almě Excelsior (1887-1956), civilním jménem Marie Kubištová, celosvětově nejnovější znalkyně duchovní vědy, můžeme říci, že řekneme-li otec, říkáme tím i matka a děti. Trojici pak tvoří Otec, Matka a Duch svatý. Kristus souvisí se Slovem - Logem. Nové, hlubší duchovní poznání předpokládá i Korán: „Každé vývojové období má své Písmo vlastní.“ (13:38) „Bůh vám přislíbil i jinou (stezku přímou), nad níž dosud nemáte moc, zatímco ji Bůh již objal ve svém vědění.“ (48:20.21) Prohlubování duchovního poznání lidí předpokládá i verš 9 v druhém listě Jana: Kdo zachází dále než je učení Kristovo, a nezůstává v něm, nemá Boha. Kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Z ezoterického díla Almy Excelsior je dovoleno uveřejnit jen některé názory o Bohu: Bůh je Stvořitelem Všehomíra a prakořenem, kolébkou podstaty Lásky. Láskou stoupá člověk k Bohu a stává se člověkem sfér. Bůh sám si určil projevení svých atributů. Znát Boha znamená poznávat všechny složky Jeho božské Myšlenky, Jeho tvůrčí Slova, Zákony Jeho univerzální Lásky, Moudrosti a Spravedlnosti a Jeho božskou Všudypřítomnost ve všech buňkách Jeho těla, jimiž jsou svaté bytosti duchovního světa. I člověk se může stát buňkou Otcova těla.

Z názorů Ivana Hrbka na historii islámu (Islám a současnost, Academia, Praha) citujeme informaci o zakladateli panislámského hnutí, jímž byl Džamáluddín al-Afghání (1839-1897). Ve svém hlavním díle Vyvrácení materialistů, napsaném v 80. letech, interpretoval historický proces jako boj mezi starým a novým, mezi konzervativním Východem a pokrokovým Západem, jako boj náboženského a nenáboženského ducha anebo boj mezi náboženstvím a materialismem. Hlásal, že šíření materialismu způsobilo pád velkých států a civilizací v minulosti; jak úpadek Řeků, tak i Peršanů byl zaviněn růstem bezbožného materialismu. (…) „Materialismem je pro něj i kapitalistický způsob života, honba za ziskem, za věcmi „tohoto světa“ a amorálnost buržoazní společnosti. (…) Al-Afgání však neodsuzoval vše, co z Evropy přicházelo; doporučoval svým souvěrcům aby studovali evropské vědy a techniku, dohnali tak zameškané a mohli postavit proti evropskému politickému, hospodářskému a kulturnímu pronikání stejné zbraně. Al-Afghání dále hlásal, že islám, jsa kdysi mocný, může jím být znovu, jestliže nedovolí Evropě, aby po něm nadále šlapala. Muslimské země jsou slabé, neboť jejich společnosti jsou zkažené a odchýlily se od původních zásad islámu; je také třeba osvobodit lid od pověr a pošetilých názorů. Současně však je nutno poskytnout lidem důkladné náboženské vzdělání a sice pomocí rozumových argumentů, nikoliv odvoláváním na tradiční autority.

Slovem rúh je v Koránu označen jak duch, který oživuje stvoření, tak i ten, jenž vstoupil do Marie. A zmiň se o té, jež panenství své střežila. A vdechli jsme do ní část ducha Svého a učinili jsme z ní i ze syna jejího pro veškeré lidstvo znamení. (21:91) A vyptávat se tě budou na Ducha. Odpověz: „Duch přichází z rozkazu Pána mého a bylo vám dáno z vědění jen nemnoho.“ … Duch svatý přinesl (jiné) verše dolů od Pána tvého s pravdou, aby utvrdily ve víře ty, kdož uvěřili … (35:104/102)

Korán zná tři kategorie duchovních bytostí: anděly, džiny a satany, přičemž satan je džin s velkou mocí a věděním, vždy však je zlým. Jménem jsou uváděni andělé Gabriel, a Michael. Nejmocnější duchovní bytosti Korán nejmenuje, ale nazývá je slůvkem

My

1. A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! (38:26/27)

2. My nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, jsme pro zábavu nestvořili; (21:16)

3. Jsme to My, kdo vás stvořili… (56:57) Jsme to My, kdo smrt mezi vámi ustanovili; (56:60)

4. A v párech jsme vás stvořili. (78:8)

5. My věru život i smrt dáváme a u Nás je cíl konečný. (50:42/43)

6. My stvořili jsme člověka a dobře víme, co duše jeho mu našeptává. (50:15/16)

7. Potom jsme vás po smrti vaší opět vzkřísili doufajíce, že snad budete vděční. (2:53/56) též (13:53/56)

8. Ze (země) jsme vás stvořili a do ní vás vrátíme a z ní vás vyjmeme i podruhé. (20:57/55)

9. Toto je Písmo, jež jsme ti seslali, abys vyvedl lidi s dovolením Pána jejich z temnot ke světlu a ke stezce mocného, chvályhodného - (14:1)

10. Odvrať se tedy od těch, kdo zády k Našemu připomenutí se obracejí a pouze k tomuto pozemskému životu tíhnou. (58:30/29)

11. A uložili jsme člověku laskavost k rodičům jeho - řkouce: „Buď vděčný Mně i rodičům svým neb u mne je cíl konečný. (31:13/14)

12.. To, co jsme ti vnukli z Písma, je pravda potvrzující to, co již předtím bylo sesláno. (35:28/31)

13. My odvrátíme srdce jejich i zraky jejich stejně jako tehdy, když neuvěřili poprvé a ponecháme je bloudit ve svévoli jejich jak nevidomé. (6:110)

14. My pak neukládáme duši břemeno žádné nad jejich síly. (6:152/153)

15. A seslali jsme vám Tóru, v níž je správné vedení a světlo. (5:48/44)

16. A vypravili jsme ve stopách jejich Ježíše, syna Mariina, aby potvrdil pravdivost toho, co obsaženo bylo předtím v Tóře, a dali jsme mu Evangelium, v němž je správné vedení a světlo, aby potvrdilo pravdivost toho, co bylo předtím v Tóře, a stalo se správným vedením a varováním pro bohabojné. (5:50/46)

17. A nevěřící prohlašují služebníky Jeho za součást Jeho a věru člověk je nevděčník zjevný. (43:14/15)

18. Nechť člověk pohlédne … na to, jak spustili jsme vody záplavu a jak zemi jsme dali puknout trhlinám … (80:24.25.26)

19. My nežádáme od tebe žádnou obživu, vždyť My sami ti ji uštědřujeme. (20:132)

20. A na nebi jsme umístili znamení zvěrokruhu a učinili jsme je pro ty, kdo na ně patří, krásnými a ochránili jsme je před všemi satany prokletými - (15:16)

Zrušit existenci Trojice nespadá do kompetence lidí. Věřící lidé, křesťané i muslimové však mohou ve svých názorech posunout Trojici do islámské kategorie My a tak odstranit názor, že Trojice narušuje Jednotu Boha - Alláha. Světlo v lidech nelze nadekretovat lidskou vnější mocí, ani je nelze podepřít krvavým terorem, růstu světla v lidech lze napomáhat jen řádnou duchovní výchovou v souladu s přírodním morálním Zákonem, v němž je projevena vůle Jediného Boha, jak má člověk žít, aby dar života nepromarnil. Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. (1. Jan 3, 4) 21. My dobře známe ty z vás, kdo vpředu kráčí, i ty, kdo vzadu se drží. (15:24)




<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!