110. Proč morální výchova není prioritou státní moci?

Morálka je důležitější než lidská moc a ekonomika

Sdružení přátel morálního zákona - ideologie demokracie

110. Proč morální výchova není prioritou státní moci?

Morálka je důležitější než lidská moc a ekonomika



Ukázky z již dříve Fr. Venzarou publikovaných výchovných pravd

(r. 1990 - 1995)

(Texty těchto ukázek jsou kráceny a částečně slovně upřesněny.)


1.

Bezchybná matrice

Je-li chyba v matrici, pak každý další její otisk šíří tutéž chybu. Jiří Suchý to vyjádřil slovy: „Křivá hůl vrhá křivý stín. Nesnažme se rovnat stín.“ Úlohu matrice v životě lidí i jejich organizací představuje nejvyšší řídicí systém každého člověka, jímž je světový názor, tj. ideologie. Nejdůležitější složkou každého světového názoru je jeho morálka, která rozhoduje o hodnotě celého světového názoru. Je-li chybná morálka, je chybný i světový názor a následně všechny myšlenky, city, slova a činy lidí, organizací. Chybná, tj. křivá morálka je taková morálka, která je v rozporu s vědeckou morálkou podle přírodního mravního zákona (dále jen MZ). Morálku nelze odvozovat od vztahu člověka k výrobním prostředkům.

Znalosti a dodržování MZ se říká lidská moudrost, která je totožná s pojmem morálního zdraví. Již Starý zákon Židů věděl, že kdo moudrost nenávidí, miluje smrt, že moudrost nevejde do zlovolné duše, že znalost a dodržování MZ je pro člověka lepší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra, že množství moudrých je spása světa. (5. ledna 1990)


2.

Stojíme na prahu morální revoluce?

O této morální revoluci velký humanista Albert Schweitzer (1875-1965) napsal: „Musí nastat nová renesance (obroda), mnohem větší, než byla ta, z níž jsme ve středověku vykročili: velká renesance, za které lidstvo objeví, že etické je nejvyšší pravdou a účelností a tím se osvobodí od chatrného obrazu společnosti, v níž se plahočí.“ Podobně se vyjádřil v roce 1977 i významný americký sociolog L. Berger: „Myslím, že někde v nepříliš vzdálené budoucnosti by mohlo dojít k obrovské reakci, k něčemu, co by mělo charakter náboženského obrození. Nemohu vám říci, kdy, nemohu vám říci v jaké formě. Mohlo by to být něco úplně mimo církev.“ (13. ledna 1990)

3.

Aby se lidé stávali lepšími - český spisovatel Josef Holeček (1853-1923)

Jednoho krásného dne lidstvo prohlédne a pochopí, že bylo zavedeno na bludné cesty a že se musí vrátit k nejstarším učitelům mravnosti a k nejstarším vzorům charakternosti. Jaké by bylo štěstí, kdyby český národ byl prvním, jenž se vzpamatoval, aby zachránil sebe i jiné.

Dobře uspořádaná společnost, užší nebo širší, rodina jako stát, musí mít v sobě charaktery. Ony jsou pilíři, podpírajícími její budovu, jsou svorami, držícími ji pohromadě a zabraňujícími, aby se nerozložila a nerozpadla. Společnost bez charakterů hnije, společnost na charaktery bohatá prospívá, zdárně se rozvíjí a rozkvétá. Proto je nejdůležitější prací vychovatelů národa, aby mladé občany učili býti charakterními.

(19. 1edna 1990)

4.

O dvou složkách lidské svobody

První složkou je svoboda volby, která je dána příčetností člověka. Ta úzce souvisí s jeho rozhodováním, s mocí, se světovým názorem a vlastní hierarchií hodnot. Vzrůstá rozvojem možností volby a umenšuje se zmenšováním možností volby, a to jak v člověku, tak i mimo něj. Druhou složkou je věčný vzor, ideál svobody, vtělený do přírodního mravního zákona (dále jen MZ), jemuž se též říká zákon moudrosti a lásky (tj. života pro jiné). V rámci svobody volby, může si člověk zvolit za svůj ideál nikoliv MZ, ale jeho opak - amoralitu. Závisí to jak na inteligenci, tak na jeho výchově a na osudu člověka. Jen MZ je však zdrojem zdravého myšlení, cítění a činů. Úplná svoboda, nezávislost, neexistuje. Člověk vždy byl, je a bude na někom a na něčem závislý. Jde jen o to, aby si zvolil tu správnou závislost z hlediska MZ, nikoliv z hlediska svých počátečních, často falešných představ o štěstí. Chce-li se tedy člověk dostat do říše svobody, v náboženské terminologii do království Božího, musí vstoupit na cestu, která vede k MZ a přemáhat při tom objevující se překážky, nikoliv pryč od MZ, která zavádí do amorality a nezákonnosti. Správnou volbou realizuje člověk v sobě zvolený ideál svobody a postupně se s ním i ztotožňuje.

Napojte se proto, pokud jste tak již neučinili, na MZ! Dosahování svobody je i smyslem lidského života! (27. 1. 1990)


5.

Je svoboda poznanou nutností?

Názor holandského filozofa Barucha Spinozy (1632-1677), že svoboda je poznaná nutnost, (tj. dobrovolná poslušnost), je správný, míní-li se tou nutností MZ. Není správný, míní-li se tou nutností nutnost navozená lidskou mocí, jejíž světový názor je infikován amoralitou, a proto je špatný.

Existence jediného MZ je dána přírodou a jiná možnost volby, nechceme-li jít do vzpoury proti přírodě, neexistuje, je poznanou nutností. (2. 2. 1990.)


6.

Aby se lidé stávali lepšími

Chce-li se člověk stávat lepším, a to je smyslem lidského života, pro to jsme se narodili, měl by poznávat a dobrovolně svým životem respektovat přírodní mravní zákon (MZ), jemuž podléhá jak lidská moc, tak i jeho duševní i hmotná úroveň. V rámci dané mu svobody volby může sice člověk MZ porušovat, ale nikoliv beztrestně. Protože trest následuje jen výjimečně hned, svádí to mnohé k mylnému názoru, že MZ neexistuje, že hlavní v životě není pravda, ale dostatek moci či chytrosti. I kdyby však lidská moc ovládla všechny lidi na Zemi, nebylo by v její moci nahradit MZ vlastním zákonem a natrvalo vyloučit následky překračování MZ. Proto dříve či později pravda nakonec vždy zákonitě vítězí. Pochopíme to už konečně? (9. února 1990)


7.

Občanská výchova patří k nejdůležitějším předmětům výuky

Proč jsme se narodili? Odpověď naší učitelky a dárkyně světového názoru pro filadelfickou kulturu, Almy Excelsior (1887-1956), zní: „Člověk nepřišel na svět proto, aby jedl a užíval smyslových rozkoší, ale aby se duchovně vyvíjel službou bližnímu a Bohu.“

Ve škole života máme moudře vychovávat sebe i jiné vhodným poučením a hlavně i osobním příkladem. Myšlenková složka je v člověku nejdůležitější, poněvadž teprve z ní plyne lidská moc, která je tak dobrá či špatná, jak dobrá či špatná je myšlenková složka v člověku, projevující se světovým názorem. Světový názor (ideologie) člověka je nejvyšším řídicím systémem, nadřazeným nervové soustavě (CNS), žlázám s vnitřní sekrecí a imunitnímu systému, který se vyvíjí kladně či záporně v souladu s kladným či záporným duchovněmravním vývojem člověka. Náš učitel národů (J. A. Komenský) se vyjádřil v tom smyslu, že zanedbávání výchovy je zkázou jednotlivců, rodin, národů i států. Proto by moudrá výchova měla být prioritou každého člověka, rodiny, školy, médií (noviny, rozhlas, televize), společnosti, státu, církve. Lidská moc, která popírá existenci Zákona (a kde je Zákon, tam musí být i Zákonodárce) a světového názoru na něm zbudovaného, tj. univerzálního světového názoru čisté demokracie, zákonitě směřuje ke krizovým jevům, k úpadku morálního zdraví, krizovým jevům ekonomickým, k náhražkovému štěstí, šikaně, kriminalitě, totalitě, válkám. Prioritou proto musí být vláda moudrého světového názoru v hlavách co největšího počtu lidí, hlavně však učitelů, zejména občanské výchovy.

Platon, který učil, že výchova je úkol politický, že vládnout znamená vychovávat, souhlasil by asi s názorem, že když státní moc způsobila zhoršení morálního zdraví společnosti, je opět na nové státní moci, aby toto zhoršení společnosti napravila.

Představa o zastaralých mravních pravidlech, jejichž dodržování překáží nezávislému hledání lidského štěstí, je zcela falešná. Nejvyšší typy štěstí umožňuje právě dodržování norem Zákona, které stárnutí nepodléhají. Mylný názor o zastaralých normách mravnosti podporoval v médiích šířený názor o „morálně zastaralých počítačích, autech apod.“ (22. září 2002)


8.

Petice SPMZ z 29. 11. 2002 - O ideji české státnosti

Výše uvedená petice adresovaná České národní radě, do rukou předsedy Milana Uhdeho, navrhovala, aby budoucí Ústava České republiky obsahovala i tuto větu: „Občané i státní moc jsou povinni předcházet všem škodám, zejména ve výchově ke zdraví morálnímu i fyzickému, v souladu s dobrými mravy, odvozenými z přírodního mravního zákona (MZ).“

Amoralitu, tj. porušování MZ (ať již vědomé či z neznalosti MZ) lze považovat za největšího nepřítele zdravého vývoje občanů, rodin i států. Moudrá moc, která je mravná a inteligentní (na rozdíl od sil, které jsou vždy slepé i na rozdíl od moci „jen“ inteligentní) se snaží předcházet škodám ve všech oblastech lidského života. Tato prevence je podmíněna zdravým světovým názorem, který si je vědom toho, že lidské moci nejsou nejvyšší inteligencí ve vesmíru, že člověk včetně své moci je nedílnou součástí přírody, jejíž moc je Zákonodárcem všech přírodních zákonů, zejména MZ, který je nejdůležitější bezpečnostní a zdravotní normou platnou v říši lidské odedávna. Následky porušování MZ (zpravidla zdůvodňované zájmy a dobrem společnosti) známe z historie i ze současnosti.

(…)

Naše současná poznámka: V neděli dne 25. 10. 1992 skončila dvoudenní konference Idea české státnosti, organizovaná Občanským institutem v Míčovně na Pražském hradě. Z rozhlasu jsme byli informováni, že proti pojetí státu občanského stál stát jako garant mravního vývoje občanů státu. Toto pojetí je v souladu s názorem WHO - Světové zdravotnické organizace při OSN, že vláda odpovídá za zdraví svých občanů. Výhra byla přisouzena státu občanskému.


9.

K cíli jen poctivou cestou

Ing. Alena Hromádková, členka přípravného výboru DEU - demokratické unie, se o nejdůležitějším bodu programu DEU vyjádřila takto: „Jen vůle k obnově nejlepších evropských (tj. křesťanských) tradic může podle mého názoru vést ke zdaru věcí veřejných i osobních. Podobně se vyjádřil Václav Klaus ve svém novoročním projevu v roce 1993: „Začíná existovat samostatný český stát a je jedině na nás, jaký bude, co do něho vložíme. … A za třetí: Jedná se o zahájení duchovní obrody české společnosti, o její návrat k evropským tradicím. Mám tu především na mysli křesťanskou tradici v tom nejširším slova smyslu.“ (MF Dnes ze 4. 1. 1993. Naše současná poznámka: Tento třetí bod programu se nezačal realizovat dodnes, tj. do března 2012.) Vláda v Anglii vytyčila pro obdobný program heslo back to basic, tj. zpět k základu všelidské mravnosti. Stejný cíl, který se stále jaksi nedaří plnit, mají tyto staré výroky: „Vládnout znamená vychovávat“ (Konfucius). „Jen poctivou cestou a spravedlivými činy, nikoli lstí a špatností, mohou lidé dojít svého cíle. Jen takové jednání je člověku prospěšné, které je čestné.“ (M. T. Cicero) Úspěch v tomto směru lze zaznamenat u naší státnosti, vedené TGM, z jehož životních názorů, vhodných pro program DEU, citujeme: „Neudrží se žádný stát, který porušuje základy mravnosti. Nevěřím, že se nutná reformace dá provést jen hospodářsky. Zároveň se musí provést reforma mravní a názorová. Nikdy jsem nebyl ateistou, neboť nebylo dne, abych nemyslel na Boha. Ježíš - ne Caesar, opakuji, toť smysl českých dějin i demokracie.“ (ČD 23. 3. 2003)

Naše současná poznámka: každé porušení Zákona vyvolává autodestrukci všeho, co bylo získáno nečestně, tj. proti Zákonu. Je jen otázkou času, kdy se tato autodestrukce projeví ve vhodný okamžik, dle vůle duchovních Strážců Zákona. Svoboda volby porušovat Zákon je jen součástí životní školy, která nás učí poznávat i uznávat existenci Zákona i Zákonodárce vlastní životní zkušeností.


10.

O morálce trhu

Václav Klaus v článku Cynismus, nebo etika trhu?, uveřejněném Českém deníku 17. září 1993, napsal: „Chtěl bych zdůraznit své nejhlubší přesvědčení, že trh spontánně vytváří svou etiku, etiku, která je v souladu s obecnými představami drtivé většiny lidí o morálce a slušnosti v mezilidských vztazích. Podstatné je to, že se jedná o vztahy mezi lidmi vyšlechtěné „zdola“, jimi samotnými, ne o vztahy implantované jim „shora“ moralizující a vlastně nedemokratickou elitou. Pochopíme-li dobře podstatu, zákony a pravidla trhu, pochopíme, že má svou etiku a že je tato etika souměřitelná s jakýmikoli vnějšně dosazovanými a postulovanými morálními zásadami a hodnotami.“

Citované názory doplňuji o názor vycházející z existence přírodního mravního zákona, který je jediným zdrojem mravních norem pro celou lidskou říši. Platí tedy jak pro trh, tak i pro všechny další druhy lidské činnosti, z nichž lze uvést zejména vztahy rodinné, pracovní, občanů a státní moci, vztahy mezistátní a mezinárodní, vztahy sportovní.

Každý člověk si postupně vytváří vlastní světový názor, jehož nedílnou součástí je morální systém. Tento morální systém se může k ideálu mravního zákona přibližovat anebo vzdalovat. Přibližuje-li se lidská morálka ke svému ideálu předurčenému přírodou, mluví se o remoralizaci. Vzdaluje-li se, mluví se o demoralizaci. Trh může jen spontánně zrcadlit úroveň účastníků trhu. Totéž platí o politice. K nejdůležitějším úkolům všech státních mocí by mělo patřit vytváření podmínek pro remoralizaci nejen účastníků trhu, ale účastníků všech dalších činností lidského života. (Český deník 19. 10. 1993)


11.

Kdo jsme?

Život na Zemi se projevuje ve třech říších: rostlinné, živočišné a lidské. Lidé se z říše živočišné (naše současná poznámka: nikoli z opic!) plně vyčlenili asi před 12.000 lety, kdy postupně do fyzických lidských těl sestoupily z jedné vyšší duchovní sféry duchovní jástevní principy, kterým se též říká vyšší Já. Tento mimořádně důležitý mezník ve vývoji lidstva popisuje bible jako vyhnání Adama a Evy z ráje. Do této doby spadá i náhlé ukončení poslední doby ledové.

Důležitou podmínkou pro změnu životní cesty, která vede lidi zákonitě do krizových jevů, lidských tragédií a dělá z lidí násilníky, kteří se řídí nemocným názorem, že účel světí prostředky, což vede k trestné činnosti, je vědomí, že lidská moc, darovaná každému člověku přírodou, není na Zemi ani v kosmu či vesmíru mocí nejvyšší, ale je podřízená inteligentní moci vesmíru a přírody, prvotních to našich rodičů. Slepé síly třeba celé Galaxie náhodně působící nemohly dát člověku to, co samy nemají a nemohou znát: inteligentní moc. Lidská moc je pak podřízena vůli našich Rodičů, projevené v přírodním zákoně Moudrosti a duchovní Lásky, z něhož je odvozeno i Desatero. Nejstručněji lze vyjádřit obsah tohoto přírodního morálního zákona (ve zkratce MZ) větou: Co nechci, aby potkalo mne, nedělám jiným. MZ je nejlepším základem každého zdravého světového názoru. Nalezneme jej i v křesťanství, které dalo základ evropské kultuře a z něhož i my vycházíme. Lidská moc, která ať již nevědomě, či vědomě jde do vzpoury proti moci vesmíru a přírody, nemá naději na konečný úspěch. (3/1994)


12.

Není práva bez morálky

JUDr. Milan Hulík si ve svém článku klade otázku: „Má soudce soudit podle zákonů nebo podle morálky?“ Správnou odpověď najdeme v knize JUDr. B. Ečera Norimberský soud: „Není práva bez morálky. Právo, které se odpoutá od tohoto svého pramene, usychá, hyne nebo se mění v opak práva.“ Podobně se o vztahu morálky a práva vyjádřil i ruský filozof Vladimír Solovjev: „Právo je minimum morálky.“

Pro soudce, občany, přestavitele státní moci je tragický názor, že lidské právo je víc, je důležitější než morální řád, odvozený z přírodního mravního zákona, z něhož jsou odvozeny všelidské mravní normy. Čím větší je odchylka od norem mravního zákona, tím méně se dá hovořit o demokratickém právním státu, o spravedlnosti, bezpečnosti, důvěře a o zdravých vztazích či poctivé ekonomice. (ČD z  29. 3. 1994)


13.

O moci a silách přírody i lidí

Všechny síly mají společné to, že jsou slepé. Poslouchají jen přírodní zákony a toho, kdo je ovládá. Vedle sil hmotných existují i síly nehmotné, duchovně-duševní. V době Adama a Evy obdrželi lidé od NNI (Nejvyšší a Nejmocnější Inteligence) i trochu její inteligentní moci, která dala člověku schopnost vytvářet si vlastní světový názor s  jeho cíli podstatnými i nepodstatnými, i s volbou prostředků, jimiž by člověk své cíle uskutečňoval. Tato moc umožňuje člověku i poznávání tajemství a zákonů přírody a vesmíru. O převaze NNI nad inteligencí člověka svědčí například vynález radaru, který NNI vytvořila, snad před padesáti miliony lety u delfínů, zatímco inteligentní moc člověka vynalezla radar až v r. 1942 v Anglii. Radar pak pomohl Angličanům vyhrát leteckou bitvu o Anglii ve druhé světové válce. Říše zvířat zatím od NNI inteligentní moc neobdržela, poněvadž se nachází dosud o jeden kosmický vývojový stupeň níž než říše lidská. Proto zvířata nemohou používat řeč a písmo, ale jen signály, ať již zvukové, či chemické. Chování zvířat v souladu s přírodou jim zajistila NNI vrozenými pudy a instinkty. Pudová oblast v člověku naopak obsahuje převážně to, co překáží zdravému životu a vývoji člověka. Vzor pro správné myšlení, cítění, slova a činy lidí vtělila NNI do přírodního zákona Moudrosti a Lásky, kterému se též říká mravní zákon (MZ). Uskutečnění tohoto vzoru lidmi je nejen úkolem daným NNI, ale i hlavním smyslem lidského života na Zemi. Člověk se má ke svému vzoru přibližovat tak dlouho, dokud nezvítězí nad svou pudovou oblastí a nezduchovní se. MZ ovládá tři složky: Moudrost, Lásku a Spravedlnost. Tyto složky jsou i obsahem království nebeského, které Ježíš přislíbil všem lidem, kteří přijmou jeho učení a stanou se jeho žáky, přáteli a spolupracovníky. NNI nazývají lidé Bohem, Hospodinem, Otcem, Stvořitelem, Projektantem, Stavitelem, Udržovatelem - vesmíru i života v něm. NNI nazývají též Zákonodárcem, Králem králů, Soudcem. V Bibli, v žalmu 68, je napsáno: „Bůh dává moc a sílu lidu svému… Uznejte Boží moc!“

Poněvadž člověk je složen ze dvou podstat, z důležitější podstaty duchovní, která dává život podstatě fyzické, potřebuje člověk ke zdravému životu a vývoji přijímat každodenně nejen energii pro fyzické tělo potravou, ale přijímat každodenně i energii duchovní pro svá těla duchovní. Základní část duchovní energie čerpá člověk během hlubokého spánku přímo z duchovních světů. Úplný nedostatek spánku vede k smrti člověka mnohem rychleji než úplný nedostatek potravy. Existuje však možnost čerpat duchovní energii i prostřednictvím slova, ať již mluveného, či psaného, a to při plném vědomí. Onu energii ovšem musí do slov předem někdo vložit. Proto se v Bibli dočteme, že nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem Božím. Toto slovo, zprostředkované zvlášť duchovně pokročilými lidmi, jimž se říkalo vidoucí, též proroci, později apoštolové, najdeme v Bibli. Duchovní energii lze přijímat i dýcháním. Znemožní-li si člověk svým nesprávným světovým názorem, svým materialismem, egoismem a konzumním způsobem života vědomě tuto energii přijímat, vede to k duchovnímu hladovění a k duchovní podvýživě, která je mnohem nebezpečnější než podvýživa a hladovění fyzického těla. Stejně špatně dopadne větvička, která ztratí spojení se svou mateřskou větví. (Jihomoravské necenzurované noviny č. 04/1994)


14.

O odpovědnosti za užívání moci

Na Evropském kulturním kolokviu, které se konalo v Praze od 6. do 11. září 1993 pod motem „Pravda nás osvobodí“, prezident Václav Havel řekl: „Pro systém bylo charakteristické (a to na něm bylo svým způsobem ďábelské) že velmi systematicky rozšiřoval odpovědnost za věci obecné na všechny. Všechny jakoby do sebe vtahoval a činil je spoluodpovědnými - tím, že je nutil mlčet, že je nutil manifestovat, chodit k volbám a tak dále. Tím, že odpovědnost takto rozprostíral na celou společnost, tak se z ní zároveň do jisté míry vyvazoval.“ (citát je převzat z článku Pravda i lež mají dvě strany, uveřejněném v Lidové demokracii ze dne 17. 9. 1993). Z knihy Václava Havla Do různých stran dále cituji: „Za Pavlem Wonkou. Loučíme se s mladým mužem, který podřídil svůj život jedinému cíli: boji za to, co nazýval právní kulturou… Svůj díl odpovědnosti za Pavlovu smrt nenesou jen lhostejní a otupělí soudci a prokurátoři a demoralizovaní vězeňští činitelé. Nese ho celá společnost, která dopustila úpadek právní kultury, a tím i úcty k lidskému jedinci. Nese ho tedy i každý z nás. A na každém z nás je, aby způsobem přiměřeným jeho možnostem a schopnostem zesílil - tváří v tvář této oběti - svou snahu zasazovat se o vítězství pravdy a práva.“

Především je třeba říct, že komunistický systém v únoru 1948 převzal celou státní moc a s ní převzal i celou odpovědnost za výsledky užívání či zneužívání této moci. To, co tato moc velmi systematicky rozšiřovala na všechny, nebyla spoluodpovědnost za zneužívání této moci, ale byla to nevědecká ideologie této moci, nezdravá závislost na vládnoucí moci a demoralizace, která zasahovala všechny oblasti lidského života. O možnosti ovládaných zasahovat proti vůli vládnoucí moci do věcí obecných Václav Havel ve své knížce O lidskou identitu napsal: „Konflikt jedince se společenskou mocí nemůže skončit jinak než porážkou izolovaného jedince.“ Podobně se vyjádřil i předseda federální vlády ČSFR Marián Čalfa: „Jestli v něčem tehdejší státní moc fungovala efektivně, tak to bylo právě v tom, jak dokázala člověka sešrotovat.“ (Lidové noviny z 11. 7. 1990). Na politické moci se nepodílela touto mocí ovládaná společnost, ale vybraní lidé, jimž byla část této moci svěřena, a spolu s ní i příslušná část odpovědnosti. Dále k těmto lidem patřili organizátoři, návodci a pomocníci, kteří se státní mocí spolupracovali.

Podobně, jako muž, který znásilní ženu, nemůže přenést ani část své odpovědnosti na svoji oběť jen proto, že oběť se málo bránila, případně se nebránila vůbec, poněvadž muž byl ozbrojen, vyhrožoval smrtí a žena věděla, že je všeho schopen - podobně je tomu i v případě politického znásilnění občana a jeho přirozených lidských práv totalitní státní mocí.

Odpovědnost ovládaných však přesto existovala, ale jen za používání vlastní moci vzhledem k přírodnímu mravnímu zákonu (MZ), o němž zástupce Francie v Norimberském procesu Champetier de Ribes řekl: „Tím, že prohlásíte za zločinné kolektivní organizace, tím, že připomenete slavnostně světu, že nad libovůlí lidí a vlád je mravní zákon, který zavazuje jak lidi veřejně působící, tak soukromníky, jak národy, tak jednotlivce, a že je zločinem tento zákon porušovat, váš odsuzující výrok přispěje mocně k velkému dílu univerzální pacifikace.“ I o tomto zákoně platí, že neznalost zákona neomlouvá. Dodržováním či nedodržováním tohoto zákona si lidé připravují lepší či horší osud. A je-li zákon, existuje i Zákonodárce. (Necenzurované noviny - 4/94)

15.

Via lucis - Cesta světla

Knížku Cesta světla napsal v Anglii J. A. Komenský (1592-1670).

Cesta světla dosud vyhledaná a i nadále vyhledávaná, tj. promyšlené pátrání jak v blížícím se soumraku světa úspěšně šířit světlo rozumu, moudrost, a to po všech myslích všech lidí a po všech národech. Jestliže se tedy poskytne myslím obecný jas, v němž všichni správně uvidí pravá dobra a poznají, že všechno, co je pod nebem, je, nebo má být podřízeno nebi (nemá-li to zmizet a zaniknout), vzbudí se v nich opravdu snaha o ona dobra také usilovat a vyhýbat se jim protichůdným zlům. Je světlo věčné, tj. ona lidským smyslům nepřístupná záře, v níž přebývá Bůh. Vnější světlo je ona záře vnímatelná tělesnýma očima. Vnitřní světlo je záře zažehnutá v mysli rozumného tvora, osvěcující a řídící ji na jejích cestách. Tma sama o sobě není nic než stav bez světla. Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Tma nemá sil, aby odstranila světlo. Světelným zdrojem je i lidský duch, zářící vrozenými pojmy. Světlem je i Zákon. Kam nedosahuje žádné světlo, tam zaujímá pevné místo tma jako v hlubokých podzemních slujích. Podobně v mysli, do které neproniklo žádné poznání věci, nevyhnutelně vládne nevědomost. Jestliže se něco odvrací od světla, zahaluje se tím do stínu. Tak býk odvrácený od Slunce má hned svůj stín před sebou. Tak i rozum odvrácený od věcí k sobě samému plodí si stíny přízraků místo pravého poznání věcí. Stín a tma předstírají věcnou a kladnou podstatu, kterou však nemají. Čím lépe se ukáže příroda, tím více se zaskvěje vznešenost Tvůrce. Ďábel se stále snaží, aby lidé neznali, co je dobro a co zlo, ba docela aby považovali dobro za zlo a zlo za dobro a ochotně se nechali spoutat těmito řetězy nevědomosti. Nezbytně špatný musí být stav státu či náboženství, jehož bezpečnost závisí na nevědomosti a otroctví poddaných! Pravé náboženství a pravé státní zřízení (jaké si přejeme pro celý svět) jsou věci světlé, mají svou bezpečnost od světla, nikoli od tmy. Opravdu nic není jistějšího, než to, že necháme-li mládež růst jako dříví v lese, jako až dosud, bude se její mysl stejně jako dosud zabývat marnostmi věcí. Celá naděje na nápravu světa k lepšímu závisí na vzdělávání mládeže, ještě neporušené a přístupné utváření a přetváření. Je ve veřejném zájmu, aby nevyrůstali a nedostávali se do lidské společnosti žádní líní a všeteční lidé, kteří by později mohli být k  zkáze její. Jak je známo, co se někomu neuloží osobně, o to buď nikdo nepečuje, nebo jestli o to pečují všichni, bývá zmatek.

Vracejme se! Od rozptýlení k jednotě, od zmatení k řádu, od domněnek k pravdě, od obvodu věcí k jejich středu, od nás samých a od tvorstva k Bohu! Celkovým výsledkem rozšíření světla bude všeobecný mír, harmonie, tisíciletá říše blaha a dobra, neboť temnoty, bída a zlo budou ze světa vypuzeny. (Jihomoravské NN 07/1994)


16.

Sadílková okolí neohrožuje

Jen soudce, závislý na přírodním morálním Zákoně, nikoli na nedemokratické státní moci, může spravedlivě posoudit, jsou-li objektivní podmínky pro internaci občana do psychiatrického ústavu. (ČD 2. 8. 1994)

17.

O neprůstřelných soudruzích

Upozorní-li nezávislý novinář na závažný nedostatek a nestane se nic, je možné usoudit, že chybující jednal v souladu se zájmy svých nadřízených, případně patří k zájmové skupině, jíž slouží. Dříve se o takto chybujícím soudruhovi říkalo, že je neprůstřelný.

V této souvislosti lze uvést tyto křesťanské inspirace z bible: Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách. Každé ráno budu umlčovat všechny pachatele ničemností. (Slova krále Davida z žalmu 101) (ČD 8. 8. 1994)

18.

Jde hlavně o mravní zákon

Každá ideologie se svými cíli a volbou prostředků k jejich uskutečnění je do té míry pravdivá (zdravá, přímá), do jaké míry se kryje s přírodním mravním zákonem (dále jen MZ), jemuž podléhá každá lidská moc, naprogramovaná a darovaná lidem mocí přírody. Lze říct, že ideologie rozhodují o osudu lidí a lidé rozhodují o zapuštění kořenů té či oné ideologie v sobě i ve společnosti.

Každá ústava je jen paragrafovaným obsahem té či oné ideologie. Ústava socialistická jasně řekla, kterou ideologií se řídí. Ústava ČR je v tomto smyslu zamlžená, dle čl. 2 odst. (1) Listiny základních práv a svobod: „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“ Víme již, že demokratické hodnoty ve společnosti mohou mít různý obsah. A které to jsou ty ideologie výlučné a která je ta nevýlučná, tj. nadstranická? Proč v říjnu 1992 Konference o ideji české státnosti v Praze odmítla pojetí státu jako garanta mravního vývoje občanů a dala přednost obsahově nejasnému pojetí státu občanského? (ČD 6. září 1994)


19.

O křivých a přímých ideologiích a lidech

Od prvopočátku své existence začíná si nový člověk na Zemi vytvářet svůj vlastní světový názor, svoji ideologii. Obrazně lze říct, že životní cesta člověka je vlevo ohraničena pokřivenou černou zdí, po pravé straně přímou zdí bílou. Z počátku přebírá člověk ideologii svého nejbližšího okolí, od rodičů, jak však dospívá, formuje si často odlišný světový názor dle svých životních zkušeností a své vrozené povahy. Zpravidla se noví lidé ocitnou někde uprostřed cesty. Někteří lidé hledají svou ideologii ode zdi ke zdi, časem si však osvojí cestu bližší jedné z obou zdí. Ta levá část cesty života je sice pohodlnější a přináší mnohé hmotné výhody, ale jde proti zákonům přírody a poutníky nakonec přivádí do říše zla. Pravá část cesty přivádí poutníky do říše (království) dobra, pravdy, tolerance, pokoje a dobré vůle.

Slovo ideologie je novodobého původu. Stará doba používala slovo stezka, cesta, jak to najdeme i v Bibli, která pokřivenou cestu života nazývá cestou smrti a přímou cestu života nazývá cestou života. Každý člověk si však vytváří různě kvalitní směs obou cest, takže lze říct, že nejsou na Zemi dva lidé s úplně stejnou ideologií. Zejména v politice se ideologie (a od nich odvozené programy stran) dělí na levici, střed a pravici.

Celé dějiny lidstva vypovídají o boji ideologií i lidí pokřivených, s ideologiemi a lidmi přímými. Boj by již dávno vyhrál systém levý, kdyby neexistovala pro všechny lidské moci závazná pravidla přírody, která známe jako všelidské mravní normy. Jejich porušování nakonec formou experimentu potvrdí, až porušování zákonitosti lidmi přinese své ovoce, že svou pravdu si člověk proti pravdě přírody nemá možnost prosadit. Nedostatečné přelití mravních norem do nitra lidí je tou hlavní příčinou bankrotu levých ideologií, systémů, cest. (…)

Když někteří lidé obětovali bohům, aby se jim dostalo syna, řekl jim Diogenés: „A za to, jaký má být, neobětujete?“ Podobně je tomu s  demokracií. Demokracie znamená vládu lidu. Je-li však ten lid ideologicky, názorově pokřivený, bude pokřivená i demokracie. Podstata demokracie netkví tedy jen ve  svobodné volbě, ale ve svobodě od amorality, ve svobodě dodržovat morální řád přírody. Konference o ideji české státnosti, organizovaná OI (Občanským institutem) v Praze ve dnech 24. a 25. října 1992 se vyslovila proti pojetí státu jako garanta mravního vývoje občanů státu a v rozporu s pravdou přírody se přiklonila k neutrálnímu pojetí státu občanského. Snad proto dodnes v hlavách mnoha lidí i školáků přežívá ideologie křivá, nemocná, namísto ideologie přímé, zdravé, pravdivé. Jen dílčí, druhotná systémová změna naší ekonomiky sama o sobě nemůže obrátit vývoj společnosti správným směrem. Špatná duchovněmravní úroveň lidí dříve či později přivede k pádu nejen dobré ekonomické systémy, ale i samu demokracii.

Základním předpokladem názorové reformy je pochopení pravdy, že člověk není nejvyšší inteligentní mocí ve vesmíru. Bylo by proto naivní i nezodpovědné se domnívat, že lidská moc, naprogramovaná mocí přírody, nepodléhá moci přírody. Pro každou lidskou moc tudíž platí tyto čtyři základní prvky: práva, povinnosti, odpovědnost za užívání či zneužívání svěřené moci, odplata, tj. spravedlnost za užívání či zneužívání své moci. Nesmíme však zapomenout, že spíše je třeba se řídit příkazy všelidských mravních norem než křivými příkazy mocí člověku nadřízených. Poněvadž přítomnost je vždy jen výslednicí minulosti, současný stav zřetelně napovídá, že názorová reforma se již nedá dlouho odkládat. O morálně duchovní obrodě nelze jen mluvit, je třeba učinit ji prioritním státním úkolem. (ČD  8. září 1994)


20.

Co by nám dnes řekl T.G.M.

Základem státu, to již hlásali Řekové a Římané, je spravedlnost. Bez všeobecného uznání mravních základů státu a politiky nelze spravovat žádný stát, žádnou společenskou organizaci. Neudrží se žádný stát, který porušuje všelidské základy mravnosti. Stát musí sloužit mravním účelům. Nevěřím ve všemohoucnost politického násilí. Demokracie není jen politická soustava, ale také a především mravní. Naše demokracie musí být stálou reformou, stálou revolucí, ale revolucí hlav a srdcí. Pravá demokracie, založená na lásce a úctě k bližnímu a k bližním všem, je uskutečňováním Božího řádu na Zemi. Demokracie je stálým úsilím o výchovu občanstva vůbec. Má-li demokracie nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale nepřekonávat demokracii. Všecek pokrok vzdělanosti musí sloužit opravě mravů a života. Učenost, doktorské zkoušky a tituly nezaručují slušnost, čestnost ani statečnost.

Nevěřím, že nutná reforma se dá provést jen hospodářsky. Zároveň se musí provést reforma mravní a názorová. Odvrátíme-li se od světla ke tmě, od lásky k násilí - pak se vrátíme do svého hrobu, z něhož už nebude žádného zmrtvýchvstání. Naše obrození musí být obrozením duše. Prosté pravidlo „Nelži!“ poučuje tisíckrát víc než všechny řeči národu a vlasti. Z Komenského musíme pochopit, že vzdělanost zabezpečuje národům budoucnost, vzdělanost na základě mravním. Doufám pevně, že náš národ se vyšine na mravní výši svého velikána, věštce a učitele; všechno mé úsilí směřovalo a směřuje k tomuto cíli.

Čechy byly od středověku jednou z nejkulturnějších zemí. Naše minulost slavná, naše minulost velká je malá v poměru k tomu, kam nám ukazuje. Musíme jít konečně cestou vlastní, cestou svou - českou. Humanita, čisté člověčenství, skutečně není než ideál všeobecného bratrství, ideál naší bratrské jednoty, ideál vpravdě český. Humanita je novější slovo pro starý výraz láska k bližnímu. Jsem rozhodný odpůrce materialistického názoru na svět. Žít mravně je pravé uctívání Boha. Úkol je vypracovat v sobě za daných poměrů kulturního člověka skutečně českého, moderního filozofického pokračovatele na dráze našich předků. (ČD 14. září 1994)


21.

Morálku musíme budovat vlastním příkladem

Představitel zákonodárné moci v ČR Milan Uhde mj. řekl: „V demokracii jsou morální, celospolečensky závazné projekty věcí absolutně soukromou. Není možno si představovat, že například vláda či politická strana vyhlásí koncept morální obrody společnosti. Myslím, že demokracie je opakem totality, která je plná velkých projektů. Je-li u nás demokracie, znamená to, že jedni chodí do kostela, druzí konají dobročinnost, třetí píší básně a čtvrtí na všecko kašlou.“

Citovaný názor jen zdánlivě podporuje poctivou demokracii, založenou na dobrém morálním zdraví představitelů státní moci i občanů. Ve skutečnosti přesouvá odpovědnost státní moci za vytvoření podmínek pro zlepšování úrovně morálního zdraví společnosti, a tím i zlepšování demokracie samé, na společnost, řečeno dřívější terminologií na „lid“, tj. na nikoho.

Tak jako odstranění následků živelní pohromy nemůže státní moc považovat za věc absolutně soukromou, za věc postižených, podobně to není možné ani v případě takové živelní pohromy, za niž lze předpokládat i demoralizaci společnosti v minulých desetiletích.

Absolutně soukromou je jen tvorba morálního zdraví. Úroveň totiž nelze nadekretovat, vynutit zvenku, ale lze ji ovlivňovat vnější mocí kladným i záporným směrem, zejména výchovou, která tvoří nedílnou součást každé moci státní i občanské.

Proč státní moc nemá chuť udělat něco organizačně i finančně pro zlepšení morálního zdraví společnosti, to zdůvodňuje Milan Uhde argumentem, že je u nás demokracie (tj. svoboda volby názorů i činů), která vytváření podmínek pro zlepšování úrovně morálního zdraví společnosti vylučuje - prý by to bylo projevem totality. Lze však nenásilnou výchovnou činnost směřující k lepší úrovni zdraví i lepší úrovni demokracie považovat za projev totality? Není snad povinností všech nositelů moci (státní i soukromé) v okruhu jejich působnosti předcházet správnou činností úpadku morálního zdraví, morálním škodám na zdraví, které zpravidla vždy předcházejí následné škody hmotné? (Naše současná poznámka: včetně škod působených kriminalitou, zejména korupcí. Dlouhodobým nástrojem všech státních mocí pro výchovu jsou ministerstva školství a kultury.) Výchovná činnost by měla být zajisté službou, v žádném případě by neměla být tyranií, totalitním panováním. Nedobrá duchovní a mravní úroveň lidí je - nezávisle na již dosaženém stupni školského vzdělání - líhní pro kriminální živly. Životní praxe ukázala, jak snadno se snoubí amoralita soukromá s amoralitou představitelů státní moci.

Demokracie, v nichž státní moc toleruje nízkou a klesající úroveň morálního zdraví, stávají se zákonitě časem jen demokraciemi formálními, zpravidla však vybavenými mocnou tajnou totalitní mocí, která na práva a svobody občanů v případě své potřeby nemusí dbát. (NN č. 07/95 ze 17. února 1995)


22.

O dvou pilířích demokracie

Dle preambule Ústavy České republiky je demokratický stát založen na úctě k lidským právům (první pilíř) a na zásadách občanské společnosti (druhý pilíř). První pilíř mohou nositelé státní moci vybudovat tím, že práva občanů vtělí do zákona (u nás ústavní zákon č. 23/91 Sb. Listina základních práv a svobod, která se stala součástí ústavního pořádku České republiky a má chránit občana a jeho práva před zneužíváním práv představiteli státní moci). Řekl-li prezident Havel asi v květnu 1994, že Česká republika už není postkomunistický stát, ale prostě demokracie jako každá jiná, lze tento výrok vztáhnout jen k prvnímu pilíři demokracie. T. G. Masaryk se o druhém pilíři vyjádřil takto: „Demokracii bychom už měli, teď ještě potřebujeme ty demokraty.“ Druhý pilíř obsahově popsal Václav Havel ve své knížce Letní přemítání (Odeon, Praha 1991): „Jsem přesvědčen, že nikdy nevybudujeme právní a demokratický stát, nebudeme-li budovat současně stát… lidský, mravní, duchovní a kulturní.“ Tento druhý pilíř nelze nadekretovat a odhlasovat, jeho budování je absolutně soukromým procesem, který však státní moc může ovlivňovat kladně nebo záporně. Díky ideologii, která neuznávala existenci přírodního mravního zákona, ovlivňovala státní moc proces budování druhého pilíře demokracie v zemích bývalého tábora míru jen záporně.

Gorbačov řekl: „Demokracie je také mravní očištění společnosti, obnova jejího morálního zdraví. Musíme důsledně jít i cestou duchovní a mravní obrody společnosti.“ Podobně se vyjádřil i Alexander Solženicyn: „Nenaučíme-li se energicky podřizovat své zájmy morálním imperativům, podlehneme jako lidský rod záhubě.“ A T. G. Masaryk: „Demokracie není jen politická soustava, ale také a především mravní. Stát musí sloužit mravním účelům.“

Jako třetí moment, který bude předurčovat naši budoucnost, jmenoval ve svém novoročním projevu premiér Klaus v roce 1993 nejen obnovu základních práv a svobod, ale i zahájení duchovní obrody české společnosti na bázi křesťanské tradice v nejširším slova smyslu. A co říkají čtenáři Českého týdeníku? František Výmola ve svém dopise v ČD z 16. 7. 1994 píše: „Je vážně ohrožena morální výchova naší mládeže pro krajně neutěšený stav na úseku výuky a výchovy našeho školství. Z povědomí lidí se vytrácí poslední zbytky morálních zásad, které nám zanechala křesťanská výchova a odkaz TGM. Dr. Jirásek z Prahy v ČD z 19. 5. 1994 napsal: „Základním pilířem demokracie je zachovávání pravidel morálky, slušnosti a spravedlnosti.“ Luděk Frýbort z Hannoveru odhadl ve svém příspěvku do ČD z 12. 11. 1994 potenciál lidské slušnosti v ČR na 20 procent, a v západní společnosti asi na 70 procent.

Nejvyšší představitel zákonodárné moci České republiky Milan Uhde dle českého deníku z 15. listopadu 1994 řekl: „V demokracii jsou morální, celospolečensky závazné projekty věcí absolutně soukromou. Není možné si představovat, že například vláda či politická strana vyhlásí koncept morální obnovy společnosti. Myslím, že demokracie je opakem totality, která je plná velkých projektů. Je-li u nás demokracie, znamená to, že jedni chodí do kostela, druzí konají dobročinnost, třetí píší básně a čtvrtí na všechno kašlou.“ Lze však považovat pomoc státní moci při službě nejvyššímu zájmu lidu za projev totality? Není snad lidská svoboda volby názorů a jednání jen odrazovým můstkem pro nejdůležitější činnost lidí vůbec, tj. pro budování druhého pilíře demokracie? (ČTD č. 21, 14.-16. března 1995)


23.

Jak je to s naší morálkou?

Tomáš Ježek, předseda rozpočtového výboru, pod uvedeným nadpisem napsal článek o morálce, tj. o hlavním pilíři demokracie, do Lidových novin (10. 3. 95): „Naše naděje na obnovu morálky, jejíž nedostatečnost všichni tak palčivě pociťujeme, se opírá o institucionální změny, které jsme provedli nebo je právě dokončujeme.“ Tento názor připomíná socialistickou teorii o morálce jako nadstavbě ekonomické základny. Vznik morálky v člověku vysvětluje Ježek i strachem člověka z trestu od lidí i od Boha za to, co se nesmí. Tento strach prý vede k postupnému vybudování vnitřních zábran - morálce. Kladné charaktery se však budují jinak - správným vztahem lidí k přírodnímu mravnímu zákonu, známému jako všelidské mravní normy, případně Desatero. Budují se hlavně přijatým přesvědčením o správnosti pravdy o smyslu lidského života v souladu s mravním zákonem, který není závislý na tom, zda ve společnosti vládne hospodářství tržní, či socialistické. Teprve z vnějšku nevynuceným dodržováním těchto norem roste charakter člověka. Tím však není průměrná slušnost, ani školní vzdělání. (Naše současná poznámka: Strach je projevem mocí temna a nemá s opravdovou poctivou morálkou nic společného. Poctivá morálka vyrůstá z Lásky /duchovní, nikoli sexuální/ a z úcty a lásky k Zákonodárci všech přírodních zákonů, včetně jeho zákona morálního.)

Tomáš Ježek se ve svém článku mimo jiné ptá: „Proč jsme na tom tak špatně?“ Protože v hlavách mnoha lidí přežívá materialistická ideologie, která zrušila mravní normy a nahradila je lidskými normami, odvozenými ze vztahu lidí k výrobním prostředkům a k moci (morální je vše, co pomáhá budovat socialismus). Tak se stala tato ideologie ideologií výlučnou, nevědeckou a zkázonosnou, která zákonitě po určité době vede k propadům. Německo, které prohrálo válku a začalo budovat svou zem na troskách, patří dnes k oporám prosperujících demokratických států zejména proto, že zkázonosnou fašistickou ideologii ihned po válce nahradilo ideologií křesťanskou, která morálku dle mravního zákona obsahuje.

Cílové stanice slušné životní úrovně, ekologie, vzájemné úcty, důvěry a míru ve vztazích mezi lidmi, státy i rasami lze dosáhnout jen cestou vedoucí přes stanici morálky dle mravního zákona. Zkušenosti z historie zřejmě k poučení lidstva a zejména jeho vůdců nestačily. Proto i u nás zatím na výhybce k této nejdůležitější stanici na trati života stále svítí červená, ačkoliv náš stát má předpoklady pro to, aby se stal duchovní velmocí. (ČTD 21. dubna 1995)

24.

Strach nevytváří dobrý charakter!

Opačný názor projevil v Lidových novinách (10. března 1995) poslanec Tomáš Ježek. Strach z trestu údajně vytváří vnitřní zábrany, které pan poslanec nazývá morálkou. Tento strach z nedovoleného jednání působí na vůli člověka, ale jeho charakterovou úroveň, které se též říká morální zdraví nebo čest, nevytváří. Ta se mění k lepšímu jen dobrovolnou, nevynucenou snahou člověka stát se lepším v souladu s jeho vlastním názorem. Tato snaha je i podstatou demokracie. Pedagogika si je dobře vědoma toho, jak blízko má zneužívání strachu k drezúře, diktátu z pozice silnějšího, teroru, manipulaci. Proto dává přednost službě a přátelské pomoci mladým lidem při hledání vlastního zdravého světového názoru, své životní cesty. Dobře víme, do jaké situace přivedl obyvatele a státy bývalého „tábora“ míru ateistický a materialistický světový názor, v němž strach hrál významnou roli v ovládání občanů státní mocí. Kdyby zdravý charakter lidí, nejvyšší to cíl pedagogiky, vytvářel jen strach, pak by bylo možno uvažovat o změně názvu ministerstva školství na ministerstvo strachu. Vědomí  trestu za nedovolené jednání je jen počátek moudrosti, jak nás informuje Bible. Proto nelze směšovat počátek s velmi vzdáleným cílem moudrosti, kterým jsou znalost, dodržování a vlastní zkušenosti se Zákonem. (ČTD 12. května 1995)


25.

Vývoj k ideálům demokracie

Vůdčí ideou České republiky má být demokracie, přesněji ideál demokracie, tj. světový názor demokracie, z něhož pak vyplývají demokratické ideály, které mají mít prioritu nejen v politice a médiích, ale i mezi občany. Vývoj k demokratickému ideálu je zakotven v preambuli Ústavy ČR, ale též v článku 2 odst (1) Listiny základních práv a svobod: „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“ Lze však předpokládat, že strana s nejvyšším počtem hlasů vymění ihned po převzetí vůdčí role ve státu svou výlučnou, tj. stranickou ideologii za ideologii demokratickou? A totéž udělají její straníci ve svých nových státních funkcích? V mnoha státech proto výlučná ideologie fakticky nahrazuje čistou ideologii demokracie. „To, co platí jen pro jednu stranu, jednu víru, jeden národ, není ta pravda, která je věčným ideálem lidského ducha.“ (Karel Čapek) Tímto nestranickým, tj. nevýlučným ideálem je ideál demokracie, světonázorový ideál, postavený na znalosti přírodního mravního zákona (MZ).

(ČTD 12/95)

(Naše současná poznámka k definici zákona: „Zákon v pravém a vlastním slova smyslu je pravidlo, jež stanovila pro jednání inteligentní bytosti jiná bytost inteligentní, jež nad onou první má moc.“ Anglický teoretik právní filozofie J. Austin)


26.

Je lidská moc mocí nejvyšší?

Podobně, jako dobrý lékař neléčí jen projevy nemoci, ale i její příčinu, nestačí, aby noviny psaly pouze o jednotlivých projevech nedobré úrovně demokracie, ale měly by věnovat pozornost i příčinám nemocí demokracie.

Velmi důležitým krokem k růstu dobrých demokratů je uvědomění si skutečnosti, že lidská moc není darem náhody, ale darem inteligentní moci přírody, která je též lidské moci nadřazena. Vůči jejímu zneužívání se nechová neutrálně, ale zajišťuje, že dříve či později se zneužívání moci vrací k lidem jako bumerang. Tomuto zneužívání se říká amoralita. Ta dokáže poskytovat člověku nemalé výhody, ale ty jsou jen dočasné a nakonec přinesou člověku i společnosti více škody než užitku. Až lidé oprostí své jednání od amorality, přestanou současně přikládat palivo na oheň zla hořícího na Zemi a oheň zla vyhasne. Opravdu, lidská moc není nejvyšší mocí na Zemi! (ČTD č. 43 z 30. 5. 1995)


27.

Zkusíme to znovu?

Proslulá je Aristotelova definice otroka: „Otrok je živý nástroj, nástroj je neživý otrok.“ Karel Čapek ve své známé hře R.U.R. vyráběl otroky - roboty z nově vynalezené umělé živé hmoty. Ale již syrský král Antiochos IV. použil k vytvoření „jednolitého lidu“ lepší vynález. Od přírody převzal hotové fyzické tělo, které podřídil svým potřebám prostřednictvím druhé složky lidského bytí, tj. jeho psychiky. Nařídil zřizovat posvátné háje, (1. kniha Makabejská, 1. kapitola), duše židovských synů zde poskvrňoval nečistotou a ohavností tak dlouho, až byla vymýcena jakákoli vzpomínka na boží zákon a změněna všechna ustanovení. Téměř k dokonalosti přivedli výrobu jednolitého lidu také Josef Stalin, Adolf Hitler a Pol-Pot. Dnes je velký význam mravního zákona, promítnutého nejen v názvech obou částí Bible, pozapomenut. Na jeho neznalost a nedodržování lidé neustále doplácejí nejrůznějšími tragédiemi. Tento Zákon je nejdůležitější bezpečnostní a zdravotní normou, která v říši lidské platí odedávna, a je též zdrojem hodnot, které nelze nikde koupit.

V husitském hnutí se český národ již jednou postavil proti nespravedlnosti ve společnosti, způsobené odklonem od Zákona. Husité však použili nesprávného prostředku (obranné války) k dosažení svého cíle, a tím ho znehodnotili. Za spravedlnost lze bojovat jen argumenty pravdy, nikoli argumenty zbraní. Bude umožněno Demokratické unii, aby dala impuls k novému pokusu o příklon národa k zákonu, tj. ideálu demokracie, na základě nevýlučného, tedy objektivně platného světového názoru? ( ČTD č. 47/95 z 13. 6. 1995)


28.

Čemu posloužilo odmítnutí DEU

Dopisem ze dne 3. 7. 1995 požádala DEU (Demokratická unie) o přístup do České televize. ČT však žádost odmítla. Mj. též s odvoláním na článek 2 odst. (1) Listiny základních práv a svobod, který zní: „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“ Citovaný článek vytyčuje ideál demokratických hodnot, jímž by se měl řídit každý představitel státní moci. Obsah tohoto ideálu ústavní zákony neobsahují. Světový názor plně respektující tento zákon vytváří ideál nevýlučné ideologie, která je jen jedna, podobně jako je jen jeden ideál například matematiky, a to nezávisle na skutečné úrovni jeho poznání a jeho uplatňování v životě.

Poněvadž nelze důvodně předpokládat, že členové politické strany, jakmile převezmou státní funkci, současně vymění svou výlučnou ideologii za nevýlučnou a zapomenou na svou stranickou poslušnost, lze tvrdit, že všechny politické strany by měly mít do ČT stejný přístup, nezávisle na tom, zda jsou, či nejsou dočasnými správci státní moci. Prostor navíc by měly dostávat ty politické strany, jejichž výlučná ideologie, ověřená praxí, se natolik přiblížila ideologii nevýlučné, že jsou schopny stát se motorem pro šíření a rozvoj demokratických hodnot v celé společnosti.

Na závěr otázka: Posloužila ČT svým rozhodnutím o nepovolení vstupu DEU do ČT dočasným správcům státní moci a jejich výlučným ideologiím, anebo posloužila ideálu nevýlučné ideologie demokratických hodnot? ( ČTD č. 62/95, 4.-7. srpna 1995)


29.

K obraně demokracie

O odporu proti odstraňování první složky demokracie, kterou vytváří lidská svoboda, se dočteme v článku 23 Listiny práv a svobod: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ Pokud by se však podařilo nějaké mocenské skupině ovládnout základní složky státní moci a další důležité funkce ve státě svými lidmi, kteří dávají přednost zájmům své skupiny před zájmy demokracie, snadno by z této první složky mohla zůstat jen její vnější slupka.

O odporu proti odstraňování druhé složky demokracie, tj. morálky, se Listina základních práv a svobod nezmiňuje. Z podstaty této druhé složky lze však jednoduše vyvodit, že nejúčinnějším odporem proti jejímu odstraňování je naopak vstup Zákona do života lidí, to znamená jejich příklon k Zákonu, jehož respektování či nerespektování lidmi rozhoduje nejen o osudu demokracie na Zemi, ale o lidském štěstí, zdraví, bezpečnosti i o slušné životní úrovni. Tyto hodnoty nelze trvale zajistit bez respektování Zákona na úrovni politické, mocenské, právní a nejnižší úrovni ekonomické. Člověk, který se soustřeďuje na věci nepodstatné, nemůže dosáhnout podstatného, to znamená vtělení Zákona do svého nitra. Tento cíl není dosažitelný jednorázově, ihned. Je to dáno tím, že moci a síly Antizákona a tím i antidemokracie se opírají o pudové a podvědomé síly v každém člověku. Boj s těmito antidemokratickými silami, v nás i kolem nás, je o to těžší, že občan-demokrat nemůže používat zbraně Antizákona (zejména násilí, podlost, lež, přetvářku), ale jen zbraně Zákona (zejména nenásilí, slovo pravdy a moudrosti).

Boj o demokracii je vyhrán tehdy, když alespoň 51 procent lidí v určitém mocenském okruhu pochopí ohromný význam Zákona pro zdravý vývoj své moci a začne jej z vlastní iniciativy vtělovat do svého nitra. Proto se správně říká, že každá společnost má takovou vládu, jakou si zaslouží. Již staří Číňané věděli, že moudrý vládce zpevňuje páteře lidí, tj. vytváří podmínky, aby se antidemokratická činnost nevyplácela. V Bibli se dočteme, že moudrý vládce „si vyhlédne v zemi věrné lidi, kteří jdou bezúhonnou cestou a ti budou v jeho službách. (Žalm 101, 6) Kdo se přidrží Zákona, získá moudrost.“ (Sírachovec 15, 1) Množství moudrých je spásou světa. (Kniha moudrosti 7, 24) Prvním krokem k obraně druhé složky demokracie by tedy mělo být seznámení se se světovým názorem čisté demokracie, který je totožný s učením Ježíše Krista, zaznamenaném v Bibli. (ČTD č. 82/95 13-16. října 1995)


30.

Jak jim to však vysvětlit?

O existenčním významu znalosti a dodržování MZ věděla již stará čínská moudrost: „Vládne-li moudrý, zpevňuje páteře lidí. Řídit zemi se zchytralostí znamená pohromu země. Ani slabost obranných opevnění, ani rozbití a rozprášení armády, ani vypálení a zničení polí, ani vydrancování a vyplenění obydlí není pro krajinu tak velkou pohromou, jako když vrchnost přestane respektovat principy cesty Taa, jako když se bezpráví stane v krajině zákonem.“ Křesťanská moudrost též ví, odkud pramení lidská nepoctivost, která, rozroste-li se, zničí sebelepší hospodářský systém: „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, loupeže, křivá svědectví, rouhání.“ (Mt 15, 19). Jen remoralizací se lze vrátit na správnou vývojovou kolej, která není v rozporu s přírodou a jejími demokratickými zákony a hodnotami. Jak to však vysvětlit nositelům státní moci, kteří o své povinnosti národní osvěty, tj. o vytváření podmínek pro vývoj demokratických občanů nechtějí nic vědět? (ČTD č. 173 - 30.8 - 2. 9. 1996)


31.

Demokracie má dvě složky

Demokracie bez morálky neexistuje - napsal výstižně v dopise uveřejněném v ČTD č. 63 prof. dr. ing. Libor Brom. Lze jen dodat, že demokracie má dvě složky. První složkou je svoboda volby myšlení, cítění a jednání. Vývoj prošel od otroctví, nevolnictví feudálního i komunistického až po respektování přirozených základních lidských práv a svobod státní mocí. První složku může státní moc snadno nadekretovat. Člověk ji může zvyšovat získáním různých funkcí a dostatkem peněz. U druhé složky demokracie - morálky - tomu tak není. Morálka předpokládá dobrovolné plnění přírodního morálního zákona (dále jen Zákona) člověkem na základě jeho přesvědčení o objektivní existenci a pravdivosti Zákona. Normy Zákona chápe demokrat jako nejlepší ideál a hranici pro používání lidské svobody-moci.

V rámci první složky demokracie si člověk může vybrat i křivou morálku, křivou proto, že popírá objektivní existenci Zákona. Tato „morálka“ pak považuje za morální vše, co pomáhá budovat, rozšiřovat a upevňovat lidskou moc. Řídí se přitom nesprávným názorem, že účel světí prostředky, případně že lze konat i zlo, aby jednou bylo jen dobro. Výborným podhoubím pro vznik amorality jsou ateismus a materialismus. Jsou to brzdy zdravého demokratického vývoje. Jsou to i žáby na prameni živé vody a čisté demokracie, tj. nevýlučné ideologie. Tato špatná volba zákonitě vede, po dočasných úspěších, dříve či později k bankrotu mravnímu, politickému, ekonomickému i existenčnímu. Východiskem je jen návrat, s pomocí pedagogiky, k uznání existence, poznávání a hlavně respektování Zákona na životní cestě. „Amoralita vždy byla, je a bude úhlavním nepřítelem zdravého lidského vývoje. Morálce vtělené až „do krve“ se říká charakter (z řeckého charassein = vyrýt, vytisknout). Též se používá české slovo čest. Projevem mravnosti je vždy nestranická spravedlnost. Poněvadž právo je jen projevem moci, může být právo - soudní i zákonodárná moc - jak demokratické (morální a nezávislé na výlučných, tj. stranických ideologiích), tak nedemokratické (amorální, nezávislé na Zákonu). Výše uvedené názory lze doložit těmito citacemi: „Když se ze státu odstraní spravedlnost, co jiného je potom stát než společnost na páchání zločinů ve velkém.“ (sv. Augustin) Předseda vlády Petr Pithart: „Snad všichni jsme zajedno v tom, že hned za péčí o morální obnovu společnosti řadíme starost o stav naší ekonomiky.“ Předseda vlády ČR Václav Klaus v lednu 1993 však zařadil duchovní obrodu české společnosti až na třetí místo, za politiku a ekonomiku. Předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde v článku Morálku musíme budovat vlastním příkladem (ČD z 15. 11. 1994. Viz též text pod naším pořadovým číslem 21) mj. napsal: „Není možné si představovat, že například vláda či politická strana vyhlásí koncept morální obnovy společnosti.“ Neznamená však tento názor jednostranný přesun odpovědnosti státní moci za zdravý vývoj druhé morální složky demokracie na lid? A nevede tento názor k „zabetonování“, případně prodloužení ateistické a materialistické ideologie v hlavách a srdcích většiny naší společnosti, kam se tato ideologie dostala zejména prostřednictví jasné koncepce komunistické moci a stálého vytváření podmínek pro uskutečňování této koncepce? Nezavázali se snad všichni poslanci slibem dle čl. 23 odst. 3 Ústavy ČR podporovat demokratický rozvoj v ČR v zájmu všeho lidu?

(ČTD č. 71, 7. 9. 1995)


32.

O Zákonu, legitimitě a legalitě

K legitimitě a legalitě patří ještě slovo Zákon (přírodní, mravní, jehož objektivní existenci, nezávisle na lidské moci, ideologie marxismu-leninismu vymazala - ovšem jen v hlavách lidí. Zákon však platil a platí i nadále. Dostane-li se využívání lidské moci do rozporu se Zákonem, jde vždy o používání nelegitimní. Proto znalost vztahu politických stran k Zákonu je mnohem důležitější než znalost jejich programu. Politické strany, které neuznávají Zákon (takže nemají ani důvod jej respektovat, zejména jde-li o moc), lze považovat za strany nelegitimní a nedemokratické.

Pokud by se totiž nějaké nedemokratické mocenské skupině v demokratickém státě podařilo zařadit mezi „své lidi“ přes 50 procent občanů, bude možno i pak hovořit o legitimitě této moci?“ Ani Ústavní soud tedy nepřekročil v nálezu č. 14/94 Sb. Rubikon vedoucí k uznání existence Zákona. Nikoli tedy počet hlasů, ale Zákon rozhoduje o legitimitě lidské i státní moci. Otázka českého filozofa Emanuela Rádla: „Jak se znovu vrátíme k přesvědčení, že mravní řád je svrchovaným pánem světa?“ se stává stále naléhavější.

(ČTD 80 - 6 - 9. října 1995)



<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!