53. Pilulky podporující rozvoj morálního zdraví od L. N. Tolstého z jeho knihy Kruh četby, dva svazky (J. Laichter, Praha 1913, 2. vydání.)



Lev N. Tolstoj v předmluvě této knihy v prosinci r. 1904 napsal: „Není účelem mojí knihy, abych podával přesné, doslovné překlady spisovatelů, nýbrž abych pomocí velikých, plodných myšlenek rozličných spisovatelů poskytl širokému kruhu čtenářů četbu na každý den, - četbu, která by budila v nich nejlepší myšlenky a city.“
Vybrané ukázky lze zařadit k jedinému univerzálnímu světovému názoru čisté demokracie, jímž by každá státní moc měla preventivně předcházet zákonitým následkům nedostatečné výchovy, která nepřekáží demoralizaci a amoralitě všeho druhu.


1. Kdo dovede klidně snést urážku, aniž ji odplácí, ten dosáhl velikého vítězství v životě. (Strana 27 v 1. svazku českého textu, který se nachází pod pořadovým číslem 53 cesty Zákona. Tam lze též nalézt čísla stránek dalších citátů.)

2. Hněv je příznak slabosti, nikoli síly.

3. Vždycky byli a jsou i nyní takoví surovci, kteří poznání duchovních pravd lidmi úmyslně překážejí, aby je udržovali v temnotách nevědomosti o těchto pravdách.

4. Člověk má pečovat více o svoji duši než o tělo, jak je tomu zejména u mládeže. Nenech duši potlačit tělesností, podrob tělo duši, teprve pak naplníš smysl lidské existence na zemi.

5. Člověk rozmnožuje své štěstí v té míře, v jaké poskytuje štěstí druhým. (Naše poznámka: Tento duchovní princip se dnes nazývá neosobním, tj. neegoistickým životem pro jiné. Příkladem může být spořádaná rodina, v níž rodiče se starají o své děti. Tuto pravdu vyjadřuje i současné rčení: Jen dáváním je možno brát. Kdo jen bere a nedává poctivé protihodnoty, spěje zákonitě ke krizi mravní, pak mocenské, finanční a ekonomické a nakonec i existenční vůbec. Totéž platí i pro překračování norem přírodního mravního Zákona lidmi i organizacemi. Nejnovějším příkladem může být osud hlavního města Haiti Port-au-Prince po zemětřesení z 13. 1. 2010 a snad i katastrofa města New Orleansu v USA v době záplav před několika roky. Včasná výchovná prevence morální je ovšem lepší než dodatečná pomoc hmotná.

6. Tak jako lešení umožňuje výstavbu budovy, tak i naše tělo má umožnit výstavbu duchovního člověka, který žije duchovním životem.

7. Dobrý člověk se stará více o to, aby dělal, co dělat má, než o to, co se s ním děje. (Současná formulace této duchovní pravdy zní: Důležitější než to, co nás v životě potkává je, zda na to reagujeme v souladu s přírodním morálním Zákonem, nebo v rozporu se Zákonem. To ovšem předpokládá dobrou znalost Zákona, kterou získáváme moudrou výchovou a sebevýchovou.)

8. Zkouškou pravé lásky je láska k nepřátelům.

9. Nejdokonalejší člověk je ten, kdo miluje všechny své bližní a prokazuje jim dobro bez rozdílu ať jsou dobří, nebo zlí. (Je-li člověk naplněn tmou, vychází z něj tma. Je-li již člověk zcela naplněn světlem duchovní lásky, nic jiného než světlo lásky z něj nemůže vyjít, a to i tehdy, reaguje-li na útok nepřítele.)

10. Vášeň je zprvu jako cizinec, potom jako host a nakonec jako pán domu. (Tato pravda se týká zejména kouření, drog a luciferské, sexuální vášně.)

11. Hněv překonávej mírností, zlo dobrem, skoupého dary, lháře pravdou.

12. Nejškodlivější je užívání nejasných pojmů a slov.

13. Běda tomu, kdo žije život smyslný, zapomínaje na život ducha. (Sem spadá zejména obchod se sexualitou a prodávání vlastních těl za peníze, někdy i z donucení.)

14. Čínského mudrce se tázali: Je nějaké slovo, jímž by bylo možné řídit se pro vlastní štěstí do konce života? Mudrc pravil: Je to slovo šu; smysl toho slova je takový: Co nechceme, aby nám dělali, nemáme dělat jiným.

15. Zlo se vrací k tomu, kdo je spáchal, jako prach hozený proti větru.

16. Přikázání Boží čiň z lásky k Bohu, nikoli ze strachu před ním.

17. Jen jediným prostředkem je možné zvítězit nad obecným zlem v životě: mravním zdokonalením vlastního života.

18. Chceš-li získat opravdovou svobodu, musíš sloučit svou vůli s vůlí Boží, tj. s Jeho Zákonem.

19. Není důležité množství vědomostí, ale jejich hodnota. (Tou hodnotou nutno rozumět hodnotu duchovní.)

20. Království Boží je uskutečněním zákona Božího mezi lidmi. Lidé však vytvořili království kněží, nikoli království Boží v nás. (I. Kant)

21. Ježíš chce, aby moc byla službou; svět (tj. tma) chce, aby byla vládou.

22. Člověk, který si myslí, že smrtí končí navždy jeho život, snadno se přikloní ke všemu zlému.

23. Úsilí je nevyhnutelnou podmínkou mravního zdokonalování se.

24. Vědomosti mají být nástrojem, nikoli cílem.

25. Cílem života je plnit zákon Boží.

26. Člověk, který hledá štěstí jen ve vnějším blahobytu, staví svůj dům na písku; skutečné štěstí může dát jen shoda vnitřního života s vůlí Boží.

27. Otrok svých vášní je nejnižší ze všech otroků.

28. Kde jsou zemřelí? Tam, kde nezrození. (Seneca)

29. Vyléčit tělo můžeme jen, vyléčíme-li duši. V ní je kořen choroby, tělesné neduhy jsou jen projevem nemocné duše.

30. Uvědomíš-li si, že nevěříš v Boha, věz, že jsi v největším nebezpečí, v jakém se může ocitnout člověk na tomto světě.

31. Petr Chelčický ve své knize Síť víry ukazuje, že spojení křesťanství se státem (…) zahubilo, zničilo křesťanství, ale že se měl stát opak: křesťanství spojujíc se se státem, mělo zničit stát. (Zajisté nikoli násilím.)

32. Podstatou života není tělo, ale vědomí. Zajisté je správné, že kdybych neměl kosti a svaly, (…) nemohl bych činit to, co za správné uznávám; ale úplně chybné by bylo tvrdit, že příčinou toho, co činím, jsou kosti a svaly. (Sokrates)

33. Lidé žijí špatně jen proto, že věří v lež a nikoli v pravdu.

34. Snaž se, abys nepřemýšlel o tom, co považuješ za špatné. (Epiktet) (Dnes se říká: na co myslíš, to přitahuješ.)

35. Nemůžeme zabránit špatným myšlenkám, aby se nekmitly naší hlavou, ale je v naší moci nedopustit, aby se tam uhnízdily, vyseděly a vyvedly z hlavy zlé skutky. (Luther)

36, 37, 38 - 39. Mluv pravdu vždy, i když víš, že bude nepříjemná. (Arab Albitis)

40. Náboženství je zbytečné, není-li mravné, nevede-li k dobrému životu.

41. Choroby myšlení jsou zhoubnější a častěji se vyskytují, než nemoci těla.

42. Sebeláska, překročí-li jisté hranice, je duševní nemocí.

43. Kdo má rozum, nespoléhá jen na sebe. (Čínská moudrost) (Opak propagují někteří filmoví a televizní hrdinové.)

44. Žádné časné blaho nemůže nahradit škodu na duši, kterou si způsobil člověk sám sobě spáchaným zlem.

45. - 46. Aby život byl dobrý, k tomu je zapotřebí jediné: aby sami lidé byli lepší. Nespasí nás hříšné, násilnické uspořádání života, nýbrž uspořádání vlastní duše. Pravé blaho je dosažitelné všude a v každé chvíli života, láskou. Láska ke všem lidem i k nenávistníkům, je mnohem bližší lidské duši, než boj s bližními a nenávist proti nim. Co tedy milovat? Milovat všechny, milovat původ lásky, milovat lásku, milovat Boha. Láska dá blaho člověku nikoliv svými následky, nýbrž samou láskou, dá mu blaho úplně nezávisle na tom, jak jednají jiní lidé a co vůbec se děje ve zdejším světě. Milovat znamená odevzdat se Bohu, dělat, co chce Bůh, a Bůh je láska, tj. chce blaho všem a proto nemůže chtít, aby člověk hynul jen proto, že plní zákon Boží. Zkuste to a uvidíte, jak místo zachmuření, hněvivé a těžké nálady budete jasní, veselí, radostní. (Lev Tolstoj mládeži)

47. Úkolem člověka je sloužit všem, všem lidem, a ne sloužit jedněm, přičemž je nutno činit zlo druhým. Pro křesťana láska k vlasti je na překážku lásce k bližnímu.

48. Není-li poraněna lidská ruka, může se člověk dotknout hadího jedu, aniž mu jed ublíží; jen tomu zlo neublíží, kdo sám nic zlého nedělá.

49. Jen vzrůst lásky mezi lidmi může změnit stávající společenský pořádek.

50. Odříznutí ratolesti od větve znamená současně i odříznutí ratolesti od celého stromu. Kdežto ratolest odtrhne cizí ruka, nenávistí a zlobou vůči bližnímu odcizuje se člověk nejen od bližního, ale i od všeho lidstva. (A současně i od Boha) (Marcus Aurelius)

51. Člověk si má uvědomit, že člověk je jen údem celkového těla (lidstva). Být údem znamená mít život jen skrze život a pro život celého těla. Úd oddělený od vlastního těla má jen umírající a hynoucí život.

52. Čím horlivěji si opatřujeme zábavy, tím více si znemožňujeme jediné štěstí dostupné člověku, totiž lásku.

53. Čeho potřebujeme my, čeho potřebuje lid, co chce naše doba? Nalézt východ z bahna sobectví, pochybností a negace, v němž se utápí. Tím východem je změna názorů, která umožní, aby naše duše přestaly bloudit za osobními city a spolu s ostatními mohly začít plnit zákon a jeho cíl. (Mazzini)

54. Poměr k Bohu, ten, který On od nás žádá, je ustavičné plnění Jeho vůle v životě. Naše životní zájmy a vášně nás však ustavičně každou vteřinu od toho oddalují.

55. Společnost spočívá na svědomí, nikoli na vědě. (Nepokažené svědomí signalizuje nesprávné jednání podobně, jako bolest signalizuje závadu fyzického těla.) Civilizace je především věcí mravnosti. Bez poctivosti, bez úcty k právu, bez citu pro povinnost, bez lásky k bližnímu, bez ctností, vše je ohroženo, vše se hroutí. Základem každé civilizace je průměrná mravnost davů, úhelným kamenem je povinnost. (Vůči Bohu a jeho morálnímu zákonu.)

56. Moudrost je znalost věčných pravd, upotřebitelných v životě.

57. Osvícený člověk se ustavičně povznáší (zduchovňuje) rozumem a prozíravostí, neosvícený ustavičně klesá v nevědomost a nepravost. (Čínská moudrost)

58. Čím méně potřeb kdo má, tím je šťastnější. (Lichtenberg)

59. Je třeba udělat ze všech lidí národ bratří. (Lammenais)

60. Jako je jeden Bůh, tak musí být také jedna víra. (To znamená i jeden demokratický světový názor.)




<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!