45. Otevření duchovního oka- Ukázky ze stejnojmenné knížky Josefa Staňka a Jany Brzobohaté (Agape, Brno 2001)


Od zvířete se člověk rozlišuje jedním základním znakem: Schopností položit otázku, proč sám existuje a proč existuje celý vesmír. To poukazuje, že v člověku je ve srovnání se zvířaty nějaká další složka, nějaká další úroveň, která se vyznačuje jedinečnou vlastností - schopností hledět před začátek a za konec hmotného, schopností nazírat existující skutečnost z hlediska věčnosti. Jestliže je schopna hledět na své tělo a svět z hlediska nevázanosti na hmotné, musí sama tato složka být téže povahy jako nadčasovost, nadprostorovost a nadhmotnost. Musí být součástí věčnosti! Tuto složku člověka označují všechny filozofické a náboženské systémy jako duchovní podstatu, věčného ducha.
Jestliže lidstvo poznalo, že vše hmotné, tedy tělo lidí, se neustále rozpadá a proměňuje, smysl bytí nemůže být v těle. Smysl existence člověka může být jen v tom, co je zakotveno ve věčnosti, co je stejné podstaty jako věčnost, a to je, jak bylo výše odvozeno, lidská duchovní podstata. Smyslem života lidského ducha v těle může být jen jeho rozvoj! Všechno ostatní je pro ducha jen marnost, zoufalství a prázdnota, nemoci a smrti těl. Apoštol Tomáš říká: „Lidští duchové vyšli z říše věčnosti Boha Otce, aby se ve hmotném stvoření zkušenostmi a poznáním řádu hmotného a duchovního stvoření přeměnili v plnohodnotné duchovní bytosti a jako andělé se vrátili do své věčné vlasti, do říše Boha Otce.“ Smyslem života člověka tedy je, … zařadit se vlastní prací, to jest bohoslužbou, do gigantického chodu tvoření. (str. 10-12)
Padlých lidských duchů v těle sice není mnoho (do jednoho procenta, asi 10 % lidí k nim konverguje), ale jsou v pozemském životě velmi aktivní, pronikají do všech organizací a církví, protože je přitahuje moc. (Víc než peníze!) Po první světové válce duchovní prázdnota Němců vynesla k moci temnou sektu nacistů. Stejná duchaprázdnost narůstá v současnosti v západní civilizaci. Tato situace vždy přivádí k moci bezzábranovou kliku „uctívačů moci“. Prosadí-li se, přivolá celosvětovou katastrofu. (str. 31-32)
Lidští duchové po započetí svého vývoje ve hmotném těle padli pod vlivem satanovým do egoismu v myšlení a jednání (místo zachování Boží vibrace v sobě). Protože základním zákonem duchovní dimenze je pomoc ve vývoji slabším duchům, byli vysláni k inkarnaci mezi lidi duchové, aby jim pomohli při hledání cesty zpět do věčnosti. Lidé je nazývali proroky. Byli posíláni do všech civilizací. (Krišna, Lao-c´, Hermes, Mojžíš, Eliáš a mnoho jiných i nenápadných). Jejich poselství budila následovníky. Pro svoje vyzařování aury byli nazýváni dětmi světla. Dokázali si udržet „světlou nitku“, spojující je s Bohem, živou. Uprostřed zmatených, satanem inspirovaných kultů se objevila pravá víra - víra v jedinou podstatu světa, jediného Boha, světlo života a bytí. Tato víra se nejdominantněji, a kompaktně v celém národě projevila v židovském národě. Projevem kmitání vyšší úrovně duchovnosti se tak automaticky stal národem vyvoleným, duchovně nejpokročilejším na planetě. Pomoc z duchovní dimenze vývoji lidstva se jako přes anténu začala dostávat přes izraelské proroky. Toto výsadní postavení bylo pevně zakotveno Abrahámovým principem. Ten znamená to, že člověk živé víry nadřazuje vůli Boží nad svůj prospěch. Abrahám dostal ze Světla zaslíbení stát se praotcem mnohých. Vykladači s rozumem, strženým do hmotného omezení, si to vyložili tak, že synové (i dcery) Abrahamovi jsou ti, kteří geneticky jsou jeho potomky. Podle těchto vykladačů (farizeů a saduceů) Bůh pohlédne na člověka, na jeho genofond a řekne: „Ty máš gen od Abraháma, ač jsi lump a okrádač, ale dodržuješ formální židovské rituály, jsi mým vyvoleným. Ty druhý, jsi sice vykonavatel Boží vůle ve hmotnosti (ale nejsi přímý potomek Abrahámův), ale jdi ode mne jako zavržený.“ Takto si vyložili zaslíbení Abrahámovo rozumáři. Duchovní lidé jej vidí takto: Všichni, kteří dávají Boží vůli nad svůj prospěch, jsou duchovní děti Abrahámovy a tvoří vyvolený národ! Vyvolený národ je ten, který vyvolil Boha. V židovském národě jím zůstali jen esenští (zbožní). Ti si dali název „synové světla“, protože světlo znali a komunikovali s ním, a ostatním dali název „synové tmy“ tj. lidští duchové odtržení od světla, to jest žijící ve tmě. (str. 38-39)
Prakticky nikdo nemá sílu překonat nástrahy satana na limitě mezi dočasností a věčností, aniž by se „přidržoval“ pevného bodu - vzoru daného Bohem. (str. 42)
Je jen jedno měřítko, které odlišuje Pravdu od polopravdy či falešné představy. Tou je skutečnost, že Pravda současně přivádí duchovní energii!!! (54)

Křesťanství státním náboženstvím. V říši římské existovalo několik set náboženských kultů. Říše se vyznačovala nebývalou náboženskou tolerancí, nebránila nikomu cokoliv, pokud ovšem neohrožoval moc Říma. Co se to najednou stalo, že se od poloviny prvního století začala římská moc zajímat o jakousi židovskou sektu Izraele? Vždyť tito křesťané, jak si sektáři říkali, vůbec o politickou moc neusilovali? Po prostudování sedmi císaři, bylo jimi křesťanství prohlášeno za naprosto zvrhlé, nebezpečné pro správu pozemských říší. Toto vyhodnocení bylo základem pro bezprecedentní atak správy římské říše proti křesťanům, nemající v dějinách obdoby. Přesto po třech staletích byla již „sekta“ křesťanů nejrozšířenější v celé římské říši.
V roce 313 nejprve císař Konstantin uznal křesťanství jako tolerované a poté , co se stal hlavním arbitrem víry, tedy faktickou hlavou viditelné církve, učinil je státním náboženstvím, tím, že svolal a řídil první věroučný koncil v r. 325 n. l. Jaký to paradox. Člověk, který nebyl ani pokřtěný, jehož „živobytím“ bylo mávání mečem, se stal hlavním znalcem myšlení Ježíše Nazaretského a rozhodčím ve věcech víry. A organizačním hlavám křesťanství to nebylo divné. Ti, kterým to bylo divné, byli z koncilu vyhnáni. Bylo jich více než uznaných účastníků. (Konstantin byl pokřtěn až na smrtelné posteli, neboť scholastici mu vysvětlili, že křest smývá všechny předchozí hříchy.) Jako metodu k zjišťování pravdy určil Konstantin hlasování. (Pravda je (však) proto Pravdou, že nezávisí na tom, jestli ji zastává žádný, jeden nebo libovolný počet lidí.) Výsledky koncilu jsou dodnes vydávány za autentické učení Ježíše!!! Na koncilu bylo vytvořeno dogmatické učení. Tím začal pád viditelné církve. Zevně se pád projevil tak, že všichni, kteří nesdíleli názory Konstantina a koncilu, byli prohlášeni za heretiky, kacíře, za horší než zločince, jinověrce a ateisty. A nastal hon na ně. Dogmatika, vnucená vládcem hmotnosti skrze Konstantina viditelné církvi, byla příčinou toho, že se vývoj duchovního poznání zastavil, zatímco vývoj rozumového poznání, ovládaného vládcem ega, pokračoval. Tak došlo k té krizi lidstva, která charakterizuje současnou situaci, která ohrožuje jeho bytí jako celku. (str. 76-79).

Druhou změnou po Konstantinovi se stal způsob šíření víry. Do té doby přistupovali ke křesťanství lidé, kteří byli osloveni, strženi chováním a osobností křesťanů, tzn. jejich vyzařováním. Od této chvíle nastalo šíření víry mečem, pozemskou mocí, porobením a násilným pokřtěním „barbarů“. Ke křišťálové dokonalosti dovedl tento způsob šíření údajného učení Ježíše Nazaretského Karel Veliký. Když vojensky porazil nějaký germánský kmen, dovedl zajatce k řece. Kdo se nechal pokřtít, byl propuštěn, kdo ne, byl sťat. Po těchto výpravách tekly podle kronikářů červené řeky. Jaký to spasitelný výběr do „církve“! To vše jménem Ježíše, tedy jeho zástupců na zemi!
Když Ježíš odcházel, nenechal svým následovníkům spisy, ale přikázal rituál: „Vezměte ode mne chleba a jezte! Vezměte ode mne víno a pijte! Musím jít k Otci, abych mohl být s vámi až do konce světa.“ Jakmile si kdo vezme chléb s tím, že jej přijímá od Ježíše, od Podstaty světa se k němu do srdeční čakry napojuje „nitka“. Takový člověk získává pocitově v duchu onen pevný bod, po kterém touží. Jeho důsledkem je klid v duši, který do té doby neznal, a o kterém ateisté a nekřesťané nemají potuchy. Víno (i voda) přijatá jakoby od Ježíše po této nitce přivádí energii, která dává duchu schopnost všechny eventuality života řešit v Duchu, tj. jak by je řešil Ježíš! Každodenní masové „přijímání“ je klíčem k pravému poznání! Není předloženo čtenářům k věření, ale k ověření.

Uprostřed této nemocné civilizace se v tichosti tvoří jádro, které pochopilo, že budoucnost je duchovní. Most k této duchovnosti tvoří duchovní láska muže a ženy, protože jenom ta vytváří biologicky hodnotnou základnu lidské tělesnosti. Takový biologický plnohodnotný základ odolává všem virům a „bacilům“. Protože duchovní lásku mezi mužem a ženou mohou vytvořit jen duchovní lidé, bude těm patřit budoucnost na této zemi. (Nechť si čtenáři laskavě povšimnou ztráty potence, plodnosti a schopnosti donosit a odkojit dítě u neduchovních konzumentů.) (str. 96)
Kdo se pokloní hmotnému, otevírá se vyzařování satanovu!!! Symbolicky uznává za rozhodující část sebe sama tělo, to jest hmotu!!! Ze síly satanova vyzařování není schopen se vymanit! Není schopen překonat sílu satana, nemůže vstoupit do dimenze věčnosti, do říše ducha, do Ježíšova království. Člověk se sice skládá z těla a ducha, ale jeho pravá podstata, duch, se musí řídit zákony dimenze ducha, které jsou nadřazeny zákonům hmoty, tak jak je věčnost nadřazena dočasnosti. (str. 102)


SPMZ - Štěpánov u Olomouce 10. 11. 2009




<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!