66. O živé vodě a jejím zdroji


Motto:
Filozofie a politika založená na násilí a zastrašování … jsou nepřípustné.
(Z Dillíské deklarace uveřejněné v Rudém právu 28. 11. 1986.)


ÚVOD
O živé vodě víme z pohádek. Vyskytuje se však živá voda opravdu jen v pohádkách? Vůbec ne! Kdo vyvine určité úsilí, může ji získat a začít užívat pro dobro své i druhých. Jen užívání této vody vede k lepším zítřkům, k lepším a poctivějším, svobodnějším, zdravějším a šťastnějším osobnostem. V nepohádkové terminologii se tato voda nazývá moralita.

Opačné účinky má voda mrtvá, tj. amoralita. Začne-li ji člověk pít, zpravidla mu začne chutnat i alkohol, sex, eventuálně i drogy. Začne se propadat do bahna, v němž vládne násilí (nejdříve se znásilní pravda, pak lidé), zastrašování, vydírání, růst problémů, konflikty, nezákonná jednání, tragédie. Ve vztazích vzrůstá nedůvěra a nejistota, černé se stává bílým a bílé černým.

Poznatek o nebezpečí amorality patří k nejdůležitějším poznatkům společenských věd a je potvrzen zkušenostmi v soužití rodin, států i států a jejich občanů, nezávisle na místě, čase a panujícím společenském řádu. Jen na člověku (a jeho minulosti) záleží, zda dá přednost vodě živé a tím začne budovat vládu lásky (ráje) či zda dá přednost vodě mrtvé a tím začne budovat vládu egoismu (pekla), například inkvizice, koncentráky, polpotismus aj. Voda mrtvá přináší uživatelům i výhody, ale tyto hodnoty jsou jen dočasné a podřadné, méněcenné, škodlivé.

V Tóře (zákonu, učení) nám Mojžíš zanechal zdánlivě nelogickou informaci, že Bůh (pro objektivnější představu používáme dále jen zkratku NNI, tj. Nejvyšší a Nejmocnější Inteligence) je Skála. Se skálou v Tóře je nedílně spojeno vyvedení vody Mojžíšem ze skály, aby lid (i dobytek) nezahynul žízní. V duchovním smyslu jde však o vodu živou, kterou lidé nemusí pít, nechtějí-li, ale nemohou zajistit, aby nejdůležitější přírodní společenské zákony - Zákon mravní a zákon odplaty, které tvoří vodu živou vodou zázračnou, neplatily. Respektování či nerespektování těchto zákonů lidmi i národy rozhoduje o jejich osudu, o jejich zdravém či nezdravém vývoji, o válce či míru. Opravdu stojí za to poznat tyto zákony a z nich pramenící vodu živou.

Každý, kdo shora uvedenou pravdu pochopí, má se vynasnažit, v rámci své práce pro pravdu, aby tuto pravdu pochopili i druzí, protože „aktivní přístup k životu, k práci, ke společnosti, ke všem otázkám, které souvisejí s jejím dalším rozvojem, s naším dneškem i zítřkem - to je nejenom nezadatelné právo, je to i jedna z prvořadých občanských povinností každého z nás…“ ) (Citováno z úvodníku v Rudém právu, dále jen RP, 9. 2. 1985).

V Přerově dne 18. 12. 1986 - František Venzara



OBSAH
ÚVOD
ŘÍŠE NEROSTNÁ
SKÁLA ZÁŠTITNÁ
KÁMEN ÚHELNÝ
KÁMEN ÚRAZU
VODA ŽIVÁ
Demokracie
Duchovní poznání
VODA OTRÁVENÁ


ŘÍŠE NEROSTNÁ
Motto: Bídu sci-fi vidím v tom, že je málo fantastická na rozdíl od skutečnosti, která nás obklopuje. Stanislav Lem

Základní texty, biblické i nebiblické:
1. Celý zjevený svět je časnou skutečností, za níž působí věčná skutečnost božského života, která tuto časnou skutečnost udržuje a podmiňuje. (Alma Excelsior)
7. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. (Židům 11, 3)
11. Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. (Židům 3, 4)
24. Jen Hospodin je skála věků. (Izajáš. 26, 4)
25. Cožpak není on tvůj Otec? Vždyť mu patříš. On tě učinil a zpevnil. (5 M 32, 6)
26. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni. (Izajáš 51, 1)
27. Odejmeš jim dech a hynou, v prach se navracejí. Sesíláš svůj dech a jsou stvořeni znovu. (Žalm 104, 29.30)
28. A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. (Kazatel 12, 7)
29. On sám dává všemu život, dech i všechno ostatní. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali. (Skutky 17, 25.27)
30. On učinil nás a ne my sami sebe. (Žalm 100, 3)
31. Je ten, který dělá moc v nás. (Ef 3, 20)
32. Tvé království se ti opět dostane, až poznáš, že Nebesa mají moc. (Daniel 4, 23)
35. A tak jako jsou těla pozemská a lidská, existují také těla planetární a hvězdná. A je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. (1 Kor 15, 40.44)
43. On (Bůh) je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý. (5 M 1, 26)
44. Prach jsi a v prach se navrátíš. (1 M 3, 19) (Naše poznámka: týká se jen fyzického těla.)
46. Sám Bůh pokoje nechť zachová vašeho ducha, duši i tělo. (1 Te 5, 23)
53. Energie nevzniká z ničeho, ale vždy jen z jiné energie. (J. Kleczek)
54. Věda je poznávání přírodních zákonů. (P. L. Kapica)
56. Je důležité uvědomit si, že současná fyzika vlastně neví, co je to energie. (Feynman)
57. Nelze se vyhnout zákonům přírodním. Jsme sami součástí velikého, námi nepochopeného stroje. A nejsměšnější ze směšného je, pokládá-li se člověk za něco mimo tyto zákony. Ano, po krátké okamžiky vládneme pro tuto chvíli slabším, abychom v nejbližší době podlehli věčným, nemilosrdným zákonům jako oni. (Prof. Janda)
58. Naše poznání je dvojího druhu: smyslové a rozumové. Boha nepoznáváme smysly, ale rozumem. (Prof. Dominik Pecka)
60. I nevěra má svá dogmata. Čemu všemu musí věřit ateista, aby mohl nevěřit! Musí věřit, že svět povstal sám sebou, že hmota je věčná, že život se vyvinul sám sebou z hmoty neživé, že člověk samočinně povstal z nižších živočichů, že duše je souhrn vnitřních stavů, že tělesná smrt znamená zánik vědomí. Nikdo tato dogmata nedokázal. Ba naopak, všechna odporují skutečné vědě a zdravému myšlení. A přece jsou pokládána za nezvratně pravdivá! (Prof. D. Pecka)
61. V současnosti nepředpokládáme, že by se fyzikální zákony měnily s časem a byly v minulosti jiné než dnes. (Feynman)
62. Kdo žije v rozporu se svým svědomím a s mravními zásadami, nemůže se nijak těšit z myšlenky, že je nad ním vševědoucí a nejvýš spravedlivý soudce. Naopak přeje si, aby takového Soudce nebylo. A proto říká, že Boha není.

Podivuhodný je obraz hmoty, který zatím dokázal lidský duch odhalit. Podívejme se nejdříve na tajemství hmoty - říše nerostné, očima současné fyziky. Říši nerostnou, v celém vesmíru, lze rozdělit na čtyři skupenství: pevné, tekuté, plynné a skupenství plazmatu. Každý, kdo prožil večer u táboráku, měl plazmu, táborový oheň, před sebou. Jiným projevem plazmy jsou bouřkové blesky. Avšak 99,9 % veškeré hmoty ve vesmíru se nalézá ve skupenství plazmatu. Všechny hvězdy jsou obrovské koule plazmy. Při teplotě blízké absolutní nule Kelvina (tj. -273,16 stupňů Celsia) nacházejí se všechny látky (s výjimkou helia) ve skupenství pevném. Při vysokých teplotách se mění všechny látky v plyny. Tak ocel se mění v plyn při zahřátí na 2.800 st. C. Při středních teplotách existují látky ve skupenství tekutém. Molekuly látky ve skupenství pevném jsou blízko sebe, ve skupenství tekutém po sobě klouzají a v plynech se každá molekula pohybuje samostatně. Teplo je energie neuspořádaného pohybu atomů a molekul. Projevem pravidelného uspořádání molekul a atomů jsou krystaly. Zvyšování teploty kapaliny udělí molekulám takovou rychlost, že se odpoutávají od hladiny a odletí do volného prostoru. Při normální teplotě se molekuly vzduchu pohybují rychlostí střely z revolveru. Ustavičné krupobití molekul se projevuje jako tlak vzduchu. (Molekuly vodíku se při teplotě 18 st. C pohybují rychlostí 7.000 km/hod., avšak volná dráha, kterou molekula uletí, činí jen stotisícinu milimetru.) Sníží-li se tlak, dráha molekul se podstatně prodlouží. Rozbijí-li se zvyšováním teploty molekuly plynu na jednotlivé atomy, molekulový plyn se změní na plyn atomový. Voda (H2O) se rozkládá na vodík a kyslík při teplotě 2500 stupňů C. Dalším zahříváním dochází ke stále prudším srážkám atomů, až si atomy začnou navzájem vyrážet elektrony ze svých elektronových slupek, čímž se atomy ionizují, tj. rozkládají se na volné elektrony a kladné ionty. Vzniká plazma, které je elektricky vodivé. Přesáhne-li teplota plazmy (ve hvězdách) 7 milionů stupňů K, zažehují se jaderné reakce. Při ještě vyšších teplotách se při srážkách rozbíjí i jádra atomů na jednotlivé protony a neutrony. Vzniká tzv. nukleový plyn. Přistoupí-li k teplotě plynu i vysoký tlak, všechny elektrony se stanou společným vlastnictvím všech jader. Vzniká tzv. látka degenerovaná. Jsou z ní tvořeny hvězdy, kterým se říká bílí trpaslíci. S méněcenností látky to však nesouvisí. Spíše je tomu naopak. Atomová jádra jsou totiž v této degenerované látce pravidelně uspořádaná, takže bílého trpaslíka lze považovat za obří krystal. Další zvýšení tlaku vede ke vzniku látky neutronové, kdy se záporné elektrony spojí s kladnými protony, čímž se z nich stanou neutrony. Vznikne neutronová hvězda, o průměru cca 30 km. (Kostka cukru neutronové látky by na Zemi vážila asi tolik, co váží fyzická těla všech lidí na Zemi. Kdyby neutronovou hvězdu chtěla opustit raketa, musila by získat únikovou rychlost 1/3 rychlosti světla. Tak veliká je gravitační síla neutronové hvězdy.) Při stlačení neutronové hvězdy do koule o průměru menším než 10 km vznikne tzv. černá díra, které se říká též kolapsar. Gravitace převáží nad tlakem záření a částic (v důsledku vyhoření hvězdného paliva) a povrch hvězdy začne bleskově padat volným pádem ke středu, až se prostor kolem hvězdy uzavře. Mluví se o tzv. gravitačním kolapsu hvězdy. Trpaslík je hvězda, jejíž průměr je menší než průměr Slunce. Trpaslíci patří k nejběžnějším hvězdám v naší galaxii. Obr hvězda má průměr desetkrát až tisíckrát větší, než je průměr Slunce. Cefeidy jsou hvězdy, jež mění pravidelně svou jasnost i rozměry. Nova je hvězda, v níž došlo k výbuchu jejího plynného obalu. Nitro hvězdy však zůstává nedotčeno. Supernova je hvězda, u níž výbuch zachvátil i nitro hvězdy. Při výbuchu se hvězda zjasní nejméně desetimilionkrát. Výbuchem se hvězda rozptýlí jako mlhovina a může po ní zůstat neutronová hvězda. Pulsar je neutronová hvězda vysílající v pravidelných intervalech radiové impulsy s periodou od zlomků sekundy do necelých 4 sekund. Značná část hvězd se vyskytuje ve dvojicích, respektive i větších skupinách. Dvojhvězdou se nazývá soustava dvou hvězd, jež se vzájemně fyzikálně ovlivňují. Kulové hvězdokupy mají až miliony hvězd. Kvazary jsou (přesněji řečeno byly v dávné minulosti) velmi aktivní jádra velmi vzdálených obřích galaxií. Kvazar je zdrojem obrovského toku energie stokrát až tisíckrát většího než energie uvolňovaná 150 miliardami hvězd celé naší Galaxie dohromady. První kvazar byl objeven v r. 1963.

Atomy různých i stejných prvků se mohou navzájem slučovat, čímž vznikají molekuly, malé ale i obrovské tzv. makromolekuly. Jsou to zejména molekuly bílkovin. Kdybychom mohli zvětšit molekulu kuchyňské soli na velikost závaží jednoho gramu, pak molekula bílkoviny by byla veliká jako kilogramové závaží. K nejjednodušší molekule patří například H2, tj. molekula dvou atomů vodíku. Široká paleta mechanických, optických, elektrických, magnetických a chemických vlastností látek, tj. barva, chuť, vůně, vodivost, jedovatost, tvrdost, pružnost, atd. závisí na tom, z jakých atomů jsou molekuly vytvořeny, v jakém poměru jsou v nich obsaženy a jak jsou spolu navzájem svázány. Tak z atomů uhlíku vytvořila Příroda právě tak měkkou tuhu, jako tvrdý diamant. Z atomů uhlíku, vodíku a kyslíku je vyroben nejen cukr, ale i ocet, alkohol, bavlna, celofán, sádlo, máslo, fenol (kyselina karbolová). Prvek uhlík s jinými atomy vytváří ohromné množství sloučenin, asi kolem jednoho milionu, což je mnohonásobně víc, než je sloučenin všech ostatních prvků dohromady. Chemické vlastnosti prvků určuje počet elektronů v atomovém obalu.

Představa atomu jako malého kosmu, v němž kolem jádra obíhají elektrony podobně jako planety kolem Slunce, dnes již neplatí, stejně jako názor, že atom je nedělitelný. Dnešní představa atomu vypadá takto: Jádro atomu se vznáší uprostřed atomu, kde je udržováno mocnými elektrostatickými silami, kterými na kladně nabité jádro působí záporně nabité a úžasnou rychlostí kmitající elektrony. Zatímco sluneční soustavu udržuje pohromadě síla gravitační, jádro atomu s elektrony udržuje pohromadě síla elektrická. Elektron nekrouží kolem jádra, ale vždy se na jednom místě kvantové dráhy (též slupky, obalu, hladiny) v elmagnetickém poli rozplyne a na jiném místě se opět vynoří. A to se opakuje bilionkrát za sekundu. Elektron je tedy tam, kde koncentrace energie je velká, pole je tam, kde je koncentrace energie menší. Mezi elementárními částicemi jejich polí je ustavičná interakce. Pole stále působí na částice, na jejich existenci, pohyb, náboj. Částice jsou zase ustavičně závislé na poli, pole potřebují a jen v něm mohou existovat. Kvantových drah může být v jednom atomu až sedm. Při pohybu po těchto drahách elektron neztrácí ani nepřibírá žádnou energii. První dráha je nasycena dvěma elektrony, sedmá může mít až 72 elektronů. Každý atom má vždy tolik elektronů, kolik protonů má v jádře. Množství neutronů v jádře počet elektronů v atomu neovlivňuje. O velikosti nejjednoduššího atomu vodíku s jedním protonem v jádře a jedním elektronem si učiníme představu, zvětšíme-li si v duchu proton na dva metry. Elektron by pak obíhal proton ve vzdálenosti 100 km. Tak je atom prázdný! Vazebnou částicí, která jádro a elektrony drží pohromadě, je foton.

První dva prvky, vodík a helium, vznikly v prvních minutách po tzv. Velkém třesku, což byl počátek vesmíru. Všechny další prvky od uhlíku až po uran vznikly syntézou ve hvězdách, což znamená, že i naše fyzická těla, složená asi z 60 prvků, mají svůj původ ve hvězdném vesmíru.

Elektron v atomu je buď vázán, nebo se volně pohybuje, například v kovu nebo v plazmě. Pohyb mnoha elektronů jedním směrem se nazývá elektrický proud. V elektrickém vedení se šíří elektrický proud prostřednictvím elmagnetického pole, které vodič obklopuje. Ve vodiči samém je příliš velká tlačenice elektronů. Atomy ve středu země, tj. v hloubce 6378 km, čelí obrovskému tlaku hornin nad námi tím, že jsou opřeny o sebe svými poli svých elektronových obalů. Tento tlak stlačuje elektronové obaly o cca 10 %. Elmagnetické síla je základní podmínkou hmotné lidské civilizace s jejími technickými zázraky.

Síla gravitační je nesmírněkrát slabší než síla elektrická a jaderná, ale v životě lidí, planet a hvězd hraje velmi důležitou roli. V mikrosvětě se neuplatňuje. Zdá se, že i rozpínání vesmíru je řízeno nějakou jinou silou.

Sovětský filozof Tugarinov napsal: „Čím hlouběji pronikají vědci do tajemství přírody, do jejích zákonů, do stavby vesmíru, do vnitřní stavby a dějin Země, živých organismů a člověka, tím více jsou udiveni a nadšeni těmi vlastnostmi přírody, které se u lidí nazývají moudrostí, vynalézavostí a tvůrčím géniem.“ Odkud se však vzala tato inteligence, kterou člověk nalézá v sobě i kolem sebe? Odkud se vzala energie, která je největším služebníkem lidstva? Odkud se vzaly přírodní zákony, jimž je ve vesmíru vše i s člověkem (i s jeho morálkou) podřízeno? Co je vesmír a jaký smysl má život a vývoj člověka? Zajisté zde nejsou lidé na světě proto, aby druhým překáželi ve zdravém vývoji k pravdě a jednotě na bázi pravdy, znásilňovali je a zabíjeli. O vesmíru lze říct, že je to „něco“ v ničem, přičemž to něco se nazývá energie. Klidová energie 1 kg jakékoliv hmoty je obrovská: 25 miliard kWh. V člověku však není jen energie klidová, fyzikální. Člověk je vybaven i energií duševní a duchovní, tj. silami citovými a myšlenkovými! A protože člověk je stvořen dle obrazu NNI (Nejvyšší a nejmocnější Inteligence), lze zpětně usuzovat, že tyto tři energie existují i ve vesmíru a úzce spolu souvisejí. Snad by se dalo říci, že jsou „skupenstvími“ jednotné praenergie. Fyzikální sílu svalovou, kterou může člověk disponovat, dostal darem zrození a může ji v omezené míře rozvíjet prací i sportem. Sílu citovou a myšlenkovou může a má člověk rozvíjet směrem k lásce (protipólu egoismu), moudrosti a pravdě - neomezeně. Díky myšlenkové síle člověk svou slabou sílu svalovou násobí vědou a technikou a může poslat na oběžnou dráhu země raketoplán o váze 300 tun. Nesprávným a nedostatečným vývojem své síly citové a myšlenkové v oblasti vědecko-společenské, neznalostí či nerespektováním přírodních zákonů platných pro tyto oblasti, dostalo se lidstvo na své cestě těsně k propasti sebezničení. Těm, kteří jdou v prvních řadách zdravého duchovně-duševního vývoje, bere hloubka a sráz propasti dech. Postačí včas informovat ty za sebou, že dál už cesta nevede? Poněvadž objektivní pravda je totožná s přírodní zákonitostí, nelze ji brát na lehkou váhu, či ji dokonce potlačovat a ignorovat. Není tedy silnější ten, kdo má silnější svaly, klacek, bombu či jiný nástroj k získání převahy, ale ten, kdo má objektivní pravdu na své straně.

Dvě současné Mojžíšovy informace o tom, že NNI je Skála, že je inteligentní, slušná a poctivá, a tudíž i důvěryhodná bytost (viz text čísla 43) jeví se při zběžném přečtení jako informace nelogické. Cožpak může být skála slušná, spravedlivá a přímá? Při bližším zkoumání této nelogičnosti můžeme dojít k fantastickému poznání objektivní pravdy, že NNI na supergigantickou výstavbu svého projektu vesmíru a života v něm, použila část (dle nejnovějších poznatků astronomické vědy 4 % ) své energetické podstaty - vždyť před tzv. big bangem ani žádný jiný materiál k dispozici nebyl! Tento výklad potvrzuje text č. 25 a 26, o zpevnění člověka a jeho vytesání z boží Skály.


SKÁLA ZÁŠTITNÁ
Motto: Nejmocnějším spojencem člověka je NNI, využije-li člověk možnosti takového spojenectví.
F. V.

4. Tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! Bože, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka. (Žalm 71, 3.4)
5. Bože, doveď mne na skálu, je pro mne strmá, ty jsi moje útočiště… (Žalm 61, 3)
6. Můj Bůh je má útočištná skála. (Žalm 94, 22)
14. Jen On je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. (Žalm 62, 7)
16. Doufej v Hospodina celým srdcem, na rozumnost svou pak nespoléhej. Na všech cestách svých snaž se jej poznávat a On spravovat bude kroky tvé. (Přísloví 3, 5.6)
17. Nespoléhej se na vlastní chytrost. (Římanům 12, 16.)
19. Hospodine, jen ty jsi s to pomoci, postaví-li se mocný proti bezmocnému. (2 Pa 14, 11)
20. Ani vrabec nespadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. Nebojte se tedy. (Mt 10, 29.30)
23. Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno. ( M 32, 35)
27. Hledejte Hospodina a budete žít! (Ámos 5, 6)
28. Budete-li hledat Hospodina, najdete ho; pakli ho opustíte, opustí vás. ( Pa 15, 2)
29. Když mne budete hledat celým srdcem svým, dám se zajisté nalézt vám, dí Hospodin. (Jer 29, 13)
31. Hledejte především jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6, 33)

Každý sportovní boj má vždy svá pravidla, která mají soutěžící znát a respektovat je. Na dodržování pravidel dohlížejí soudci. Kdo pravidlo poruší, je potrestán nebo diskvalifikován. Podobně je tomu s bojem vědců o pravdu. Bojuje se o vítězství nad nevědomostí, neznalostí, mylnými názory. Vítězí ten, kdo má pravdu ověřenou experimentem, na své straně, bez ohledu na stáří, zásluhy, funkci a moc. Pravda je nejen cílem, ale i soudcem. Říká se, že i život sám je boj, zejména o moc a s ní spojené výhody. Platí obecná zásada Čí chleba jíš, toho píseň zpívej, jeho vůli a zákon respektuj. Vrcholným dárcem chleba, ale života vůbec je však Zákonodárce přírodního morálního Zákona, který určuje pravidla pro zdravý vývoj života lidí na Zemi. Tomuto Zákonu se říká též Zákon moudrosti a Lásky. Ideální stav na Zemi nastane, až všichni nadřízení i podřízení v mocenské hierarchii budou tato pravidla respektovat na základě vlastního poznání a svobodného rozhodnutí. Poněvadž trest za porušování pravidel Zákona není okamžitý, je ještě na světě stále dosti chytrých, kteří se domnívají, že takový Zákon neexistuje a mohou proto vše, co jim jejich moc umožňuje, anebo o tomto Zákoně vědí, ale domnívají se, že trestu lze šikovně uniknout. Tito nešťastníci se řídí zpravidla zásadou, že účel světí prostředky a že k dosažení jejich, zpravidla egoistických cílů lze používat amorality, tj. násilí, lži, přetvářky, zákeřností, schválností, dysfunkcí neposlušných lidí i prostředí a věcí, s nimiž jsou tito lidé v kontaktu. Nástroji amorality jsou vždy lidé všeho schopní, ke všemu ochotní. Jsou to strůjci nejrůznějších pastí, jak ulovit svoji oběť. Jsou to mistři uměle navozených náhod a pro oběť zdravotně nebezpečných situací. Svou podstatou je to boj zla proti dobru, boj lži a násilí proti pravdě, moudrosti a lásce. Je to vzpoura temna proti světlu. Poněvadž odplácet amorální amorálním není Zákonem dovoleno, logicky vyvstane otázka, jak v takovém nerovném boji oveček s vlky může ovečka obstát? Jenže ovečka tak docela bezbranná není, i když její hlavní zbraní je jen slovo pravdy a důsledné respektování daných pravidel boje, hry. Platí zde zákon, který lze vyjádřit slovy: dodržuj řád a řád podrží tebe. Z hlediska Zákona je ovečka silnější, poněvadž má za sebou Zákon, garantovaný Zákonodárcem a jeho mocí.

Frontová linie nejdůležitějšího boje, který lidstvo vede odpradávna, neprobíhá tedy na bojištích, kde se střílí a shazují bomby, ale probíhá v lidských srdcích a mozcích. Je to boj mezi vyšším a nižším principem člověka (vyšším Já a nižším já), je to boj mezi dobrem a zlem, mezi pravdou a lží, mezi nevědomostí a pravdou, mezi podstatným a nepodstatným, prvořadým a druhořadým. Je to boj za právo na pravdu, na sebeurčení, za volný tok informací a názorů. Je to boj důležitější, než je život člověka ve fyzickém těle. Inovace názorů k lepšímu a hlubšímu poznání pravdy objektivní je současně i pokrokem lidí k opravdu lepším zítřkům. Tedy ne násilí a války běsnění, ale snaha každého člověka být lepším - celý svět promění. Vzorem a vůdcem všech lidských ovcí, usilujících o zařazení se do mocenského řádu vesmíru a přírody, je Ježíš Kristus. Bez spojení s Pánem nemá člověk šanci na vítězství. Trestní zákon i mravní Zákon lze však překročit nejen činností, ale i nečinností. Tak výhybkář, který měl včas přehodit výhybku, aby se vlaky nesrazily, bude potrestán právě za to, že tak neučinil. Neodpovídá daru života vrozená povinnost, rozmnožit hřivnu života kladným, zdravým vývojem?


KÁMEN ÚHELNÝ
Motto: Naším úkolem je tvořit s přírodou, ne proti ní. Jsme-li proti přírodě, je příroda proti nám.
Maurice Maeterlinck

1. Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. (Žalm 73, 26)
2. Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. (Žalm 118, 22)
3. Proto slyšte slovo Hospodinovo, chvastouni, vládnoucí nad tímto lidem v Jeruzalémě! Říkáte: „Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a sjednali jsme úmluvu s podsvětím. Valí se bičující příval? Však se přežene, nás nezasáhne, vždyť jsme si svým útočištěm učinili lež a skryli jsme se v klamu.“ Proto praví toto Panovník Hospodin: „Já to jsem, kdo za základ položil na Sionu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; (Izajáš 28, 14-16) (Naše současná poznámka: Na Sinaji, na hoře Sionu, viz Exodus, kap. 19, dal Bůh svému lidu Zákon - Desatero, napsaný na kamenných deskách. Tento Zákon prohloubil Ježíš svým kázáním na hoře - viz Matouš 5,1 až 8, 1.)
4. Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. (Sk 4, 11)
5. Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben. Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to „kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným, ale i kamenem úrazu a skálou pádu“. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni. (1 P 2, 6-8)
6. Všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. (1 Kor 10, 14)
7. V Kristu Ježíši zapusťte kořeny, na něm postavte základy. (Ko 2, 7)
8. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení či ze dřeva, trávy, slámy - dílo každého vyjde najevo. (1 Kor 3,11-13)
9. Přicházejte tedy k němu, kameni živému. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům. (1 Pt 2, 4.5)
10. Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? Je jako člověk, který stavěl dům; kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven. Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil a zkáza toho domu byla veliká. (L 6, 47-49)
11. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. (Ef 2, 20)
14. Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha. (5 M 32, 18)
16. Rosťte v poznání Boha. (Kol 1, 10)
18. Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem. (Žalm 33, 12)
19. Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet. (Žalm 40, 3)
20. Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje (nesjednocuje), rozptyluje. (Mt 12, 30)
21. Harmonie světová závisí od budování harmonie v malých celcích, z nichž se tyto velké skládají. (Alma Excelsior)

Kámen úhelný , větší a lépe opracovaný než ostatní kameny, se dával do základů, kde dvě stěny spolu tvořily pravý úhel. Byl to kámen vybraný, důležitější a vzácnější než ostatní kameny. Tím zpevňoval základy celé stavby. Takovým úhelným, základním kamenem v nás je duch člověka, duchovní skála lidského srdce darovaná člověku také Bohem. (Bůh, který dává ducha těm, kdož chodí po zemi. Iz 42, 5. Hospodin, který vytvořil ducha člověkova v jeho nitru. Zach 12, 1. To je ten kámen úhelný v nás, na němž máme zbudovat náš vlastní dům. Záleží zejména na nás, jak naložíme s hřivnou života. Někdo ji i prodá - aby si mohl postavit dům z cihel a s garáží pro své auto. K budování domu je třeba dobré základové půdy, skála je nejpevnější. A pak je třeba mít dostatek materiálu: zla, které má člověk přemoci a znalost pravidel, jak stavět a nad zlem vítězit. Těmito pravidly jsou již dříve zmíněný Zákon moudrosti a Lásky a zákon odplaty, který zajišťuje, že každý obdrží jen to, co si svými činy sám nadělí, ať již respektováním či nerespektováním Zákona prvního. Z tohoto hlediska jsou životní těžkosti tou nejspravedlivější spravedlností. Text č. 15 a podobný text: Čarodějnici - tj. ženu, která provádí černou magii zla - nenecháš naživu (2 M 22, 17), stejně i Mojžíšovu zásadu oko za oko, zub za zub lze považovat hlubším pochopením zákona odplaty (pomsta patří Bohu a státním orgánům k tomu určeným, nikoli lidem samotným) za pochopitelné, avšak z hlediska Zákona pro samotného člověka za nežádoucí. Jednota vynucená násilím je škodlivá, méněcenná, nezdravá. Násilím lze donutit k poslušnosti, ale nikoli ke změně názorů. Moc duchovních bytostí zla je velká, avšak proti moci NNI je podružná a slouží s dovolením Božím výchovným cílům našich nebeských Rodičů. Kdyby nebylo zla, nemohl by člověk svobodně realizovat svoji svobodu volby mezi dobrem a zlem. Zlo člověka prověřuje a stará se, aby přírůstky věčnosti v člověku byly poctivé a zasloužené. A říká se, že jen studiem hry na housle se žádný na housle hrát nenaučil, jestliže si housle a smyčec v praxi nevyzkoušel.


KÁMEN ÚRAZU
Motto: Zlo má dočasný charakter a je předurčeno k zániku.
Alma Excelsior

2. Pro Židy je (Mesiáš ukřižovaný) kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané je Kristus Boží moc a Boží moudrost. (1 Kor 1, 23)
3. (Kámen ze Sionu) je kámen, který stavitelé zavrhli, stal se však kamenem úhelným, ale i kamenem úrazu a skálou pádu. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni. (1 P 2, 7.8)
4. Hospodin bude s vámi, když vy budete s ním. Jestliže ho opustíte, opustí vás. (2 Pa 15, 2)
5. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí. (L 20, 18)
6. Cesta svévolníků vede do záhuby. (Žalm 1, 6)
7. Svévolníci zahynou, vytratí se v dýmu. (Žalm 37, 20)
8. Hle, ti, kdo se Tobě vzdálí, zhynou. (Žalm 73, 27)
9. Zahynou odpůrci Tvoji. (Iz 41, 11)
10. Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ (Mt 16, 21-23)
11. Ty jsi, králi (Nebukádnesar, babylonský král), viděl (ve snu) jakousi velikou sochu. Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi. Veliký Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Bůh nebes dá povstat království, které nebude zničeno navěky. (Daniel 2, 31-35.45.44)
12. A vy, páni, pamatujte, že vy máte Pána v nebi. (Ko 4, 1)
13. Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on. (5 M 8, 12-14.18)
14. Na Bohu závisí tvůj život i délka tvých dnů. (5 M 30, 20)

Kámen úrazu je totožný s kamenem úhelným. Opět je to Bůh, tj. pravda, světlo, cesta dle ideologie objektivní pravdy, cesta nenásilí fyzického i duchovního. Pro toho, kdo kamenem úhelným opovrhne (v rámci své svobody), stane se tento kámen po čase zákonitě kamenem, o který klopýtne a už nevstane nebo který mu spadne na hlavu a zničí ho. Příroda dala člověku svobodu volby, avšak každou nesprávnou volbu zajistila bezpečnými zpětnými vazbami, aby vývoj vesmíru i života v něm se ubíral správným směrem ke správnému a předurčenému cíli. To, co člověk svou nespravedlivou mocí získá, ukáže se později i jemu jako velká ztráta. Jinak řečeno, lidská chytrost a neláska jsou velkou zacházkou na jeho cestě k předurčenému Cíli.


VODA ŽIVÁ
Motto: Vstup na cestu světla pravdy, neopouštěj ji, neochabuj, neboť ona je život tvůj. (Upraveno volně dle Př 4, 13)

1. ON (NNI) oznamuje člověku, co má na mysli. (Ámos 4, 13)
2. Bůh pošle pravdu svou. (Žalm 57, 4) Nejnověji se tak stalo prostřednictvím Almy Excelsior (1887 - 1956.)
3. Duch je pravda. (1 J 5, 6)
4. Hospodin - zdroj živých vod. (Jer 9, 12; 17, 13)
5. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udeříš holí do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít.“ Mojžíš to udělal. (2 M 17; 4 M 20)
8. Kdo věří ve mne (Ježíše), nebude nikdy žíznit. (Jan 6, 35)
9. Všichni žízniví, pojďte k vodám! (Iz 55, 1)
10. Ježíš samařské ženě odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho a on by ti dal vodu živou.“ Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš, studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ (Jan 4, 10.11.13.14)
11. Jako voda zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst; (Iz 55, 10-14)
12. Ježíš Kristus zjevil nepomíjející život v evangeliu. (2 Tim 1, 10)
14. Člověk nežije jenom chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (5 M 8, 3)
15. Slova Tvá jsou pravda. (2 Sam 7, 28)
16. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. (Jan 8, 32)
18. Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. (1 Tim 2.3.4)
19. Ó země, země, slyš slovo Hospodinovo! (Jer 22, 29)
20. Ježíš kázal věčné evangelium království Božího. (Mt 4, 24; Zj 14, 6)
22. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. Mt 24, 35)
23. Evangelium je základem, na němž stojíte a skrze něž docházíte spásy. (1 Kor 15, 1)
24. Sovo Tvé je světlo stezce mé. (Žalm 119, 105)
25. Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal. (Jan 7, 16)
26. Proměňte se obnovením mysli své! (Ř 12, 2)
27. Abychom měli podíl na práci pro pravdu. (3 J 8)
28. Vysvobodím vás ze všelijakých poskvrn vašich. (Ez 36, 29)
30. Zákon Tvých úst, ten je pro mě lepší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Žalm 119, 72)
31. Držte se slova života. (Fp 2, 16)
32. Naši tělesní otcové nás vychovávali podle svého uvážení jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. (Žd 12, 10)
33. Pane, dej svým učedníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili Tvé slovo. (Sk 4, 24)
34. Vzdělávejte (povznášejte, budujte) jeden druhého! (1 Tim 5, 11)
36. Neboj se, mluv a nemlč! (Sk 18, 9.10)
37. Vaše slovo buď „ano, ano - ne, ne“, co je nad to, to je ze zlého. (Mt 5, 37)
39. Všichni máme dosáhnout jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorůst zralého lidství. (Ef 4, 13)
41. Mějte v sobě stejné smýšlení, jako měl Kristus Ježíš. (Fp 2, 5)
42. Nespřáhneš se se svévolníkem, aby ses stal zlovolným svědkem. Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. (2 M 23, 1.2)
45. Stranit někomu není dobré. (Př 28, 21)
46. Náš Pán nikomu nestraní. (Ko 3, 25)
47. Bůh nikomu nestraní. (Sk 10, 34; Ef 6, 9)
48. Buďte stejné mysli, jednoho smýšlení; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Fp 2, 2.4)
50. Kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. (L 22, 26)

Idea, dle Slovníku cizích slov, má tři významy: základní, vůdčí myšlenka; pojem, představa; myšlenka, nápad. Od slova idea je odvozeno slovo ideál = představa, vzor cíl a slovo idealismus = nadšení, zanícení pro ideály, bez ohledu na hmotné zájmy, nezištná služba ideálům; filozofický směr, stojící na opačné straně než materialismus. Od slova idea je odvozeno i slovo ideokracie = vláda idejí.

Logos má dva významy: slovo, řeč, pojem, věta, výrok, myšlenka, úsudek, zákon, rozum; Zákon, dle něhož probíhá všechno světové dění, božský rozum. Lze říct, že lidské slovo je vtělenou myšlenkou, zrozenou do světa fyzického buď ústy či písmem. Slovo lze konzervovat na papíru či jiné vhodné látce, ale také na gramofonové desce či magnetofonovém pásku. Z těchto hmotných konzerv lze myšlenku převést zpět do mozku člověka. Pojem převedení však není přesný, poněvadž i pak zůstává myšlenka v konzervě k dispozici dalším čtenářům či posluchačům. Navíc lze samy konzervy rozmnožovat a šířit tiskem, rozhlasem a televizí. Je-li myšlenka autorem hluboce promyšlena, procítěna a prožita v životní praxi, má i tomu odpovídající průbojnost a sílu, která působí i po staletích. Pěkně to vyjadřuje i B. Jerie v knížce I slovo je čin: „Slovo není prázdný zvuk. Je realitou, skutečností. Má své výsledky a účinky. Chce něco vyvolat a způsobit! A způsobí, neboť je v něm život! Má dobrý nebo špatný vliv. Slovo je čin. Slovem přechází a zasahuje něco z našeho ducha do duše a života našich bližních. Slovo je nejmocnější nástroj lidského ducha. Poznatky, vědění a zkušenosti ze všech oblastí života vstupují do našeho vědomí i podvědomí mluveným a psaným slovem. Láska i nenávist se probouzí a živí slovy. V našich slovech je kus nás samých, něco z nás přechází do života jiných a působí k jejich dobru nebo zlu.“

Slovo ideologie vzniklo spojením slova idea a logos. Je to nový pojem. Dříve se užívalo slov jako cesta, cesta Taa, cesta Boží, stezka Zákona, stezka vzhůru vedoucí, evangelium (tj. radostná zvěst, informace), nauka o království - vládě Boží, učení, dharma (Zákon mravní), Velká nauka, čistá voda, živá voda, životodárná voda. Ideologie je soustava názorů a idejí, mravních, mocenských, právních, filozofických a náboženských. Objektivně pravdivá, zdravá ideologie, která je v souladu s platnými zákony přírody, zejména s těmi nejvyššími, je v souladu i s cíli NNI a je optimálním návodem pro člověka, jak správně myslet, cítit, mluvit a jednat, aby správně využil daru svého života a přinesl dobré ovoce jiným. Tímto ovocem jsou zejména neosobní, tj. neegoistické činy člověka, vykonané ve snaze prospět spolubližním na společné cestě za moudrostí, láskou, spravedlností, mírem (pokojem), tím nejlepším a nejvyšším typem štěstí.

Po narození začíná dítě postupně navazovat kontakty se svou matkou a brzy se naučí mateřské řeči. Nejdříve dítě přejímá názory ze svého nejbližšího okolí, později, vlivem vlastních zkušeností a vrozených dispozic, vlivem školy i přečtené literatury, vytváří si vlastní světový názor, ideologii, jejíž tajemství tkví v tom, že je nejdůležitějším řídicím systémem člověka (i státu) a určuje cíle a metody, jak stanovených cílů dosáhnout. Budování vlastní ideologie je dlouhodobý, celoživotní proces, který však může i dlouhodobě stagnovat. Je to poznávání pravdy vědecko-technické i společenské. Je to proces, který se u každého nově narozeného člověka opakuje. Lze říci, že tak jako lidé nemají stejné otisky prstů, nemají ani zcela stejné světové názory, i když jednotlivé světové názory se přiklánějí ke dvěma velkým světonázorovým skupinám, idealismu a materialismu. Vzhledem k tomu, že Einstein demaskoval hmotu jako zahalenou, ukrytou energii, je lépe rozlišovat obě ideologie dle jejich vzdálenosti od objektivní, vědecké pravdy, která je jen jedna, podobně, jako je jen jedna matematika, jedna fyzika, jedna moralita, kdekoliv na světě, ale v různém stupni znalostí u různých států, národů. Poněvadž za objektivní pravdou stojí přírodní zákonitost, nelze s ní příliš žertovat a nelze si z ní beztrestně udělat služku své moci, která amoralitu zapřáhla do svých služeb. Proto pravda nemůže být nařčena z ideologické diverze, která žije z pomluv, lží a podvodů. Pravda je úhelným kamenem lidského života, a proto pravdu nelze bez následků, které se nemusí projevit hned, ignorovat, překážet jí či potlačovat ji. Navrhne-li například projektant nevhodný materiál pro osu elmotoru, pak při provozu elmotoru se mylný názor projektanta projeví jako havárie elmotoru. Stejná situace vzniká i v oblasti společenského života v individuálních i státních projektech na štěstí, blahobyt, zdraví, mír a využití volného času. I zde dochází až příliš často k haváriím signalizujícím neznalost, omyl, nevědomost. Znalosti přírodních zákonů, jimž podléhá společenský život a vývoj člověka, se říká duchovní moudrost, která se dodnes, dle zásady, že není všechno pro všechny (například učebnice vysoké matematiky pro základní školu), dělí na moudrost esoterní, určenou pro pokročilé, tj. úzký okruh jedinců, kteří předběhli průměrný vývoj a na moudrost exoterní, určenou pro nejširší vrstvy obyvatel. K exoterní moudrosti patří dnes všechna světová náboženství. K esoternímu vědění patří zejména nauka rozekruciánů ve středověku, antroposofie, jejímž dárcem je Rudolf Steiner (1861-1925) a která souvisela s kulturou anglo-sasko-germánskou. S kulturou slovanskou souvisí nauka tzv. Třetí cesty, darovaná kultuře slovanské Almou Excelsior (1887-1956), jejíž občanské jméno je Marie Kubištová, která žila v Boskovicích. Dárcům duchovní nauky se říkalo v buddhismu „prosvětlení“, ve Starém zákoně jsou nazýváni proroci nebo vidoucí, v Novém zákoně to jsou apoštolové. Byli to jedinci, kteří si udrželi spojení s duchovním světem a poznání pravdy získávali vědomě přímo z duchovních světů s pomocí vypěstovaných duchovních smyslů, zvaných lotosy nebo čakry. U lidí, kteří nemají duchovní poznání, jsou tyto smysly, získávané vlastním úsilím nevyvinuty. K poznatkům, které mohou napomoci lidem k rychlejšímu vývoji směrem k pravdě, bez zbytečných oklik způsobených nevědomostí a tvrdě zaplacenými životními haváriemi a zkušenostmi, patří světová náboženství či jiné duchovní nauky, které se více či méně přibližují k univerzální duchovní pravdě. Neschopnost člověka, jeho nedokonalost, tma v něm mohou působit jako překážka v přijetí nových pravd o správné nauce. Správnou nauku nelze šířit mečem, násilím fyzickým ani duchovním. Jen proto však, že existovali špatní doktoři, nelze odmítnout a zavrhnout samu lékařskou vědu. Sesazení pravdy z jejího trůnu člověkem a dosazení tam jiné hodnoty, je jen fiktivní, protože objektivně pravda není na lidském myšlení a moci závislá. Proto heslo Pravda vítězí je správné, i když to nemusí být hned.

Chtějí-li mít rodiče moudré děti, musí být sami moudří. Nelze dávat něco, co sami nemáme. O tom, že dar moudrosti dětem nelze nahradit hmotnými statky, jimiž rodiče někdy své děti zahrnují, o tom se již přesvědčilo mnoho rodičů. Podobně, chce-li mít stát moudré občany, musí být sám moudrý a řídit se ideologií objektivní pravdy, jejímiž hlavními projevy jsou úcta k objektivní pravdě, nenásilí, přímost a otevřenost, spravedlnost a úcta k lidským právům, zejména k právu na pravdu, na sebeurčení a na svobodu. Nestačí tedy pro zdravý vývoj zajišťovat jen hmotné statky, je nutno dávat i dobré názory. Proto je tak důležitá snaha o inovaci názorů, o prohlubování stávajících názorů a jejich stálé ověřování životem. Celý život člověka lze hodnotit jako stopy jeho ideologie. Lze tedy říci: Pověz mi jaké máš názory a já ti povím, jaký jsi. K primitivním názorům patří názor Kdybych měl moc, udělal bych pořádek raz dva. Poněvadž vzdělaný člověk může být pro své okolí nebezpečnější než nevzdělaný, platí, že kulturnost, jejíž páteří je morálka a dobrý charakter, je důležitější než školské vzdělání. Jiné stopy po sobě zanechal Džingischán, Napoleon, Hitler a Pol Pot, jiné Buddha, Krišna, Ježíš, Mohamed. Většina lidí však mizí ze světa beze stopy, jen jejich myšlení, city a činy jdou s nimi, jak učí ideologie objektivní pravdy. Jádrem každé ideologie je její morálka, která rozhoduje o užitečnosti či škodlivosti celé ideologie. Ideologie jsou vtělovány do ústav jednotlivých států, které stanoví cíle státu a společnosti, vztah k hodnotám hmotným i duchovním, vztah mezi státem a jeho občany. Vytváří se tak rámcové podmínky pro to, aby se lidé stávali buď lepšími, anebo horšími. Člověka se špatnou ideologií lze přirovnat k dítěti, které si hraje s žiletkou, anebo k dětem, které si hrají u stohu slámy se sirkami.

Snaha změnit převládající názory naráží na setrvačnost myšlení. Čím je tato setrvačnost větší, tím větší síly, impulzu je třeba k její změně. U člověka to může být impulz vnější (např. autohavárie, pracovní úraz, sportovní úraz aj.) nebo vnitřní, duševní anebo oba společně působící. Mohou to být impulzy jednorázové i dlouhodobé. I názory mohou postupně dozrávat. Vnější impulzy lze přirovnat k vysílání rádiem, které však předpokládá zapnutý přijímač naladěný na vlnu rádia. O tom, že sám vědecko-technický pokrok lidstvo nezachrání, spíše napomůže jeho rychlé likvidaci, naznačil výrok: „Lidé se už naučili létat jako ptáci, potápět se jako ryby. Teď už jim jen zbývá, aby se naučili žít na Zemi jako lidi.“ G. B. Shaw. Toto přání může splnit jen nauka čisté vody. Nevidí-li člověk, je-li slepý, je to strašlivý stav a osud. Duchovní slepota člověka k pravdivým myšlenkám a faktům, zejména politika, který může ovlivňovat vývoj celého národa, to je ještě horší stav a osud, poněvadž překáží naplňování smyslu života lidí na Zemi, tj. kultivaci lidské psychiky.

Slovo demokracie je složenina dvou slov: demos = lid a kratos = síla, moc. Prezident A. Lincoln definoval demokracii jako vládu lidu, lidem a pro lid. Tato definice však nevypovídá nic o tom, jaký ten lid je, na jakém vývojovém stupni se nachází a zda vývoj má tendenci vzestupnou či sestupnou. Přesnější je proto definice, dle níž je demokracie vláda lidí, kteří se řídí ideologií živé vody, tj. ideologií pravdy přírodního morálního Zákona, ideologií Loga.


Demokracie
1. Pro všechny musí platit týž zákon, táž disciplína, táž morálka. (M. Gorbačov, Rudé právo, dále jen RP, 20.9.1986)
3. Komunisté vždy a za všech okolností potřebují pravdu. (M. Gorbačov, RP, 26. 2. 86)
4. Budovat nový svět znamená neustále dbát na utváření člověka nového světa a na jeho ideový a mravní růst. (Černěnko. RP, 14. 2..84)
5. Politická práce, to není katechismus marxismu-leninismu, který je třeba lidem denně číst. Politická práce, to je snaha probudit v člověku morální a lidské hodnoty. (F. Castro, RP, 4. 12. 86)
6. Demokracie je politickou organizací společnosti na etickém základě humanitním. (Tomáš Garrigue Masaryk, dále jen TGM)
12. Nikdo si nemůže dopřát beztrestně a bez následků žádnou zlovůli, křeč a zhovadilost, protože souvisí se svým řádem víc, než si myslí. I když zblbne nebo zdivočí, musí se pokorně a poníženě vrátit do svého mravního chomoutu, bez něhož se umlátí jako pominuté zvíře; to je nezdolný a neotřesitelný zákon. Buď jista, že na to jednou přijde i ten nejhloupější národ. (K. Čapek)
13. Mravní zákony a řády nejsou dány našemu životu proto, aby jej učinily chmurným a neradostným, nýbrž právě naopak. Nikdy nám nebylo dobře na cestách zvůle, libovůle a ledabylosti. Nesmírně mnoho zlého je v našem osobním životě i ve světě proto, že se od těchto dobrých božích řádů uchylujeme. (B. Jerie)
14. Jak se vrátíme znovu k přesvědčení, že morální řád je svrchovaným pánem světa? (Emanuel Rádl)
15. Veškerý potenciál sovětského umění by měl být využíván k výchově lidí, k obnově mravních hodnot s cílem dosáhnout nového kvalitativního stavu společnosti. (M. Gorbačov, RP, 4. 12. 86)
17. Nemůže být demokratického státu, není-li demokratických občanů. Je třeba výchovy občanstva k demokracii. (TGM)
19. V přeceňování státní organizace, hmotného a hospodářského základu státu a společnosti zapomíná se snadno na to, že vždy a všude společnost spočívala a spočívá na ideách a ideálech, na mravnosti názoru na svět. (TGM)
20. Demokracii zakládám na lásce a spravedlnosti, … a na přesvědčení, že máme na světě pomáhat k uskutečňování řádu božího, k synergii s vůlí Boží. (K. Čapek, Hovory)
22. Demokracie pravá, založená na lásce a úctě k bližnímu a k bližním všem, je uskutečňováním božího řádu na zemi. (K. Čapek, Hovory)
24. Národy si navzájem nedůvěřují ne proto, že mají mnoho zbraní, ale vyzbrojují se proto, že mezi nimi není důvěra. (R. Reagan, RP-18.10.86)
25. Demokracie věří v možnost lidského zdokonalování a vidí největší úkol člověka a společnosti v boji o toto denní a stálé zdokonalování, v boji o mravní ideál, v boji o silného, mravného, dokonalého člověka. (E. Beneš)
27. Pokud se stát nazývá státem právním a kulturním, staví se na základ mravnosti. (K. Čapek, Hovory s TGM)
28. Bez všeobecného uznání mravních základů státu a politiky nelze spravovat žádný stát, žádnou organizaci společenskou; neudrží se žádný stát, jenž porušuje všelidské základy mravnosti. Stát a zákon čerpají svou autoritu ze všeobecného uznání mravních zásad a ze všeobecného souhlasu občanů v hlavních názorech na život a svět. Opakuju a zdůrazňuju: demokracie není pouze státní a administrativní forma, nýbrž názor na život a svět. (TGM)
32. Demokracie je zárukou míru. Pro nás i pro svět. (K. Čapek: Hovory s TGM)
33. Nejvíce se má demokracii za zlé, že pomáhá hrubým a nevyspělým davům k moci. (Fr. Modráček)
34. Má-li demokracie nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii. (K. Čapek, Hovory)
35. Krize demokracie je především otázkou mravní. (TGM)
36. Někteří lidé říkají, že politika kazí charakter - já myslím, že špatný charakter kazí politiku. (Občan Bouška)
37. Slušní, opravdoví lidé se vychovávají rodinou, školami, církvemi, státní správou, literaturou, žurnalistickou a tak dále - překáží tomu demokracie? (K. Čapek, Hovory s TGM)
38. Nikdo se nerodí sám pro sebe, všichni se rodí pro lidskou společnost, a kdo jí nepomáhá podle svých možností, ukazuje se býti nehodným, aby mu jiní v něčem pomáhali. (Komenský)
40. Dlouho nám trvá, než se nám rozjasní, abychom viděli, že jsme tu pro druhé. (B. Jerie)
41. Láska je život pro jiné, nikoli pro sebe. (B. Jerie)
42. Svému okolí a lidské společnosti posloužíme nejlépe, jsme-li sami něčím celým a pořádným. (B. Jerie)
43. Hleďte, abyste sami sebe osvítili. Pak přispějete k osvícení temných. (I. N. Potapenko)
46. Dokonalá demokracie je jen ideál, za nímž stále jdeme a kterému se stále jen přibližujeme. Demokracie se stále nově tvoří a zdokonaluje. Ale stále je jí třeba proti lidskému egoismu, proti lidské vášni, nevědomosti a touze po ovládnutí jiných. (E. Beneš)
49. Demokracie opravdová žádá po každém občanovi živý zájem o věci veřejné a o stát; jak církev po věřících žádá živou víru, tak demokratický stát žádá po občanech živý politický zájem. Smysl pro stát znamená odložení politického indiferentismu, který ve státě absolutistickém byl tak rozšířen a tvoří takřka jeho podstatu. Bez tohoto zájmu o stát republika se de facto stává státem aristokratickým, byrokratickým - státem menšiny. (TGM)
51. Podle toho, jak tráví člověk svůj prázdný čas, jaké zábavy vyhledává, lze nejlépe poznat, co vlastně v kom vězí. (TGM)
52. Kriminalita mládeže a volný čas mají spolu velmi úzkou souvislost. (Suchý-Švancar)
53. Existují názory, že neschopnost lidí využívat svého blahobytu a svého volného času je pro lidstvo stejně nebezpečné jako celosvětová atomová válka. (P. L. Kapica)
55. Zabít čas je vlastně také zločin. (Občan Bouška)
57. Ďábel chytaje lidi na svou udici nastrkuje různá vnadidla. Ale na zahálčivého člověka jich není třeba, jde na holý háček. (L. N. Tostoj)
58. Je nutno přivést ve světě ke cti humanitní ideál. (A. Schweitzer)
59. Dnes se humanitní úsilí stává již všeobecným a nadchází doba, kdy se za základ států a mezinárodnosti uzná od vzdělaných národů všech. (TGM, Světová revoluce)
61. Demokracie se neopírá jako staré monarchie o církev, nýbrž je založena na humanitě. (TGM)
62. Mravním základem vší politice je humanita - a humanita je náš program národní. Humanita je novější slovo pro staré slovo láska k bližnímu. Slovo „láska“ se užívá dnes pod vlivem literatury zejména pro důležitou otázku poměru obou pohlaví a moderní člověk se jaksi štítí užívat pojmu oficiálního náboženství. Proto se ujalo ve filozofii a brzy obecněji v 18. století slovo „humanita“ nebo „sympatie“, později „altruism“. (TGM) (Altruism = život pro jiné.)
63. Latinské slovo „humanitas“ znamená lidskost a vzniklo jako protiklad k latinským výrazům „barbaritas“ - nevzdělanost, krutost a „feritas“ - divokost. Humanismus tedy znamená lidství či lidskost. (Hrzal-Musil, RP, 21. 4. 78)
64. Vzájemnost, mezinárodnost, světovost - máme na to obsažné slovo: humanita. Vývoj světa míří k světové humanitě, k čistému člověčenství, jak to nazval Kollár a věřil Palacký. Humanita, čistá člověckost, skutečně není než ideál všeobecného bratrství, ideál naší Jednoty, ideál vpravdě český. (TGM)
65. Humanita je proti násilí. Ale není pro pasivitu, naopak pro aktivitu. Humanita jako cíl vyžaduje humanitních prostředků. Otázka po národní taktice? Ne násilím, ale osvětou, vzděláním, věděním. (TGM)
66. Skutečná pravda, které Ježíš učil, nebude pronásledovat nikdy, ani pronásledování nepřipustí. Proto shledávám pronásledování vždy jen u těch, jimž pravda chybí. (Č. Semerád v r. 1911)
70. Předpokladem skutečné demokracie je rozvoj vzdělanosti, povznesení kulturní úrovně celé společnosti. Také učit lásce k takovým prostým, ale vzácným velikým hodnotám, jako je čestnost, pravdivost, úcta k lidem a k jejich práci atd., bude neustále patřit k prvořadému výchovnému poslání naší školy. (A. Dubček)
71. Problém nové příští demokracie je tudíž současně trvalým problémem výchovy k demokracii, problém výchovy vůdců i mas. (E. Beneš, druhý československý prezident)
72. Požadavek pravdivosti je základním elementem etické osobnosti. (A. Schweitzer)
73. Musí nastat nová renesance, mnohem větší, než byla ta, z níž jsme ve středověku vykročili: velká renesance, za které lidstvo objeví, že etické je nejvyšší pravdou a nejvyšší účelností a tím se osvobodí od chatrného obrazu společnosti, ve které se plahočí. (A. Schweitzer)
74. Mluvit pravdu je základním mravním příkazem. Kdo lže, potupuje pravdu a zkresluje skutečnost. Lež rozrušuje všecko společenství a vlévá do lidských svazků jed nedůvěry. Ale i kdyby nebyla objevena a nikoho nepoškodila, působí největší zhoubu nám samým. Naše vlastní nitro a náš charakter upadají každou novou lží. (B. Jerie: I slovo je čin)
75. Egyptský faraon Amenhotep IV. (1377-1361) do čela jím prováděných reforem postavil heslo ma´at, tj. pravda, ale též spravedlnost. Základní myšlenkou bylo poznat pravdu, uskutečňovat ji, srozumitelně ji zpodobňovat. (Dr. Kurt Pollak)
76. Co jedinec, stát, národ ubere na právu, pravdě, spravedlnosti, snášenlivosti, to přidává na neštěstí, jež nutně přináší autoregulace zákona mravní rovnováhy. (Prof. Arnošt Bláha)
77. Nesprávné je dělat rozdíl mezi mravností velkou a malou, že se politik v zájmu státu nemusí a nemá ohlížet na mravní předpisy. Věc se má ve skutečnosti tak, že člověk, který například lže a podvádí v životě politickém, lže a podvádí také v životě soukromém a naopak; jen člověk slušný bude slušným vždy a ve všem. Havlíček dobře věc rozsoudil, když mezi morálkou soukromou a politickou rozdílu nedělal. (TGM)
78. Ale dobře uspořádaná společnost, užší nebo širší, rodina jako stát, musí mít v sobě charaktery, ony jsou pilíři podpírající budovu, jsou svorami, držícími ji pohromadě a zabraňujícími, aby se nerozložila, nerozpadla. Společnost bez charakterů hnije. Společnost na charaktery bohatá prospívá, zdárně se rozvíjí a rozkvétá. Proto je nejdůležitější prací vychovatelů národa, ať působí ve škole nebo na kazatelně, v rodině nebo ve sněmovně, v novinách a písemnictví nebo na vojně, aby mladé občany učili být charaktery. V tom je největší zásluha o národ i stát, to je nejkrásnější vlastenectví, které nemůže mít odpůrců. (J. Holeček)
79. Zlořečím té vládě, jež raději dala zdivočet lidu nemravností, nežli jej dříve ve školách vlasteneckých vychovat a svědomí jeho zušlechtit. Poněvadž se těmto katanům ducha zdálo, že snadněji mohou panovat nezvedeným, tedy i hleděli k tomu, aby lid utonul v neřestích, nežli probudil se na osvětě. (Božena Němcová)
80. Z kopce to jde tam, kde se věci neříkají na rovinu. (RP, 18. 10. 86)
81. Volná výměna myšlenek a výsledků je nezbytná pro zdravý vývoj vědy i kulturního života vůbec. (Albert Einstein)
83. Cesta k božství je dlážděna pravdou. (Upanišády)
84. Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti. (Jan Hus)
85. Všichni lidé jsou povinni bojovat za spravedlnost a pravdu; svět bude osvobozen ve jménu pravdy, nikoli násilí. (Emanuel Rádl)
86. Nejde o to, klamat sebe nebo druhé. Domníváme se, že nejlepší cestou je pravda, pravdivé a poctivé hodnocení situace a rovněž pravdivá řeč s lidmi. Budeme se muset nyní zamyslet i nad úrovní socialistické morálky a soudružských vztahů, nad problémy rodiny, výchovy dětí a mládeže. Není zásadou komunisty ani člena ROH, aby byli lhostejní ke zlu, k nemorálnosti, k defektům všeho druhu. Nesmíme je tolerovat, ať už jde o prostého člověka, o ředitele, nebo nevím jak vysokého pána. Můžeme se nyní pokusit vytvářet na pracovištích, ve školách i v rodině ovzduší, které bude podporovat dobré vlastnosti lidí. (Dr. G. Husák, RP, 13.6.72)
88. Výchova k naprosté pravdivosti náleží k nejdůležitějším předpokladům dobrého společenského řádu a k povinnostem mravní kázně a sebekázně. (B. Jerie)
89. Každý podvod, každou snahu klamat, je třeba přísně postihovat. (Dr. Gustav Husák)
90. Celý život jsem se snažil apelovat na lidskou morálku, která vždy byla a bude i napříště prapříčinou všeho dobra , ale i všeho zla. (Št. Králik, RP, 27. 7. 76)
91. Vývoj a pokrok mravnosti a všeho veřejného a soukromého života znamená odvykání lži a lživosti. (TGM)
92. Osobní čestnost je podmíněna pravdivostí. Charakterní člověk bude nenávidět lež, úskok, lest, podvod, nevěru. (J. Holeček)
93. Ať nás, obyvatele planety, dělí jakákoli vzdálenost a ať jsou naše názory a způsob života jakkoli rozdílné, musíme se setkávat, hovořit spolu, přít se a zápolit v čestném soutěžení. To vždy přispívá k vytvoření ovzduší vzájemné úcty a spolupráce. Bez toho naši Zemi před hrozící katastrofou neuchráníme. (M. Gorbačov, RP, 7. 7. 86)
94. Mravní život, jak správně poznamenal L. N. Tolstoj, je neustálým snažením. (Gusejnov, 96)
95. Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím potlačovat nedali a pravdy každému přáli. (Jan Hus)
96. Zavládla úžasná lhostejnost mravní. Proti tomuto rozvratu nutno stavět hráze a nutno ze všech sil pracovat pro návrat českých lidí k čestnosti, poctivosti a věrnosti. (Vladyka Gorazd)
97. Velmi naléhavým, soudružky a soudruzi, se stává dodržování mravních norem. (M. Gorbačov, RP, 8.6.85)
98. Opakuji: jsme rozhodní odpůrci terorismu v jakékoli formě, a zvláště tehdy, nabývá-li podoby státního terorismu. (M. Gorbačov, RP 1.12.86)
99. Neutiskneš mocí bližního svého. (Mojžíš, 3 19, 13)
103. Jen, budou-li metody holého násilí vystřídány nadnárodním právním řádem, mohou se lidé ještě zachránit. (A. Einstein)
l04. Bez mravní obrody lidí nebude lepší demokracie. (E. Beneš)
110. Ekonomické úspěchy a růst životní úrovně ztrácejí svůj společenský význam, jestliže za tímto vzestupem zaostává morální vývoj lidské osobnosti. (Gusejnov)
112. Protože nejšťastnější existenci zajišťuje lidstvu duchovní kultura, je jí třeba při rozvoji lidstva považovat za hlavní při hodnocení pokrokovosti společenského řádu země. (P. L. Kapica)
113. Lidstvo našeho věku příliš se oddalo hledání pouze hmotného blaha, a zušlechťování mysli, očišťování a ideální povznášení duší není snahou současného „moderního“ člověka. Nenastane-li brzo obrat, společnost celé Evropy i Ameriky se pořítí do propasti. Jaké by bylo štěstí, kdyby český národ byl prvý, jenž se vzpamatoval, aby zachránil sebe i jiné. Jednoho krásného dne lidstvo prohlédne a pochopí, že bylo svedeno na bludné cesty a že se musí vrátit k učitelům mravnosti a k vzorům charakternosti. (Josef Holeček)
115. Hlavním požadavkem každé formy parlamentu zůstanou: vzdělanost a mravnost poslanců! (TGM)
117. Vývoj školy, v tom je vývoj demokracie. (K. Čapek, Hovory)
118. Kulturu definuji zcela obecně jako duchovní a materiální pokrok ve všech oblastech života, který je doprovázen etickým vývojem lidí a společnosti. (A. Schweitzer)
122. Násilí není nástrojem dobra, ale zla. (Lao Tse)
123. Lež je druh násilí. (K. Čapek, Hovory)
124. Moc není dána člověku, aby utlačoval slabého, nýbrž aby ho podporoval a pomáhal mu. (John Ruskin)
125. Ne násilím, ale smírně, ne mečem, ale pluhem, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu - toť odpověď českého genia, toť smysl našich dějin a odkaz velkých předků. (TGM)
130. Středověká jednota církevní a politická, jednotný názor na vět, byly umělé, byly zjednány autoritou, násilím fyzickým i duchovním. (K. Čapek, Hovory s TGM)
131. Člověčenstvo se postupně organizuje jako celek. Otázka je: má se ta organizace států, národů a kontinentů dít násilím, to jest výbojem, podmaňováním neboli, jak se dnes říká, imperialisticky, či mírně, federativně, k tomu cíli nutnými dohodami politickými, hospodářskými a kulturními? (K. Čapek, Hovory s TGM)
133. Nevěřím ve všemohoucnost politického násilí. (K. Čapek, Hovory s TGM)
137. Nebudiž donucování v náboženství. (Mohamed, Korán súra 2)
138. Libovat si ve zlu a zlo vědomě konat, abychom druhým uškodili, je počátkem černé magie. (Alma Excelsior)
141. Je třeba odmítnout politiku, jejímž cílem je získat převahu nad ostatními. Nepoužívání násilí musí být základem života lidského společenství. Filozofie a politika založené na násilí a zastrašování, nerovnosti a útlaku, diskriminace podle rasové a náboženské příslušnosti nebo barvy pleti jsou nemorální a nepřípustné. Vytvoření světa bez zbraní a násilí vyžaduje revoluční přestavbu v myslích lidí a výchovu národů k míru, vzájemné úctě a snášenlivosti. Je třeba zakázat propagaci války, nenávisti a násilí a zříci se stereotypního myšlení v kategoriích nepřátelství. (Rádživ Gándhí a Michal Gorbačov, RP - 28.11.86)
145. Pravá vnitřní tolerance se neprojevuje kýváním ke zlu a schvalováním nemravného života. Pravá tolerance plyne z mravní síly, lásky k bližnímu. (A. Excelsior)
149. Průměrný člověk se často domnívá, že je svoboden, když může svobodně prožívat rozkoše života a má dosti hmotných prostředků k ukojení svých vášní a zálib. Avšak to není pravá svoboda. Pravá svoboda kotví jedině ve svobodě ducha, který je naplněn ideálem Pravdy a Zákona božího. Teprve když člověk zvítězí nad nižší přirozeností a spojuje se s Kristem, dosáhne vnitřní svobody. (A. Excelsior)
150. Pravá svoboda neplyne z války, nýbrž rodí se z duchovního poznání a z radostného plnění Zákona božské Moudrosti a Lásky. Válka je protikladem svobody, neboť zotročuje veškeré lidstvo a nutí je žít pod diktaturou válečných poměrů. Zamezuje svobodný vývoj duchovního člověka a dává sankci zlu, vraždě a loupeži a všem neřestem a astrálnímu zlu. (A. Excelsior)
151. Tak jako tělesnou sílu získáváme tělesnou prací, námahou a překonáváním překážek, tak duchovní prací získáváme vnitřní sílu a sebekázeň, která je základem svobody. (A. Excelsior)
152. Svoboda především není to, co si pod ní mnozí tak rádi představují: svoboda dělat, co se jim zrovna hodí. Mnozí se domnívají, že jsou svobodní, a přece jsou otroky svých názorů, svých subjektivních pocitů a myšlenek. Jsou otroky svých nepatrných, úzkých zájmů; jsou otroky okolností a poměrů. Pravá svoboda není ani zvůle, ani libovůle, nýbrž sebeovládání podle svobodného závazku. Skutečná svoboda je větší a vyšší, než si mnozí lidé myslí. Co je to vlastně svoboda? Nepřinesl si ji každý s sebou na svět? Neznamená snad svobodné přiklánění se k dobrému či zlému, velkému či malému podle osobních rozhodnutí? Nevolí každý z nás každý den mezi svobodou a otroctvím? A že právě v tomhle si každý může volit, v tom je svoboda. Být svoboden není zrovna lehké, svoboda vyžaduje velkých lidí. A je třeba býti jí hoden. (Švýcar E. Oesch)
153. Svoboda není prázdný rám, do kterého by si každý vložil, co chce. Pravá svoboda dělá místo pro lepší poznání, lepší organizaci a rozumnější jednání. (TGM)
154. A budeme se přímo bránit jakémukoliv „dílu“, které rozvrací člověka. Socialismus nemůže dát volnost narkomanům, zvrhlíkům, sluhům Satanáše, zabijákům, nechce-li popřít sám sebe! Socialismus potřebuje lidi, kteří vědí, proč jsou na tomto světě a umějí jej měnit k lidské podobě. (RP, 12. 6. 72)
157. Budeme usilovat o spolupráci a činnou účast všech států, velkých i malých, jejichž národy, právě tak jako i národy naše, jsou hotovy nasadit vše na vyhlazení tyranie a otroctví, útlaku a nesnášenlivosti. Uvítáme je, rozhodnou-li se vstoupit do světové rodiny demokratických států. Na těchto poradách vzhlížíme s důvěrou ke dni, kdy všechny národy světa budou smět žít svobodně, nedotčeny tyranií a podle svých tužeb a svého vlastního svědomí. (Teherán dne 1. 12. 1943 - Roosewelt, Churchill, Stalin)
159. Národ, který by žil jen pro sebe, byl by stejně ubohý jako člověk, který by žil jen pro sebe. Bez víry v ideje a ideály je život jedinců i národů jenom živořením. (K. Čapek, Hovory s TGM)
160. Původ lidských strastí je v lidech samých. Musí se ze svých bludišť vrátit na cestu rozumu. (J. A. Komenský)
161. Determinismus znamená pevný řád v přírodě, v člověku a ve společnosti a v jejich vývoji: všude přesná zákonnost. Nalézáme ji ve hmotě, objevujeme krásný pořádek atomů; čím dál tím víc budeme tu zákonnost moci stopovat i v životě člověka, v dějích států, národů a lidstva - pane, a budeme moci s ní vědomě spolupracovat! Čím více budeme poznávat, tím jasněji se nám odhalí plán a účel všeho; samo poznávání je zjišťování a uvádění faktů v zákonitý řád; Otázka Karla Čapka: Když řeknete determinismus, kladete tím starý problém: co tedy je se svobodou vůle. Je-li naše jednání řízeno, ať Prozřetelností nebo přírodní kauzalitou, není naše domnělá vůle a mravní svoboda jen iluzí? Odpověď TGM: Není. Můžeme volit - to přece nám zaručuje sama zkušenost. Jen v kauzálním světě můžeme předvídat, jednat promyšleně, připravovat budoucnost, tedy opravdu chtít. Determinismus nevylučuje volnost, ale zvůli, chvilkovost a nestálost, vede k vytrvalosti a důslednosti - bez determinismu by nebylo odpovědnosti. Byla by čirá náhodnost. Člověk má jen tolik svobody, kolik determinismu dovede pochopit v sobě i v řádu světa. (K. Čapek, Hovory s TGM)
162. Můžeme právem říci s Jamesem, že nejvyšším cílem člověka je stát se božím spolupracovníkem. (Ramón y Cajal.)
163. Čisté křesťanství, tedy učení Ježíšovo a jeho přikázání lásky, je závětí otce národa a našich dějin - demokracie je politickou formou lidskosti. Ježíš - ne Caesar, opakuji, - toť smysl našich dějin a demokracie. (TGM)


Duchovní poznání
Tyto ukázky nejnovějšího duchovního poznání pocházejí z knihy Almy Excelsior, O reinkarnaci, karmě a o posmrtném životě člověka v kámaloce.
Boskovice 1934.

Tento spis má za účel uspořit člověku toužícímu po duchovním bádání těžkou práci informovat se o podstatě duchovní vědy pročítáním různých duchovních spisů, jichž je dnes velká spousta. Čtením různorodých duchovních spisů může v člověku vzniknout vnitřní chaos. Naše pojednání vychází ze sil (nejnovější) šesté árijské kultury slovanské čili filadelfické, všebratrské. Myšlenky jsou nejzákladnější podstatou bytí, a jsou-li naplněny kosmickým řádem ducha Moudrosti, nezbytně budou působit na moudrost našich citů a činů. Člověk nepřišel na svět proto, aby jedl a užíval smyslových rozkoší, ale aby se duchovně vyvíjel službou bližnímu a Bohu. Obuv chrání nohu, aby se člověk nezranil cestou, chrání jej před ostrými kameny, před uštknutím hadů a vším nebezpečím lidské cesty na Zemi. Ulehčuje člověku chůzi a dává mu při chůzi bezpečnost. Zrovna tak „moudré manasické myšlení“ chrání člověka, aby nejednal proti božímu Zákonu a vždy šel správnou cestou božího Zákona Lásky.

Duchovní věda je cestou, jíž se učíme vnikat do proudu duchovního života. Přijímáme-li výsledky duchovědného bádání a necháme-li je v nitru působit, často, aniž toho z počátku pozorujeme, spojujeme se s duchovním světem. Ocitáme se v proudu nadsmyslových sil, které pracují v našem podvědomí, usnadňujíce nám cestu k vlastnímu uvědomění si duchovního života nadsmyslovými poznatky.

Každý by měl uvažovat, zda správně používá pozemských statků, zda slouží k duševnímu povznesení nebo k úpadku. Jako na Zemi, chceme-li získat moudrost, nemůžeme se k ní vždycky jen vlastními silami dostat, a přijímáme ji jako hotové odhalení zákonů matematiky, fyziky, chemie, zeměpisných popisů, záznamů dějepravných atd., tak musíme pokračovat i v duchovědném poznání, poněvadž celou práci odhalení nadsmyslových zákonů a jich vtělení mohou vykonat jen zasvěcenci, kteří jsou Bohem k této práci povoláni, na základě předchozího školení budhi-manasického vývoje.

Dnešní život je sice ustavičným shonem a klade velké požadavky na lidskou mentalitu a fyzickou výkonnost. Přece však, když chceme dojít k božskému cíli duchovního vývoje lidského, nemůžeme zanedbávat vnitřní život lidský. Je nezbytné, abychom tomu, co máme nejcennějšího, tj. své vlastní duši, věnovali denně chvíli svého osobního života. Spíše se máme zříci různých zábav a třeba i požitků opravdu uměleckých nežli toho jediného, čím vrůstáme do duchovního světa, prohlubujeme svou duchovní osobnost a zlepšujeme své vnitřní síly.

Tři cesty světového vývoje řízeného Prozřetelností byly člověku dány k tomu, aby nejprve na cestě svatého Ducha rozvinul svoji duchovní inteligenci, pak aby na cestě Kristově rozvinul svou inteligenci duševní, v silách srdce spočívající, a na konec aby oběma, inteligencí svatého Ducha, Ducha Moudrosti i inteligencí Ducha Lásky, Krista, ovládl své fyzické tělo a učinil je obrazem Boha Otce. Tím pak vstupuje zasvěcenec dvou minulých cest, cesty svatého Ducha a Krista, na cestu svaté Trojice. Toť tři základní cesty vývojové, jimiž může zemský člověk dosáhnout nejvyšší mu možné duchovní dokonalosti, duševní zralosti a trojité nesmrtelnosti, v níž zpracuje svých sedm principů celé své sedmipodstatnosti.

Buddhismus obsahuje základy křesťanství. Obsahuje zákon všelásky, zákon karmy, tj. zákon božské Spravedlnosti, odplácející dobro dobrem a zlo zlem. Leč zákon Buddhův nepřivádí člověka do přímého spojení s Bohem ve stavu vědomém. Buddhismus nemluví přímo o Bohu, ale o cestě k přemožení karmy a o zákonech nadsmyslového světa. Tehdejší člověk měl jiné síly, než má člověk dnešní. Buddhismus probouzí možnost spojení člověka s Bohem ve stavu snivého vědomí staroatlantské kultury, v němž člověk Boha duševně vnímá a pociťuje se ztotožněn s ním ve zvláštním stavu duchovním, okultně zvaném „nirvánickou blažeností.“ Buddhismem se člověk povznáší od Země k nebi, kdežto křesťanstvím sestupuje sluneční Bůh, Kristus, k člověku. Jsou to dva různé procesy. V prvém mocí Ducha svatého se povznáší lidské Já k Bohu, v druhém působením kosmické Lásky sestupuje Bůh k člověku, aby jeho bytost stala se chrámem božím a jeho ego stalo se přijetím Krista synem Božím. Toť rozdíl mezi první a druhou cestou duchovního zasvěcení.

Theosofie je pokračováním linie Buddhovy. Anthroposofie je pokračováním zevního rozenkruciánství linie Ježíše Zarathustrova. Ve slovanské kultuře pracuje impulz Ježíše Nathanského a současně impulz Mariánský, nositel impulzu Otcova. Oba tyto impulzy se spojují v nauce svaté Trojice v jediný nerozlučitelný celek impulzu Třetí cesty a všechno zralé lidstvo se sloučí tímto impulsem v jednu jedinou duchovní rodinu Lásky.

Druhou cestou zemské evoluce je cesta Kristova, tj. cesta mučedníků, kteří prolili svou krev pro víru v Boha a lásku k bližnímu a kteří v onom životě své inkarnace, do které spadá jejich mučednická smrt, se ničím neprovinili. Jelikož však zákon božské spravedlnosti trvá věčně, poznáme, když zkoumáme minulost všech mučedníků, že i oni umírají na základě vlastní karmy z minulých životů a na základě nepochopení božského přikázání „Nezabiješ“, které v různé formě přestoupili.

Křesťanství vede k vývoji neosobní lásky. Být křesťanem znamená opírat slabé proti silným, mít snahu zmírnit světovou bídu a vybudovat svobodomyslné a humánní názory i zákony, jimiž by byl člověku ulehčen jeho pozemský život. Toť také práce niterného budování božího království na Zemi. Šíření osvěty vnitřního morálního života a uplatňování zásad svobody - je pravým následováním Kristova impulzu zbaveného zevního pláště IV. kulturního období, pláště církevního příslušenství k nějakému dogmatickému vyznání.

Být křesťanem znamená uznávat morální Zákon, uznávat existenci Boha a Jeho Lásku, snažit se žít morálně, vycházet vždy tolerantně a bratrsky vůči druhým lidem a uznávat jejich svobodu. Uznáváme-li Boha i jako Prasílu řídící svět, uznáváme-li přírodní zákony, i to je uznání Boha a není nevěrou.

V každé pravé nauce duchovní je uložena tvořivá duchovní síla. Čteme-li evangelia, může do nás vproudit tatáž síla, jíž Kristus působil na svaté apoštoly.

Cesta Nevinných. Obě předchozí cesty se v ni přelévají. Cesta třetí je cesta proměny bolesti v lásku a zla v dobro, disharmonie v harmonii a ustavičným přemáháním impulzu temnoty věčným Ohněm.

Lidstvo se dělí dle svého duchovního poznání na tři skupiny: První skupinu tvoří nevěrci a nevědoucí, již nemají ponětí o posmrtném životě. Druhou skupinu tvoří věřící, kteří však nejsou zasvěceni v mysteria Ducha a mají obyčejně jen povrchní představy o duchovním světě. Třetí skupinu tvoří zasvěcenci, kteří chápou nadsmyslové zákony. Výkvět lidstva tvoří zasvěcenci všech kultur.

Čistě duchovní lidé prošli v minulosti mnohými povoláními, proto dovedou být všemožně činnými. Protože však došli duchovního zasvěcení, nemají-li jiné karmy, mohou působit jako učitelé a hlasatelé duchovědy. Nejvýše vyvinutí lidé, kteří jsou pravými zasvěcenci, jsou vždy nositeli nových idejí kulturních a náboženských, jsou reformátory světového řádu a snaží se jej uvést v harmonii s odvěkou Moudrostí a Láskou.

Náboženství je upravený plod duchovního poznán, získaného zasvěcením. Zasvěcení je přímý vstup do duchovního světa.

Moudrost plyne jen z poznání božských Zákonů. Bez nich je nemyslitelná. Proto musíme nejprve Zákony boží poznat. Když je láskou přijmeme, dojdeme k nutnosti jimi cítit i žít. Poznání dobra a zla na základě vlastních zkušeností je nejtrpčí školou, poněvadž zlo vyvolává karmu. Strach před trestem je strachem dítěte. Náboženství strašilo člověka v jeho dětském věku tresty a naukou o pekle, aby zabránilo vzrůstání astrality a nepodporovalo astrální sobectví. Poznáme-li však Zákon a zachováváme jej ze svobodné vůle k dobru a z citů vnitřní lásky k pravdě, teprve nabýváme pravé morality a duchovní hodnoty.

Každá kultura má dobu svého zrození, kdy se nalézá v plenkách, pak dobu svého vyvrcholení, kdy její impulz ovládne celičký svět, a konečně dobu svého sklonu, který přivodí postupně její odumření a pád. Kultury jsou příčkami na žebříku lidské evoluce. Jsou školou člověka. Každá další kultura vyjadřuje vyšší světový názor, vyžaduje větší duchovní zralost, klade současně vyšší požadavky na lidskou morálku, na vývoj srdce spočívající ve vývoji čisté lidskosti.

Šestá árijská kultura počala, když samostatnost malých národů v Evropě a současně i naše samostatnost byla prohlášena společností zúčastněných národů v městě Filadelfii v Americe dne 23. 10. 1918. Zde byla podepsána deklarace svobody a nezávislosti v historicky památné síni Nezávislosti (Indepence Hall) a pak na nádvoří přečetl TGM konečné prohlášení o nezávislosti malých národů, při čemž podle historického vzoru zazněl také zvon Nezávislosti. Postup byl americký, ale byl upřímný a měl úspěch. Z kongresu ve Filadelfii byl zaslán pozdrav prezidentu Wilsonovi. Tímto historickým faktem počal působit impulz filadelfické kultury v záři filadelfického anděla s přesýpacími hodinami, na kterých měří zralost hmoty pro šestou kulturu, která má být základem duchovního lidství, tj. Atmanství. Slovo filadelfie znamená bratrství všech lidí čili všebratrství.

Až veškeré lidstvo naplní svá srdce božskou Všeláskou a rozohní se Láskou k Bohu, aby hořela jako věčná lampa, před oltářem univerzální Pravdy, Dobra, Krásy a Pralásky, nastane doba království božího na Zemi.

Nyní počíná vnitřní přeměna materializmu a sobectví lidstva v duchovně cítící lidstvo schopné všebratrského života. Arci je teprve jen počátek slovanského impulzu a bude trvat ještě staletí, nežli se rozvine a plně uplatní. Slovanská kultura vyvrcholí v Rusku. Duchovní Láska, rozvíjející morálku pravé lidskosti, je základní silou šesté kultury. Všebratrská Láska je cestou ke sjednocení. Láska má být voláním člověka k Bohu, neboť Láska je mostem do věčnosti a spojuje nás s nejvyšším božským principem, jestliže chápeme podstatu tohoto božského slova. Člověk znesvětil toto slovo, používaje ho pro označení zneužitých pudových vztahů lidské animality. Láska je hybnou pákou veškerého duchovního vývoje lidstva. Láskou stoupá člověk k Bohu a stává se člověkem sfér. Láska je silou božského života, je nejvyšší stvořitelskou mocí boží. Bůh je stvořitelem všehomíra a prakořenem, kolébkou i zdrojem podstaty Lásky. Láska je ohnivým citem rozdávání se, vyzařování života, tvoření, živení a niterného rozvíjení. Je nejvyšším božským atributem, samotnou prapodstatou veškerého bytí. Duchovní Láska je cílem lidského vývoje. Jejím pravzorem je Kristus, Duch kosmické Lásky.

Mravnost, duševní dokonalost, všeláska a z ní plynoucí všestranná tolerance jsou bezpečnou cestou k dosažení všesvětového míru. Nezáleží na cestě, kterou k Bohu dospějeme, ale na Lásce, která je všeslučující a všeposvěcující silou celého vesmíru, makrokosmu, kosmu i lidí země. Arciže nejenom germánská kultura byla kulturou meče, ale i předcházející kultury měly v sobě tento impulz, který nazýváme marsickým impulsem světového dění. Je to impulz, který chce válkou vydobýt vítězství, který napadá, maje touhu ovládnout své nepřátele. Je to impulz sobeckého jástevního života, který neuznává zákony všelásky ani Zákon Kristův.

Láska nerozděluje, nýbrž slučuje. Tolerance je duchovním požadavkem vnitřní zralosti žáka duchovní vědy. Je prvním stupněm zasvěcení, prvním schodem k oltáři Všelásky. Kořenem tvých myšlenek, citů i činů musí být vždy láska. Ze žádného jiného citu nesmíš vycházet, neboť jedině láska je nejvyšší silou tvůrčí magie. Negativem lásky je sobectví. Je to síla, která člověka odděluje od duchovního bytí. Obal kolem duchovního těla člověkova se stává egoismem hustším, neproniknutelnějším a temnějším.

Jako žáci jedné třídy nezískají stejných vědomostí, ačkoliv jsou vyučováni týmiž učiteli téže školy, tak ani síly lidstva téže kultury nejsou stejného stupně mravní hodnoty a vnitřní duchovní inteligence, ačkoli lidé měli stejnou možnost dosáhnout nejvyšších a nejčistších sil své doby.

Evoluce, toť proměna nižšího ve vyšší! Nebuďte nikdy nástrojem násilí! Neomezujte svobodu druhých! Buďte však příkladem dobroty, lásky a spravedlnosti! Snaž se být soběstačným, nikoho nezatěžuj. Nepoddávej se myšlenkám nenávisti, závisti, zloby, žárlivosti, sexuálnosti, egoismu! Skromnost, sebevláda a omezení vlastních požadavků je projevem duchovní lidskosti a soucituplné lásky, která ostříhá pokladů ducha a která ví, že pozemské blaho a pozemské statky jsou pouze prostředkem k udržení života a nikoliv cílem.

Při vyšívání bývá napřed předkreslen vzor, který vyšívačka svou prací má uskutečnit. Podobně je to i v lidském vývoji. Stínový obraz Kristova pravzoru je uložen do každého lidského ducha, Mariin pravzor je uložen do každé lidské duše a Otcův pravzor do každého lidského těla fyzického, v němž tvoří stínový obraz božského pravzoru živého božího Těla.

I v druhých světových kulturách jsou jedinci, kteří mají některé duchovní a duševní složky, jimiž se mohou spojovat s cestou božského Otce. Všechna srdce, mající schopnost nadšení pro Dobro, Pravdu a Krásu, pro Lásku k Bohu a Všelásku, jsou určitým způsobem připravena k přijetí impulzu cesty svaté Trojice. Všude dozrávají lidské bytosti ke vstupu do proudu šesté kultury. Avšak bytosti vtělené v šesté kultuře mají nejlehčí postavení a nejvíce sil k přijetí zasvěcení cesty sv. Trojice.

Nechceme a nebudeme posuzovat staré ani nové tradice náboženské, neboť všech bylo třeba a je dosud třeba k lidskému vývoji. Máme v úctě každou formu vyznání Boha i každou náboženskou tradici. Ale jdeme novou cestou, třebaže v sobě neseme všechny živé síly všech cest světové evoluce. Vždyť jsme jimi prošli. Není možné jimi pohrdat. Všechny cesty nynějších církví anebo zasvěcení minulých i přítomných kultur byly vyvolány Bohem a jsou určitým stupněm poznání. Tak jako na Zemi rodící se generace potřebuje stále obecných i středních škol, i když dospělejší generace již vystudovala universitu, tak i ve světové evoluci mají svůj účel všechny Prozřetelností vyvolané formy náboženské, které zde dosud trvají z Vůle boží. Až jich nebude potřeba, zaniknou řízením Prozřetelnosti, neboť v každé kultuře přichází další zasvěcení, které odpovídá novému stupni právě dosaženého lidského vývoje.

Prozřetelnost řídí vývoj světa tak, aby nakonec bylo dosaženo sjednocení všech náboženství a všech správných kulturních projevů vyznání Boha.

Základním rysem slovanské kultury je uznávání práva každého jedince na vlastní život duchovně-duševní, na vlastní názor filozofický či náboženský a na vlastní sebeurčení národnostního příslušenství. Všechny národnosti i náboženství pominou, neboť všichni dobří lidé si uvědomí, že jsme všichni dětmi Božími, dětmi jednoho a téhož Otce a téže Matky, a proto jsmemně bratry a sestrami velké rodiny Boží. Pak již nebude válek.

Kdo neprokonal v minulosti duchovní základy školení cesty svatého Ducha a nevtělil si Kristovy síly mravnosti a všelásky, nemá potřebné zralosti ke třetí cestě svaté Trojice. Vývoj Země musí člověka vyvinout tak, že se stane mágem. Člověk, který vychází z božského základu duchovního Já a staví na základním kameni Všelásky, je mágem bílým. Člověk, který staví na základní síle egoismu a snaží se zničit a opanovávat jiné bytosti rozumovými silami svého jáství a poznáním Zákona, je mágem černým. Všichni lidé bez výjimky, kteří dovrší vývoj zemské evoluce, dospějí k magii. Ti, kteří nedozrají ani k dobru, ani ke zlu, budou během 7. kultury árijské, kultury Vlažných, ze světového vývoje vyřazeni.

Základem božské logogenetické magie je blíženecká Láska, blíženecké Láskysplynutí a sebezasvěcení se pokroku a spáse lidstva. Vstup do magické školy má vždy vyplynout z vlastního nitra, ze svobodné vůle, z lásky k Bohu a k lidstvu, z touhy po pravdě a dobru a ze Všelásky, z níž se rodí vroucí cit touhy co nejdokonalejším způsobem prospívat a sloužit všemu lidstvu. Člověk, který vstupuje na duchovní cestu, zúčastní se ve větší míře světové karmy proto, že počíná cítit spoluodpovědnost za veškeré lidstvo, jehož je článkem. Za každých okolností může člověk budovat síly pro svůj budoucí život. Čím těžší okolnosti překoná, tím větší síly vybuduje pro svou budoucnost. Chceme-li spolupracovat na božském plánu, musíme jej znát.

Připozdívá se, proto nebudeme mít již tolik času k vývoji nitra, kolik jsme ho měli v době předcházejících kultur. Proto se musíme snažit co nejdříve proniknout k duchovnímu poznání své tajné podstatnosti a k pochopení esoterních prvků pracujících za závojem smyslového světa. Chceme-li pokračovat na vlastním vývoji cestou duchovědného školení, snažme se tedy své nitro naplnit duchovní Láskou a tolerancí. Nezapomínejme, že jako naše minulost vrhá světlo nebo stín do naší přítomnosti, tak tato dnešní přítomnost buduje podmínky naší budoucnosti.

Rostliny jsou obrazem nesobeckého života čisté duchovní Lásky, která spaluje v sobě to, co druhé ničí, tj. sílu smrti, obsaženou v jedu kysličníku uhličitého. Rostliny vydávají ze sebe život v podobě kyslíku, poněvadž kyslík zachovává člověka i živočišnou říši. Bez kyslíku bychom se zadusili. Tedy vše, co obsahuje v sobě egoistický život, vydává ze sebe jedovaté látky, otravující zemskou atmosféru.

Zvěrokruh je dvanáct znamení, jimiž prochází Slunce během jednoho roku, spojujíc se s jejich silami. Zvěrokruh řídí fyzický svět, neboť z něho má člověk své fyzické, jástevní síly, kdežto planety řídí niterný život člověka, jeho astralitu a mentalitu, citovou a myšlenkovou stránku. Magický rok počíná 21. března.

Člověk se nevyvinul ze zvířete, má však ve své duši astralitu, která je společná zvířeti i člověku. Zvířata jsou našimi mladšími bratry. Zvířata získávají stykem s lidmi a rozvíjejí svou individualitu, čímž se připravují k svému příštímu lidství. Proto by člověk mohl chovat domácí zvířata, ale ne na maso. Mohl by chovat i krávy k vůli mléku a máslu, ale neměl by je zabíjet a pojídat, neboť zvířata jsou našimi mladšími bratry. Lidé pojídající jejich maso, jedí těla svých mladších bratří, čímž se dopouštějí bratrovraždy. Teprve až se lidstvo zřekne pojídání masa, rozkvete morálka a světový pokrok netušenou měrou. Teprve tehdy se uplatní skutečně princip Kristovy všelásky na Zemi. Pojídání masa má vzápětí karmu prolévání lidské krve a vybíjí se válkou. Proto světový mír je současně závislým nejen na vývoji lidské inteligence a morálky vzhledem k lidem, nýbrž i na všelásce projevené vůči všem ostatním říším, zejména říši živočišné a rostlinné. Zvířecí hlasy jsou předzvěstí mluvy, neboť až se zvířata stanou lidmi nového kosmu, budou mít schopnost slova.

Morálka je důsledek Zákona božské Moudrosti.
Člověk je korunou světové tvorby proto, že je schopen „slova“, že dovede slovem sdělit svou niternou myšlenku. Tím je synem Loga, je synem tvůrčího Slova, které je základem kristusovství, tvořícího praobraz čistého lidství. Člověk je nesmírně složitou bytostí. To, co z člověka vidíme, je jenom zevní nádobou na duchovní obsah a síly, ukryté za jeho tělesenstvím. Schopnosti samy o sobě dokazují, že člověk nemůže být pouhou hmotou, že musí mít ještě vyšší duchovnější složky, které tuto hmotu udržují. Duchovnímu pozorování jeví se člověk jako sedmidílná bytost.

Slovo je na dvě strany broušený meč. Slovo lásky staví, buduje tvoří a harmonizuje. Slovo nenávisti, zmocněné citem přání zla a touhou po nadvládě a pýchou, je zbraní černé magie. Je prvkem smrtícím a ničícím. Jen slovo dané do služeb Budhimanasu šířením vědy, vzdělanosti a duchovního prohloubení a slovo dané do služeb všelásky a touhy zabezpečit mír na Zemi je pravým slovanským prvkem a je základem živých budujících sil šesté kultury árijské.

Umění je předsíní duchovní vědy a branou k duchovnímu poznání.
Fyzická práce je nutná těm lidem, kteří nedovedou nesobecky pracovat na poli pro duchovní lidství. V práci je ochrana proti veškerému zlu a přestupování Zákona božího. Duchovní práce je největší modlitbou. Práce je posvěcením člověka. Bůh dal člověku práci, aby si zajistil vezdejší chléb vlastním přičiněním a nežil na útraty druhého. Dal mu hmotnou práci proto, aby neměl čas k sobeckému vyžívání pudů a vášní v zahálce a nepravostech, jejichž matkou je lenost a zahálka. Proto práce posvěcuje život lidský a každý, kdo poctivě pracuje pro sebe, rodinu i pro národ, je „dělníkem na vinici Páně“. Čím více pracuje, tím méně má času k vyžívání žáru chtíčů a sil pudové oblasti lidského podvědomí. Nemáme však pro zevní výdělečnou práci zapomínat na duchovní život a duchovní pokrok, neboť jen duchovní prací můžeme zhodnotit svůj život a nežít jen proto, abychom vyrovnali svou karmu.

V každém člověku přebývá jiskra boží, která je kosmickou součástí svatého Ducha, součástí velké božské Inteligence. Je však potud v latentním stavu, pokud není rozvinuta vědomým duchovním životem a duchovním školením. Lidská těla byla vytvořena jménem Božím hierarchickými bytostmi. Lidské Já pochází však přímo od Boha. Podá-li nám člověk svou ruku, víme, že to nebyla jen ruka sama o sobě, nýbrž člověk, jenž nám ji podal. Rovněž tak různé bytosti hierarchické tvořící část Boha, tvořící určitou buňku Jeho Těla, jsou projevem Jeho věčného Bytí, i když jsou samostatnými bytostmi.

Dvanáct částí fyzického těla odpovídá dvanácti zodiakálním silám. Jeho sedm vnitřních orgánů odpovídá sedmi silám kosmickým. Lidská hlava a mozek jsou budovány silami Skopce. Krční organizace je budována silami Býka. Ramena a ruce jsou zbudovány silami Blíženců. Hrudní koš je zbudován silami Raka. Srdce je zbudováno silami Slunce a Lva. Boky jsou zbudovány silami Panny. Nadledviny jsou zbudovány silami Váhy. Stehna jsou zbudována silami Střelce. Pohlaví je zbudováno silami Štíra. Kolena jsou zbudována silami Kozoroha. Holeně jsou zbudovány silami Vodnáře. Chodidla jsou zbudována silami Ryb.

Sedm planetárních sil v lidském těle vytváří sedm hlavních orgánů a řídí základní procesy fyzického těla pomocí sil těla životního. Ústřední síla Slunce spolupůsobí se znamením Lva a vytváří srdce. Síla Venuše působí na vytvoření ledvin. Jupiter vytváří orgán jater. Merkur vytváří plíce. Mars vytváří žluč a se Štírem spolupůsobí na vývoj mužských pohlavních orgánů. Saturn vytváří kostru a slezinu. Měsíc s Rakem vytváří žaludek. Měsíc spolupůsobí na vytvoření pohlavních orgánů ženských současně se Štírem. Tak je ve fyzickém těle vyjádřeno celé kosmické zřízení a uplatňuje se v něm prostřednictvím životního těla a vyšších složek lidského bytí.

Obyčejný člověk se skládá z těchto složek:
1. Z hrubohmotného těla fyzického.
2. Z životního těla éterického.
3. Z mentálního těla duše rozumové.
4. Z astrálního těla duše cítivé.
5. Z astrálního těla duše vědomé.
6. Z nižšího duševního já animálního.
7. Z vyššího duchovního Já božského, které je dosud latentní, dokud není v Kristu probuzeno.

Všech sedm složek můžeme shrnout ve čtyři skupiny:
1. Tělo fyzické.
2. Tělo éterické.
3. Tělo aurické čili astromentální. (Složka 3, 4, 5.)
4. Princip jástevní, tvořený vyšším Já a nižším já.

Animální lidství musí se očistit prokonáním sebeočisty a získat sebevládu sebekritikou a sebekontrolou. Správný dech je nejdůležitější částí duchovního výcviku. Ctnosti jsou naplněním Zákona božské Lásky v lidské duši a očišťují, proměňují nižší astralitu ve vyšší její síly. Zlo z přestupování Zákona plynoucí vtiskuje člověka do fyzické úrovně, usmrcuje jeho božský princip, ochuzuje jeho věčné impulzy nesmrtelnosti. Nesmrtelnost je plodem Lásky, jejímiž květy jsou Dobro, Pravda a Ctnost. Materiální člověk, který popřel ducha a duši, nechápe rozlišení fyzického těla člověkova od jeho vyšších složek, působících rostení, rozplozování a zprostředkujících člověku citové vjemy. Čím skutečně fyzické tělo je, můžeme vidět při smrti, když je zbaveno svých vyšších složek, které mu udržují život.

Člověk odloží fyzické tělo, avšak žádosti, pudy a vášně mu zůstávají, neboť jsou silami těla astrálního a nezmizí současně s fyzickým tělem. Po smrti však mizí možnost smyslového ukojení žádostí a pudů, neboť je nemožné je bez těla ukojit. Astrálně založený člověk trpí neukojenou žádostí tak, jako trpí žíznivý, jemuž je nemožno se napít. Tím vzniká vnitřní žár, který prožívá lidská žádostivost jako věčnou žízeň, pálící lidské útroby.

Člověk, který nepracuje v duchovním poznání, vyvinuje tři vyšší duševní principy: duši rozumovou, duši cítivou a duši vědomou. Tyto se vyvinují u každého člověka průchodem zemské evoluce. Teprve duchovní činností stávají se nástroji k vývoji duchovních vyšších principů člověka.

Dnes žijeme na počátku vývoje duše vědomé, které nestačí pouhá víra v dogmata, ale potřebuje živý styk s Bohem a žádá přímou cestu k Němu.

Já je dvojí povahy: nižší, zvířecko-lidské já, které pracuje v každém člověku, jsouc jeho vládcem do doby, nežli v Kristu probudí své vyšší duchovní Já. Podstatou osobního cítění je sobectví a materialismus. Kdo probudil své vyšší duchovní Já, stává se člověkem - žákem duchovního poznání a počíná pracovat na třech cestách božské Trojice. Pojem nižší já a duše je totožný.

Dnešní člověk má vyvinuté tělo fyzické, polovyvinuté tělo éterické, méně vyvinuté tělo astrální a pak Já, božskou jiskru, tvořící jeho jástevní sebevědomí. Tyto čtyři články má každý člověk vyvinuty do určité míry, odpovídající stupni jeho evoluce, již prokonal v reinkarnačním řetězu. Tři vyšší články, které nazýváme Manas, Budhi a Atman, mají částečně vyvinuty lidé, kteří prošli duchovním vývojem buď prostřednictvím náboženství nebo zasvěcením. Dosažené duchovní poznání zavazuje člověka k evoluční práci pro vývoj lidstva.

Astrální tělo obklopuje a prostupuje tělo éterické i fyzické. Astrální tělo zachovalo by nám vědomí předmětu jen tak dlouho, pokud bychom mu věnovali pozornost a pokud by se nacházel v naší přítomnosti. Víme však, že máme současně sílu, která nám dává trvalost vědomí citů námi prožitých. Síla uchovávající trvale naše citové sebevědomí je silou naší duše. Astrální tělo je součástí duše. Astrální tělo je nástrojem, jímž pracuje duše. Základem astrality je libost a nelibost, sympatie a antipatie. Splněním pudových žádostí naplňuje se astrální tělo pocitem blaha a rozkoše. Prožívání osobních rozkoší je egoismem, který má být zušlechtěn a usměrněn vlivem umění, duchovní krásy a vnitřního života zasvěceného Všelásce. Člověk má toužit po božské duchovní Kráse, Pravdě, Dobru a Lásce. City Lásky k Bohu a Všelásky nejlépe očišťují celé astrální i éterické tělo. Astrální tělo lidské naplňují neskonalou krásou duchovních barev jasné svítivosti a dávají vnitřní žár a čistotu tělu éterickému. Animální vzrušení otřásá astrálním tělem a kalí jeho aurickou svítivost. Prolíná je temnotou, takže barvy astrálního těla jsou zkaleny a astrální tělo se znetvořuje. Spící člověk se bezesným spánkem osvěžuje, protože astrální tělo i Já je ponořeno do věčného života a vrací se na Zem nabito nervovou energií. Sny vznikají působností astrálního těla, obrazným vědomím duše rozumové a citovým životem duše cítivé. Zmatené sny jsou působeny nevyvinutým a chaotickým astrálním tělem. Zpracování astrálního těla v Manas se jeví zdokonalením jeho organizace. Astrální tělo vyvíjí nadsmyslová ústředí, jimiž chápeme duchovní svět tak, jako chápeme svět hmotný smyslovými orgány těla fyzického. Těmto nadsmyslovým postřehovacím orgánům říkáme lotosy nebo čakry. Špatná astralita ničí tělo fyzické, dobrá je regeneruje. Když dochází k nervovým chorobám, zahaluje se astrální tělo do šedobílé mlhy, v níž barvy jsou silně utlumeny, avšak chvění stává se ještě intenzivnější, takže celé astrální tělo se ustavičně třese. Každá chvíle nesobecké lásky, jejího projevu myšlením, cítěním či činem, je prací na budování Manasu. Když se já a astrální tělo vysune do duchovního světa, upadá člověk do spánku anebo do mdloby. Proto ve spánku necítíme a nemyslíme. Ve spánku však můžeme snít v době, když naše astrální tělo se opětně přibližuje k našemu tělu éterickému a fyzickému, která zůstávají trvale spojena. Když se smrtelné a nesmrtelné tělo éterické odloučí od těla fyzického, nastává smrt. Když se odloučí pouze tělo astrální a já, nastává spánek. Když se odloučí pouze já bez astrálního těla, nastává stav, který nazýváme médijním transem. Hněv je nejprudší silou vedle sexuality, která plodí velké duševní poruchy a těžké zlo. Z každého astrálního těla uchváceného zuřivostí vcházejí smrtící střely blesku. Je-li náš hněv obrácen proti některé bytosti, zasahují její astrální tělo a zraňují ji tak, jako fyzické střely zraňují tělo fyzické. Proto se máme chránit výbušnosti a hněvu, který vrcholí nejhrubším porušením božských zákonů i zákonů lidských a smrtelně zraňuje duševní tělo citlivého člověka, jestliže není chráněn buďto vlastní čistotou anebo absolutním sobectvím, které uzavírá přístup cizím vlivům do astrálního těla.

Princip, který oživuje fyzické tělo dávaje mu možnost vyživování, výměny potravin, obnovování sil, možnost rostení a plození, je tělo éterické čili tělo životní. Je ze substancí světa nadsmyslového. Vše, co má člověk společného s rostlinnou říší, je tělem éterickým. Co má společného s říší nerostnou, je tělem fyzickým. Tělo éterické bojuje denně v člověku proti silám smrti, které člověk vnáší do svého nitra nezachováváním duchovních zákonů, sobeckým myšlením, cítěním a jednáním. Napřed člověk dostal tělo éterické, v němž leží myšlení, a pak dostal tělo astrální, které podmiňuje cítění. Proto myšlení vždy podmiňuje cítění. Éterické tělo podmiňuje život ve fyzickém těle. Éterickým tělem jsme vázáni s centrem kosmického zřízení, se Sluncem. Rozvolněním éterického těla a jeho vědomě řízeným vynořením nad tělo fyzické nastává jasnovidné spojení s duchovním světem a může mít čtyři hlavní formy: Nejnižší forma je obrazové vidění čili imaginace. Je to vidění obrazů bez vysvětlení. Vyšší stupeň jasnovidu je inspirace. Je to slyšení duchovního slova pocházejícího dle dosaženého stupně zasvěcení od bytostí nižších či vyšších duchovních světů. Vnitřní Hlas je chápání duchovního Já, které je vždy ve spojení s duchovními bytostmi. Často se zde nejvíce upadá do omylů, že se zaměňuje astrální slyšení za vnitřní Hlas čili za Hlas Ticha. Třetí stupeň zasvěcení je intuice, která může být dále rozvíjena až k intuici esentivní, kde jde o přímé éterické chápání tvůrčích sil a esencí nirvánického a budhického světa. Tato intuice je povětšině bezobrazná, silotvorná a zobrazí se pak pomocí vlastních tvůrčích sil. Materialismem se éterické tělo vtahuje do těla fyzického tak, že již vůbec nepřesahuje jeho kontury. Tím člověk ztrácí úplně souvislost s éterickým světem a žije jenom světu smyslovému. Jest materialistou. Prána je sluneční éter životní, v němž jsou obsaženy čtyři živelné étery přírodního světa planetárního. Nesmíme jej ztotožňovat s chemicky známým éterem. Je to vyšší stav duchovní hmotnosti éterického bytí, který je vázán ke slunečnímu centru kosmického života. Odtud proudí do všech fyzických těl lidí, zvířat a rostlin. Sluneční éter je životním éterem čili životní silou životního těla. Veškeré prvky hmotného světa mohou být převedeny do éterického stavu duchovního světa slunečního. Mohou být zéterisovány, tj. proměněny v životní proudy duchovních energií proto, poněvadž povstaly jejich zhmotněním čili zhrubnutím. V těle éterickém je vetkána síla lidské povahy. Tedy zásady a zvyky, které se staly již naší přirozeností, se vtiskují do éterického těla. Stala-li se Láska naší duchovní přirozeností a je-li postavena na správný manasický podklad dokonalého poznání nadsmyslných zákonů, pak nabýváme Budhi, tj. nesmrtelného těla éterického, které se také nazývá tělem Blaha. Přeměna v Budhi nastane, až celá naše bytost je prostoupena živoucí božsko-duchovní Láskou a žádná naše myšlenka i čin nemůže z ničeho jiného vyvěrat nežli z lásky duchovní. Máme-li vyléčit svoji povahu a proměnit svůj život osobní v neosobní, musíme odložit všechny špatné sklony a to se děje prokonáním zkoušek zodiakálních domů. S tím právě souvisí průchod zodiakem. Průchod planetárními úrovněmi pak znamená očištění našeho astrálu a ovládnutí všech vášní.

Slovo káma značí žádost, slova loka značí místo. Kámaloka je tedy místo žádostí, kde musí člověk odčinit po smrti všechny své pudy a vášně po stránce citové. Musí prožít opak toho, co prožíval v radosti, blahu a úkoji smyslovém. Tak poznává zde cenu žádostí vzhledem k věčnosti a učí se rozlišovat dobro a zlo, čímž nabývá síly k předsevzetí překonat své chyby a vystříhat se nových nesprávných činů, neodpovídajících kosmickému Zákonu. Tím roste morální posvěcení člověka, působící prostřednictvím jeho svědomí. Člověk nabývá přesvědčení, že dobro je pákou věčného života, poznává pravou cenu Lásky. Když však člověk přemáhá pudové síly zla, když se přestane utápět v tělesných smyslových rozkoších, když proměňuje astrální síly v lásku a současně často prožívá na Zemi bolest, prožívá již během svého vtělení to, co by měl prožít po smrti, jako vědomou očistu těla. V kámaloce prožívá člověk sám to, co zlého druhým způsobil tak, jak to prožívali oni sami. Tím poznává zlo svých činů v duševním životě svých obětí. Normální trvání kámaloky obnáší asi jednu třetinu délky života. Avšak délka kámaloky závisí od individuálního vývoje. Nejtěžší a nejstrašnější kámaloka je u nevěrců a pyšných lidí. Kdo nevěří v životě pozemském v život posmrtný, je skutečně po smrti mrtev, sleduje rozklad hmoty, děsí se hrůzy rozkladu a prožívá skutečné peklo, jsa spojen s rozkládající se hmotou, pokud nepozná skutečný stav svého odtělení a neuzná nesmrtelnost duše. Naprostá nevědomost o posmrtném životě u bytostí, které posmrtný život ani nepopíraly, ani nezavrhovaly, přináší hluboký posmrtný spánek. Sebekontrola, sebekritika a sebevláda jsou síly správně prožitého života zde i v kámaloce.

Jako velké dílo vyžaduje mnoha pracovních dní k vykonání, tak vysoký cíl a smysl lidské evoluce vyžaduje mnoha životů k svému uskutečnění. Svět neskončí koncem naší sluneční soustavy, jako člověk neskončí fyzickou smrtí. Po prokonání neviditelného života, který není pochopitelný smyslovými orgány fyzickými a tedy zdánlivě mizí, vrací se člověk znova k novému vtělení na Zemi čili k reinkarnaci. Rovněž tak i naše Země se vrací k reinkarnaci v každém novém kosmickém dni. V plánu Prozřetelnosti je nutnost všestranného vývoje lidské duše. Člověk se vrací na svět proto, aby získal nové zkušenosti. Okolnost a okolí našeho dnešního života jsou plodem minulosti. Ovoce svých zkušeností z minulosti po stránce morální tvoří svědomí. Reinkarnací nazýváme znovuvtělení lidské duše, která se periodicky vtěluje za nových světových poměrů do nového lidského těla a přináší s sebou síly získané v minulých životech svými činy. Přináší si tedy následky svých činů, které v okultní vědě nazýváme jednotným slovem karma. Karma je zákonem odplaty. Co kdo sil, to sklízí. Karma je zákonem spravedlnosti, jemuž každý člověk bez výjimky podléhá, ať věří, či popírá karmu. Každý člověk si přináší z minulého vtělení výsledky předchozích dobrých i zlých činů. Dle nich bude prožívat krásný, anebo těžký, svízelný život. Nejčastěji se mísí dobro se zlem, a proto bývají v lidském životě období radosti i období smutku. Také láskou vzniká karma. Nejsou-li láska a milosrdenství spojeny s moudrostí a spravedlností, dává-li člověk lásku sobcům a dovoluje-li jim na ni hřešit, často se pak zrozuje mezi těmito duševními vysavači proto, aby důsledky nerozumné lásky poznal sám na sobě a tím se naučil i lásku správně umísťovat a nedávat ji lidem nehodným. Řetěz inkarnací je evolučním žebříkem lidského vývoje. Kdo se řídí nadsmyslovými zákony, má ulehčený pozemský život i život posmrtný. Prochází lehce branou smrti, která je prahem do duchovního života.

Aby člověk mohl postupem evoluce vypracovat všech sedm principů, musí prožít všech sedm kosmických dní, neboť vše se znovuvtěluje. Člověk má současně vyvinout oba principy; proto se obyčejně zrozuje jednou jako žena a po druhé jako muž. Jsou také výjimky, k nimž vedou sklony člověka, takže nemusí vždy následovat nutně jedno vtělení ženské a jedno mužské. Jestliže člověk nevyvinul síly, které měl v dotyčném vtělení vyvinout jako muž, opakuje své vtělení opět v mužském fyzickém těle, až vykoná úkol, který měl vykonat vzhledem k své evoluci. Teprve pak se může vtělit jako žena. Čtvrtý kosmický den tvoření - je vyjádřen naší sedmidílnou planetární soustavou - se nazývá Zemí. Ve světové minulosti prošly již tři kosmické dny tvoření. Přítomná doba je dobou dne čtvrtého. Proto každý člověk má čtyři složky vyvinuty a tři složky má vyvinout ve třech budoucích dnech kosmického tvoření. Dle kosmického řádu by se měl každý vtělit nejméně dvakrát v nových poměrech jako muž a žena. Měl by se tedy během 2160 let vtělit dvakrát jako muž a dvakrát jako žena. Jestliže však má ještě některé jiné karmické závazky, které musí splnit v této době, vyžadující podobné světové poměry, musí se z osobních karmických důvodů vtělit vícekrát. Změna světových poměrů je závislá na postavení Slunce. Toto mění své postavení přibližně v období 2160 let, v nichž jarní bod Slunce se přesunuje do jiného zodiakálního znamení. Velcí zločinci, kteří si nenastřádají sil pro nebeský život, vtělují se ihned po protrpění kámaloky astrální, mentální a jástevní. Sebevrazi podléhají zvláštnímu karmickém řádu a vtělují se také mnohem rychleji nežli jiní lidé, kteří nepřestoupili zákon života a smrti. Jejich utrpení je velmi velké. Největší je v době astrální jástevní kámaloky. Neznalost zákonů nechrání před jejich mocí ani neomlouvá člověka z přestupků proti nim. Neomylná síla Zákona vyvolává karmu, tj. následky činů. Účel nesvětí prostředky; i tyto prostředky musí být v souhlasu se Zákonem boží spravedlnosti a lásky. Zákon karmy je zákonem spravedlivé odplaty dobra i zla. Míra zemského zla či dobra je bezpodmínečně karmicky spravedlivě vyměřena a člověk je chráněn od všeho zla, které si v minulosti nezapříčinil. Páni karmy vedou duši člověka ku vtělení k takovým rodičům, kteří mohou dát dítěti tělo odpovídající jeho silám, jež si přináší do vtělení. Jen ve světle reinkarnace můžeme chápat karmu. Jestliže se člověk duchovně školí, vyvolává samovolně karmu, která by musela být zaplacena později. I nedozrálá karma je shrnována do přítomného života. Člověku byla vzata vzpomínka na minulé inkarnace proto, aby nemohl vyrovnávat zlo na svých bývalých nepřátelích. Do doby vývoje křesťanských ctností bylo nezbytné zastření reinkarnace. Poznání reinkarnace stává se nutností dalších životů, v nichž se má vyvinout smysl spravedlivé lásky a pochopení sil božského Otce. Má-li však být člověk z karmy osvobozen, musí staré síly zla, které vyvolal, vyrovnávat božskými silami dobra, které nám přinesl Kristus. Jen věčné zlo by mohlo vyvolat věčnou bolest pekla a jen věčné dobro by mohlo vyvolat věčnou blaženost. Astrální tělo a já zůstávají i po smrti spojena po dobu trvání kámaloky. Pak i nižší síly astrálního těla odpadají od Já a duše s Já stoupá do vyšších světů.

Fyzické události, které tvoří dějiny, mají své příčiny v duchovním světě, kde se na váze spravedlnosti měří karma národů i jedinců. Jedinci se vřazují do národních celků přesně podle svých karmických souvztažností s národní karmou. Tato karma se vybíjí v rámci světové karmy velkými událostmi světových dějů, válkami a živelnými katastrofami. Víme, že podléháme zákonu karmy, ale víme také, že karma neruší svobody. Od zla fyzicky vykonaného se bude člověk očišťovat v příštím životě a toto zlo bude mít za následek životní poměry jeho budoucí inkarnace. Fyzicky vykonané zlo nemůže se překonat pouze duchovně a duševně. Doba mezi odtělením a novým vtělením není však nečinností klidu smrti; je daleko intenzivnějším životem, nežli je život fyzický, poněvadž astrální a mentální tělo nepotřebuje odpočinku za spánku a může být ustavičně činno. Astrální a mentální tělo neztrácí vlastně ani v životě fyzickém činnost, poněvadž každé noci vystupuje s Já do duchovního světa, aby posílilo svůj smrtelný princip a neztratilo jej působením smrtelných vlivů plynoucích z přestupování Zákona. Karmu rozlišujeme také ještě dle dalšího zákona v karmu zralou a nezralou. Karma zralá je ona část karmy, již jsme uvedli v čin fyzický. Nemůže být splacena nikdy pouze duchovní a duševní očistou v kámaloce a musí být zaplacena také zde na světě. Karma nezralá je zlo vyvolané myšlenkami a city. Může být na Zemi odčiněna zlepšením duchovního a duševního života, dobrovolnou očistou zákonitě prováděnou. Jí následuje, jako po každé kámaloce, při novém vtělení, nutnost prožít určitou část zemsky v podobě nemocí a různých životních potíží. Karma je na všech úrovních: duchovní, duševní i fyzické. Děti neprožívají kámaloku, zemřou-li před svým sedmým rokem. Proto se mohou velmi brzy vtělit, často ještě v témže období, takže se někdy mohou setkat s těmi, od nichž odešli. Osobní karma je základní podmínkou zrychlování nutnosti reinkarnační a rozhojňuje počet reinkarnací nutných pro jednu sluneční epochu.

Zákon Lásky však přinesl též zákon oběti. Umožnil člověku převzít část dluhů za svého bližního, čímž člověk následováním Krista vyvinul z lásky schopnost sebeoběti. Byl pak schopen nejen platit karmu vlastní, ale toužil zaplatit karmu i ostatních bližních, aby byli dříve volní a mohli se rychleji duchovně vyvíjet.

Sebevražda je vzpourou proti božské Vůli. Je výsledkem svévole a popřením Boží lásky i moudrého řízení Prozřetelnosti, která nám dala životní úkol přiměřený naší karmě a nutný k vývoji určitých vlastností, jež nám chybějí. Sebevražda je popíráním pokory a trpělivosti. Když duše zvítězí a vezme znova na sebe jho života, má to velmi hluboký význam pro další duchovní vývoj lidský.

Smrtelnost je projevem lidské astrality, která se vyžívá ve vášních a pudech a v sobeckém ulpívání na časném blahu. Lucifer se vyžívá udržováním časného života. Každý člověk, který žije sebekriticky, vystihne působení astrálního světa a jeho bytostí tím, že porozumí hlasům svého nitra a dojde k poznání, že má Strážného Anděla po pravici a padlého Anděla, svůdce, který mu kráčí po levici. Postupně poznává, že Bůh mu dal tyto dva průvodce proto, aby se ze svobodné vůle rozhodl je následovat a jejich rady poslouchat anebo je odmítat. V tom spočívá vnitřní svoboda lidská. Strážní Andělé mají snahu pomoci člověku v jeho zemském vývoji. Andělé temnoty učili člověka pociťovat blaho bez ohledu na dobro a zlo a probouzet v něm žádosti, kámu. Učili člověka činit to, co mu činí blaho i tehdy, když to bylo proti Zákonu. Žili v silách cítivé duše, již rozvíjeli v člověku a vyžívali se tím, co člověk cítil. Byli účastníky jeho astrálního zla. Proto jej nutkali k tomu, aby si žádal smyslových rozkoší, jimiž člověk víc a víc se proměňoval z člověka duchovního v člověka zemsky astrálního. Postupuje-li však člověk ve své evoluci, mají stále menší možnost se jím vyžívat a tak ztrácejí pro sebe životní půdu. Proto se bojí, aby nepozbyli vlády nad člověkem.

Jestliže chceme vniknout zpět do duchovního života, musíme se nejprve naučit správně dýchat. Dech je procesem fyzicko-éterickým. To, co udržuje náš život, není pouze kyslík, nýbrž také to, co je ve slunečním světle duchovního. Vzduch je prozářen teplem a světlem slunečních bytostí. Při prostém dechu, který není ani rytmický, ani řízený na trojúhelník božské Trojice, přijímáme vše, co v kosmu vibruje, i síly bytostí abnormálních, současně s astromentálními silami lidskými. Člověk při myšlení a cítění vydechuje dobré či zlé síly a toto vše plyne jako astromentální útvary do aury Země a při nerytmickém dechu vniká do lidských schrán. Tak při dechu lidmi prochází duchovní obsah vzduchu se vším, co je v auře dotyčného místa a času obsaženo. Proto, dýcháme-li vzduch v přírodě, jsou v něm pouze duchovní síly kosmické a nikoliv výměty lidské aury. Aura velkoměsta má mnohem více ničivých sil nežli lesní nebo horský vzduch. Podle toho, co cítíme, jak myslíme a jak citově vnímáme život a jej prožíváme, přijímáme ze vzduchu v poměru k vlastním myšlenkám a citům a jejich věčné hodnotě buď síly Ducha svatého, anebo síly abnormálních bytostí. Záleží na nás, co přijímáme. Platí zákon, že „stejné přitahuje stejné.“ Rytmický dech je vůbec léčivým systémem. I u člověka, který nemá žádného pojmu o dechových mysteriích, má hluboké blahodárné účinky na zlepšení jeho zdraví. Rytmický dech uzpůsobuje nás k přijetí sil Slunce. Trojúhelník dechový uzpůsobuje nás na přijetí sil svaté Trojice a sil hierarchických. Dechový rytmus harmonizuje člověka s kosmickými silami planetárními. Dechový trojúhelník jej harmonizuje se silami makrokosmickými. Význam dechového trojúhelníku spočívá v tom, že se zbavujeme při výdechu silami sv. Trojice toho, co nás zatěžuje. Vkládáme do výdechu vše, čeho se můžeme prostřednictvím hierarchických sil dotyčného élemu zodiakálního, v němž pracujeme, zbavit. V naší sebekritice leží moc odrážet síly abnormální a je od normálních roztřídit na základě správného rozlišování dobra a zla, časného i věčného, božského a abnormálního. Jako radiové vlny proudí v prostoru, každá majíc vibrace různé délky, tak i v kosmu se křižují a proudí různé proudy normálních a abnormálních bytostí, křižujíce se vzájemně, avšak nemísíce se. Když dýcháme bez rytmu, dotýkají se nás i proudy abnormálních bytostí. Čím více jsme v disharmonii a svými duševními hnutími účinkujeme na vlastní dech, plníce jej silami disharmonie, tím více přitahujeme a vdechujeme sil abnormálních bytostí. Jsme-li v harmonii a dýcháme rytmicky, přitahujeme síly svatých bytostí.

Nesobecký život podmiňuje neosobní myšlení a cítění. Každá myšlenka, každý cit, slovo i čin má vycházet z hluboké Lásky k Bohu a živé, mocně procítěné všelásky. Cílem našeho jednání má být blaho bližního a opora jeho duchovního vývoje. Celému lidstvu byla dána možnost volby, zda chce sloužit arcidémonu Slunce, Soradtu, jejž apokalyptik nazývá šelmou, jejíž číslo je 666, nebo zůstane věren Kristu, tj. Lásce, i za cenu zevního utrpení pozemského. Každý člověk měl prokázat, zda-li vyznává dobro a Pravdu anebo slouží zlu, lži, podvodu, násilí a krutovládě. Lidem byla dána svoboda konat zlo proto, aby se mohli volně a svobodně rozhodnout pro cestu dobra nebo zla. Byla zde volná cesta ke zlu, které nebylo trestáno, ale častokrát i dobře odměňováno. V tomto svobodném rozhodnutí mezi dobrem a zlem, láskou a nenávistí spočívá zkouška, o níž mluví sv. Jan, že má přijít na celou zemi, aby vyzkoušela obyvatele země. Kdo zvítězí nad pokušeními Soradta a nebude sloužit šelmě a jejím nástrojům, stane se duchovním člověkem, duchovním Slovanem. Každé přemožení abnormálních bytostí znamená umenšení jejich vlády nad zemskou úrovní i nad člověkem. Každý člověk, který duchovně vyspěl, má být v ustavičném spojení s Bohem. Tímto ustavičným spojením s Bohem se stává knězem sobě samému i bližním. Být knězem slovanského zasvěcení znamená vědomě se denně spojovat přímo s Bohem. Spojení s Bohem dává člověku neobyčejnou moc přemáhat zlo. Modlitba je denním spojováním se s Bohem. Modlit se máme nejen ve chvílích, kdy se cele oddáváme meditaci. Naše denní činnost, naše práce, každičký nejmenší náš čin myšlenkový, citový i fyzický má nás povznášet k Bohu a být modlitbou. Naše niterné spojení s Bohem musí se uplatňovat ve zjevném světě, neboť jen tak dosáhneme duchovního ideálu a uskutečníme boží království na Zemi. Boží království musí se uplatnit nejprve v lidském srdci, v jeho morálních silách všelásky, milosrdenství, spravedlnosti a pravdymilovnosti. Když člověk usíná s modlitbou, přichází do duchovního světa božských sil. Naším cílem je pomoci lidským duším ke světlu, pravdě a poznání duchovních skutečností a zákonů božského života.

Slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj hlásali správně Slovo boží pohanům bez násilí, Láskou a důvody Pravdy. To byl pravý slovanský způsob šíření božího učení Lásky, učení Krista, Ducha Svobody. Kristus svou obětí na Golgotě spojil opět nebe se Zemí a umožnil nalézt cestu zpět do duchovního světa každému, kdo přijme jeho impulz. Ježíš Kristus je nám vzorem i příkladem pravé křesťanské Všelásky, soucitu, spravedlnosti, dobroty a shovívavosti k našim lidským slabostem. Současně je nám vzorem bílého mága, který dovedl ovládat živly, utišil bouři na moři, proměnil vodu ve víno atd. Dovedl slovem Lásky uzdravovat i mrtvé křísit, což všechno jsou magické úkony Syna Božího, vědomého si plného spojení s Bohem. Každý z nás se má stát „synem Božím“, dokonalým následováním Ježíše Krista. Každý má osvícením Ducha svatého nabýt kosmické Moudrosti a přijmout od Krista toto Světlo Ducha svatého i plamen budhického života, jako jej přijali apoštolové o svátku Letnic. Člověk má od Otce svobodu vůle. Člověk se musí sám přimknout z dobré vůle ke Kristu a sám si žádat, aby mu byl učitelem. Impulz Kristův je trvalý a věčně živý, neboť On je „Život a Pravda“, která se bez ustání znova rozvíjí. Všichni lidé bez výjimky jsou dětmi jednoho Otce nebeského. Nezáleží na tom, jsou-li křesťané anebo mají jiné vyznání Boha. Záleží na tom, zda-li mají ve svém srdci Lásku k Bohu a k bližnímu. Když dovedou v této dvojí Lásce žít, v ní myslit, cítit a mluvit i jednat, pak následují Krista, ať již si to uvědomují anebo neuvědomují. Zásady všebratrské duchovní Lásky souvisí i se zevní mravností, poctivostí, spravedlností, tolerancí a mírumilovností. Tyto vlastnosti jsou základem filadelfického cítění.

Proti skupině duchovních zasvěcenců božské Moudrosti a Lásky stojí skupina okultně vyvinutých zasvěcenců, kteří dosáhli poznání Zákona řídícího svět, avšak použili ho k osobním účelům sobecky, čímž upadli ve jho černé magie. Bez poznání duchovních zákonů a duchovědného školení není možný projev černé magie. Proto jen duchovně vyškolení pracovníci mohou být černými mágy. Tito tvoří skupinu, která pracuje na svedení lidstva proti skupině duchovně zasvěcených bytostí, které se snaží pozvednout lidské inteligence a vštípit božské Síly do světové evoluce. Černou magií je touha zničit ducha, duši i tělo bližního.

Člověk má mít kolem sebe jen to, co opravdu potřebuje, aby mohl pracovat s úspěchem pro dobro druhých a co povznáší jeho duši k ideálům. Nikdo není opravdovým služebníkem Božím, kdo se stará přemrštěně o světský přepych. Pýcha, lenost a neřesti jsou důsledkem zneužití hmotných statků.


VODA OTRÁVENÁ
Motto: Použijeme-li k dobrému cíli špatných prostředků, přestává být cíl dobrý.“
Karel Marx

1. Slyš země: Hle, já uvedu na tento lid zlé věci, ovoce jejich myšlení, neboť nevěnovali pozornost mým slovům a můj Zákon si zprotivili. (Jer 6. 19)
2. Hospodin praví: Poněvadž opustili můj Zákon, proto nakrmím tento lid pelyňkem a napojím jej otrávenou vodou. (Jer 9, 12; 23, 15)
3. Proto Panovník na ně uvede vody Řeky, dravé a mnohé. I vystoupí ze všech svých řečišť a bude se valit přes všechny své břehy. Zabočí i k Judovi, zaplaví jej a bude se valit dál, bude mu sahat až k hrdlu. (Iz 8, 7.8)
4. Vraťte se k tomu, od něhož jste daleko odpadli, synové Izraele. (Iz 31. 6)
5. Očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli. (Jk 4, 8)
6. Opusť bezbožný cestu svou a člověk nepravý myšlení své a nechť se navrátí k Hospodinu i slituješ se nad ním. (Iz 55, 7)
7. Jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. (Ř 1, 21)
8. Vyměnili Boží pravdu za lež. (Ř 1, 25)
9. Vést sprosté a dvojsmyslné řeči se nepatří. (Ef 5, 4)
10. Bezbožným a planým řečem se vyhýbej. (2 Tim 2, 15)
11. Cesta Satanova, zvrácená mysl bez pravdy. (1 Tim 4, 15; 6, 5)
12. Budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky. (2 P 2, 1)
13. Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. (Žd 13, 9)
14. Aby nás Satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe. (Kor 2, 11)
15. Falešní učitelé odporují pravdě. Jejich učení se bude šířit jako rakovina. (Tim 3, 8; 16, 17)
17. Všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, budou odsouzeni k uvěření lži. (2 Te 2, 12.11)
18. Běda těm, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu! (Iz 5, 20)
19. Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci a ti, kdo se dají vést, jsou ztraceni. (Iz 9, 15)
20. Vneseme-li do myslí a citů zmatek, vyvoláme nerozhodnost a paniku. To jsou naše nejúčinnější zbraně! (Adolf Hitler)
21. Náprava psychiky je hlavním prostředkem k předcházení zločinům a nemorálnímu chování. (V. P. Tugarinov)
22. Je třeba změnit myšlení, ne okolí. (Seneca)
23. Výzkumy ukazují, že pouhé zvýšení materiální úrovně lidí nemůže vést k likvidaci zločinnosti. (Prof. V. N. Kudrjavcev)
25. Svět - stamiliony prostých lidí - stál v úžasu nad otázkou, jaká temná síla, jaká obludná moc může učinit z celé společnosti nástroj sveřepé krutovlády, která jde za svými cíli krok za krokem řekami krve a slz, aby zotročila celý svět. (L. Štrougal v Lidicích 11. 6. 1977)

Voda otrávená, voda mrtvá může chutnat i jako voda zdravá, živá. Její závadnost se však zákonitě projeví onemocněním, které může skončit tragicky, nepřikročí-li se včas k filtraci nebo k výměně používané vody. Podobně je tomu i s názory člověka. Jsou-li nezdravé, vadné, infikované, pak zákonitě dochází ke zhoršování lidských povah, mizí spravedlnost, důvěra, upřímnost, bezpečnost a naopak narůstá nedůvěra, nespravedlnost, neupřímnost, podlost, fanatismus. Demoralizace vede k narušení zdravých vztahů mezi lidmi i mezi státy a to nezávisle na politickém či hospodářském řádu společnosti.
6/2010





<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!