126. O vztahu mravnosti a náboženství


Dle článku 2 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

Výlučnou ideologií lze rozumět ideologii, která nemá univerzální platnost v říši lidské. Univerzální platnost v říši lidské má jen jedna ideologie, která je založená na znalosti a dodržování přírodního mravního Zákona (dále jen Zákona) a říkáme jí ideologie demokratická, která je opakem ideologie totalitní. Ideologie demokratická chce sloužit lidem v naplňování hlavního smyslu lidí na zemi, jímž je kultivace lidské psychiky v souladu se Zákonem. Ideologie totalitní nechce sloužit lidem, ale panovat nad nimi a překážet jim i nedovolenými prostředky v naplňování demokratických cílů. Totalita dělá lidi existenčně závislými a nemocnými duševně i fyzicky. Současně jsou tak vytvářeny podmínky pro krizový vývoj lidské a politické moci, peněžnictví a ekonomiky. Nápravu všech těchto složek lze dosáhnout jen zvýšením morální úrovně co možná největšího počtu občanů jednotlivých států výchovou a sebevýchovou. Zvýšení mravnosti občanů nadekretovat nelze, ale je třeba, aby výchova morálního zdraví se stala prioritou v programech státní moci i politických stran. Léčit jen projevy nemoci nelze, je nutné zjistit jejich příčinu a tu pak odstranit. Tato pravda neplatí jen pro lékaře, ona platí i pro politiky, ekonomy a hlavně vychovatele. Tomáš Garrigue Masaryk (dále jen TGM) příčiny krizových jevů popsal takto: „Nevěřím, že nutná reforma se dá provést jen hospodářsky. Zároveň se musí provést reforma mravní a názorová, Bez všeobecného uznání mravních základů státu a politiky nelze spravovat žádný stát. Demokracie není jen politická soustava, ale také a především soustava mravní.“ Možnost napravit špatnou průměrnou mravní úroveň, tj. úroveň mravního zdraví národa, získanou pod nadvládou materialistů německých, sovětských i našich, jsme propásli, ačkoliv díky Almě Excelsior jsme získali celosvětově nejlepší a nejnovější nadcírkevní, nenáboženské a prvotní duchovní poznání o morálním přírodním Zákonu. Léčit krizovou situaci ve své zemi pomocí morálky bez náboženství se pokusil sovětský vůdce M. S. Gorbačov svou perestrojkou. Z jeho názorů uvádíme: „Zcela potichu, jaksi nenápadně se začaly rozrušovat naše ideové a mravní hodnoty. Narůstaly alkoholismus a narkomanie, zvyšovala se kriminalita. Nepodařilo se vytvořit pevnou hráz proti nepoctivcům, kariéristům a prospěchářům. Nedosáhneme ničeho, dokud prosazením mravních hodnot nedojde k ozdravění společnosti.“ Nedostatečná předchozí dlouholetá nepřítomnost výchovy morálního zdraví byla však silnější než jeho správná snaha o nápravu.

Jedna zahraniční společnost se otázala Lva Nikolajeviče Tolstého, jak rozumí slovu náboženství a pokládá-li za možnou mravnost bez náboženství. L. N. Tolstoj zpřístupnil svou odpověď v sešitku přeloženém do češtiny s názvem O náboženství a mravnosti (Bačkovský, Praha 1895) z něhož uvádíme: „Tvrdit, že společenský pokrok plodí mravnost, je totéž, jako tvrdit, že stavba kamen plodí teplo. Teplo pochází od slunce, kamna pak plodí teplo jen tehdy, když je v kamnech přiloženo dříví, tj. práce slunce. Právě tak i mravnost pochází od náboženství. Pokusy založit mravnost mimo náboženství se podobají tomu, co dělají děti, které chtějíce přesadit rostlinu, která se jim líbí, odtrhávají od ní kořen, jenž se jim nelíbí a jenž se jim zdá být zbytečným, a bez kořene zastrkují rostlinu do země. Bez náboženského základu nemůže být žádné pravé nelíčené mravnosti, právě jako bez kořene nemůže být pravé rostliny. A tak pravím: Náboženství je jistý člověkem stanovený poměr své jednotlivé osobnosti k nekonečnému světu čili původu jeho. Mravnost pak je stálé vodítko života, které vyplývá z tohoto poměru.“ Názor L. N. Tolstého je mylný dle definice náboženství Almou Excelsior: „Náboženství je upravený plod duchovního poznání, získaného zasvěcením. Náboženství je cesta k Bohu, je návodem zasvěcenců, kteří dosáhli spojení s Bohem a snaží se lidstvu usnadnit cestu k dosažení téhož nekonečného Boha, Krásy i Síly plynoucí ze spojení s Bohem, jehož dosáhli sami.“ Poznání duchovních zákonitostí zasvěcenci tedy předchází následující přizpůsobení tohoto poznání prostým lidem. Proto i Ježíš předává své učení, svou moudrost formou podobenství. „Moudrost čistá božská se projevuje manasickým myšlením, tj. myšlením které odpovídá kosmickému Zákonu odvěké moudrosti. Člověk dnešní získává moudrost životními zkušenostmi ať dobrými, nebo zlými. Moudrost duchovní je sílícím pokrmem duše; je jí nebeskou manou, neboť člověk, jak praví Kristus, není živ pouze chlebem, ale Slovem Božím, čili odvěkou Moudrostí. Moudrost duchovní zpracovává astrální tělo na Manas. Zdánlivou moudrostí je sofistika, která zavede na nesprávnou cestu a dá všemu opačný význam, nežli odpovídá božímu Zákonu.“ (Alma Excelsior) Sofistika je záměrný způsob vyvozování klamných myšlenkových závěrů, například vytrhávání událostí ze souvislostí, uplatňování zákonitosti jedné skupiny jevů při výkladech jevů jiné skupiny. (Slovník cizích slov)

Ukázky z  biblické morálky, moudrosti: Bedlivě dodržujte Zákon. To bude vaše moudrost a rozumnost. (5 M 4:6) (Není-li uveden jiný překlad Bible, byl použit překlad ekumenický.) Moudrost má větší cenu než perly, nedá se zaplatit nejčistším zlatem. (Jób 28:18.19) Moudrost tě ochrání před cizí ženou, jejíž stopy směřují do říše stínů. (Přísloví 2:16.18) Bůh člověku, který mu je milý, dává moudrost, poznání i radost. (Kazatel 2:26) Moudrost dává člověku více síly, než jakou má deset mocných v městě. (Kazatel 7:19) Moudrost nevejde do zlovolné duše, nebude přebývat v těle podrobenému hříchu. (Kniha moudrosti 1:4) Moudrost ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují, a najít těm, kdo ji hledají. Všem, kdo dychtí po jejím poznání, sama vychází vstříc. (Kniha moudrosti 6:12.13) Množství moudrých je spásou světa. (6:24) Žádné zlo nepřemůže moudrost. (Kniha moudrosti 7:30) Moudrosti jde o plnění Zákona. (Sírachovec 19:20) Ten, kdo se cele oddává přemítání v Zákoně Nejvyššího, bude vyhledávat moudrost všech předků, (39.1) své srdce upře hned zrána na Hospodina, který je jeho tvůrcem; (Sírachovec 39:5) Moudrost, to je kniha Božích nařízení, zákon trvající navěky. Všichni, kdo se jí drží, dojdou života, kdo ji opustí, zemřou. (Báruk 4, 1) Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. (List Jakubův 13:15) Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. (List Jakubův 3:17) Kristus je Boží moc a Boží moudrost. (1. Korintským 1:24)

Nakloň ucha svého, a slyš slova moudrých, a mysl svou přilož k učení mému. (Přísloví 22:11 Kralická bible) A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Římanům 12:2) Boha j třeba poslouchat, ne lidi. (Skutky 5:29) Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Efezským 4:22-24) Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Filipským 2:4) Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. (1. Korintským 3:1-3) Už byste měli být sami učiteli, a zatím potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. (Židům 5:12-14) Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícími? (2. Korintským 6:14.15) Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; (1. Petrův 2:1.2) Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. (2. Korintským 10:4.5)

Na závěr citujeme názor TGM: „Kdo by neznal obsahu křesťanství, byl by vlastně cizincem na naší kulturní půdě.“ Množství nejrůznějších náboženství určuje průměrná duchovní úroveň občanů určitého národa, která též ovlivnila vznik řeči tohoto národa. Kladným vývojem morálky náboženstvím i státy se budou náboženství, státy i lidé tolerovat a k sobě přibližovat. Vždyť všichni jsme v duchovním vývoji (první i poslední) dětmi společných duchovních Rodičů, Otce vesmíru a Matky přírody.

Děkujeme za finanční podporu na náš účet č. 257346517/0300, název účtu: SP MZ





František Venzara, SPMZ, 18.2.2013




<< ZPĚT

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!