57. Mahátma Gándhí: O pravdě



Vysílal Český rozhlas 3 Vltava 28. 11. 1999 v etické knihovně, námi kráceno:

Gándhí patří k největším postavám moderních dějin a k nejvýznamnějším etickým myslitelům dvacátého století. Světu je znám jako dlouholetý vůdce indického lidu v jeho národně osvobozeneckém zápasu a jako jeden z velkých reformátorů hinduistické společnosti, jako filosof nenásilí a představitel nenásilného odporu. Nejvyšší etickou zásadou bylo důsledné podřízení všech oblastí života svrchovaným požadavkům, které na člověka klade pravda. Tu chápal jako to, co jest, jako nejhlubší skutečnost, jako živoucí sílu. Odtud i jeho zdůrazňování etických hodnot v politice, odtud jeho „satjágraha“ čili věrnost pravdě jakožto aplikace této nejvyšší zásady v politické praxi. A odtud i jeho pochopení pro nejvyšší hodnoty křesťanství, pro ideje bratrské lásky k člověku. Gándhí zemřel na následky atentátu, který byl na něm spáchán v roce 1948.

Jedno zapustilo ve mně hluboké kořeny už v mládí: přesvědčení, že mravnost je základem všeho a že pravda je podstatou veškeré mravnosti. Pravda stala se mým jediným cílem a rostla u mne na velikosti každým dnem. Šířil se i můj pojem o pravdě. Pravda je Bůh. Tento Bůh je živoucí silou. Náš život je touto silou.

Mravní zákon je věčný a nezměnitelný. Neví nic o zeměpisných hranicích nebo rozdílech plemen. Slunce je pro nás viditelné, máme-li otevřené oči, a stane se neviditelným, zavřeme-li je. To neznamená změnu Slunce, ale změnu vidění. Stejně tak, pokud jsme zaslepeni nevědomostí, nemůžeme si uvědomit mravní zákon; jakmile se však náš zrak vyjasní, uvědomíme si ho bez obtíží. Poněvadž zrak lidí je většinou zakalen sobectvím, považují omylem nemravnost za mravnost, křivdu za právo, neřest za ctnost…
Velký rozdíl mezi zákonem státním a mravním spočívá v tom, že zákon mravní má sídlo v duši každého člověka. Pravda je v nás. Všichni máme v sobě nejvnitřnější střed, kde pravda sídlí. (…) V tom je vskutku vznešenost mravního zákona: nebere nikdy v úvahu zvyk nebo konvenci nebo nějaké názory na věci. Velmi často se stává, že zvyklost lze snadno uvést v souhlas s mravností. Sokrates zemřel jako mučedník za pravdu, poněvadž jeho pojem pravdy se příčil běžnému názoru. Ale pravda pro niž obětoval svůj život, byla vždy pravdou a zůstane jí na věky. Pravda a spravedlnost musejí zůstat vždy zákonem. Ani jednotlivec ani národ nemůže nikdy beztrestně přestoupit mravní zákon. Nepravost může po nějakou dobu vítězit, ale dříve či později ji očekává strašná zkáza.

Stejně, jako se zřítí budova, je-li otřesen základ, musí se zhroutit všechna náboženství, je-li otřesena jejich mravní základna. Dopouštíme-li se hříchů s božím jménem na rtech, můžeme doufat, že dosáhneme milosti?

Moje stálá zkušenost mne přesvědčila, že není jiného Boha kromě pravdy. Jediným prostředkem k uskutečnění pravdy je nenásilí „ahinsa“. Nenásilí znamená univerzální lásku. Mou celou mysl i srdce zaujaly už v mládí didaktické verše:
„Slova i činy moudrých v úctě opatruj,
každou malou službu stokrát odměňuj.
Ušlechtilý člověk smysl pro jednotu neztrácí,
A s radostí za zlo dobrem oplácí.“

Chce-li kdo vidět univerzálního a všepronikajícího ducha pravdy tváří v tvář, musí být schopen milovat nejnižšího tvora jako sebe sama.

Mínění, že není souvislost mezi prostředky a cílem, je velký omyl. Pro tento omyl se i mužové, kteří byli považováni za nábožensky založené, dopustili těžkých zločinů… Prostředky lze přirovnat k semeni, cíl ke stromu: spojení mezi prostředky a cílem je stejně nevyhnutelné jako mezi semenem a stromem… Nečisté prostředky mají za výsledek nečistý cíl.

Pravou věcí pro každou lidskou bytost na zemi není spravedlnost založená na násilí, ale spravedlnost založená na sebeobětování. Věřím v nauku nenásilí jako ve zbraň těch, kdo nejsou slabí, nýbrž silní. Nenásilí není jen pro světce, ale i pro prosté lidi. Nenásilí je zákonem lidského rodu, jako je násilí zákonem ve světě zvířat. Důstojnost člověka však vyžaduje poslušnost vyššího zákona, zákona duchovního. Proto jsem se odvážil nabídnout Indii prastarý zákon sebeobětování. Pro následovníky nenásilí jsou odpírání spolupráce a občanská neposlušnost jen novými názvy pro utrpení. Mudrci, kteří objevili zákon nenásilí uprostřed násilí, byli většími genii než Newton. Nenásilí ve svých dynamických podmínkách znamená neustálé utrpení. Neznamená to sklonit se pokorně před tím, kdo činí zlo, ale vyžaduje to postavit veškerou sílu své duše proti vůli tyrana. Jednotlivci, kteří jednají ve shodě s tímto zákonem, mohou vyhlásit válku veškeré moci nespravedlivé říše; mohou zachránit svou čest, své náboženství a svou duši, způsobit pád nebo obrození říše. Můj život je zasvěcen službě Indii prostřednictvím náboženství nenásilí, o němž věřím, že je kořenem hinduismu.
Vyznavač nenásilí se chová k protivníkovi vždy s důvěrou, pokud nejsou silné důvody k nedůvěře. Spoléhaje na svou sílu, nebude se rmoutit, zradí-li ho protivník.
Během naší akce v Jižní Africe evropské obyvatelstvo vědělo, že nechováme nepřátelství v srdcích, že nechceme ublížit živé duši, a že hledáme pomoc jen vlastním utrpením. Ovzduší kolem nás bylo takto vyčištěno a zůstávalo čisté. Cit lásky, který sice dříme, ale přece je ve všech lidech, se probudil k činnosti. Každý si uvědomil, že jsme všichni bratry, ať jsme křesťané, židé, hindové, muslimové či cokoli jiného.
Ztotožnit se se vším, co žije, není možné bez sebeočisty: bez sebeočisty zůstává zachovávání zákona nenásilí prázdným snem; Boha v sobě nemůže uskutečnit nikdo, kdo není čistého srdce. Sebeočista tedy musí znamenat očistu na všech cestách života. A protože očista je nakažlivá, vede sebeočista nutně i k očistě našeho okolí.
Jsou lidé, kteří si myslí, že mohou jednat, jak se jim zlíbí, v záležitostech, jež se týkají jen jich samých; ve skutečnosti však nemůže nikdo učinit nic, co by se netýkalo, přímo nebo nepřímo, blaha jeho bližních. Každý si musí připomenout, že jeho nejtajnější myšlenky mají vliv nejen na něho, ale i na jiné. Měl by se proto cvičit v sebeovládání, aby vypudil z mysli všechny špatné myšlenky a zjednal přístup jen myšlenkám ušlechtilým a velikým. Měl by chovat tělo v takové čistotě jako mysl. Člověk je jen výtvorem svých myšlenek: nač myslí, tím se stává, Proto musí být všechna pokušení k zlému přísně potlačena. Kdo se nestal pánem svých smyslů a vášní, nemůže dojít dobra… Člověk, který se naučil chovat mysl bez poskvrny, má také jasný pojem o svém životním cíli. Nejušlechtilejším ze všech cílů je uctívání Boha. A nejvyšší forma bohoslužby spočívá v tom, že žijeme podle mravního zákona a že prokazujeme nezištnou službu lidem. Službu člověku mohou prokazovat všichni lidé za všech okolností. Člověk, který považuje službu za nejvyšší cíl svého života, musí být vysoce mravný, neboť, jak jsme viděli, blaho světa je těsně spojeno s mravními ctnostmi.
Jen ten člověk může být nazván opravdu zbožným nebo mravným, jehož mysl není poskvrněna záští nebo sobectvím a který žije životem naprosto čistého a nezištného služebníka. Jen takový člověk může být nazván opravdu bohatým nebo šťastným. Když jsme si uvědomili vznešenost mravního zákona, začínáme chápat, jak málo závisí naše štěstí nebo neštěstí na zdraví, úspěchu či slávě. Emerson řekl, že bolest a zármutek dobrých lidí přispívají k jejich štěstí, kdežto bohatství a sláva špatných lidí je příčinou neštěstí jejich i celého světa. .




<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!