55. Korán a Sedm principů filadelfické kultury



Přínoscem světla Koránu se postupně stal Muhammad (asi 570-610). První zjevení se uskutečnilo, když mu bylo čtyřicet let, pak následovala další zjevení, až vznikl celý dnešní Korán. Počátky islámu nebyly lehké, nakonec však Muhammad a jeho první věřící zvítězili a islám se zařadil mezi největší světová náboženství současnosti. Islám stojí na třech pilířích. Prvním principem je jedinost Boží (tavhít). Druhým principem je víra v Alláha (imán). Třetím principem je bezvýhradná, poslušná odevzdanost do Alláhovy vůle (islám). Za veliký hřích je považováno přidružování kohokoliv k jedinosti Boží (širk). Samo slovo Alláh nemá množné číslo, jako je tomu u slova Bůh. Pro slovo Bůh používáme zkratky slov Nejvyšší a Nejmocnější Inteligence vůbec, NNI. Ježíš je považován jen za jednoho z proroků.
V této brožuře srovnáváme Korán se sedmi principy ideální demokracie a filadelfické kultury, které jsou totožné s učením Ježíše Krista, nikoli však s učením některých křesťanských církví. O principech filadelfické kultury pojednává brožura Sedm základních a neměnných principů lidského vývoje. Podnázev: Co máme vědět a dělat, abychom se začali naplňovat životodárným světlem, nikoli smrtonosnou tmou, která by z nás učinila vývojový odpad (František Venzara, SPMZ, Štěpánov u Olomouce 9/2007, 12 stran A 4). Jsou to tyto principy: 1. NNI - Bůh - Alláh 2. Zákon morální 3. Reinkarnace 4. Neosobní život - Láska 5. Výživa fyzická 6. Žádný hněv - žádná pomsta 7. Výchova ke světlu.
Pro duchovněduševní vývoj lidí různých ras i národů je nejdůležitější poměr tmy a světla v lidech, přičemž tma představuje zlo a světlo představuje dobro. Světlo vzniká dodržováním tohoto Zákona lidmi na základě řádné duchovní výchovy a sebevýchovy. Tma vzniká tím, že lidé z nejrůznějších důvodů, zpravidla z důvodů mocenských a hmotných, překračují meze dané přírodním morálním Zákonem, ať již jednorázově anebo dlouhodobě, jednotlivě nebo organizovanou mocí, například totalitní vládou. Určitou směs světla i tmy si lidé přinášejí na svět již svým zrozením. České rčení říká, že člověk se rodí jako poloanděl a poloďábel. Na člověku, jeho výchově a sebevýchově pak záleží, zda v něm začne převládat ten anděl nebo ten ďábel. Kolik tmy lidé dokáží v sobě i kolem sebe přemoci svým správným duchovním vývojem na přímé cestě světla Zákona, o tolik se zmenší množství tmy v člověku, rodině, národě i v celém lidstvu. Vývoj lidí se tak jeví jako souboj světla a tmy. Moudrá vláda proto podporuje výchovu remoralizační, nemoudrá vláda takovou výchovu ignoruje a chová se jako příslovečný kozel v zahradě, než zbankrotuje a zkolabuje. Ze zkušenosti víme, že jen tam se dobře a bezpečně žije, kde vládne světlo, které je zdrojem důvěry, vzájemné dobré úcty a spolupráce, bezpečnosti a poctivosti při uskutečňování nejdůležitější priority lidí, jíž není lidská moc, ekonomika, peníze a hmotný blahobyt lidí, ale výchova lidí ke světlu vstupem na cestu světla Zákona. Jen tak se začneme přibližovat k tomu, aby se lidé i státy začali stávat královstvími světla, nikoli královstvími tmy, v nichž vládne nepoctivost nad poctivostí, podlost a násilí včetně šikany a terorismu. V současnosti se již objevil poznatek psychologů, že překročením určitých mezí egoismu, který je opakem lásky, se egoismus stává duševní nemocí. Na správnou hierarchii hodnot ve výchově a životě lidí upozorňuje tento biblický verš: „Hledejte především jeho (Boží) království (tj. světlo) a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6, 33) Tato pravda platí však i v opačném směru: Nehledejte především světlo a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude odebráno, případně i s vašimi životy.
Tlumočníkem světla křesťanství se stal Ježíš: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.“ Tlumočníkem světla Koránu se stal Muhammad. Tlumočnicí světla filadelfické kultury se stala moravská spisovatelka duchovní vědy Alma Excelsior (1887-1956). Toto nové učení respektuje stávající křesťanská náboženství, ale je vědeckým, nadcírkevním i nadpolitickým světovým názorem filadelfické kultury, jejíž vznik a existenci předpověděla Apokalypsa (z řeckého slova apokalyptein = odhalovat, zjevovat), poslední kniha Nového zákona v Bibli. Politickou základnou pro šestou filadelfickou kulturu se stalo Československo, zejména díky činnosti T. G. Masaryka. Nepředpověděl vznik nového Písma pro filadelfickou kulturu i Korán? „Každé (vývojové ) období má své Písmo vlastní.“ (13:38) „Bůh vám přislíbil i jinou (stezku přímou), nad níž dosud nemáte moc, zatímco ji Bůh již objal ve svém vědění.“ (48:20.21)

Venzara František, 10. 2. 2010



1. NNI - Bůh - Alláh
Písmena NNI jsou zkratkou slov Nejvyšší a Nejmocnější Inteligence vůbec, která stvořila vesmír i život v něm i jejich vývoj k předurčeným cílům. Tato Inteligence je vložena do všeho, co je, počínaje elementárními částicemi. Zkoumání a hledání této Inteligence se věnují dnes již četné zástupy vědců všech oborů. Badatelů duchovních je poskrovnu, v minulosti to byli většinou zakladatelé světových náboženství. I primitivní národy měly své bůžky ze dřeva i ze zlata, poněvadž tušily, že za vším, co je, se skrývá něco mocnějšího a vyššího, než jsou lidé. Vítězný boj s vyznavači bůžků svedl i Muhammad. Korán (v překladu Ivana Hrbka 1972) popisuje jednobožství takto:

1. On Pánem je nebes i země a toho, co mezi nimi je. Uctívej jej tedy a buď vytrvalý v uctívání Jeho. (19:66/65) (Číslo před dvojtečkou znamená číslo súry.)

2. Bůh - Pán lidstva veškerého. (40:68/66)

3. Bůh, vládce i pravda! (20:113/114)

4. A Bůh je světlem nebes i země. (24:35)

5. On silný je i mocný. (42:18/19)

6. On nejlepším je soudcem. (7:85/87)

7. A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: „ - Bůh je třetí z trojice…“ (5:77/73)

8. Pán můj je slitovný a láskyplný. (11:92/90)

9. Bůh zajisté je slyšící a vidoucí. (31:27/28)

10. Bůh soběstačný je i chvályhodný. (31:11/12)

11. Bůh věru je vševědoucí a dobře zpravený. (31:34)

12. On zná zjevné i skryté. (87:7)

13. Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku Svou poskytne. (19:96)

14. Bůh věru miluje ty, kdo jsou nestranní. (49:9)

15. On je ten, jenž seslal služebníku svému znamení jasná, aby vás vyvedl z temnot ke světlu. (57:9)

16. Bloudícím tě nalezl - a správnou cestu ti ukázal. (93:7)

17. Bůh je ochráncem těch, kdož uvěřili a dal jim vyjít z temnot ke světlu. (2:258/257)

18. Bůh je vaším ochráncem a On je nejlepší z pomocníků. (3:143/150)

19. Zabezpečuje před strachem. On s vámi je a vše co děláte, zří. (57:4)

20. Bůh nevede lid, jenž nevěří. (16:109/107)

21. Bůh věru nepovede lid nespravedlivý. (28:50)

23. Požehnán buď ten, (…) jenž stvořil smrt i život. (67:1.2)

24. Bůh, jenž stvořil mužské i ženské pohlaví. (92:3)

25. Bůh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění. (2:12/11)

26. Kéž by viděli ti, kdož jsou nespravedliví, až spatří trest (…) že Bůh strašný je ve svém trestání. (2:160/165)

27. Hle, takový je Bůh, Pán váš i pravda! A co zůstane jiného, odejde-li pravda, než bloudění? Kam jste se to jen obrátili? (10:33/32)

S výjimkou bodu 7 je obsahový soulad veršů o Bohu s Ježíšovým učením zjevný. Vývoj, kladný i záporný v důležitých i méně důležitých oborech, platí zajisté i pro duchovní poznání a jeho prohloubení.



2. Zákon morální
Řekneme-li zákon, pak logicky se ozve slovo zákonodárce, který je povolán k tomu, aby zákony vydával. Zákonodárce přírodních zákonů vydává i zákony, které neplatí jen pro podřízené inteligence, ale platí i pro elementární částice v celém vesmíru a elementární částice svůj zákon poslouchají, poněvadž na rozdíl od lidí nemají svobodu volby poslechnout či neposlechnout. Zákon morální, který platí jen pro říši lidskou, nikoli zvířecí, souvisí s pojmem svoboda. Úplná svoboda volby neexistuje, každý člověk je na něčem a na někom závislý. Jde jen o to, vybrat si tu zdravou, správnou závislost. T. G. Masaryk definoval lidskou svobodu slovy: „Svoboda není prázdný rám, do něhož si každý vloží, co chce.“ V tom rámu se totiž již nachází ten přírodní morální Zákon, jehož existenci neuznávají lidé mající sklon k totalitě. Tito lidé mají svobodu volby přírodní Zákon neuznat a nahradit jej svým lidským morálním Zákonem. Zajisté ovšem jen v lidských hlavách. Zákon platí nezrušitelně dál a navíc není bezzubý, poněvadž je vybaven sankčním zákonem odplaty. Kdo Zákon překračuje, čeká jej trest, kdo se snaží Zákon dodržovat, čeká jej odměna. Promlčecí dobu Zákon nezná. Přestoupení Zákona nazývají náboženství hříchem. Přestoupení Zákona může být jednorázové, může však trvat třeba i po zbytek života. Říká se, že jednání člověka i státní moci, dobré i zlé, musí dozrát. Bible mluví o časové odplatě až do čtvrtého pokolení, správný překlad by měl místo slova pokolení použít slovo reinkarnace, tj. znovu v mase, bílkovině člověka. Reinkarnace je sice v Bibli obsažena, ale byla a dosud je potlačována. Bez reinkarnace by v životě lidí panovala jen náhoda a právo silnějšího a Bůh by mohl být označován za svévolníka, který nerespektuje vlastní Zákon morální. Odplata dle Almy Excelsior se může uskutečnit nejpozději v sedmé reinkarnaci. Průběh života má každý znovuzrozený člověk naprogramován, včetně délky života, avšak patří ke svobodě volby člověka vstoupit na cestu světla Zákona a záporné události, které na něho čekají, může tak zmírnit a svůj život prodloužit. Mnozí naši věřící zaměňují reinkarnaci se vzkříšením, které souvisí s Hodinou, též dnem posledním, tj. koncem lidského vývoje ve fyzických tělech, k němuž dojde v následující, poslední sedmé kultuře Vlažných. Plánovaný vývoj lidí zdaleka neskončil, bude pokračovat jen v tělech duchovních. Konec světa je naplánován až na konec sedmé kultury Vlažných, která následuje po šesté kultuře filadelfické. Odplatě se též říká karma. Korán obsahuje o 2. principu demokracie tyto verše:

1. Pán člověka z kapky semene stvořil a osud jemu určil a pak cestu mu ulehčil, … (80:17/18.18/19)

2. Konáte-li dobro, sami pro sebe tak činíte, a konáte-li špatné, proti sobě tak činíte. (17: 7)

3. Těm, kdož dobro konají, dáváme moudrost a vědění. (12:22)

4. My sešleme na obyvatele města tohoto pohromu z nebes za to, že byli neřestní. (29:33/34)

5. A nebyl to Bůh, který jim ukřivdil, leč oni sami sobě ukřivdili. (29:39/40)

6. Což odměňováni jste za něco jiného než za to, co sami jste si vysloužili? (10:53/52)

7. A kdyby Bůh nechránil mezi lidmi jedny před druhými, věru by země dospěla do záhuby, však Bůh je pln laskavosti k lidstvu veškerému. (2:252/251)

8. Pohroma žádná nepropukne jinak než s dovolením Božím. (64:11)

9. Pán každý osud předurčil a usměrnil. (57:3)

10. A je to On, jenž utváří vás v lůnech podle přání svého. (3:4/6)

11. Trest Pána tvého nevyhnutelně udeří a není nikoho, kdo jej zadrží! (52:7.8)

12. A tomu, kdo se vyhýbá připomenutí Milosrdného, tomu přidělíme satana, jenž bude druhem jeho věrným. A satani je budou z cesty Boží odvracet, zatímco lidé budou v domnění, že správně jsou vedeni.

13. Buď neochvějný, neboť Bůh nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobro konají. (11:117/115)

14. Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. (39:13/10)

15. Bůh v ničem neukřivdí lidem, leč lidé věru sami sobě křivdí. (10:45/44)

16. My nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož o nápravu usilují. (7:169/170)

17. Ti, kdož nespravedliví jsou, vášně své jen bez rozmyslu následují. (30:28/29)

18. A kdo více bloudí než ten, kdo za vášní svou jde místo za vedením od Boha? (28:50)



3. Reinkarnace
Možnost, aby se člověk během jednoho života, zejména-je-li krátký, vyvinul k duchovnímu obrazu Božímu, který je nepředstavitelně vzdálený a vysoký, předpokládá, že člověk nejdříve, pro začátek, zduchovní své fyzické tělo dodržováním norem Zákona morálního a své duchovní nitro naplní v potřebné míře světlem. I Ježíšův vývoj podléhal reinkarnaci. Ježíš ukončil zduchovnění svého fyzického těla svou obětí na Golgotě. Duchovní vývoj průměrných lidí tak hodně předběhl. Poslední reinkarnací Adama a Ježíše byl egyptský velekněz Hermes Trismegistos. V den posledního soudu ztratí svá fyzická těla všichni lidé. Opozdilci budou z dalšího normálního duchovního vývoje vyloučeni.

O reinkarnaci se mohou přesvědčit maminky nových dětí a zejména i vychovatelky v mateřských školkách, když některé dítě, ačkoliv má mužské pohlaví, mluví o sobě jako o děvčátku. Neřekne já jsem šel, ale já jsem šla. A děje se tak i u chlapce, který nemá starší sestru, takže jeho zvyk mluvit o sobě jako o děvčátku pramení z jeho nitra. Pokud v minulých reinkarnacích opakovaně žil chlapec jako vtělená žena, chvíli to trvá, než si její jástevní princip zvykne na novou situaci. Může tomu být i naopak, děvčátko mluví o sobě jako chlapec. Některý chlapec má vrozený sklon spíše než hrát si s chlapci na hřišti hrát si s panenkami.

1. Bůh zajisté je schopen člověka k životu navrátit; (86:8).

2. My nedopustíme, aby se (smrtí) ztratila odměna těch, kdož o nápravu usilují. (7:169/170)

3. A odvětí: „Pane náš, dals nám dvakrát zemřít a oživils nás také dvakrát a my viny své uznáváme. Je prostředek nějaký, abychom se z toho ven dostali? (40:11)

4. On tvoří vás v lůnech matek vašich jedním tvořením za druhým, v temnosti trojnásobné. (39:8/6)

5. Však Bohu poslední i první život patří. (53:25)

6. Pán zemřít mi dá a pak mě oživí, a přeji si jen, aby mi viny mé odpustil v soudu den poslední. (26:81/82)

7. Bůh zahajuje život prvním stvořením, pak opakovat to bude a posléze k Němu budete navráceni. (30:10/11)

8. Bůh zajisté je schopen člověka k životu navrátit; (86:8)

9. Viděl jsi ty, kdož v tisících vyšli z příbytků svých smrti se bojíce? I řekl jim Bůh: „Zemřete!“ a potom jim znovu život dal, neboť Bůh věru pln milosti je k lidem, avšak většina lidí vděčná není. (2:244/243)

10. On zahájil první stvoření a potom je bude opakovat, aby spravedlivě odměnil ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali; (10:4)

11. Bůh je ten, jenž vás stvořil, potom vám obživu uštědřil, pak zemřít vám dá a nakonec vás opět k životu přivede. (30:39/40)

12. A umísťujeme do lůna to, co chceme, až do lhůty stanovené, potom vás z něho vyvedeme jako kojence, až posléze dosáhnete dospělosti své. (22:5)

13. A On je ten, jenž dal vám život, potom vás zemřít nechá, aby vás posléze znovu oživil. (22:65/66)

14. On mrtvé oživuje. (42:7/9)

15. Což si nevzpomene člověk, že jsme jej stvořili již jednou, když ještě nebyl ničím? (19:68/67)

16. Mír budiž s ním v den, kdy se narodil, i v den, kdy zemřel, i v den, kdy k životu bude zas probuzen. (19:15)

17. My nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož o nápravu usilují. (7:169/170)



4. Neosobní život - Láska
Překlad Koránu se výslovně o lásce lidí zmiňuje jen jednou, toto slovo je však obsaženo v projevech lásky, jíž jsou milosrdnost, odpouštění, trpělivost. Rci: „Nežádám od vás odměnu žádnou, leč lásku k bližním.“ (42:22/23) Odpouštěj odpouštěním krásným. (15:85) Buď trpělivý! (46:34/35) …trpělivost je překrásná. (12:83) Slovo láska a láskyplnost se vyskytuje jen jako vlastnost Alláha: Pán můj je slitovný a láskyplný. (11:92/90) Bůh věru miluje ty, kdo jsou nestranní. (49:9)
O nepovoleném sexu mimo manželství píší tyto verše Koránu: Pán můj věru zakázal necudnosti veřejné i tajné, hřích a bezprávnou svévoli; (7:31/33) A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta. (17:34/32) Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého z nich sto ranami! A cizoložník se smí oženit jedině s cizoložnicí nebo modloslužebnicí a cizoložnice se smí vdát jedině za cizoložníka nebo modloslužebníka - a takové sňatky jsou věřícím zakázány. (24:2.3)
Neovládne-li člověk včas svou živočišnou sexuální pudovou sílu správnou duchovní výchovou a sebevýchovou, ovládne ona jeho. A co člověka ovládne, toho on se stává služebníkem, případně otrokem. Sem spadá i kriminalita pohlavního znásilňování vlastních dětí, znásilňování žen, někdy ukončené vraždou znásilňované, záliba v pornografii. Správnou duchovní výchovou lze však pudovou egoistickou sexualitu postupně proměňovat v neegoistickou duchovní lásku, která vždy usiluje o spravedlivé dobro druhého, jiných. Milujeme-li tedy někoho, je možné nenamáhat se v jeho zájmu? Duchovní láska patří k těm nejdůležitějším energiím vesmíru a umožňuje vývoj lidí k nejvyšším ideálům lidského ducha tím, že člověk touto tajemnou energií vesmíru postupně, během svého duchovního řádného vývoje naplňuje své nitro, které současně zvyšuje svůj objem a fyzické tělo zduchovňuje. Staroegyptský vezír Ptahhotep napsal, že toto nitro je větší než stodola. Dnes víme, že tato velikost může být mnohem, mnohem větší. Pudovou pohlavní energii darovanou člověku již před jeho vstupem na svět lze znehodnotit jejím egoistickým „vytunelováním“ nebo transformovat ji vědomě v lásku duchovní. Transformaci, tj. přeměnu jedné energie v jinou, známe ze své každodenní zkušenosti. Zapneme-li stolní lampu, přeměňuje se energie elektrická ve světlo a teplo. Naopak pomocí slunečních panelů na střeše domu či na družicích, lze přeměňovat záření Slunce na elektřinu. Samo Slunce každou sekundu přemění 4 tuny vodíku na zářivou sluneční energii. Ta je ukryta v naftě, která umožňuje pohyb a práci strojů. Je též kumulována v potravinách, které umožňují pohyb a vůbec život lidí. Možnost přeměny sexuální energie, kterou je každý člověk od narození v různé míře vybaven, na jinou energii, neměla by být pro nás nepochopitelná a nedostupná. Člověk posedlý sexem se v zásadě neliší od člověka propadlého drogám. Oba přestali ovládat svůj rozum a vůli. „Duchovní láska je cílem lidského vývoje. Láskou stoupá člověk k Bohu a stává se člověkem sfér." (Alma Excelsior) „Láska je schodiště, po němž se blížíme k Boží podobě." (Friedrich Schiller) „Láska je přátelství s Bohem." (Tomáš Akvinský) „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání." (Nový zákon, druhá část Bible) Sexuální pud není darem satana, vždyť umožňuje nový příchod lidí na tuto Zemi. To, co je v něm špatné, je egoistická, luciferská astralita, která je výsledkem nutného vývoje lidstva v dávné minulosti. Láska má základ božský, sex má základ živočišný. Kladný vývoj sexu směrem k lásce významně posiluje imunitní systém člověka. Lásku nelze ztotožňovat se sexem. Egoistický sex je opakem neegoistické lásky a je plýtváním vlastní energie. Toto plýtvání lze přirovnat k primitivnímu využívání klidové energie ve hmotě spalováním nafty, zemního plynu, uhlí. Tuto neuvěřitelnou nehospodárnost lze přirovnat k miliardáři, který si v bance vyzvedne milion korun, aby si mohl koupit za korunu zápalky (sex). Když tak učiní, spálí zbytek bankovek v kamnech. Podobně se chovají lidé, kteří o nutnosti sexuální transformace nebyli dosud informováni. To, co souvisí se vznikem nového života, nelze beztrestně snižovat na hodnotu vstupenky do kina. Varováním přírody před lehkomyslným sexem a drogami je vedle pohlavních chorob i AIDS. Dle informace v denním tisku je celosvětově nejhorší situace v africkém státu Botsvaně, kde je již asi 40 procent dospělého obyvatelstva infikováno virem HIV. (Právo ze 17. 7. 2002)
Dle informace cestovatele Aloise Musila se každý zdravý kočovník pouště musí oženit. Dvanáctiletý chlapec má rád stejně staré děvče. Ví se o tom a nikdo nic nenamítá. Říká se láska pochází od Alláha. V teplé době se odeberou na stráň nebo na pískovou závěj a noří se do svých snů. Než usednou, položí dívka obnaženou šavli nebo dýku mezi sebe a milence se slovy: „Mezi mnou a tebou je Alláh. Věz, že jsem panna.“ Připomíná mu tak krutý trest, jaký by stihl jeho i ji, kdyby se zapomněli. Otec nebo bratr dívčin by zabil ji i jejího milence a příbuzenstvo milencovo by bylo povinno zaplatit cenu mužského potomka, o kterého je milenec svou vášní připravil. Tento trest se uskutečnil nedávno v Německu, když otec zabil 22letou dceru cestou z nemocnice, když bylo lékařem zjištěno, že je těhotná. Stejně dopadla snad 17letá dívka, dle současné informace v rozhlasu, kterou zabili její příbuzní proto, že příliš často se scházela s mladými muži a asi neposlechla varování, aby těch schůzek zanechala. Otec, bratr údajně i dědeček jí prý svázali ruce, usadili ji do vykopaného hrobu a hrob zasypali.



5. Výživa fyzická
1. Rci: „Nenalézám v tom, co bylo mi vnuknuto, jiný zákaz pro toho, kdo jí, než zákaz mršiny nebo krve prolité či vepřového masa, neboť to je nečisté a hanebné, a dále to, co bylo zasvěceno jinému než Bohu. (6:146/145)

2. „Jezte a pijte z toho, co Bůh vám uštědřil, nebuďte však těmi, kdož na zemi šíří pohoršení!“ (2:57/60)

3. A každé obci jsme stanovili obřady, aby lidé vzpomínali jména Božího nad dobytčetem ze stád, jež jsme jim uštědřili. (22:35/34)

4. A učinili jsme pro vás velbloudice oběťmi při obřadech Božích a je v tom pro vás dobro. A vzpomínejte jména Božího nad nimi, když stojí v řadě. A když se jejich boky zhroutí, jezte z nich a nakrmte zdrženlivé i stydlivě prosící. A takto jsme vám podmanili obětní zvířata - snad budete vděční! K Bohu nedospěje ani maso jejich, ani krev jejich, ale dospěje k Němu bohabojnost vaše. (22:37/36.38/37)

5. A Jsou vám zakázány zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno jinému než Bohu, dále zvířata zardoušená či zabitá úderem, pádem či bodnutím rohu nebo zakousnutá divokou zvěří - kromě těch, jež jste očistili -a dále to, co bylo podřezáno na kamenech vztyčených. (5:4/3)

Krvavé oběti zvířat při svátcích muslimů trvají dodnes. Starožidovský zvyk obětí zvířat Bohu zpochybnil prorok Izajáš tlumočící slovo Hospodinovo: „Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.“ (Iz 1, 10.11) „Lásku chci, ne jateční oběť, poznání Boha je nad zápalné oběti.“ (Ozeáš 6, 6) „Přijde jednou den, kdy zabíjení zvířat bude stejným zločinem jako vražda člověka.“ (Leonardo da Vinci) Dle Zarathustry síla vesmíru přichází se slunečními paprsky do plodů a rostlin. Proto Slunce do vás vchází, když požíváte plody pole. Současný vývoj v říši lidské směřuje stále více a více od kanibalismu, přes pojídání zvířat i v souvislosti s jejich obětováním Bohu k vegetariánské stravě.



6. Žádný hněv - žádná pomsta
Naplňování se duchovně-mravním vývojem láskou, projevuje se zejména i tím, že člověk se naučí za všech okolností zachovávat niternou rovnováhu, harmonii a mír, poněvadž ví, že potkalo-li ho i něco nepříjemného, zlého, nestalo se tak proti vůli Boží. Toto poznání souvisí se znalostí přírodního morálního Zákona a zákona odplaty a reinkarnace. Hněv a touha pomstít se za domněle neprávem utrpěné zlo, rozčilení nad nějakou nepravostí, vztek na něco či na někoho jen podporují síly tmy, aby posílily svoje pozice v člověku, který nevědomky posiluje panství tmy. Časté rozčilování podporuje zejména vznik žaludečních vředů. Pokud nás již nějaké zlo potkalo, případně potkává opakovaně, nutno si uvědomit, že nelze-li tomu zabránit rozumnými prostředky, je třeba to vzít jako nutné zlo, provokaci povolenou k naší duchovní výchově.

1. Buď trpělivý, však trpělivost je možná jen s pomocí Boží! Nermuť se kvůli nim a nebuď stísněn, že úklady strojí, vždyť Bůh je věru s těmi, kdož jsou bohabojní. (16:128/127.128)

2. Co bylo vám z věcí dáno, je jen užívání krátké života pozemského, však co u Boha je, je lepší i trvalejší pro ty, kdož věří a na Pána tvého spoléhají, a pro ty, kdož velkým hříchům a neřestem se vyhýbají, a když rozhněváni jsou, odpouštějí, … (42:36.35/37)

3. Ten, kdo odpouští a o nápravu se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru nespravedlivé nemiluje. (42:38/40)

4. Hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě! To věc je velmi obtížná, kromě pro pokorné, kteří soudí, že s Pánem svým se setkají a že k Němu se navrátí. (:42/45)

5. Vymažete-li však chyby druhému, prominete a odpustíte, pak i Bůh je odpouštějící, slitovný! (64:14)



7. Výchova
1. Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Chvála Bohu Pánu lidstva veškerého, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme, veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jež zahrnuls milostí svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou! (1:-/1-7) (První číslo před dvojtečkou znamená číslo súry.)

2. A věru tento Korán vede k cestě, jež nejpřímější je, zprávu radostnou věřícím zvěstuje, kteří zbožné skutky konají, že odměna velká určená je pro ně a že pro ty, kdož nevěří v život posmrtný, jsme připravili trest bolestný. (17:9-11/10)

3. Toto je Písmo, jež jsme ti seslali, abys vyvedl lidi s dovolením Pána jejich z temnot ke světlu a ke stezce mocného, chvályhodného Boha, jemuž náleží vše na nebesích i na zemi. (14:1.2)

4. Uvěřte v Boha a posla Jeho a veďte boj na cestě Boží majetky svými i osobami svými! (61:11)

5. Kdo po cestě správné se ubírá, sám pro sebe tak činí, však kdo bloudí, ten jen proti sobě tak činí. (17:16/15)

6. Běda (…) těm, kdo život pozemský více než budoucí milují, od cesty Boží odvádějí, a aby křivá byla, si přejí. Ti věru daleko jsou zbloudilí! (14:2.3)

7. A kdo více bloudí než ten, kdo za vášní svou jde místo za vedením od Boha? (28:50)

8. Což jsem vám v úmluvě neuložil, synové Adamovi: neuctívejte satana, jenž vám je nepřítelem zjevným, nýbrž uctívejte jenom Mne? Toto je stezka přímá! (36:60.61)

9. Pane můj, utíkám se k Tobě před satanů našeptáváním a utíkám se k Tobě, Pane můj, před jejich přiblížením. (23:90/97.100/98)

10. Vy, kteří věříte! Nenásledujte kroky satanovy! Tomu, kdo následuje kroky satanovy, přikazuje on nestoudnost a věci zavrženíhodné. (24:21)

11. Nenásleduj stopy satanovy, vždyť on vaším nepřítelem je zjevným! On přikazuje vám jen špatnosti a hanebnostia abyste o Bohu říkali něco, o čem nemáte ponětí. (2:163/168.164/169)

12. Rci: „Pane můj, utíkám se k Tobě před satanů našeptáváním a utíkám se k Tobě, Pane můj, před jejich přiblížením.“ (23:99/97.100/98)

13. Satan vám vyhrožuje chudobou a přikazuje vám hanebnosti, avšak Bůh vám slibuje odpuštění Své a laskavost - a Bůh věru je velkorysý, vševědoucí. (2:271/268)

14. Bojujte na stezce Boží a vězte, že Bůh je slyšící, vševědoucí! (2:245/244)

15. Vy, kteří věříte! Buďte pomocníky Božími, tak jak to řekl Ježíš, syn Mariin, apoštolům: „Kdož budou pomocníky mými na cestě Boží?“ I odpověděli apoštolové: „My budeme pomocníky Božími.“ (61:14)

16. Zdaž prokletí Boží nepadne na nespravedlivé, kteří z cesty Boží svádějí a pokřivit si ji přejí a v život budoucí nevěří? (11:21/18.22/19)

17. Ten, kdo pevně se Boha přidržuje, ten veden je ke stezce přímé! (3:96/101)

18. Zajisté Bůh je Pánem mým i Pánem vaším, uctívejte jej tedy - a to je stezka přímá! (3:44/51)

19. Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a buďte s pravdomluvnými! (9:120/119)

20. My duši každé ukládáme jen to, na co stačí. (42:40/42)

21. Vy, kteří věříte, dodržujte své závazky! (5:1)

22. Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! (49:11)

23. Vy, kteří věříte! Buďte vytrvalí ve spravedlnosti, svědčíte-li před Bohem, byť by to i bylo proti vám samým či rodičům anebo blízkým příbuzným a ať se jedná o bohaté nebo chudé… (4:134/135)

24. Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! (33:70)

25. Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a věřte v posla Jeho! On (…) uštědří vám světlo … (57:28)

26. Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a hledejte způsob, jímž byste se k Němu přiblížili! A bojujte usilovně na Jeho cestě (5:39/35)

27. Ten, kdo pevně se Boha přidržuje, ten veden je ke stezce přímé! (3:96/101)

28. Ten, kdo odevzdal se do vůle Boží a koná dobré skutky, ten chopil se rukojeti nejspolehlivější (1:21/22)

29. Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! (3:98/103)

30. Nechť vás tedy neoklame život pozemský a nechť vás nepodvede podvodník žádný ohledně Boha! (31:33)

31. … svádění od víry je horší než zabití. (2:187/191)

32. … a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní! (49:9)

33. … při duši a při tom, kdo dal jí vyrovnanost a vdechl jí hříšnost i bohabojnost! Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá. (91:7-10)

34 …nešiřte po zemi pohoršení! (7:72/74 )

35. … a nepřivozujte si smrt! (4:33/29)

36. … buďte laskaví k rodičům. (6:152/151)

37. … vystříhejte se řeči falešné! (22:31/30)

38. … nebuďte marnotratní, neboť Bůh nemiluje marnotratné. (6:142/141)

39. My nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, jsme pro zábavu nestvořili; (21:16)

40. To, co jako lichvu berete, aby to přineslo rozmnožení vzaté z majetku jiných, to nepřinese u Boha úrok žádný. (30:38/39

41. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! (5:53/48)

42. Buďte bohabojní, dodržujte modlitbu! (30:30/31)

43. Neposlouchejte přestupníků nařízení, kteří na zemi šíří pohoršení a o nápravu se nestarají! (26:151.152)

44. A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdo pohoršení šíří. (28:77)

45. Však kdo se kajícně obrátí poté, co dopustil se nepravosti, a polepší se, tomu Bůh věru odpustí. (5:43/39)

46. A bojujte usilovně za Boha s úsilím, jež si zaslouží! (…) A hledejte oporu u Boha! On vaším je ochráncem - (22: 77/78.78)

47. A Bůh vskutku pomůže těm, kdo pomáhají Jemu - (22:41/40)

48. Učiň Pána svým ochráncem a oddej se mu oddaně! (73:9.8)

49. A jistě budete vystaveni zkouškám na majetcích svých a osobách svých (…) Budete-li však trpěliví a bohabojní, shledáte, že to patří k podstatě věcí. (3:183/186)

50. A až se (od strastí) uvolníš, pak dál se namáhej a k Pánu svému v touze spěj. (94:7.8)

51. Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky a rozdává z majetku svého - bez ohledu na lásku k němu - (…) a ten, kdo modlitbu dodržuje a almužnu udílí. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli, a v protivenství, v neštěstí a v dobách násilí jsou trpěliví - to jsou ti, kdož víru pravou mají, a to jsou bohabojní. (2:172/177)

52. Ti však, kdož ve falešné uvěřili a v Boha nevěří, ti věru ztrátu utrpí. (29:52)

53. Zloději a zlodějce utněte ruce jejich v odplatu za to, co provedli a jako varovný příklad od Boha! A Bůh je mocný a moudrý. (5:42/38)

54. A poslali jsme Lota a hle, pravil lidu svému: „Budete se stále neřestem, jež sami dobře vidíte, oddávat? Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba vy věru jste lid zpozdilý.“ (27:55/54.56/55)

55. Při osudu! Věru, že člověk spěje v záhubu! Kromě těch, kdož uvěřili, zbožné skutky konali a vzájemně se k pravdě a neochvějnosti nabádali. (103:1-3)

56. Jste si jisti, že ten, kdo na nebi dlí, vás nedá pohltit zemí? Hle, ona se již chví! (67:16)

57. Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! Vzpomínání Boha je pak povinností největší a Bůh dobře ví, co děláte. (29:44/45)

58. Ti, kdož nespravedliví jsou, vášně své jen bez rozmyslu následují. (30:28/29)

59. Kdo je lakomý, je jím ke škodě vlastní … (47:40/38)

60. A ti, kdo ochrání duše své před lakotou, ti budou blažení. (59:9)

61. Dávejte míry spravedlivé a nebuďte mezi podvádějícími a važte vahami vyrovnanými a neubírejte lidem z majetku jejich a nebuďte těmi, kdož na zemi pohoršení rozšiřují! (26:181-183)

62. Neodívejte pravdu falší a nezakrývejte pravdu, když ji dobře znáte. (2:39/42)

63. A není Bohu lhostejné, co děláte. (2:69/74)


*******
Další informace o sedmi principech ideální demokracie lze nalézt na těchto webových stránkách SPMZ: www.cz-eu.eu (Citace Koránu z překladu Ivana Hrbka, Odeon, Praha 1972)




<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!