96. Jiří Pehe - Přehřátý politický papiňák
(Přepis článku Jiřího Pehe v Právu ze dne 4. 7. 2011)


Česká společnost, jak ukazují i průzkumy veřejného mínění, je silně nespokojená se současnou vládou i s jejími „reformami“. Ty přitom většina společnosti, jak se zdá, neodmítá proto, že by nechtěla žádné změny.
Odmítá je proto, že vláda se chová jako povýšený „majitel pravdy“, jenž bez širší diskuse údajně zachraňuje zemi před „řeckým scénářem“, který u nás nehrozil a nehrozí.
Ordinování vládního „dobra“ se přitom děje programově s pomocí kroků, které budou mít negativní dopady především na středněpříjmové a nízkopříjmové skupiny.
Navíc se tyto změny odehrávají bez zjevného úsilí skutečně potlačit systémovou korupci, včetně masivního rozkrádání státních zakázek.
I průměrný občan si tak dokáže spočítat, že přinejmenším část peněz na něm vládou ušetřených skončí v kapsách neprůhledných ekonomických skupin, které politici nechávají loupit ze „státního“ výměnou za podporu pro své politické strany či přímo pro sebe.
Dokonce i bez řeči sociologických dat lze dnes ve společnosti cítit rostoucí frustraci a hněv. Ty souvisí nejen s již zmíněnými nedomyšlenými „reformami“ a všudypřítomnou systémovou korupcí, ale také s otřesnou politickou kulturou, skandály a téměř absurdním politickým divadlem, které rozehrávají ve vzájemných vztazích koaliční partneři.
V situaci, kdy politická krize u nás přerůstá v krizi samotné demokratické politiky, by bylo logické, aby vládní koalice svými jednotlivými kroky spíše upouštěla páru z politického papiňáku, v němž už více než rok jejím přičiněním nebezpečně stoupá tlak.
Jenže tato vládní koalice je politicky autistická. (Naše poznámka: Autismus je chorobná zaměřenost k vlastní osobě spojená s poruchou kontaktu s vnějším světem.) Dokladem je i naprosté ignorování kontextu, v němž svoje „reformní“ kroky prosazuje. Je výsměchem veřejnosti, když vláda oznámí rozsáhlé změny v důchodovém systému, zdravotnictví a pracovním právu uprostřed další nejapné frašky okolo vládního postavení a politických požadavků Věcí veřejných s tím, že údajně ani neví, zda bude ještě za několik dní existovat.
Bohužel po více než dvaceti letech pobytu v nejvyšších státních funkcích ukazuje značnou míru politického autismu i prezident republiky, který ohodnotil počínání české vládní koalice jako víceméně normální a její vnitřní vztahy jako projev běžných koaličních tahanic. Takové zlehčování je potencionálně velmi nebezpečné, protože vydává za běžné projevy demokracie jevy, které zjevně patří do oblasti politické patologie, a podemílají tudíž legitimitu demokratického systému.
Není divu, že i u nás začínají sílit dosti radikální tendence, jejichž nositelé v lepším případě, podobně jako třeba ve Španělsku, si nemyslí, že to, co jim vládnoucí i ekonomicko-politická elita servíruje, je skutečná demokracie, anebo začínají odmítat celý systém liberální demokracie tržního kapitalismu.
Způsob, jakým současná vládní garnitura dál lehkomyslně přitápí pod přehřátým společenským papiňákem, je tak bez velké nadsázky „hrou s ohněm“.

(Autor je politolog)


******


Z článku Jiřího Pehe: Mejdan skončil. Jenže čí? ( Právo ze dne 7. 7. 2011)

Od některých pravicových politiků a komentátorů se v poslední době dovídáme, že rozpočtové škrty a reformy mající za cíl zeštíhlení státních financí napříč Evropou jsou údajně logickým důsledkem skutečnosti, že jsme si žili nad poměry. Skončil velký mejdan, rozhořčení rostoucího počtu lidí napříč Evropou je způsobeno poznáním, že nový mejdan hned tak nebude, neboť nejsou peníze.
Problém s takovým zdánlivě logickým popisem dnešní situace spočívá především v tom, že zužuje rostoucí rozčarování, především mladé generace, na ekonomické faktory.
(…) Dalším zdrojem rozhořčení je fakt, že privatizace politiky, včetně politických stran soukromými ekonomickými zájmy, dosáhla bodu, kdy už nejenom není jasné, kdo nám vlastně vládne, ale kdy se s pomocí nejrůznějších metod, jako parazitování na státních zakázkách a korupce, přesouvají státní prostředky do rukou často neprůhledných soukromých skupin.
Kocovina po mejdanu je pak způsobena především tím, že v posledních dvaceti letech jsme nebyli svědky, jak se tvrdilo, vítězného tažení liberální demokracie, ale spíše svědky vítězného tažení globálního kapitalismu pod hesly ekonomického neoliberalismu. Výsledkem jsou rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými, jakož i obrovské dluhy, které ovšem nezpůsobily primárně údajně přebujelé státy, ale především soukromé ekonomické subjekty, které působí v globálním měřítku víceméně bez kontroly.
Výsledkem je „demokracie“, v níž zprivatizované politické strany a politici kontrolovaní mocí peněz dělají rozhodnutí, nad nimiž průměrný občan nemá žádnou kontrolu. Tvrdit tomuto průměrnému občanovi, že si musí utáhnout opasek, protože se prý právě on účastnil jakéhosi mejdanu, je ideologická lež, kterou začíná omílat především mladá generace.



<< ZPĚT

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!