113. Jen nevýlučná, tj. nadstranická ideologie je ideologií demokracie


Dnem 1. ledna 1993 vznikla Česká republika, která se svými zákony přihlásila do rodiny demokratických států, které se mají řídit ideologií demokracie a demokratických hodnot. Tyto hodnoty jsou protipólem materialistické a ateistické ideologie, známé jako marxismus-leninismus. Ideologii ve formě paragrafů se říká ústava, která obsahuje cíle společnosti a určení, jak těchto cílů dosahovat prostřednictvím státní moci, která má posloužit přibližování se společnosti k těmto cílům poctivou službou politických stran, které dosáhly účasti na politické moci ve státě. O demokracii je nutné vědět, co tvoří základ zdravé ideologie. Český spisovatel Karel Čapek napsal: „To, co platí jen pro jednu stranu, jednu víru, jeden národ, není ta pravda, která je věčným ideálem lidského ducha.“ Tím ideálem a základem demokracie a jejích hodnot je jen přírodní morální zákon (dále jen Zákon).
Právní úpravu demokracie upravuje Česká republika takto: „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“ (Článek 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.) Jen zdánlivě je tato definice uspokojivá, též s přihlédnutím k právní úpravě činnosti politických stran a hnutí v zákoně č. 118/1994 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích:

§ 4
Vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí,
a) které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu,
b) které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány,
c) které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními             prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů,
d) jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.

§ 5
(1) Strany a hnutí jsou odděleny od státu. Nesmějí vykonávat funkce státních orgánů, ani tyto orgány nahrazovat. Nesmějí řídit státní orgány ani ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy.
(2) Strany a hnutí nesmějí být ozbrojeny a nesmějí zřizovat ozbrojené složky.
(3) Strany a hnutí mohou být organizovány zásadně na územním principu. Zakládat a organizovat činnost stran a hnutí na pracovištích nebo v případech stanovených zvláštními zákony je nepřípustné.

            Jisté je to, že místo zabránění vlády politických stran s jejich výlučnými a tudíž i  nedemokratickými ideologiemi, jsou členové těchto politických stran zpravidla pracovníky a členy Parlamentu, vlády i soudů. Nedostatečnost, ba přímo škodlivost této právní úpravy se v současnosti projevila jako korupce. Připomíná to i materialistické heslo z doby vlády marxismu-leninismu: kdo nekrade, šidí rodinu. Chceme-li jít až k právnímu zdroji, který umožnil legální vládu politických stran a jejich ideologií, ačkoliv takovou vládu současně zakazoval, najdeme ten zdroj ve větě „Stát je založen na demokratických hodnotách…“ Chybí tam totiž informace, jak ty demokratického hodnoty vypadají. Podobným nedostatkem trpí i nápisy na autech policie, že policie chrání a pomáhá. Neříká však koho chrání a komu pomáhá. Nedostatkem informací pro veřejnost naopak netrpěl marxismus-leninismus, ten byl propagován množstvím literatury a byl nejdůležitějším vyučovacím předmětem na školách. (Ústava Československé socialistické republiky č. 100/60 Sb. článek 16 odstavec 1: „Veškerá kulturní politika v Československu, rozvoj vzdělání, výchova a vyučování jsou vedeny v duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu, a v těsném spojení se životem a prací lidu.“ Článek 16, odstavec 1: „Stát a společenské organizace soustavně usilují o odstranění přežitků vykořisťovatelské společnosti ve vědomí lidí.“ Odstavec 3 téhož článku) „Veškerá výchova a všechno vyučování jsou založeny na vědeckém světovém názoru a na těsném spojení školy se životem a prací lidu.“) Zákaz politickým stranám, aby se při své činnosti ve vládě nevázaly na výlučné, tj. stranické ideologie,  ztroskotal proto, že například před vstupem do kanceláře ministerstva by měl ministr odložit svou partajnickou ideologii a nahradit ji ideologií demokratickou, jejíž obsah  a podstatu neznal. Tuto ideologii neznají mnozí naši spoluobčané dodnes. Aby se občané mohli při volbách orientovat koho mají volit, vzniklo rozdělaní politických ideologií na levici a pravici. Toto rozdělení již nesouviselo s ideologií, ale se sociálním zaměřením programů politických stran. Která z nich však v předvolebním boji uvedla jako svoji prioritu výchovu morálního zdraví, které rozhoduje o zdraví fyzickém, mocenském i ekonomickém a tvoří základ demokratické ideologie, která naplňuje i smysl lidské existence na planetě Zemi? Původní význam levice a pravice byl asi převzat od palestinských pastevců, kteří pásli společně kozly i  ovce a  kozly určené na porážku od ovcí občas oddělili. Tento zvyk použil Ježíš jako příklad pro konec světa při jeho druhém příchodu. „Tehdy budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.“ (Matouš 25:32)  Těm po pravici bude umožněno pokračovat za nových podmínek ve svém zduchovňování, těm po levici pak řekne: „Pryč ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům.“ (Matouš 25:41) Zde již rozlišení na levici a pravici má jednoznačný ideový rozdíl mezi dobrem a zlem, mezi světlem a tmou.

Místo výrazu stranická ideologie, použili zákonodárci výraz výlučná ideologie. Vzhledem k existenci Zákona mají výlučné, tj. stranické ideologie jen omezenou platnost, ale touží po neomezené moci, nikoli po moci demokratické. Nevýlučné ideologie jsou univerzálně platné pro všechny lidi na Zemi i pro jejich organizace, zejména politické. Nevýlučná ideologie je sice jen jedna, podobně jako je jen jedna matematika, fyzika, astronomie, avšak znalost a praktické používání této ideologie lidmi vytváří množství nevýlučných ideologií, které mají nárok na nevýlučnost jen tehdy, obsahují-li alespoň podstatné znaky nevýlučné ideologie, založené na přírodním morálním Zákoně. Znalost alespoň těch základních demokratických hodnot pro orientaci pracovníků placených státem, kteří jsou ze zákona povinni se řídit ve své práci jen nevýlučnou demokratickou ideologií, je proto logicky nutný. Existuje však nějaká příručka pro pracovníky ve státních službách o obsahu demokratických hodnot, vydaná státní mocí, aby se jimi mohli ve své službě opravdu řídit? Taková příručka je nutná zejména i pro vychovatele na školách. Tento výchovný nedostatek lze považovat za hlavní příčinu našeho společenského i státního zaostávání za vyspělými demokratickými republikami. Víme též, že demokratické hodnoty se nedají občanům nadekretovat, ty lze získat jen dobrou výchovou a dobrovolnou sebevýchovou.

K překonání stranictví, zejména u vychovatelů, politiků a soudců, nabádala již Bible:
Nepřevrátíš právo, (říká Hospodin  Mojžíšovi) nebudeš nikomu stranit, nepřijmeš úplatek. Úplatek oslepuje oči moudrých a překrucuje slova spravedlivých. (5. Mojžíšova 16:19) 
Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. (Jób 13:10)  
Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit. (Jób 32:21) 
Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům? (Žalmy 82:2) (Citace jsou převzaty z ekumenického překladu Bible.) 

            Stručnou informaci o univerzálně platných nevýlučných demokratických hodnotách obsahuje brožura Františka Venzary: Sedm základních a neměnných principů lidského vývoje, podnázev: Co máme vědět a dělat, abychom se začali naplňovat životodárným světlem, nikoli smrtonosnou tmou, která by z nás učinila vývojový odpad. (SPMZ Štěpánov Olomouce 2007, ISBN  978-80-86519-18-21-0). Dodržování demokratických hodnot lidmi, umožňuje zvyšování kulturní úrovně společnosti, umožňuje i vyšší stupeň sjednocení nejen jednotlivých kmenů, ale i národů a států a spolupráci různých náboženství a církví v jejich službě produchovňování občanů, což je hlavním smyslem lidské existence. Jen řádná demokratická výchova a sebevýchova, státní i náboženská, mohou vyloučit teroristické činy, které ovlivňuje nedemokratický i špatný náboženský názor, že účel světí prostředky, případně zákeřnější lákadlo pro nábor služebníků tmy, že v zájmu dobrých a morálních cílů je možno konat dočasně i zlo. Nedemokraté stěží mohou zajišťovat zdravý vývoj demokracie a nových demokratů. Proto je třeba odhlasovat v Parlamentu zejména zákon o státních zaměstnancích a nový zákon o volbách, který by neumožňoval vládu stranické ideologie.
Materialistický názor na fyzické tělo jako základny pro myšlení, cítění člověka a jeho charakter se promítl i do současného názvu ministerstva školství a tělovýchovy. Obrovský význam výchovy by však měl zůstat zachován jen pro výchovu myšlení, citu lidí a jejich charakteru,  nikoli pro výchovu jejich fyzických buněk. Vychovávat lze závodníky ve sportu, zejména k dodržování pravidel závodů a závodění fair play, nelze však vychovávat  jejich svaly. Ty nutno jen vyvíjet a posilovat pravidelnými tréninky. Lepší by byl proto název: ministerstvo školství a morální výchovy, který by odstranil pozůstatek marxisticko-leninského názoru v názvu našeho současného ministerstva. Faktická vláda stranictví nad státní mocí i tato maličkost naznačují, že materialismus stále ještě ovládá náš vývoj.

            Na závěr znovu uvádíme, že ideologie opravdové demokracie je totožná s ideologií nadstranickou. Neúčast občana v některé z politických stran neznamená, že člověk vyznává ideologii demokracie.




František Venzara
07/2012




<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!