49. MUDr. Ctibor Bezděk:
Etikoterapie - léčení mravností. Záhada života a smrti



Z předmluvy prof. Doc. MUDr. J. Hanauseka z března 1947: Jeho etikoterapie se zakládá na souvislosti tělesného zdraví a mravního stavu člověka. Praví, že mravní vady člověka dávají vzniknout tělesným chorobám. Dovozuje například, že zlost, labužnictví, nenávist, lakota, podvodné úmysly, přetvářka, lež a jiné mravní vady člověka způsobují nebo zhoršují různé tělesné (nejen duševní!) choroby, na příklad zkornatění tepen (mrtvice) celkovou zesláblost, zhoršování tuberkulózy apod. Bude třeba veliké trpělivé vědecké práce. Bude třeba sledovat vliv mravních vada předností na tělesné tkáně a jejich funkce.

Bezděkova kniha vykonala v prvních dvou vydáních mnoho dobrého v našem národě. Mnoho lidí ji s velkou pozorností pročítalo a vyšla též v německém překladu ve Švýcarsku. Její třetí vydání bude mít v nynější poválečné, duševně i mravně rozhárané době ještě větší význam. Vždyť vědecky zdůvodňuje nutnost mravnosti a náboženství, ať již církevního či mimocírkevního, pro zdraví člověka.

Z předmluvy ke 4. vydání v r. 1995. Kniha vychází znovu po 48 letech. Nic nezratila na originalitě a k současným lékařům, studentům medicíny, ale i zainteresovaným laikům hovoří se stejnou naléhavostí nebo možná naléhavěji než před půl stoletím. Vydání vchází rozšířeno o podstatnou část, kterou Ct. Bezděk napsal v závěru svého života a která dosud nebyla zveřejněna. Vztahuje se k praktickému provádění etikoterapie.
V nekrologu k úmrtí dra Ctibora Bezděka, který skonal 22. 2. 1956 ve stáří 84 let, jeho přítel Přemysl Pitter napsal: Dr. Ctibor Bezděk patřil za svých studií k oné části mladé české generace, které byl Masaryk učitelem a vůdcem. Avšak vedle toho měl na Bezděka silný vliv i ruský spisovatel a myslitel Lev Nikolajevič Tolstoj, který tehdy ještě určitěji vyjadřoval své náboženské krédo a skýtal nové pojetí Ježíše Krista a jeho učení, pojetí, které se tak radikálně lišilo od tradic církevních. (…) Dr. Ct. Bezděk měl všecky vlastnosti člověka božího a pravého lékaře duší i tělem, byl vtělená srdečnost. Odchází v něm jeden z posledních svědků onoho duchovního rozmachu, jímž se vyznačovala Masarykova generace. Věřím, že tento rozmach znovu nastane, až spadne s národa jho, které ho dnes drtí, a že všecko krásné sémě,kdysi do půdy národa zaseté, vzejde znovu.
Knihu vydalo nakladatelství GEMMA89 s.r.o., Praha, ve spolupráci s nakladatelstvím Fontána, Olomouc 1995. Názvy kapitol :
III. Přechod od anatomického k sociologickému a psychologickému pojetí medicíny
IV. Vztah duše a duchovního prvku k hmotnému tělu
V. Autonomní nervový systém - orgán zprostředkující spojení duchovního a tělesného principu
VI. Nesprávný poměr člověka k přírodě a k vesmíru /Poruchy , jež z toho vyplývají
VII. Hlubší význam bolesti a nemoci/Podstata duševních chorob/Vznik epidemií a katastrof/Sociální medicína
VIII. Základní myšlenky, na nichž je založena současná léčba a etikoterapie
IX. Sugesce jako součást terapie
X. Magnetismus/Psychoterapie/Vůle a tělovýchov jako léčebné prostředky
XI. Vztah mravních zásad k hygieně a terapii
XII. Metody etikoterapie a etikoprevence
XIII. Cesta k vlastní duši a jejím prostřednictvím k tělu
XIV. Lékař knězem/Vnitřní význam nemoci
XV. Závislost člověka na poměru jeho duše k vlastnímu tělu, k bližnímu a k Bohu
XVI. Jak lidé umírají
XVII. Podstata smrti




MUDr. Ctibor Bezděk: Záhada nemoci a uzdravení Etikoterapie II (Fontána, Olomouc2000)


Z předmluvy MUDr. V. Vogeltanze z června 1999: Už jsem jasně cítil, že jako lékař ozbrojený léky a skalpelem vůbec neodstraňuji příčiny nemoci. Začalo mi svítat, že je musím hledat v neviditelné říši duše a ducha a hmoty vůbec. Začal jsem se zajímat o to, co trápí lidskou duši. Nepodaří-li se duši trápení vyřešit, prosákne do těla v podobě příznaku nemoci. Ta souvislost byla čím dál nápadnější. Kde onemocní duše nedostatkem lásky, kde přestane uctívat nejvyšší mravní princip, tam jí přichází na pomoc nemoc těla, aby si uvědomila, že něco není v souladu s vesmírným řádem. Je-li jí dána“milost“ - možnost uvědomit si tento neřád v sobě a odstranit ho. Tím se může uzdravit a navrátit člověka k lásce - k Bohu - k věčnému životu. (…) Bezděkova etikoterapie - Léčení mravností - je podle mého názoru skutečnou cestou k nápravě nemocí jednotlivce i celé společnosti. Tento druhý díl už konkrétně nabízí návod, jak na to. (…) Začtěme se do myšlenek medicíny budoucnosti…

Obsah: O povaze sídle Já. Vlivy nižší přirozenosti. Nervové a duševní choroby. Strach. Obsedantní neuróza. Útěk do nemoci. Nespavost. Přepracovanost a vyčerpanost. Méněcennost. Stádovitost. Lenost. Alkoholismus. Prostituce. Onanie.Perverze. Epilepsie. Roztroušená skleróza. Bronchiální astma. Basedovowa choroba. Neuróza. Psychóza. Melancholie. Paranoia. Schizofrenie. Epidemické choroby. Revmatismus. Vředová choroba. O nádorech. Poruchy krevního oběhu. Dětské nemoci. Význam ženy ve společnosti. Psychogenní příčiny ženských nemocí. Potrat. Neplodnost. Mateřství a rodina. Pohlavní choroby. Profylaxe nemoci. Sebekázeň - profylaxe sobectví. Vůle. Utrpení. Práce. Poměr člověka k práci. Pravda. Svědomí. Láska. Poměr člověka k životu. Víra Boha. Podstata modlitby. Vnitřní modlitba (Prof. T. D. Bezděková)

Závěr. Ukázky: Naše úsilí má trvale směřovat k prvenství duše. S vedením duchovního principu se však setkáváme poměrně zřídka. Cílem vědy má být uskutečnění království Božího na Zemi.Věda si tento cíl zatím neuvědomuje a tak často vede celé národy k úplné záhubě. O Atlantidě se vypravuje, že lidé zde dosáhli ohromného stupně rozumového vývoje, ale výsledků svého myšlení nepoužili pro blaho všech, ale naopak se navzájem nejrafinovanějším způsobem ničili, podobně jako soudobé lidstvo během posledních dvou světových válek. Pokud se věda na této cestě nezastaví, hrozí lidskému pokolení osud starověké Atlantidy - ne-li něco horšího. Dnes si již dovedeme představit konec světa tak, jak je líčen na několika místech ve Starém i Novém zákoně. Umíme si též představit, že vše, co je složeno z hmoty - atomů - se rozpadne, zanikne a zůstane zachováno jedině to, co je složeno z vyššího duchovního principu.

Pokud má člověk životní cíl - miluje-li někoho, má-li se o koho starat a nemá-li strach ze smrti apod. - spíše si udržuje život a zůstává zdráv. Většina lidí si životní cíl značně zúžila a současně snížila, neboť jej soustředila na své osobní blaho. Ale hledá ho v něčem, co blaho není a ani ho nepřináší. Starost o svůj osobní prospěch je cíl velice nízký a chatrný, pomíjivý a snadno proměnitelný tak, že se stává opakem, stává se neštěstím. Takový cíl je projevem egoismu, o němž víme, že je pramenem všech neřestí a proto i pramenem nemocnosti. Sobectví svádí člověka na cesty, na nichž hyne veškerý život. (…) Jedinou záchranou proti takovému nebezpečí je láska, cit schopný sebeobětování. Takovou láskou přemohl Kristus dokonce i smrt, taková láska bezpečně a dokonale odvrací strach, kterému připadá tak důležitá úloha při vzniku chorob.

Člověk, který slouží Bohu a tím i člověku, je silou tohoto ideálu povznesen nad všechny malicherné sobecké starosti a strachy, nevšímá si negativních podnětů svodů hmotného života, které usilují svést ho z cesty, ale jde stále neochvějně vpřed za svým ideálem. Takový jedinec bude žít vyrovnaný život i přesto, že se kolem něj budou řítit celé společenské útvary a zanikat životy. V tom spočívá účinná prevence nemocí.




<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!