39. ETIKA BIBLE




Zde citované verše jsou převzaty z ekumenického překladu Bible z r. 1979 a 1985, počínaje knihou Jozue. Některé verše jsou kráceny. Použité biblické zkratky nalezne čtenář na počátku Bible. Obsah této brožury se soustřeďuje jen na moudrost, tj. morálku Bible, nikoli na historii v Bibli zaznamenanou.



ÚVOD

Etika je věda o morálce lidí. Morálka je nejdůležitější složkou každého světového názoru. Za nekvalitní a nebezpečnou morálku lze považovat každou morálku, jejímž zdrojem a základem není neměnný přírodní morální zákon, dále jen Zákon, ale sami lidé. Morálka rozhoduje o kvalitě světového názoru jedince, nejrůznějších organizací lidí, organizací dobročinných i zločinných, církevních i státních. Zdravá morálka nezná zásadu, že účel světí prostředky. Ateistický a materialistický světový názor například hlásal, že morální je vše, co podporuje socialismus, tj. jeho moc. K použití této amorální zásady církví došlo v křižácké válce proti albigenským (1209-1229). I o válkách husitských platí, že ani dobra nelze dosahovat používáním amorálních prostředků. Úctyhodná byla snaha M. Gorbačova, který pochopil zkázonosnou vládu bez opravdové morálky vládců i podřízených. Pomýlený je názor věřících teroristů, že svou sebevraždou a vraždami nevinných slouží Bohu i svému náboženství a že za odměnu se dostanou do nebe. Tyto příklady ukazují, jak důležitá je jasná definice morálky, která byla hned po listopadu v r. 1989 narušena názory šířenými v novinách, že například počítače, auta, elektrárny mohou morálně zastarat. Zastarat mohou, ale jen technicky, nikoli morálně. Tento falešný názor přispívá k domněnce, že je možné a správné upravovat, měnit a zlepšovat i morální normy Zákona. Lidská moc může přírodní zákony, včetně Zákona, využívat i zneužívat pro své cíle, avšak překračování norem Zákona kýmkoliv a kdykoliv je amorální a vždy podporuje úpadek morálního zdraví jednotlivců i celé společnosti. Úpadek morálního zdraví se promítá i do nemocí fyzického těla.

Aby neměnný Zákon nebyl lidem pro smích, vybavil Zákonodárce Zákon dokonalou sankcí, zákonem odplaty, tj. spravedlnosti, za dodržování či nedodržování norem Zákona. Tato sankce však není zpravidla okamžitá, ale podléhá časovému odsunu, a to až do některé z budoucích reinkarnací člověka. Bez tohoto časového posunu odplaty by neexistovala lidská svoboda volby mezi světlem Zákona a tmou amorality. Bez odkladu odplaty za porušování či dodržování Zákona by neexistovala spravedlnost Zákonodárce, ale náhoda, případně svévole mocnějšího. Na ztíženém uznání této fantastické výchovné spravedlnosti lidmi se podílel byzantský císař Justinián, který v r. 553 vyřadil z učení křesťanů reinkarnaci. Existenci reinkarnace potvrzuje ve svém literárním díle celosvětově nejlepší znalkyně Zákona Alma Excelsior, která žila v Boskovicích na Moravě a zemřela v roce 1956. Její dílo je darem pro počínající Filadelfickou kulturu, v níž Česko i EU mají předurčenou důležitou roli v očistě demokratických ideálů.

Moralita předpokládá znalost norem Zákona, sebekontrolu, sebekázeň, sebevládu, sebevýchovu a pokoru před Zákonem i jeho Zákonodárcem. Protipólem přestoupení Zákona, tj. hříchu, je morální ctnost. Stále průkaznější vědecké objevy dokazují, že úžasná inteligence vtělená v říši nerostné, rostlinné, živočišné i lidské nemohla vzniknout z chaosu atomů a molekul, sama od sebe, bez autora této fantastické inteligence. Existenci NNI (Nejmocnější a Nejvyšší Inteligenci) nelze z etiky a morálky vyloučit.

Tato stručná brožura má za cíl primární, tj. názorovou prevenci před scestným vývojem lidí i demokracie, tj. před zákonitými následky amorality, kterým nemůže zabránit žádná lidská ani nadzemská moc tmy, tj. překážek světla v nás i kolem nás. Bližší informace na www.cz-eu.eu

František Venzara, vedoucí SPMZ



1. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo a jednej prozíravě. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. (Joz 1, 5.7)

2. Jestliže opustíte Hospodina a budete sloužit cizím bohům a odvrátíte se, zle s vámi naloží a skoncuje s vámi. (Joz 24, 20) Hospodinem rozumíme Zákonodárce všech přírodních zákonů a používáme pro něj zkratku NNI, tj. Nejvyšší a Nejmocnější Inteligence vesmíru.

3. Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Brzo sešli z cesty, po níž chodívali jejich otcové v poslušnosti Hospodinových přikázání; vůbec tak nejednali. (Soudců 3, 12; 2, 17)

4. Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí. (První Samuelova 2, 6 Bible kralická.) Stejný verš v Heslech Jednoty bratrské z r. 1995: Hospodin život bere i dává, uvádí do pekel a zas vyvádí. Hesla Jednoty bratrské z r. 1995.

5. Svou silou se nikdo neprosadí. (První Samuelova 2, 9) Ne v síle jakékoli záleží síla člověka. (Týž verš dle Bible kralické.) Síly jsou slepé. Nemají inteligenci. Tou je vybavena lidská moc, která umožnila ovládnout a využívat nejen síly Přírody, ale v malé míře již i síly vesmíru, tj. síly jaderné. Všechny popsané síly jsou však jen silami nejnižší existující úrovně vesmíru, tj. úrovně hmotné. Existují však i síly duchovní, jimiž konali starozákonní proroci, viz například 2 Kr 4, 1-7, a hlavně Ježíš zázraky, které jsou popsány v Novém zákoně. Ježíš řekl: „Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím.“ (J 14, 12) Příkladem může být náš současník Satja Sáí Bába, Ind, který prokazatelně zhmotnil ve své prázdné ruce drahokamy. Duchovní síly se získávají moudrostí Zákona.

6. Samuel vyzval celý izraelský dům: „Jestliže se chcete celým srdcem obrátit k Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy a aštarty, upněte se srdcem k Hospodinu a služte jenom jemu.“ (1 S 7, 3) Aštarta je označení ženských protějšků baalů. Baal byl nejvyšší Bůh starých Semitů, zosobňoval Slunce a jeho životodárnou moc.

7. Neuchylujte se k nicotám, které neprospějí a nevysvobodí; vždyť jsou jen nicotou. Hospodin svůj lid neodvrhne, vždyť z vás hodlá učinit svůj lid. I nadále vás budu vyučovat dobré a přímé cestě. (1 S 12, 21-23). J. A. Komenský znázornil nicotu tmou, která vzniká jen překážkami světla. Tma nemá nějaké své vlastní elektromagnetické záření.

8. Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. (1 S 15, 22)

9. Jak praví dávné přísloví: „Svévole pochází od svévolníků.“ (1 S 24, 14) Svévolník dává přednost své vůli před vůli Hospodinovou, vtělenou do Zákona.

10. Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot. S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu. (2 S 29.30)

11. Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni, je jak jitřní světlo při východu slunce, od jehož jasu a vláhy se zelená země. (2 S 23, 3.4)

12. Bůh řekl: „Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, prodloužím tvé dny.“ (1 Kr 3, 5.14) Délka života a jeho okolnosti, střídání dobrých i špatných období jsou předurčeny již před narozením. Dodržováním Zákona se tato naprogramovaná délka života prodlužuje.

13. Jestliže se ode mne odvrátíte vy a vaši synové a nebudete dodržovat má přikázání a má nařízení, vyhladím Izraele z povrchu země, … (1 Kr 9, 6.7) Viz též 2 Pa 7, 14.19.

14. Slova královny ze Sáby k Šalomounovi: „Protože si Hospodin zamiloval Izraele navěky, ustanovil tě králem, abys zjednával právo a spravedlnost.“ (1 Kr 10, 1.9) Šalomoun (v překladu Pokojný) vládl kolem r. 960 př. Kr. K rozdělení Izraele na království Judsko a Severní Izrael došlo asi r. 933 př. Kr. Severní Izrael ve válce s Asyřany zanikl pádem Samaří r. 721 př. Kr.

15. Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte ve známost jeho skutky, přemýšlejte o jeho divech. Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky. (1 Pa 16, 8-14) Divy a zázraky Hospodinovy odhaluje, připomíná a využívá vědecko-technický pokrok.

16. Hospodin zkoumá srdce všech, postřehne každý výtvor mysli. Budeš-li se ho dotazovat, dá se ti najít, jestliže ho opustíš, odvrhne tě navždy. (1 Pa 28, 9)

17. Náš Bůh je větší než všichni bohové. Vždyť jej nemohou pojmout nebesa, ani nebesa nebes. (2 Pa 2, 4.5) Nejnovější astronomické objevy již potvrzují, že vedle 4procentního hmotného vesmíru existuje i vesmír duchovní, jemnohmotný, který představuje 96 procent vesmíru.

18. Hospodin bude s vámi, když vy budete s ním. Budete-li se dotazovat na jeho slovo, dá se vám nalézt. Jestliže ho opustíte, opustí vás. (2 Pa 15, 2) Jste-li ateisté, zkuste navázat kontakt s NNI, nikoli ovšem tak, že se ztišíte a pak řeknete: „Bože, já uznám tvoji existenci, necháš-li mne vyhrát v loterii 100.000,- Kč.“

19. Věřte v Hospodina a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar. (2 Pa 20, 20) Lidem milujícím Boha napomáhá vše k dobrému.

20. Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí. (Neh 9, 7) Tento verš potvrzuje existenci nadpozemských, tj. čistě duchovních bytostí, které realizují a kontrolují plán vývoje vesmíru i života v něm.

21. Naši otcové začali být vzpurní a bouřili se proti tobě. Tvůj zákon zavrhli a vraždili tvé proroky, kteří je varovali, aby je obrátili zpět k tobě. Proto jsi je vydal do rukou jejich protivníků, aby je sužovali. Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé. Dával jsi jim výstrahu, abys je přivedl zpět ke svému Zákonu. Oni se však zpupně vyvyšovali, neposlouchali tvé příkazy a prohřešovali se proti tvým řádům, které dávají život tomu, kdo se jimi řídí. Umíněně se obraceli zády, zatvrdili se a neposlouchali. Měl jsi s nimi trpělivost po mnohá léta. Ty jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo, neboť jsi jednal věrně. Kdežto my jsme si počínali svévolně. Proto jsme dnes otroky. (Neh 9, 16.26.30.33.36) Starověké otroctví dnes nahradilo otroctví lidí jejich vášním.

22. Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. (Jób 1, 21 - Kralická bible.) Další reinkarnační verš. Ekumenický překlad vynechal slovo zase. Nositelem lidské individuality není fyzické tělo, ale lidský duch, který trvá stále, jen se již nemůže vrátit do svého starého fyzického těla. Proto až prožije tzv. očistec, dostane nové fyzické tělo, s nímž je lidský duch spojen brzy po početí jemu vybrané nové matky. Viz kniha Kazatel poslední kapitola.

23. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme? (Jób 2, 10)

24. Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost? (Jób 8, 3) Na rozdíl od lidí Bůh zná naši minulost, takže pocit nespravedlnosti Boží, dopadne-li na nás něco zlého, pramení jen z neznalosti naší reinkarnační minulosti, kterou duchovní bytosti realizují nejpozději do 7. reinkarnace. Prožití, tj. spálení, našich minulých přestoupení Zákona odstraňuje v nás překážku, která brání našemu dalšímu duchovnímu pokroku. Čím dříve se člověk zbaví svých záporných čísel na svém kontě duchovního vývoje pokorným prožitím a neoplácení zlého zlým, tím lépe pro člověka.

25. Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché. (Jób 5, 2)

25. On (Bůh) má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře? (Jób 9, 4)

26. On sám nebesa roztahuje. (Jób 9, 8) Rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. (Žalm 104, 2)
Jde o rozpínání prostorové, které dnešní astronomové znázorňují nafukováním gumového balonku.

27. Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu, jestliže dáš ruce pryč od ničemnosti, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost, budeš jako odlitý z bronzu, nepocítíš bázně, zapomeneš na trápení. Budeš uléhat v bezpečí. Získat tebe budou si přát mnozí, kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště. (Jób 12, 113-20)

28. Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. (Jób 13, 10)

29. Spolek rouhačů zůstane neplodný. (Jób 15, 34) Smilstvem se odvracíš od svého Boha. Nebudou plodit, ani rodit, ani neotěhotní. (Ozeáš 9, 1.11)

30. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků! (Jób 22, 18)

31. Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován; vzdal od svého stanu podlost. Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu. Budeš-li ho prosit, vyslyší tě. Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak a na tvých cestách bude zářit světlo. (Jób 22, 22, 26-28) 32.

32. Všemocný naplnil hořkostí mou duši. Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích, mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě. Dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, setrvám ve spravedlnosti a neochabnu. (Jób 27, 2-6)

33. Moudrost má větší cenu než perly, nedá se zaplatit nejčistším zlatem. (Jób 28, 18.19) Být moudrý znamená stále poznávat a dodržovat co nejlépe normy Zákona a žít neosobním životem, tj. žít pro druhé. To umožňují rodičům jejich děti a mzda zaměstnavatele jeho zaměstnancům.

34. Je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými. Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let. (Jób 32, 8.9)

35. Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání. To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát, aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých. (Jób 33, 25.29.30) Další reinkarnační verš. O jámě viz pořadové číslo 44.

36. Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví. Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky. Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech jen pro sebe stáhl, tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach. Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka? (Jób 34, 10-11)

37. Není temnoty, ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností. (Jób 34, 32)

38. Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení. (Jób 36, 21)

39. Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedá s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův Zákon, nad jeho Zákonem rozjímá ve dne i v noci. Ale cesta svévolníků vede do záhuby. (Ž 1, 1.2.6)

40. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. (Ž 4, 9)

41. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, ten se Hospodinu hnusí. (Ž 5, 7)

42. Pryč ode mne všichni, kdo pácháte ničemnosti! (Ž 6, 9) To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví mu na hlavu padne. (Ž 7, 17)

43. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. (Ž 9, 11)

44. Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly. (Ž 9, 18) Podsvětím se rozumí peklo, jáma. Východní náboženství používají termín kámaloka, tj. místo vášní, přičemž peklem se rozumí nejnižší část kámaloky. (Panovník navěky nezavrhne. Pláč 3, 31) I tento verš je veršem reinkarnačním. Jen reinkarnace umožňuje dlouholetý vývoj člověka, bez něhož se nelze postupně přibližovat k předurčenému cíli vývoje lidí. Patří ke svobodě volby lidí, že na nich záleží, zda se k tomuto cíli budou přibližovat, či se od něj vzdalovat. Proto řádná výchova, nikoli ne-řádná, která se vymyká Zákonu, patří k nejdůležitějším úkolům každého nositele moci, zejména i moci státní.

45. Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Svévolník ve zpupném hněvu říká: „Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není. Odtud všechny jeho pikle. (Ž 10, 2.4)

46. Kolem obcházejí svévolníci a mezi lidmi se vzmáhá neurvalost. (Ž 12 9)

47. Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat? Hospodine, rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti, ať nepřítel neřekne: „Zdolal jsem ho!“ Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se. (Ž 13, 4) Duchovní člověk v nás roste nikoliv tím, že jen studuje Zákon, ale roste zejména tím, že v zápase s tmou v sobě i kolem sebe, tj. se zlem, vítězí a překonanou překážku světla nechává svrženou za sebou a ona nad ním pozbývá moci. Z tohoto hlediska je tma jen pomocníkem pro náš kladný duchovní vývoj. Kdo v souladu se Zákonem prožije zlo, které ho postihlo, odepisuje jeho hodnotu ze svého záporného konta duchovního vývoje.

48. Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí. (Ž 15, 2-4)

49. Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu. (Ž 18, 29. 30)

50. Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Dává očím světlo. Hospodinovy řády jsou pravda. (Ž 19, 8-10)

51. Ačkoli ti (svévolníci) chystali zlý konec a vymýšleli pikle, nepořídí. Položíš je na lopatky. (Ž 21, 12.13)

52. Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. (Ž 22, 28) Tento verš též předpokládá reinkarnaci.

53. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. (Ž 23, 6) Další reinkarnační verš, jemuž lze rozumět takto: Do nebe, tj. nadzemských dimenzí, nebudu se po trvalém opuštění svého dosavadního fyzického těla vracet poprve, ani naposledy. Krátkodobé opuštění fyzického těla prožívá člověk, jeho duch a astrální tělo, každou noc.

54. Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. (Ž 25, 8.9)

55. Nesedávám se šalebníky, nescházím se s potměšilci. Schůzky zlovolníků nenávidím, mezi svévolníky nezasednu. (Ž 26, 4.5)

56. Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mne rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. (Ž 27, 11)

57. Mezi lidi svévolné mne nezařazuj, mezi pachatele ničemností. (Ž 28, 3) Horší je situace, kdy se mezi svévolníky zařadí dobrovolně sám člověk během svého vtělení na Zemi.

58. Potupen jsem všemi protivníky, známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. (Ž 31, 12)

59. Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem. (Ž 33, 12) A poznává a plní stále lépe Zákon moudrosti a Lásky. Blaze člověku, který se utíká k němu. Takový člověk se stává důvěryhodným a moudrým.

60. Střeží před zlobou svůj jazyk a své rty před záludnými řečmi. Vyhýbá se zlu a koná dobro. Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. (Ž 34, 15.20)

61. Tak zní vzpurný výrok svévolníka: „Nemám v srdci místo pro strach z Boha.“ Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře. Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého. (Ž 36, 2.4.5)

62. Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého. Svévolníci chtějí zabít ty, kdo chodí přímou cestou. Avšak svévolníci zhynou, vytratí se v dýmu. Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, má v svém srdci Boží zákon. Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti. Hospodin spravedlivým pomáhá a vyváznout jim dává. (Ž 37, 1.3.8.14.20.30.32.40)

63. Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mne tíží. Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. (Ž 38, 5.6) Ani v těchto těžkých, někdy zdánlivě bezvýchodných situacích se nemá člověk vzdát zlu a porušit Zákon, například sebevraždou jako únikem před těžkostí. Mnohem lepší je požádat, třeba opakovaně, o pomoc duchovní bytosti a odvrátit se od zla.

64. Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil. Nepřátelé o mně škodolibě mluví: „Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“ (Ž 41, 6)

65. Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. (Ž 51, 15)

66. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. (Ž 53, 2, Kralická bible.) Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá. (Ž 53, 2, ekumenický překlad.) Dnes se tato tendence tmy kdeco kazit a zohavovat projevuje například sprejerismem nových fasád domů a řezáním potahů sedadel ve vlaku, umělým chrapotem zpěváků a zpěvaček, ničením zasazených stromů.

67. Svévolníci, ti se odrodili již v mateřském lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou. Mají jedu jako hadi. (Ž 58, 4) Tomuto reinkarnačnímu verši lze rozumět takto: Svévolníci, ti se odrodili již v předchozích životech a dali se bludnou cestou, tj. cestou tmy, a patří tak mezi koukol. I oni však mají možnost přestoupit v novém životě za příznivých výchovných okolností na cestu světla Zákona.

68. Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se na mě. Sbíhají se, aby zakročili, ne však proti nepravosti. (Ž 59, 4.5)

69. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná. (Ž 58, 11.12)

70. Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť by i přibývalo, neupněte srdce. (Ž 62, 11)

71. Bože, ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět. (Ž 71, 20) Propast země, další označení očistce a pekla, tj. kámaloky, též říše ticha. Viz č. 44. V Př 2, 18 se kámaloka nazývá říší stínů.

72. Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni. (Ž 92, 8) Zlo i dobro rozkvétají v čase, nelze proto životní situace řešit jen z pohledu současnosti.

73. Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. (Ž 94, 17)

74. Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nechci mít nic se zlem. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách. Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemnosti. (Ž 101, 3 - slova krále Davida.)

75. Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův Zákon. (Ž 119, 1)

76. Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. Ovinují mne provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Ž 119, 19.44.53.61.72)

77. Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje mou stezku. Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. Pryč ode mne zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. Tvůj Zákon je pravda. Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. (Ž 119, 105.109.112.115.130.142. 165)

78. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. (Ž 121, 8) Další reinkarnační verš, bez něhož by nebyla na Zemi spravedlnost Zákona.

79. Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, přijdeme si na rozličný drahocenný majetek. Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši. Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život. (Přísloví 1, 10-19)

80. Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? Budou jíst plody své cesty. Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a bude žít klidně beze strachu z něčeho zlého. (Př 1, 22.31) A nebude trpět depresemi a hledat pomoc u psychiatra.

81. Budeš-li pátrat po moudrosti jako po skrytém pokladu, přijdeš k poznání Boha. Neboť moudrost dává Hospodin. Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti. (Př 2, 4.6.9) Tato moudrost je skryta v přírodním morálním Zákoně. Nedodržování norem Zákona se říká amoralita, též nemoudrost nebo vědomá vzpoura proti Zákonu.

82. Moudrost tě ochrání před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví, před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách, kdo se radují, když páchají zlo. (Př 2, 12-14)

83. Důvěřuj Hospodinu celým srdcem. Od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky, Hospodin bude při tvém boku. (Př 3, 5.7.25.26)

84. Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí. (Př 3, 29)

85. Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí. (Př 7, 32)

86. Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě (moudrost) nenávidí, milují smrt. (Př 8, 36)

87. Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. (Př 3, 13) Poznat Svatého je rozumnost. (Př 9, 10)

88. Výdělek spravedlivého slouží k životu, výdělek svévolníkův k hříchu. Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta krátí. Spravedlivý se nikdy nezhroutí. (Př 10, 16.27.30.)

89. Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne. Pro nerozvážné vedení padá lid. Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti. Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty, tím spíše svévolník a hříšník. (Př 11, 5.14.19.31)

90. Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti. (Př. 14, 32)

91. Stezka života pro prozíravého vede vzhůru, aby unikl podsvětí dole. (Př 15, 24)

92. Hospodin učinil vše k svému cíli i svévolníka pro neblahý den. (Př 16, 4) Přímí se na své dráze odvracejí od zlého. (Př 16, 17)

93. Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu. (Př 16, 29)

94. Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí se Hospodinu hnusí. (Př 17, 15)

95. Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva. (Př 17, 23)

96. Bez poznání nemůže být nikdo dobrý. Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá. (Př 19, 2.16)

97. Neříkej: „Odplatím za zlo!“ (Př 20, 22)

98. Lidský duch je světlo od Hospodina. (20, 27)

99. Svévolníky zchvátí zhouba, kterou rozpoutali. (Př 21, 7) Je to zákonitý projev Zákona.

100. Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne. Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí. (Př 22, 6.15) Tento názor převzal i J. A. Komenský.

101. Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech. (Př 23, 4)

102. Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí. Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí. (Př 23, 13.14)

103. Nebývej mezi pijany vína a mezi žrouty masa. (Př 23, 20) Zejména hromadné a stálé požívání masa zabitých zvířat patří k hlavním příčinám válečných jatek.

104. Číhá jak zákeřník a zaviní, že přibývá mezi lidmi věrolomných. (Př 23, 28)

105. Spravedlivý i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle skončí. Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo. (Př 24, 16.20)

106. Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou, tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí. (Př 25, 20.21)

107. Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem. (Př 25.26)

108. Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim (těm, kteří opouštějí Zákon) stavějí na odpor. (Př 28, 4)

109. Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal. (Př 28, 10)

110. Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne. Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád. (Př 29, 11.16)

111. Nevydávej své síly ženám. (Př 31, 3) Odplatou za zneužívání sexuality je nemoc AIDS, zejména v některých afrických zemích. Sexuální sílu lze transformovat v sílu duchovní.

112. Co slíbíš, to splň! Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš, a nesplníš. (Kazatel 5, 4)

113. Moudrost zachovává život tomu, kdo ji má. (Kaz 7, 12) Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných ve městě. (Kaz 7, 19)

114. Moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní. (Kaz 7, 12.19)

115. Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla. (Kaz 8, 11)

116. Moudrost je lepší než válečné zbraně. (Kaz 9, 18)

117. Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! (Izajáš 5, 20)

118. Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci a ti, kdo se dali vést, jsou ztraceni. (Iz 9, 15)

119. Vyhlazeni budou všichni, kdo jsou pohotoví k ničemnosti, kdo svádějí člověka k hříchu a spravedlivého strhují do nicoty. (Iz 29, 20.21)

120. Běda tobě, který šíříš zhoubu a sám nejsi huben. Až dokončíš zhoubu, propadneš sám zhoubě. (Iz 33, 1)

121. Dodržujte právo, jednejte spravedlivě. (Iz 56, 1)

122. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu! (Iz 62, 6)

123. Ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Ale oni řekli: „Nepůjdeme“ (Jeremiáš 6, 16) Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, protože nepozorují slov mých ani Zákona mého, ale jím pohrdají. (Překlad Kralické bible, Jr 6, 19)

124. Pro množství tvých nepravostí byla ti vyhrnuta sukně a bylas vydána násilí. (Jr 13, 22)

125. Já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků. Proč sami sobě působíte tak veliké zlo? (Jr 17, 10; 44, 7)

126. Což si libuji v smrti svévolníka? Je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ? Když se však svévolník odvrátí od své zvůle, jíž se dopouštěl, a jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě. (Ezechiel 18, 23.27)

127. Země jen smilní a smilní, odvrací se od Hospodina. (Ozeáš 1, 2)

128. Hledejte dobro a ne zlo a budete žít. (Ámos 3, 14)

129. Obraťte se ke mně a já se obrátím k vám, praví Hospodin zástupů. (Zacharjáš 1, 3)

130. Mluvte každý svému bližnímu pravdu. Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. (Za 8, 16.17)

131. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. (Malachiáš 3, 7)

132. Konejte dobro a zlo vás nepostihne. Ti, kdo páchají hřích a nespravedlnost, jsou nepřátelé vlastní duše. (Tobiáš 12, 6.10)

133. Všem, kdo dychtí po poznání moudrosti, moudrost sama vychází vstříc. Množství moudrých je spásou světa. (Kniha moudrosti 6, 13.24)

134. Všechno zlato je vzhledem k moudrosti jen hrst písku a všechno stříbro má proti ní jen cenu bláta. (Mdr 7, 9)

135. Kdo (Hospodina) milují, budou naplněni jeho Zákonem. (Sírachovec 2, 16)

136. Hlupákovi nepodlézej a neber ohled ani na mocného. Až do smrti vytrvej v zápase za pravdu a Hospodin Bůh bude bojovat za tebe. (Sír 4, 27.28)

137. Nedej se strhnout vášněmi své duše, aby tě nerozervaly. (Sír 6, 2)

138. Nedej si ujít žádný moudrý výrok. (Sír 6, 35)

139. Nečiň nic zlého a nic zlého tě nestihne, odvrať se od nespravedlnosti a ona se ti vyhne. (Sír 7, 1)

140. Nedopouštěj se hříchu dvakrát, vždyť už při jednom nezůstaneš bez trestu. (Sír 7, 8)

141. Za žádných okolností se neutíkej ke lži, zvyknout si na ni nevede k ničemu dobrému. (Sír 7, 13)

142. Nezahanbuj člověka, který pyká za svůj hřích. Neměj škodolibou radost ze smrti druhého. S prchlivcem neveď spor. Neotvírej své srdce každému příchozímu, nevzešlo by ti z toho nic dobrého. (Sír 8, 5.7.16.19)

143. Nežárli na vlastní ženu. Nescházej se s ženou záletnou, abys nepadl do jejích osidel. Odvrať svůj zrak od půvabů žen. (Sír 9, 1.3.8)

144. Pýcha člověka začíná tím, že odpadne od Boha. Kdo si bude vážit toho, kdo nemá v úctě vlastní život? (Sír 10, 12.29)

145. Nepohrdej nikým pro jeho vzhled. Dokud jsi nevyslechl, neodpovídej, neskákej nikomu do řeči. Neobdivuj činy hříšníka. (Sír 11, 2.8.21)

146. Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí. (Sír 14, 1) Svědomí se vytváří prožitky očistce, kámaloky a působí podobně jako bolest fyzická, např. při zápalu slepého střeva.

147. On (Hospodin) na počátku stvořil člověka a ponechal mu možnost vlastního rozhodování. Před člověkem je život i smrt a bude mu dáno, co si vybere. (Sír 15, 14.17)

148. Dřív než onemocníš, pečuj o své zdraví. Nehoň se za svými vášněmi, opanuj své choutky. (Sír 18, 19.30)

149. Před hříchem utíkej jako před hadem, přiblížíš-li se, uštkne tě. Kdo zachovává Zákon, je pánem svého myšlení. (Sír 21, 2.11)

150. Duše rozpálená vášní je jako hořící oheň, nezhasne, dokud jím není pohlcena. (Sír23, 17)

151. Nedej se zlákat krásou ženy a po krasavici nebaž. (Sír 25, 21)

152. Kdo páchá zlo, na toho se svalí a ani nepozná, odkud na něho přišlo. (Sír 27, 27)

153. Dej pozor, abys neuklouzl jazykem a nepadl do rukou toho, kdo na tebe číhá. (Sír 28, 29)

154. Daleko od sebe zapuď zármutek. Vždyť zármutek mnohé zahubil a žádný užitek z něho není. (Sír 30, 23) Ze zármutku totiž vzniká smrt, zármutek v srdci podlamuje sílu. (Sír 38, 18)

155. Zlato je pastí svým ctitelům, každý nemoudrý se do ní chytí. (Sír 31, 7)

156. Jak málo stačí ukázněnému člověku! Kdo se nepřecpává, má zdravý spánek, ráno vstává se svěží myslí. Nenasytný však trpí nespavostí, bolestmi žlučníku a zvracením. (Sír 31, 19.20)

157. Buď v řeči stručný, málo slovy pověz mnoho. Kdo bádá v Zákoně, bude jím prostoupen, ale pokrytec na něm klopýtne. (Sír 32, 8.15)

158. Člověk rozumný bude Zákonu důvěřovat. (Sír 33, 3)

159. Synu, sám sebe zkoumej po celý život, poznej, co ti škodí, a uměj si to odepřít. Mnozí skonali pro nestřídmost; kdo se umí ovládat, prodlouží si život. (Sír 37, 27.31)

160. Moudrost, to je kniha Božích nařízení, zákon trvající navěky. Všichni, kdo se jí drží, dojdou života, kdo ji opustí, zemřou. (Báruk 4, 1)

161. Syrský král Antiochos IV. Zvaný Epifanés dal vyhlásit v celém království, že se všichni musí stát jednolitým lidem, že každý musí opustit vlastní obyčeje. Nařídil stavět posvátné háje a modly, syny nechat neobřezané a jejich duše poskvrňovat všemožnou nečistotou a ohavností, až by byla vymýcena každá vzpomínka na Boží Zákon a změněna všechna jeho stanovení. Kdo by pak nejednal podle králova zákona, nechť zemře. Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili. Byla-li u někoho nalezena kniha smlouvy nebo hlásil-li se někdo k Zákonu, byl podle královského rozsudku popraven. (1 Mak 1, 41.45.47.-50.56.57)

162. Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (Matouš 5, 18)

163. Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko, zub za zub. Já (ježíš) však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou. (Mt 5, 38.39) Oko za oko, zub za zub vyjadřuje objektivní spravedlnost Zákona, kdežto Ježíš přihlíží i k tomu, že napadení bylo jen odplatou a vyrovnáním starého přestupku Zákona. Tím, že by poškozený útočníkovi vrátil úder, záporná položka původně napadeného na jeho karmickém účtu by se obnovila, pokud by se nezvýšila tím, že odplata za vyražení jednoho zubu by vyrazila útočníkovi zuby dva. Propůjčit se spravedlnosti Zákona není nikdy dobré, lépe je držet se zásady, že pomsta patří státní moci. Jestliže ta nefunguje, pak je lepší přenechat pomstu Bohu.

164. Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. (Mt 5, 44) Tato rada je opět v souladu se Zákonem a je účinnější než propůjčení se násilí, pomstě, jen zdánlivě oprávněné.

165. Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je i celý Zákon a Proroci. (Mt 7, 12)

166. Ježíš řekl: „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.“ (Jan 7, 16)

167. Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8, 12)

168. Já (Ježíš) jsem cesta, pravda a život. Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. (Jan 14, 6.12)

169. Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! (Skutky 2, 40)

170. Boha je třeba poslouchat, ne lidi. (Skutky, 5, 29)

171. Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle. Jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. (Římanům 1, 20.21)

172. Dát se vést sobectvím znamená smrt. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti. Jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. (Ř 8, 6.7.8.13) Opakem sobectví není nenávist, ale světlo duchovní lásky.

173. Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. (Ř 8, 5)

174. Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12, 2) Vůle Boží je projevena v Zákonu.

175. Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Varujte se smilstva! (1 K 6, 16.18)

176. Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! (1 K 10, 21)

177. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. (1 K 4-7) Nečestné jednání je jednání amorální, proti Zákonu.

178. Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! (2 K 6, 14)

179. Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství. (Ef 4, 22.23.24)

180. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří. Probuď se, kdo spíš! (Ef 5, 4.14)

181. Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Filipským 2, 4)

182. Bezbožným a planým řečem se vyhýbej, neboť takoví lidé půjdou stále dál ve své bezbožnosti a jejich učení se bude šířit jako rakovina. (2 Tim 2, 16.17)

183. Umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost. Odhoďte zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého. Oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. (Ko 3, 5-12)

184. Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha. (2 Tm 3. 1-5) Přitom Bůh, jeho Zákon a z něj plynoucí moudrost jsou univerzálním a nejlepším lékem na všechny životní komplikace, včetně nemocí, mají-li k uvedeným hodnotám kladný vztah.


<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!