60. Duchovní názory Almy Excelsior pro 6. Filadelfickou kulturu


Pozemský svět je školou lidského vývoje. Člověk nepřišel na svět proto, aby jedl a užíval smyslových rozkoší, ale aby se duchovně vyvíjel službou bližním a Bohu. Dnes stojíme na prahu slovanské (šesté) kultury, kterou sv. Jan, pisatel Apokalypsy, nazývá kulturou Filadelfickou. Slovo „Filadelfie“ znamená bratrství všech lidí, čili všebratrství. Duchovní Láska, rozvíjející morálku pravé lidskosti, je základní silou šesté kultury. Víme, že Láska znamená dávat, nikoli brát. Negativem Lásky je egoismus. Egoismus je silou, která člověka odděluje od duchovního bytí. Prožívání osobních rozkoší je egoismem, který má být zušlechtěn a správně usměrněn vlivem umění, duchovní krásy a vnitřního života zasvěceného Všelásce. City Lásky k Bohu a Všelásky nejlépe očišťují celé astrální tělo. Animální vzrušení otřásá astrálním tělem a kalí jeho aurickou svítivost. Láska je samotnou prapodstatou veškerého bytí. Člověk znesvětil toto slovo, používaje ho pro označení zneužitých pudových vztahů lidské animality. Musíme chtít dávat, duchovně vyživovat a podporovat život druhých lidí. Láska nerozděluje, nýbrž slučuje. Všebratrská Láska je cestou ke sjednocení. Mravnost, duševní dokonalost, Všeláska a z ní plynoucí všestranná tolerance jsou bezpečnou cestou k dosažení světového míru. Základním rysem slovanské kultury je uznání práva každého jedince na vlastní život duchovně-duševní, na vlastní názor filozofický či náboženský a na vlastní sebeurčení národního příslušenství. Nyní počíná vnitřní proměna materialismu a sobectví lidstva v duchovně cítící lidstvo schopné všebratrského života. Je to teprve jen počátek slovanského impulsu a bude to trvat ještě staletí, nežli se rozvine a plně uplatní. Slovanská kultura vyvrcholí v Rusku.

Materialismem se éterické tělo vtahuje do těla fyzického tak, že již vůbec nepřesahuje jeho kontury. Tím člověk ztrácí úplně souvislost s éterickým světem a žije jenom světu smyslovému. Je materialistou. Boty chrání člověka při chůzi. Zrovna tak chrání „moudré manasické myšlení“ člověka, aby nejednal proti Božímu Zákonu a vždy šel správnou cestou Božího Zákona Lásky. Myšlenky jsou nejzákladnější podstatou bytí a jsou-li naplněny kosmickým řádem ducha Moudrosti, nezbytně budou působit na moudrost našich citů a činů. Luciferská logika je sofistika, která zdánlivou moudrostí zavede na nesprávnou cestu a dá všemu opačný význam, nežli odpovídá Božímu Zákonu. Všichni lidé bez výjimky jsou dětmi jednoho Otce nebeského. Nezáleží na tom, jsou-li křesťané, anebo mají jiné vyznání Boha. Záleží na tom, zdali mají ve svém srdci Lásku k Bohu a bližnímu. Náboženství je upravený plod duchovního poznání, získaného zasvěcením. Zasvěcení je přímý vstup do duchovního světa. Nechceme a nebudeme posuzovat staré ani nové tradice náboženské, neboť všech bylo třeba a je dosud třeba k lidskému vývoji. Není možné, jimi pohrdat. Kristus svou obětí na Golgotě spojil opět nebe se Zemí a umožnil nalézt cestu zpět do duchovního světa každému, kdo přijme jeho impulz. Spojení s Bohem dává člověku neobyčejnou moc přemáhat zlo. V každé pravé nauce duchovní je uložena tvořivá duchovní síla, jíž Kristus působil na apoštoly. Umění je předsíní duchovní vědy a branou k duchovnímu poznání. Jako na Zemi se učíme ve škole poznatkům vědeckým, zaplaceným poctivou prací jejich odhalitelů, tak i zde stojíme v tomtéž poměru k odhalitelům tajné vědy a opíráme se o jejich poznatky, kterých my sami nemůžeme získat. Člověk, který nepracuje v duchovním poznání, vyvinuje tři vyšší duchovní principy: duši rozumovou, duši cítivou a duši vědomou. Tyto se vyvíjejí u každého člověka průchodem zemské evoluce. Teprve duchovní činností stávají se nástroji k vývoji vyšších principů člověka. Správný dech je nejdůležitější částí duchovního výcviku. Každý by měl uvažovat, zda správně používá pozemských statků, zda slouží k duševnímu povznesení nebo k úpadku. Astralita je podkladem k vývoji Lásky, mentalita je podkladem k vývoji moudrosti a ctnosti. Základem astrality je libost a nelibost, sympatie a antipatie. Špatná astralita ničí tělo fyzické, dobrá je regeneruje. Průměrný člověk se často domnívá, že je svobodný, když může svobodně prožívat rozkoše života a má dost hmotných prostředků k ukojení svých vášní a zálib. Avšak to není pravá svoboda. Pravá svoboda kotví jedině ve svobodě ducha, který je naplněn ideálem Pravdy a Zákona Božího. Teprve, když člověk zvítězí nad nižší přirozeností a spojuje se s Kristem, dosáhne vnitřní svobody. Pravá svoboda neplyne z války, nýbrž rodí se z duchovního poznání a z radostného plnění Zákona Božské Moudrosti a Lásky. Válka je protikladem svobody, neboť zotročuje veškeré lidstvo a nutí je žít pod diktaturou válečných poměrů. Zamezuje svobodný vývoj duchovního člověka a dává sankci zlu, vraždě a loupeži a všem neřestem a astrálnímu zlu. Libovat si ve zlu a zlo vědomě konat, abychom druhým uškodili, je počátkem černé magie. Nebuďte nikdy nástrojem násilí! Neomezujte svobodu druhých! Buďte však příkladem dobroty, lásky a spravedlnosti! Nepoddávejte se myšlenkám nenávisti, závisti, zloby, žárlivosti, sexuálnosti, egoismu! Sebevražda je vzpourou proti božské Vůli. V práci je ochrana proti veškerému zlu a přestupování Zákona Božího. Duchovní práce je největší modlitbou! Jen duchovní prací můžeme zhodnotit svůj život a nežít jen proto, abychom vyrovnali karmu. Snaž se být soběstačným, nikoho nezatěžuj. Člověk má mít kolem sebe jen to, co opravdu potřebuje, aby mohl pracovat s úspěchem pro dobro druhých a co povznáší jejich duši k ideálům. Moudrost plyne jen z poznání božských Zákonů, Bez nich je nemyslitelná. Proto musíme Boží Zákony poznat. Když je s láskou přijmeme, dojdeme k nutnosti jimi cítit a žít. Je nezbytné, abychom tomu, co máme nejcennějšího, tj. své vlastní duši, věnovali denně chvíli svého osobního života. Spíše se máme zříct různých zábav a třeba i požitků opravdu uměleckých, nežli tohoto jediného, čím vrůstáme do duchovního světa, prohlubujeme svou duchovní osobnost a zlepšujeme své vnitřní síly.

Pátá epocha Árijská (šestou je epocha Sedmi Pečetí, sedmou epochou je epocha Sedmi Pozounů) se dělí na sedm kulturních podobdobí, na tzv. kultury: Staroindickou, Chaldejsko-perskou, Babylonsko-egyptskou, Latinsko-řeckou, Anglo-sasko-germánskou, Slovanskou a kulturu Vlažných. Ve středu Latinsko-řecké kultury se odehrává největší světový děj, jímž je obrácen světový vývoj zpět k božskému světu. Nebýt mysteria Golgotského, nemohl by zemský člověk nalézt cestu k Bohu a Země by se stala kořistí abnormálních bytostí. Každá kultura má dobu zrození, kdy se nalézá v plenkách, pak dobu svého vyvrcholení, kdy její impuls ovládne celičký svět, a konečně dobu svého sklonu, který přivodí postupně její odumření a pád. Kultury jsou příčkami na žebříku lidské evoluce. Jsou školou člověka. Člověk se vrací na svět proto, aby získal nových zkušeností. Přítomnost je plodem minulosti. V přítomnosti se připravuje budoucnost. Dosažené duchovní poznání zavazuje člověka k evoluční práci pro vývoj světa.

Naše poznámka: Slovan z hlediska duchovního vývoje neznamená biologický původ člověka, ale skutečnost, že člověk se stal svým řádným duchovně-mravním vývojem nositelem Slova, nezávisle na tom, ve kterém národě se narodil.





SPMZ - 18. 4. 2010



<< ZPĚT

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!