94. ALMA EXCELSIOR o materialismu


Živelné katastrofy zemní souvisejí se silami Země. Zemské zlo vychází ze lži, z odtržení se od duchovního světa a ulpívání na hmotném. Vychází z materialismu, sobectví a nevědomosti. Duchovním pohledem na Pravdu a mravním Zákonem světa odvrací se od Země zemětřesení a bouře, krupobití a průtrže. Duchovním poznáním a náboženským cítěním odvrací se vzdušné katastrofy, smrště, výbuchy plynu a jiné vzdušné, vodní, zemní i ohnivé zlo. (100, O r. a k.)
Materiální člověk je donucován prožít sebeočistu vlivem nemocí. Tak ku příkladu labužník rodí se se žaludečním zatížením a musí mít dietu. Člověk, který v minulosti žil materiálně, sobecky, má takové choroby, které přikazují zříkání se radostí zemských. Musí trpět nucenou astrální očistu, aby úplně nezkazil své fyzické a éterické tělo a příště se nenarodil jako úplný mrzák. Když se člověk nechce zřeknout zla dobrovolně, je k tomu karmou přinucen. Co nuceně prožíval za účelem odstranění fyzické nemoci, přináší mu pak požehnání a částečnou astrální očistu i povahové zlepšení. Tak časné zlo působí duchovní dobro a přináší nápravu; je tedy projevem božské Lásky a nikoliv trestu, který je ukládán člověku. Kdyby na Zemi nebylo fyzické utrpení, člověk by nevyvinul duši vědomou a neporozuměl by nikdy zlu. Konal by je stále a zničil by svůj věčný princip ulpíváním na smyslových požitcích časného života, jež mu umožňuje projev astrality. Má-li dobro a karma zvítězit, je prožívání karmy nezbytností, poněvadž umožňuje pokrok a poznání. (51, 52)
Budeš křísit mrtvé, neboť všichni, kdož lásky nemají, mrtvi jsou ve věčnosti. Budeš je křísit ze smrti sobectví a materialismu a učit je plnit božská přikázání věčné Lásky, … aby nalezli cestu k Mému srdci. (Vývoj 7 p. , 37)
Zasvěcenci všech dob tvořili nejvyspělejší jedince zemské evoluce, kteří dosáhli koruny duchovního poznání. Leč v obecném světovém vývoji vládly vždy též síly hrubého egoismu a materialismu. Helénské lidstvo se utápělo v kultu těla, sloužilo pudům a vášním. Proto stávalo se čím dále tím více kořistí abnormálních Andělů luciferské říše i jiných abnormálních bytostí. Z tohoto důvodu ve čtvrté světové kultuře hrozilo veškerému lidstvu, že ztratí spojení s duchovním životem božských bytostí nadsmyslných světů. Kdyby se nebyl vtělil Kristus v Ježíši Nathanském a tak kosmická božská Inteligence Kristova nezachránila člověka, byl by veškerý svět spěl vstříc zkáze. Prozřetelnost věděla, že při kosmické i světové evoluci dojde k rozštěpení všech sil Božství, seslaného na Zem. Proto od věků bylo předurčeno v Boží Myšlence, že zrodí se Spasitel světa a že sluneční Božství Kristovo sestoupí na Zem, aby prostřednictvím Ježíše Nathanského umožnilo lidstvu návrat k Bohu a k duchovnímu světu. Proto je latinsko-řecká kultura mezníkem zemského vývoje, je mezníkem mezi involucí a světovou evolucí. Od golgotského mysteria má každý člověk možnost přetvořit své pudové, podvědomé lidství animální, tj. zvířecí, vlivem božského Kristova impulsu v duchovní lidství. (5)
Materialismem se éterické tělo vtahuje do těla fyzického tak, že již vůbec nepřesahuje jeho kontury. Tím člověk ztrácí úplně souvislost s éterickým světem a žije jenom světu smyslovému. Je materialistou.
Má-li však ideálně založený člověk míti souvislost s nadzemským světem, musí mít schopnost vysunout aspoň éterický mozek své smrtelné éterické hlavy nad hlavové centrum a tak umožnit volný průchod éterických sil do mozkové oblasti éterické hlavy. Tím nastává obnovená schopnost éterického vidění nebo cítění proudů říše životních tvůrčích sil. Tak povstává „intuiční“ chápání tvůrčích myšlenek i proudů, inspirujících vysokou uměleckou tvorbu duchovní i všechny nesmrtelné projevy kosmického Ducha Inteligence, působícího prostřednictvím lidských bytostí. Rozvolněním éterického těla a jeho vědomě řízeným vynořením nad tělo fyzické nastává jasnovidné spojení s duchovním světem a může mít čtyři hlavní formy: Nejnižší forma je obrazové vidění čili imaginace. Je to vidění obrazů bez vysvětlení. Vyšší stupeň jasnovidu je inspirace. Je to slyšení duchovního Slova, pocházejícího dle dosaženého stupně zasvěcení od bytostí nižších či vyšších duchovních světů. Třetí stupeň zasvěcení je intuice, která může být dále rozvíjena až k intuici esentivní, kde jde o přímé éterické chápání tvůrčích sil a esencí nirvánického a budhického světa. (135-136)
Materialismus usmrcuje duši, uvrhuje člověka v duševní bezcitnost a jeho srdce se mění v kámen. Kamenné srdce vyjadřuje nejhlubší materialismus. Materialismus vede člověka k požitkářství, jež mu působí hrůzy posmrtného života astrální kámaloky nevěrců, jež je totožná s kámalokou pýchy a lakoty. Materialismus je spojen se všemi přestupky řádu astrálního, mentálního a jástevního bytí. Nemůžeme vylíčit ani posmrtnou hrůzu následků materiálního smýšlení. Nejstrašnější je probuzení z bezcitnosti pekelným žárem astrálního zla, jímž musí člověk materiálně smýšlející procitnout ze ztuhlosti sil smrti, z tíže a hrůzy chladu, jež si připravil nevěrou v Boha a jástevním sebevědomím, v němž žil.
K tíži země patří také hrozné pocity děsu ze ztráty fyzického těla, pocity působené sebecitem. I tyto hrůzy prožívá materialista ve zvýšené míře, neboť jeho sebecit touhy po tělesném bytí byl příliš silný, aby mohl přestat s odložením fyzického těla. Tak materialista prožívá v jiné formě muky sebevraha, neboť nezabil své tělo fyzické, ale zničil své tělo astrální nevírou ve svou duši. Vraždil duši a to je horší ještě jako vraždit tělo. Protože nevěřil v posmrtný život, musil se vyžít na zemi. Proto s materialismem jsou spojeny všechny síly nestřídmosti a požitkářství, které lze přemoci jen skromností, sebekázní a sebevládou nad astrálním tělem. Člověk, který vkládá své vědomí do tohoto světa, přirozeně holduje všem jeho požitkům. V prvé řadě je to touha po dobrém jídle a pití. Požitkář nejí proto, aby udržoval život, nýbrž žije proto, aby dobře jedl a pil a aby užil všech požitků světa.
Případem Terezy Neumanové je zvrácen názor materialismu a dokázána existence nadsmyslového života, jenž podmiňuje život smyslový. Tereza Neumanová se vtělila proto, aby její existence ze základu duchovního (tj. bez fyzické potravy) otřásla světovým materialismem dnešní kultury a aby dokázala možnost existence ve smyslovém světě, trvající pouhými silami nadsmyslového bytí. Duchovnímu životu není jídlo nutností a bude jednou nahrazeno dechovým procesem. K tomu však musíme dozrát a stát se slunečními bytostmi, které se nepoddávají astralitě. Slunečního bytí dosáhneme všichni, až všeobecná zralost lidstva tomu dovolí. Tak tomu bude až v době „Sedmi pozounů“, v poslední epoše zemské. (69-73) (Naše poznámka: V současnosti se chýlí ke konci epocha árijská, kterou bude následovat epocha Sedmi pečetí a po ní teprve přijde epocha Sedmi pozounů.)

******

Tereza Neumanová se narodila v německé rodině v Konnersreuthu v roce 1898 a zemřela 18. září 1962. Při hašení požáru v roce 1918 utrpěla úraz, oslepla a ochrnula. V den jejího blahořečení 19. 4. 1923 byla náhle uzdravena ze slepoty a v den jejího svatořečení 17. května 1925 byla uzdravena i z ochrnutí.
Tereza Neumanová žila od r. 1927 až do smrti v září 1962 bez jakékoliv potravy a nápoje. Jedinou její potravou bylo každodenní svaté přijímání hostie. Vždy se bránila tvrzení, že žije z ničeho. „Z ničeho není nic“ odpovídala, „já nežiji z ničeho, žiji ze Spasitele. Přece řekl: Moje tělo je pokrm. Proč by to neměla být pravda, když to řekl, i pro život našeho těla?“ Svůj život netrávila v posteli, ale neúnavně pečovala o svůj farní kostel a o nemocné. Až do roku 1947 nebyl v Konnersreuthu ani lékař ani zdravotní sestra. Proto dlouhou řadu let navštěvovala a ošetřovala nemocné, ačkoli svýma stigmatizovanýma nohama sotva chodila.
Knihu o životě Terezy Neumanové napsal Dr. Johanes Steiner „Terezie Neumanová z Konnersreuthu, obraz ze života podle autentických zpráv, deníků a dokumentů“.


7/2011



<< ZPĚT

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!