72. Aktuální poznámky ke kultivaci lidské psychiky


1. Ukázka z fejetonu Petra Koudelky v TR č. 37/2010
Vymýšlíme si stále víc věcí, abychom měli pohodlnější život. Proč? Protože jsme hedonistická společnost. Žijeme jen proto, abychom se měli dobře. Technika vytvořila svět nekonečných možností. Ale něco nám chybí. Prosím vás, kam se to vlastně ženeme? Nemáme cíl. Starověký člověk měl aspoň bohy, kterým mohl obětovat, děkovat jim, prosit je o pomoc. Když mu bylo nejhůře, modlil se k nim. Když se mu nedařilo, věděl, že mu bozi štěstí nepřejí. A my? Kdo nám pomůže? Vláda „rozpočtové odpovědnosti“? To není vláda, kterou bych o něco mohl žádat. Je to skupina ekonomů, kteří se rozhodli, že budou mluvit i do zdravotnictví, do kultury, školství a veřejného života. Ekonomická pravidla rozhodují o všech oblastech. Žijeme pro produkci a zisk. Proč nás někdo nutí, abychom všichni sledovali jen jedno - hromadění kapitálu? Znamená to, že už nežijeme v demokracii? Zájmy hospodářských elit určují, co je pro nás dobré. I kdyby tato vláda chtěla něco změnit, nemůže. Brání jí v tom „prostředí“. Nedávno jsem vyslechl v televizi experta na protikorupční politiku, který mi otevřel oči. Korupce a boj s korupci, to už dávno není otázka peněz . Jde prý o celé prostředí, ve kterém se subjekty nacházejí. Všechno je propletené vzájemnými závazky, jeden pomáhá druhému - myslel tím krást. Firmy jsou nečitelné, zakázky jsou neprůhledné. Klientelismus. Má pravdu. Aby se dalo s prohnilou společností pohnout, musel by existovat vyšší stupeň, o který by se mohli lidé opřít. Něco jako „dejte mi bod ve vesmíru a já pohnu zeměkoulí“. Takovým bodem a kotvou byla vždy morálka. Vláda by se měla nazývat vládou nikoliv „rozpočtové“, ale „morální odpovědnosti“. Pak by mohla vládnout. Těžko můžeme očekávat, že se naše vláda přejmenuje. Chci tím říct, že změna není na obzoru. Všichni, kdo se podílejí na moci, jsou zasaženi. Působí v prostředí, které je bez morálky.


2. Bude nás sedm miliard
Na sedm miliard stoupne příští rok počet obyvatel naší planety, citoval včera list The New York Times zprávu Population Reference Burelu (PRB). Každou sekundu se totiž narodí 267 lidí a 108 zemře. Nejvyšší nárůst se čeká v rozvojových zemích (80 miliónů) a v nejchudších státech světa (20 mil.), zatímco nejvyspělejší země - Evropa, Japonsko a Severní Amerika - v počtu obyvatel většinou stagnují. (PRÁVO 3. 8. 2010)


3. 3 x Ivan Hoffman v Deníku
a) Zloději (Deník 23. července 2010)
Z evropských statistik plyne, že z celé EU se zrovna u nás v obchodech nejvíce krade. Nejde o novinku, slýcháme tuto zprávu rok co rok, mění se pouze procenta, respektive absolutní částka. Loni tedy náš lup vzrostl o 6,5 % na téměř 9 miliard korun, přičemž stále platí, že zhruba třetinu pachatelů tvoří zaměstnanci okradených firem. Ti už mimochodem kromě zboží zcizují i obchodní informace a kontakty, které prodávají konkurenci. Je na čase začít seriózně přemýšlet, čemu vděčíme za nepříjemné a ostudné zlodějské prvenství. (…) Ta data také vypovídají o tom, jak hluboký je kde úpadek mravů.

b) Peníze nepáchnou
. (Deník 26. 7. 2010)
V souvislosti s únikem ropy v Mexickém zálivu připomíná I. Hoffman u zlodějů známé rčení, že peníze nesmrdí: „Už císař Vespasianus měl podle svědectví historika Seutonia konstatovat, že peníze nepáchnou. Výrok Pekunia non olet, kterým hájil zavedení daně z veřejných záchodků, si oblíbili všichni, kdo se v uplynulých staletích přiživovali na nemravnostech, lumpárnách a zločinech.

c) Adiós, corrida (Deník 28. 7. 2010)
Barcelona vzkazuje světu, že je jiná než Madrid, který se mimochodem rozhodl zapsat koridu na seznam svého kulturního dědictví. Korida samozřejmě nestarobylou španělskou tradicí. A určitě jsou při ní týrána zvířata, což se dnes v Evropě vnímá jako barbarství. … Rituální mrzačení a posléze popravení býka v aréně plné krvežíznivých diváků nelze racionálně obhájit a mělo by se zakázat. Ve prospěch koridy paradoxně hovoří to, že člověk není automaticky vítězem. V divadle života a smrti se stává, že zvítězí zvíře. Ti zranění a zabití toreadoři jsou ale důkazem, že předvedený boj je opravdický a býk má proti toreadorovi daleko větší šanci než proti řezníkovi.
Co nepřipadá v úvahu, je Španělům koridu zakázat z Bruselu či z Evropského parlamentu. Museli bychom totiž nejprve definovat barbarství a v důsledku toho řešit, jak zakázat sami sebe.


4. Tresty pro žáky bude řešit smlouva s rodiči. (LN 19. 7. 2010)
„Musí se řešit dlouhodobá bezmoc učitelů vůči narůstající agresivitě a nerespektování autority učitele, “ říká ministr školství ing. Josef Dobeš. V současné době neexistuje žádný předpis, který by reagoval na stále se zhoršující chování žáků a studentů ve školách. Učitelé tak nemají prakticky žádnou možnost okamžitě reagovat na výtržnosti při vyučování.


5. Proti školní příručce o sexu protestuje na tři tisíce rodičů. (Deník 21. 7. 2010)
Oficiální příručka sexuální výchovy, kterou v dubnu zveřejnilo ministerstvo školství, má více odpůrců než příznivců. Tak to alespoň vypadá při pohledu na zástupy jejích kritiků.Příručka má pomoci tápajícím učitelům základních škol jak učit o sexu. Nejhlasitěji proti ní vystupuje Výbor na obranu rodičovských práv (VORP), který sexuální výchovu považuje za ryze rodičovskou záležitost, do které škola nemá vstupovat. „Mně na příručce vadí především to, že je tam sex předkládán pouze jako mechanická a technická záležitost, nemluví se o tom, že je to především projev lásky a je provázen vztahem,“ řekl před časem Deníku Jiří Vojáček,ředitel hradeckého biskupského gymnázia. Odmítavý je i názor, který údajně uvádí, že příručka pomůže vychovávat spíše dobré prostitutky než dobré budoucí matky.


6. Proč by nechtěl být Jaroslav Maxmilián Kašparů v současné době malým dítětem.
(Názor vysloven v pořadu rozhlasu Praha Jak to vidí … 1. 6. 2010, vysílaný každý všední den v 9.30 hod.) U nás děti nemají moc pevné zázemí. Rozpadají se rodiny.Děti často neví, kam patří, komu patří, děti žijí bez nějakého hodnotového zakotvení, protože společnost se chová velmi relativně k hodnotám. Čili dítě neví, na čem je. Něco jiného si možná myslí jeho dětská duše, něco jiného vidí kolem sebe ve světě, něco jiného mu říká tatínek, který žije s jinou partnerkou, a něco jiného mu říká partner jeho maminky. Čili to dítě je ve velikánském chaosu. Roste počet psychicky i fyzicky týraných dětí. Existuje i pohlavní zneužívání dětí. Potom je to problém školy, kde roste a bují šikana. Je to i celospolečenský problému uplatnění se. Z tohoto světa se začíná stávat džungle a obětí se stává dítě.


7. Z názorů Petra Havlíka, spoluzakladatele ODS. (LN 19. 7. 2010)
Čas od času se objeví otázka, kterou si klade mnohý z nás - jaká je ta naše demokracie po česku dvacet let poté? Jisté je to, že se řada našich představ nenaplnila, neboť se ani naplnit nemohla. Přesto se vkrádá úvaha o tom, že to s tou správou země a její úrovní není nic moc. Jaký vlastně chceme stát? Je to přece jednoduché, stačilo by, kdyby byl vlídný, slušný, spravedlivý a efektivní vůči svým občanům. A je? Spravují naši zemi lidé s nezpochybnitelným morálním kreditem, na odborné výši, s životními zkušenostmi a požívající obecný respekt a úctu? Obávám se, že tomu tak často není. A navíc se jeví, že se situace nejen nelepší, ale spíše se posouvá směrem opačným.
Ve jménu lidu nevyrobí nová většina. Každý způsob manipulace je dobrý. Každý finanční zdroj pro kampaň je dobrý. Přesně podle hesla, že účel světí prostředky. Budování kapitalismu v našem provedení pokračuje vesele dál. Politika se stala druhem byznysu.Ideje, hodnoty, životní postoje nesoupodstatné. Mlčící většina už zase toleruje manýry mocných. O úspěchu či neúspěchu zase rozhoduje ta správná stranická příslušnost. Dříve to byla KSČ nebo aspoň ROH či BSP, a dnes jsou to jiné značky, ale princip zůstal. Politický program byl nahrazen účelovým kompromisem, v němž je tento model povýšen na oportunistický smysl existence.Veřejný zájem byl nahrazen společným kšeftem. Osobní příklad nahradil osobní profit. Ring volný. Vše dovoleno.Mládí vpřed!Kdo nejde s námi, jde proti nám! Nepřipomíná vám to jiné období českých dějin? Absence širších souvislostí, odborné i osobnostní způsobilosti Nečasem projeví, a to se všemi důsledky. Tím nejhorším může být další vlna emigrace elit. Schopní lidé budou těžko hledat motiv k budování kariéry v zemi, která stojí na velmi vratkých základech. V zemi, v níž nefunguje soulad pojmů svoboda a zákon. V zemi, v níž instituce a atributy státu nemají všeobecný respekt a prestiž. (Článek má název Místo programu kompromis.)


8. Ukázky z projevu prezidenta republiky Václava Klause v Poslanecké sněmovně dne 7. září 2010 (PRÁVO 8. 9. 2010)
Nejsem zastáncem oslabování ideového politického soupeření, ale věřím v jeho vyzrálejší a kultivovanější podobu. I v tomto ohledu, nejenom tvorbou zákonů, je parlament normotvorným prostorem, neboť, ať si to přejeme či nikoli, atmosféra ve sněmovně, prezentovaná veřejnosti prostřednictvím médií, na atmosféru v celé společnosti působí. Bez ohledu na to, zda nám volební výsledky vyhovují či jsme z nich zklamáni, nesou na sobě zřetelný stín, který se týká samotné podstaty naší parlamentní demokracie. Mám na mysli bezprecedentní zásah Ústavního soudu, který znemožnil loňské podzimní konání předčasných voleb v termínu, o kterém přijetím ústavního zákona o zkrácení volebního období rozhodly předchozí Sněmovna i Senát. Nemůže být pochyb o tom, že pokud by volby proběhly termín, který stanovil zákonodárce, byly by jejich výsledky jiné. Nemluvím o tom proto, že bych chtěl jakkoli relativizovat legitimitu volebních výsledků z letošního května. Připomínám tuto věc právě zde a právě teď z důvodů zásadních a systémových. Jde mi o autoritu parlamentu jako suveréna, jako primárního zdroje, z něhož vyvěrají a z nějž jsou odvozeny všechny další moci ve státě - tedy včetně moci výkonné a soudní. Pro demokracii je ničivé, bude-li pokračovat trend, který v posledních letech pozorujeme u nás i v celé Evropě, že si různá soudní tělesa pro sebe uzurpují větší díl moci, než jim přísluší. Nesmíme se smířit s tím, že Ústavní soud místo toho, aby ústavu vykládal, do základního zákona naší země samovolně zasahuje a nad rámec svých pravomocí ústavní zákony mění.
Jsem přesvědčen, že parlament, tedy instituce vzniklá v přímých, rovných a všeobecných volbách, tedy skutečná tresť a obsah pojmu demokracie, musí svou autoritu bránit a prosazovat. Proto by se tato Sněmovna měla zabývat i redefinicí postavení Ústavního soudu v našem ústavním systému tak, aby nemohl fungovat jako svým způsobem třetí - a často rozhodující, neboť už nikým nekontrovatelná - parlamentní komora. Ústavnímu soudu patří role vykladatele a strážce ústavy ve vztahu k obecným zákonům, nikoli faktického ústavodárce. Touto mocí jsou v parlamentní demokracii nadáni výhradně přímo volení zástupci občanů. (…) Zda z dnešní komplikované chvíle vyjdeme posíleni, zda bude naše republika místem ekonomické prosperity a duchovního růstu, to záleží na každém z nás a na každém z našich spoluobčanů.


9. Pohled politologa J. Pehe na tento prezidentův projev v PS (PRÁVO 9. 9. 2010)
To, zda ÚS překročil svoje pravomoci, když zrušil jednorázový ústavní dodatek, který měl umožnit rozpuštění dolní komory a konání předčasných voleb, je otázkou interpretace, které by se měli zhostit odborníci. I mezi nimi existují zastánci odpůrci tohoto rozhodnutí, nicméně pro demokracii je zničujících, když se do role soudců práce ÚS tedy moci soudní, pasují představitelé moci výkonné a zákonodárné, z nichž někteří dokonce ÚS vyhrožují. Když prezident země v projevu k dolní komoře obviní ÚS, že je to prý jakási třetí, už nikým dalším nekontrolovatelná parlamentní komora, která jedná nad rámec svých ústavních pravomocí, vybízí k otázce, zda se jakékoliv kontrole - institucionální i lidské - už dávno nevymknul především náš ústavně neodpovědný prezident a zda se právě s tím nemělo něco už dávno udělat. (…) Je-li parlament takovým suverénem, za jaký ho považuje, jak je možné, že vloni odmítal celé měsíce ratifikovat Lisabonskou smlouvu schválenou ústavními většinami v obou komorách parlamentu a čekal právě na rozhodnutí ÚS?


10. Jiří Pehe: „Demokracie v ČR byla zprivatizována“ (14. 11. 2009) Jan Čulík Současná intenzivní deziluze mezi občany v České republice je důsledkem toho, že v ČR existuje „demokracie bez demokratů“, řekl ve svém příspěvku na konferenci asociace amerických slavistů v Bostonu Jiří Pehe. V ČR byla po pádu komunismu vybudována úspěšná demokracie institucí, avšak nevznikla demokracie jako kultura. (…) V ČR došlo podle Peheho k privatizaci demokracie a ke kolonizaci veřejné sféry. Česká republika se stala pasivní obětí útoku globální ekonomiky. Na českém, území neexistuje žádná veřejná sféra - veřejný prostor byl zkolonizován soukromými partikulárními zájmy. Politické strany v ČR se chovají jako firmy, nikoliv jako politické strany. Neusilují o veřejný zájem, ale obchodují s vlivem a mocí.


11. Skutečná služba veřejnosti (TR č. 41 od 11. 10. 2010)
Chci touto cestou poděkovat za vynikající pořad z cyklu Média postmoderním světě, který Český rozhlas 6 vysílal 3. září. Volba diskutujících (Karel Hvížďala, Václav Bělohradský, Radko Kubičko) byla naprosto přesná a probírané téma upozornilo nejen na stav současných médií, ale ukázalo i neutěšenou situaci života společnosti. Slova Václava Bělohradského v závěru diskuse o „fašizaci společnosti“ ve mně budí velké obavy, ale vnímám to velmi podobně, neboť absence autority a převažující oligarchie - abych si vypůjčil slova z diskuse - je patrná i v naší společnosti. Vidíme to denně v chování našich takzvaných elit a na celkovém hrubnutí společnosti. Pořad opět ukázal nutnost existence média veřejné služby, byl příkladem, jak má vysílání veřejnoprávního média vypadat.


(říjen 2010)


<< ZPĚT <<

 

Start: 1.3.2007
Original: www.spmz.info
SPMZ • Nádražní 28, 783 13 Štěpánov u Olomouce
Czech republic

č.ú.: 257346517/0300

děkujeme za podporu!